Ten pátek, 18. června, jsme přijeli s fotografem Standou Krupařem do Těnovic u Plzně po sedmé večerní. Jen tak tak stíháme úvodní přednášku kdysi Dána, dnes světoobčana lamy Oleho k Meditačnímu kursu Přípravných cvičení k Velké pečeti. Stejně jako vy zatím netušíme, co to znamená – ale přes 1300 účastníků tohoto kursu, vyznavačů školy Karma Kagjü (tibetsky „ústní odkaz“), to ví. Protože přelouskali jednu z devíti Nydahlových knih, vydaných i v češtině, protože jezdí na kursy od roku 1994, kdy se k nám učení Karma Kagjü, reprezentant jedné ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu, probojovalo, a protože věří Buddhovu učení. Třeba tomu, že žití je sen a že člověk sám je jediný, kdo svůj život může ovlivnit.

Tibetský buddhismus je sympatické, mírumilovné, „mystické“ náboženství, na Západě popularizované už od 80. let minulého století nejen charismatickým dalajlamou, ale i hollywoodskými filmy a herci. Přesto nás při odjezdu redakční kolega Luděk Staněk varoval: „Dávejte si pozor! Buddhismus není cholera – ten se nedá vyléčit.“ A někdejší křesťanský duchovní Jan Jandourek si přisadil: „Ovšem tohle je západní buddhismus, ten je sice dražší, ale má lehčí průběh.“ A výhrůžně se na mě podíval: „Bez osvícení se nevracej!“

Lama, vole

„Nazdar, kadžupačko,“ klepe mi na rameno při zouvání v gompě, obrovském stanu určeném k přednáškám i meditaci, nožířský mistr Radek, známý z filmového klubu. Je jedním z desítky praktikujících buddhistů, jež vídám i jinde než tady, v Těnovicích. Přijela sem moje první láska, jeho sedmiletá dcerka, jeho současná láska, její dvojče, muž dvojčete… A taky moje kamarádka – budeme jí říkat Jana.

Právě v Janině bytě jsem poprvé viděla „oltářík“ s fotkou lamy Oleho a jeho ženy Hannah, dvou krásných tváří, jež září i z displeje jejího mobilu. Jana přešla k učení Karma Kagju od zen buddhismu, takřka denně medituje, a když jí to vyjde , dochází do jednoho z 54 českých center Karma Kagjü.

„Buddhismus mi strašně pomáhá. Díky dennímu provádění poklon jsem fyzicky fit, kamarádi z centra mě několikrát stěhovali, hlídali mi dítě, jeden z nich mi dal práci…,“ přibližuje mi Jana atmosféru dobroty a lásky, která ve společenství „přátel na cestě“ panuje, a po zbytek pobytu v Těnovicích zodpovědně třikrát denně medituje.

Po rychlém postavení stanů na rozlehlé louce, obklopené z jedné strany řepkovým polem a z další lesem, se účastníci kursu – valnou většinou studenti a lidé pod třicet let – objímají a líbají na tváře i ústa, muži s noži za pasem si podávají ruce, chlapácky si lámou palce a opírají o sebe čela.

Pak v gompě před pódiem rozprostřou karimatky do desítek na sebe nahuštěných řad. Posadí se na pohankou vyplněné polštářky do tureckého sedu nebo polovičního lotosu, s pravým chodidlem obráceným vzhůru na levém stehně, a už vůbec nemyslí na to, že za pět dní pobytu v Těnovicích zaplatili včetně jídla až 3725 korun (což je mimochodem ve srovnání s podobnými kursy dost málo).

Testosteron z bývalého boxera a studenta filozofie doslova tryská, hned by mohl hrát v reklamě na viagru. Spirituální terminátor!

„Zase jsou tu docela pěkný chlapi,“ komentuje složení sanghy, společenství zde přítomných buddhistů-laiků, nápadně nalíčená lovkyně mužů, peroxidová blondýna. Jana jí přizvukuje: „No jo! Ten v těch šedivých teplákách …“ Muži jsou pro některé účastnice kursu stejně silným lákadlem jako společná vedená meditace – možná proto kolem sebe oproti očekávání nevidím volné přízové oděvy a dřevěné korálky na krku, ale obtažená značková trička a make-up až na patách. „Lama, vole!“ vykřikne mužský hlas a najednou je ticho.

Lama Ole Superstar

Devětašedesátiletý, lehce při­hrbený bělovlasý muž téměř vybíhá na pódium. Testosteron z bývalého boxera a studenta filozofie doslova tryská, hned by mohl hrát v reklamě na viagru. Spirituální terminátor! Ostře řezané rysy, ježka na hranaté hlavě a vojenské kalhoty by člověk přisuzoval spíš vysloužilému mariňákovi než duchovnímu vůdci, jehož image imituje spousta osvalených mužů ze sedícího davu. Není na světě buddhistického učitele, který by prakticky řídil tolik center (přes 650) a měl tolik stoupenců (kolem 100 000) jako lama Ole Nydahl.

Jakmile k lamovi přisedne cestující učitel Jakub Kadlec, jenž přednášky tlumočí z angličtiny, začne jedna z nejnudnějších lekcí mého života. Během pěti hodin lamova monologu a následných odpovědí na otázky z publika dokážu ze změti abstrakt vydolovat pár fakt o této větvi buddhismu, nejstaršího univerzálního náboženství vůbec: Prvním vědomě inkarnovaným lamou v Tibetu byl karmapa, hlava školy Karma Kagjü.

Po pěti hodinách strávených v tureckém sedu mi odumírají nohy, mozek se zase vzpírá lamovu vychloubání a zevšeobecňujícím narážkám na nebezpečí islámu.

Lama Ole je dlouholetým žákem 16. karmapy Rangdžunga Rigpä Dordžeho, k němuž se s manželkou Hannah dostal v roce 1969, po několika měsících strávených v dánské věznici (pašování hašiše do Evropy bylo trestné už tehdy). Stejně jako cestující učitelé, jichž je v Česku deset, se lama Ole snaží co nejvíc jezdit po světě a zkoumat svou mysl v různých prostředích. Posledních pětatřicet let přednáší takřka každý den v jiném městě, za rok objede dvakrát celou zeměkouli…

Po pěti hodinách strávených v tureckém sedu mi odumírají nohy, mozek se zase vzpírá lamovu vychloubání a zevšeobecňujícím narážkám na nebezpečí islámu. „Ole Nydahl je některými buddhisty vnímán jako kontroverzní osoba, jiní ho uctívají a váží si ho,“ objasňuje mi později brněnský docent Dušan Lužný, religionista a expert na buddhismus, který zároveň ostře odmítá, že by učení Karma Kagjü mělo rysy sekty.

„Kritika Nydahlovi vyčítá populární styl prezentace buddhismu, nebuddhistickou zahleděnost k vlastnímu egu, netolerantnost či přezíravost k jiným tradicím a školám nebo příliš materialistické a fyzické chápání buddhistické tantry. Na druhou stranu tato kritika může být výrazem závisti, neboť Ole Nydahl je úspěšný.“

Přátelé buddhisté mě připravovali na to, že je Ole energetická bomba a extrémně charismatický muž. Já vidím dvacet metrů před sebou normálního chlapa, který jako správná mediální hvězda neustále udržuje kontakt s publikem, kyne do davu Čechů, Němců, Poláků, Maďarů a Rusů, a když ukáže na neurčitého člověka někam mým směrem a přátelsky se usměje, desítka obličejů zčervená radostí – sám lama si mě všiml!

