Strach z promeškání neboli Fear of Missing Out (FOMO) je starý jako lidstvo samo. Nejde o nový fenomén, i když se o něm mluví až v posledních letech. Ano, s rozvojem internetu a sociálních sítí se jeho výskyt a dopad ohromně rozšířil – naučil nás věnovat ještě víc pozornosti srovnávání se s druhými. Jde o mnohem hlubší a závažnější problém, než že nám uteče nějaký večírek nebo že zmeškáme důležitou profesní příležitost.

Strach z promeškání se objevuje velmi často v okamžiku, kdy je potřeba udělat nějaké rozhodnutí a k něčemu se zavázat. Dostáváme strach, že nám uteče něco velkého v našich životech. Co když přijde nějaká lepší možnost, nová známost, větší příležitost, a já jsem se už k něčemu zavázal? Co když udělám špatné rozhodnutí a budu s tím muset žít navždy?

Celý život se musíme rozhodovat, kterou z možných cest si vybereme a které v důsledku své volby nezažijeme, nepoznáme, ztratíme. Mnohokrát ani nezáleží na nás: jsme „vynecháni“ jako důsledek volby někoho jiného nebo vlivem okolností. Někdo se s námi rozejde, nabídku práce dostane někdo jiný, nedozvíme se o setkání, na kterém bychom rádi byli. Jak se netrápit, když něco možná důležitého promeškáme?

Svoboda místo strachu

Pomáhá uvědomit si, že celý život opravdu promeškáváme spousty věcí. Stále volíme možnost A, přičemž zanecháme možnost B. Už samotná formulace je důležitá. Neříkejte si: „Uteče mi možnost B.“ Tato formulace v sobě nese skrytý odkaz, že jsme něco promeškali, že nám uteklo něco, nad čím nemáme moc. Lepší je říci si: „Rozhoduji se pro možnost A, a proto nechávám nevyužitou možnost B.“ Může vám v tom pomoci pochopení konceptu nákladu příležitosti (opportunity cost) z ekonomické teorie:

• Každé ANO jedné z možností je zároveň NE minimálně jedné z alternativ. Tyto alternativy mohou být dobré, správné a atraktivní.
  
• Volba jedné z nich znamená, že jinou nerealizujeme, a to má své „náklady“, svou cenu. Proto je důležité tyto alternativy oplakat (skutečně či metaforicky) a při rozhodování si uvědomit, proč jsme se pro tyto alternativní možnosti nerozhodli.
  
• Když víme, proč jsme se pro něco rozhodli, oslabujeme tím potřebu neustále zvažovat, zda jsme neměli přece jen volit jinak.

Všechna NE nás nějakým způsobem a v nějaké míře zraňují. Tato zranění jsou ale zároveň možností, aby se otevřely nové dveře. Naše odpověď může být různá: můžeme s nimi bojovat, můžeme je popřít, můžeme se vzdát. Nebo, jak napsal rakouský psychiatr Viktor E. Frankl, můžeme jim dát smysl. Tím, že se naučíme přijmout je a žít s nimi. A možná se časem ukáže, že byly ve skutečnosti ohromným darem, který jsme od života dostali.

Člověk se nemění tím, že se snaží být něčím, čím není, ale tím, že přijímá to, čím už je. Tuto myšlenku formuloval ve své paradoxní teorii změny Arnold Beisser, americký psychiatr a gestalt terapeut. Naučit se přijímat NE je podle něj klíčovou dovedností. Právě v případě různých zklamání, tragédií nebo selhání se můžeme rozvíjet skrze jejich pokorné přijetí.

Vyberte si svobodu

Až se budete příště trápit nesnadným rozhodováním, ať už půjde o velké, či docela bezvýznamné dilema, zkuste nahradit F v akronymu FOMO: nemusíme cítit fear – strach, nýbrž freedom – svobodu. Promeškání (a obecně limity, omezení, závazky) nemusí být chápána jako něco negativního. Jako něco, co člověku uzavírá cesty a omezuje budoucnost. Přemýšlejte se mnou:

• Řeka, která by neměla břehy, se rozlije po krajině a nikdy nepoteče dál. Bez závazků a omezení se vzdáváme možnosti stability a hloubky.
  
