2. 11. 2023
Dva přátelé, říkejme jim Anatol a Zikmund, dorazili právě včas. Mladá řečnice Iveta zhasíná světla v sále a zapíná projektor. Začíná školení o finanční gramotnosti. Než se ukáže, že jeho účelem je přesvědčit účastníky kurzu o výhodách spoření na stáří a po skončení podepsat co nejvíce smluv, jsou oba přesvědčeni, že si odtud budou odnášet znalosti o finančním trhu. Slečna Iveta posluchačům předestírá špatnou situaci České republiky. „Aby byla vláda schopna vyplácet důchody stále více stárnoucí populaci,“ říká, „bude v budoucnu nucena pozastavit zvyšování důchodů. Ty obere inflace o kupní sílu a vaše důchody…“ tady udělá dramatickou odmlku, „nebudou stačit na pokrytí základních potřeb.“
Stop! Tady si zmrazíme obraz. Do sálu se nám plíživě vkrádají obavy. Zaznamenali jsme takzvanou komunikaci vyvolávající strach. Ta přichází vhod, když se jedna strana snaží přesvědčit druhou o svém postoji. Pokud chce vláda docílit, aby řidiči před jízdou nepili alkohol, umístí do reklamy protagonistu, který poté, co požil, vážně havaruje. Když vás lékař chce přesvědčit, abyste si našli méně stresující zaměstnání, dá si záležet, aby zmínil fatální důsledky vysokého tlaku.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné