Vědy jsou prachobyčejné a kromobyčejné, alespoň tak nás to učí největší teoretik vědy minulého století, Thomas Kuhn (1922 – 1996) v publikaci The Structure Of Scientific Revolutions.
Ty první (fyzika, chemie, historie, sociologie, atd.) podporují a rozvíjejí teorie, jež lze označit za sucharské, ty druhé (např. věčně posmívaná, opomíjená a zneuznaná patafyzika) se zabývají problémy, jež těm prvním nejsou dost vznešené, případně by mohly nabourat pečlivě uplácanou, ale vratkou stavbu stávajících teorií.
V žádné historické publikaci nenajdete údaj o tom, že Stalina trápily hlasité větry. Ve společnosti jiných lidí zvuk maskoval tím, že hlasitě rachtal skleněnou karafou na vodu. Kuriózní je, že stejný problém trápil i Adolfa Hitlera. Přitom právě to mohla být příčina jejich poťapaných myšlenkových pochodů, jak ukazují nejnovější výzkumy o vlivu bakteriální střevní flóry na mozek.
Perly expresivní češtiny prosím posílejte po přečtení článku do emailové schránky nadavani@seznam.cz.
Disidentská role kromobyčejných věd má nesmírnou výhodu v tom, že nikterak neomezuje kreativitu a spolu s Pierrem Teilhardm de Chardin tyto přístupy sázejí na náhodu, na moment překvapení.
Poutníci slepými uličkami vědy dostávají v USA Darwinovu cenu za zkvalitnění genofondu lidstva tím, že se vymažou z Knihy živých a nepředávají své geny dál.
Navažme na Kanta
Darwinova cena se uděluje za nejkurióznější smrt. V předloňském roce ji obdržel člověk, kterého umlátil automat na Coca Colu, když se z něj snažil vypáčit plechovku, aniž by zaplatil. V loňském roce to byl rozhněvaný vozíčkář, který nechtěl čekat na příjezd výtahu a na třetí pokus vyrazil invalidním vozíkem jako beranidlem dveře šachty, do které spadl.
Nicméně pozitivní obraz kromobyčejných věd jednoznačně dominuje a přináší lidstvu jednak nesporný užitek, ale také neskonalé potěšení, což o druhém vědeckém proudu říci nelze.
Domácí kutilství (výroba kyje z piana, vibrátor na parní pohon), organizované dnes převážně televizními stanicemi, je někde na půli cesty mezi oběma, leč o několik pater níže, přestože i z těchto úrovní občas vytryskne jiskřivý gejzír. My, vědci kromobyčejní, kutily rozhodně nepohrdáme ani se nad ně nevyvyšujeme.
Smyslem tohoto textu je přizvat širokou veřejnost k vědeckému výzkumu týkajícího se Antropologie automobilu, který patrně vytvoří paralelu Kantovy „Antropologie z pragmatického hlediska“, považovanou za teoretický základ vědecké psychologie (filosofové se o její kvalitě nevyjadřují uctivě, ale psychologové na ni nedají dopustit, přestože ji žádnej z nich nečetl).
Nadávky za volantem
Mně byla svěřena kapitolka o agresi, jejíž součástí jsou také nadávky za volantem. Prosím všechny laskavé čtenáře, aby obohatili mou sbírku svými výroky, eventuálně zajímavými výroky svých bližních.
Aby byla dodržena pravidla slušnosti na těchto stránkách (a taky aby to neukradla konkurence), zasílejte mi, prosím, perly expresivní češtiny do emailové schránky nadavani@seznam.cz, zřízené speciálně pro tento účel.
Aby bylo možné zjistit, zda v tomto směru existují ještě genderové rozdíly, označte laskavě pohlaví F (ženy), M (muži) a pro analýzu vlivu věku na slovník za písmeno napište číslici označující věk (možno od předškolních dětí po poslední slova).
Věřím, že soubor výroků ze situací maximálního vzepjetí ducha ve stresových momentech vysoko předčí morbidní sbírku nejčastějších výroků před smrtí obsahující dekadentní věty typu:
- Tatínku, proč mám na hlavě jablko?
- A proč by se v letadle nemohly otevírat dveře?
- Já se podívám, jestli je to nabité.
- Udělej na toho blbce grimasu, když ho budeme předjíždět!
- Jen přes mou mrtvolu!
Děkuji mnohokrát a slibuji, že za Nobileho cenu uspořádám velkou trachtaci, která předčí všechny předvolební guláše.