• Utíkáme‑li z každého vztahu, který se zkomplikuje, nikdy nezažijeme hloubku, zralost a vzájemné pochopení beze slov.
  
• Nerozhodneme‑li se závazně pro něco, budeme žít v neustálém vnitřním napětí, strachu a obav, abychom nepromeškali tu jedinečnou příležitost, která se možná někdy naskytne.

Když věci nejdou tak, jak bychom chtěli, zkusme se nejprve ptát: Co nedělám správně? Co bych mohl dělat jinak a lépe? Chovám se správně? To není laciný optimismus, není to vsugerovávání si pozitivního přístupu. Je to promýšlení a plné uvědomění si svých možností. Život je těžký a složitý, přicházejí různé překážky, někdy i tragédie. A z každé tragédie můžeme udělat peklo. Ale nemusíme.

Jestliže se vědomě rozhodneme, že budeme každou naši činnost dělat správně a se správným vnitřním postojem, nezůstaneme ve vleku osudu. Jak říká Frankl, člověku můžou vzít všechno kromě jedné věci: možnosti zvolit si vnitřní postoj k čemukoli, co nás na naší cestě potká.

V následujícím cvičení můžeme každý prozkoumat, jak na tom jsme, a udělat rozhodnutí, že něco změníme k lepšímu:

1. Vstupuji do přítomnosti

Ztiším se a vnitřně se zklidním. Pomáhá, když věnuji několik minut vnímání vlastního těla. Procházím pomalu jednotlivé části těla zdola nahoru. Nespěchám a snažím se postupně vnímat chodidla, lýtka, stehna, postupuji směrem ke hlavě. Co cítím? Zaznamenávám někde v těle fyzické projevy svých emocí? Vstupuji do přítomnosti – přítomnosti své, ale také přítomnosti všudypřítomného Zdroje života.

2. Prosím, abych viděl

Pomáhá, když v jedné větě formuluji prosbu, abych byl schopný vidět dobro ve vlastním životě: okamžiky, v nichž mi byl darován život, místa a chvilky, kdy se mé srdce těšilo. Kdy jsem byl obdarován, kdy jsem se těšil a měl radost. Tato prosba je velmi důležitá. Je to uznání, že existuje síla, která je větší, než jsem já sám. Zdroj, který dává život, radost a plnost.

3. Vnímám dobro ve svém životě

Vzpomenu si na dva okamžiky uplynulého dne, jež mi způsobily radost. Kdy jsem byl obdarován, kdy mě něco potěšilo. Důležité je, abych si situaci vybavil i v emoční paměti a zastavil se u ní. Jak jsem se u toho cítil? Co jsem u toho prožíval? Dávám speciální důraz právě na zkušenost a přítomnost dobra ve svém životě.

4. Jak jsem ovlivnil svůj den?

Pomalu procházím svůj uplynulý den. Pouštím si jej jako film a všímám si významných událostí a svých postojů k nim. Jak jsem se k nim stavěl, jak jsem se zachoval? Jaký vliv měly mé postoje a reakce na další průběh dne? Dařilo se mi mít správný postoj vůči těmto událostem? Jak své vnitřní a vnější reakce zpětně hodnotím?

5. Rozhodnutí

S pohledem upřeným na zítřek mohu udělat rozhodnutí. Nejedná se o pouhé předsevzetí. Je to pevné odhodlání dostát tomu, k čemu jsem se rozhodl: jaký dám zítra věcem smysl? Když se rozhodneme věci dělat správně, pak eventuální těžkosti, překážky, či dokonce tragédie, které se po cestě vyskytnou, už nejsou jenom náhodné rány osudu, vůči kterým jsme absolutně bezmocní.

Dalším duchovním cvičením se budeme věnovat některou příští neděli. Sami můžete praktikovat ignaciánský examen s pomocí stejnojmenné bezplatné aplikace pro mobilní telefony.