Smyslu Oleho přednášky vůbec nerozumím, vím jen, že je plná mcdonaldovských metafor a fórů s tematikou boje a sexu: „Je to jako podkova v rukavici, kterou skolíte soupeře…“; „Sbírka sošek z Bhútánu je dnes na diskotéce pro vaši potenciální přítelkyni cennější než sbírka motýlů…“

Když si lama Ole po půlnoci odskakuje vyprázdnit močový měchýř, skupinka jeho následovníků se vyhrne ven „na cigárko“ a holky kolem mě se těší, že v pondělí na závěrečné party zapaří v dřevěném baru, který je každodenně do ranních hodin okupován. Věřte nebo ne, až do pondělní závěrečné party se tu pije pouze nealko pivo…

Lama a love

Jen chvíli poté, co v sobotu ráno vylezu ze spacáku, se buddhisté dělí do šesti skupin podle toho, jaká Přípravná cvičení chtějí praktikovat – zda poklony, meditaci na Diamantovou mysl, darování mandaly, nebo gurujógu. Konečně pochopím, co se po mně při mé základní meditaci chce – a přes velmi lákavou přednášku nabízející spoustu relativně snadných řešení zjišťuju, že buddhismus není pro mě.

Neposedím na jednom místě, nedokážu se soustředit a dokonce ani nevím, jak vypadá lotosový květ a dordže, které si mám představovat při meditaci. Ta je na programu od tří hodin – a zároveň s ní osobní konzultace. Lama Ole je spolu s požehnáním uděluje jednotlivcům z dlouhé fronty buddhistů, zatímco ostatní meditují nebo „dělají poklony“, tedy kloužou ze stoje na hladké desce na kolena a zároveň na ruce.

Aby mohli dosáhnout další úrovně ngöndro, meditačních technik, musí takových poklon provést přesně 111 111. Já sedím se stovkami dalších ve­předu, mám zavřené oči a napnutá záda a snažím se, aby mě rýže přesýpaná při meditační praxi darování mandaly neuspala.

Standa mezitím fotí při jinak přísně soukromých konzultacích, a než je vykázán, vyslechne několik lamových kontroverzních rad. Čtyřčlenná rodina předstupuje, žena má na krajíčku a stěžuje si na manželovy milenky. Lama jí doporučí, aby mu nekazila život a taky si někoho našla … Má se vzepřít slovu charismatického vůdce, které může být buď z prstu vycucané, nebo naopak do budoucnosti vidoucí a osvícené? Pro mou známou, sociální pracovnici, znamená lamovo požehnání a jeho rada naprostou spásu; jiným může – alespoň podle mě – solidně pošramotit život, protože Ole Nydahl nemá k desítkám konzultací denně vždycky dostatečná vstupní data.

Účetnictví Nadačního fondu Nydahl a dalších institucí, přes něž jdou peníze Karma Kagjü, mi, alespoň podle výročních zpráv přístupných na Internetu, připadá čisté jako lilium.

Kromě love jakožto lásky člověka v souvislosti s těnovickým kursem nutně napadnou love jakožto prachy. Když čistě hypoteticky 1000 lidí zaplatí za pětidenní kurs bez jídla v měsíčním předstihu 2500 Kč (což se kvůli různým slevám pro mládež, rodiče a jejich dítka nestane), získáme 2 500 000 korun. Ovšem po odečtu nájemného za obří stany, toalety, vodu atd. toho moc nezbude. „Kurs začne vydělávat až v momentě, kdy přijede tisíc lidí,“ vysvětluje mi Jan Matuška, jeden z organizátorů akce, překladatel většiny Nydahlových knih do češtiny a cestující učitel.

„Po zdanění zůstane třeba 300 000. Ty se dělí napůl mezi zemi, kde se kurs koná, a rozvoj jejích center a mezi Buddhismus Stiftung Diamantweg.“ Účetnictví Nadačního fondu Nydahl a dalších institucí, přes něž jdou peníze Karma Kagjü, mi, alespoň podle výročních zpráv přístupných na Internetu, připadá čisté jako lilium.

Hovory s Lamou

V nedělním osobním rozhovoru s Olem Nydahlem se chci soustředit zejména na jeho milostný život. Lama je znám tím, že nekáže vodu, zatímco by sám pil víno, takže mi bez okolků vyhoví a svou náklonnost k sexu s následovnicemi přibližuje: „Půl roku jsme byli s mou ženou Hannah šťastně pospolu a druhou půli roku jsem strávil na cestách. Hannah věděla, že jsem silný muž, že v noci nerad objímám polštář, že chci učinit někoho druhého šťastným. Nebyla žárlivá.“

Zajímavý moment rozhovoru nastane, když Ole – tvrdící o sobě, že je Vysvobozený, tedy že ve své mysli nemá už ani stopu vlastního já – důrazně a několikrát žádá Standu, ať vyretušuje portrét, na němž je patrný čerstvý šrám na lamově čele.

Škoda že krásná paní Hannah, jež byla po čtyřech letech v Himálaji stejně jako Ole uznána za inkarnaci-ochránce, před třemi roky zemřela. Třeba by jí skutečně nevadila ta půvabná mladá Peruánka, která lamovi Olemu během veřejné schůzky hněte koleno. On pak odchází do sprchy a na masáž, zatímco čtyřicet svatebčanů čeká hodinu a půl na lámovo požehnání v rámci tuctu buddhistických svateb. Já bych byla pěkně namíchnutá, oni zůstali v naprostém klidu.

Zajímavý moment rozhovoru nastane, když Ole – tvrdící o sobě, že je Vysvobozený, tedy že ve své mysli nemá už ani stopu vlastního já – důrazně a několikrát žádá Standu, ať vyretušuje portrét, na němž je patrný čerstvý šrám na lamově čele. „Dával jsem jedné dvojici, která propadla českým sociálním sítem, pár set eur a její problémy mě tak rozrušily, že jsem nekoukal na cestu a narazil do sloupu. Nechci mít kvůli té ráně image bojovníka,“ říká muž, jenž včera nosil maskáče Bundeswehru. Jak svou garderobu hájí? Vtipem: „Když denně cestujete jako já, potřebujete kalhoty s velkými kapsami, které se neodpářou. Anglická uniforma je nejlepší – unese dvacet piv.“ To jsou paradoxy!

Pokud západní svět ztratí svoji svobodu, bude to proto, že jsme před dvaceti lety pustili Araby na naše univerzity, nechali je vystudovat žurnalistiku a infiltrovat do médií.

Lama a Alláh

„Muslimové ignorují naše hodnoty, naši ústavu, ženská práva. Korán vyjadřuje přání převzít moc nad světem,“ káže lama Ole při každé příležitosti a zdá se, že proti tomu nikdo z těch vzdělaných lidí, kteří mu naslouchají, nic nenamítá. Ani fotožurnalista Vláďa, ani ekolog Pavel z jedné nevládní organizace, ani nikdo jiný. „Pokud západní svět ztratí svoji svobodu, bude to proto, že jsme před dvaceti lety pustili Araby na naše univerzity, nechali je vystudovat žurnalistiku a infiltrovat do médií, odkud nám kážou o svém vidění světa.“

Naléháme na Jana Matušku, ať nám to podněcování náboženské nesnášenlivosti vysvětlí. „Lama Ole takhle o islámu mluví jako svobodný občan svobodné země už pětatřicet let a lidé, kteří před ním sedí, nejsou hloupí. To, že on něco řekne, neznamená, že odejdou jako islamofobové.“

Instantní karma

Instantní karma tě dostane / Praští tě přímo do hlavy / Měl by ses dát radši dohromady / Dost brzy budeš pod drnem … John Lennon ve svém třetím singlu z roku 1970 přesně popisuje můj náhled na motivace části účastníků kursu.

Místo aby si odříkali a setrvali po nějaký čas v askezi po vzoru Buddhově, polovina těch, kteří si tu předplatili jídlo, si stoupá třikrát denně do fronty na masité pokrmy. Jí se tu plastovými příbory z plastových talířů a misek.

Zdá se mi, že alespoň po pět dní v Těnovicích žijí tak, jako by měli být pod drnem hned zítra. Místo aby si odříkali a setrvali po nějaký čas v askezi po vzoru Buddhově, polovina těch, kteří si tu předplatili jídlo, si stoupá třikrát denně do fronty na masité pokrmy. Jí se tu plastovými příbory z plastových talířů a misek – kromě Standy a mě si po každém jídle umývá své nádobí tak desítka lidí. A nerecykluje se.

Po konzultacích s pěti organizátory akce zjišťujeme, že problémy s vodou a se svozem tříděného odpadu jsou tu takové, že to asi jinak řešit nejde. Ale našemu rozčarování to neubírá, zvláště když vidíme zmalované holky vyhazovat plátky sýra a celé rohlíky do popelnic.

Před obchůdkem s literaturou, tričky a korálkovými málami (pomůckami pro počítání manter), zvaným přiléhavě Dharmashop, pak vyslechnu diskusi dvou excentrických kluků o tom, kde v centru Prahy lze pařit až do rána a jak si to v podobném duchu užít i tady…

Pak naštěstí potkám dvojčata a ta mi ukáží druhou stranu ­mince.

To musíš žít

Lenku a Lucii si už ze základní školy pamatuju jako tiché, nekonfliktní, subtilní holky. Zůstaly takové i ve skautském oddíle a pak vzaly na svá bedra organizační práci ve službách tibetskému buddhismu. Lenka mi už před dvěma lety zaníceně vyprávěla, jak s přítelem Julou a mnoha dalšími cestovali po boku lamy Oleho Transsibiřskou magistrálou po ruských centrech Diamantové cesty.

Dnes publikuje články v luxusně vyhlížejícím, velmi profesionálně připravovaném časopise Buddhismus dnes, všechny své prázdniny obětuje práci pro Karma Kagjü a pomáhá budovat centrum ve Vyhlídkách u Českých Budějovic.

Bereš to moc intelektuálně. Já dělal tuhle chybu taky, taky jsem hledač významů. Ale buddhismus ti po nějaké době dá na všechny otázky odpověď.

Lucie praktikuje stejně jako její partner Honza denně a několikrát se setkala i se samotným nejvyšším představitelem odnože, 17. karmapou. Naposledy když loni přijel sem, do Těnovic. Bavím se s nimi, zatímco Honza kouří, a po půlhodince vím, že je zle. Nic z učení lamy Oleho jsem nepochopila, říkají.

Bojí se, že svým „letmým pohledem zvenku“ poškodím mediální obraz „kadžupáků“. I nožíř Radek s osmiletou buddhistickou praxí mě varuje: „To musíš žít, bereš to moc intelektuálně. Já dělal tuhle chybu taky, taky jsem hledač významů. Ale buddhismus ti po nějaké době dá na všechny otázky odpověď.“

Radku, mě momentálně zajímá jediná věc: Co se s buddhismem Diamantové cesty stane, až jeho zásadní popularizátor na Západě, lama Ole, zemře? Oprostí se linie Karma Kagjü od kontroverze? Ubude jí následovníků, pro něž bylo učení vedle charismatu „velkého bílého muže“ Nydahla jen druhotnou věcí? Nebo naopak přiláká nové buddhisty, kteří dřív měli výhrady proti islamofobii, šovinismu a kultu osobnosti?

Kdo ví. Jisté je, že pro buddhisty všech škol se kolo samsary, nekonečného znovuzrozování, bude točit dál a mocné pojmy karma a dharma ze světa nezmizí. Jen je budeme slýchat z vícera různých (a méně proříznutých) úst.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.

Kateřina Kadlecová