Výzkumníci sledovali jak ženy plánující přirozený porod, tak ženy, které zvolily císařský řez – porodnice, kde účastnice výzkumu rodily, umožňovala operativní porod i na přání rodičky. Celkově se pro tuto možnost rozhodlo 10 % žen. Podobné hlasy se začínají ozývat i u nás, i když právně „císař na přání“ povolen není.

Oslabení vztahů

U všech matek – jak ve skupině po vaginálním, tak po operativním porodu – došlo k nárůstu impulzivity a poklesu socializace. To zní zvláštně, že? Proč by měly být matky malých dětí impulzivnější a méně socializované?

Impulzivita zarazí, představíme-li si pod ní podrážděné reakce matky na potomka. Nicméně impulzivita neznamená jen vznětlivost, ale také spontánnost a rychlost reakce. A to se při péči o dítě hodí: matka musí rychle reagovat, například chytit dítě, které by jinak vlítlo pod auto či na ně spadla váza.

Nižší míra socializace se zase jeví pochopitelněji, uvědomíme-li si, že ženy po porodu navazují silné citové pouto s dítětem. A přirozeně u nich ubývají na významu vztahy k dospělým osobám, jako jsou třeba rodiče nebo učitelé. A právě intenzitu těchto vztahů škála socializace měří.

Úzkostnější než dřív

A jaké byly rozdíly mezi matkami rodícími vaginálně a těmi, jež zvolily operativní porod? Změny badatelé zaznamenali hned ve třech dimenzích osobnosti. Jednou z nich byla úzkostnost. Zatímco úzkostnost matek po císařském řezu se nezměnila, u matek po vaginálním porodu se zvýšila. Čím to?

Při porodu císařským řezem mívají někdy ženy pocit selhání, že nerodí vaginálně. Odloučení od dítěte, k němuž při císaři dojde, navíc zkomplikuje navázání vazby s dítětem a naruší sebedůvěru matky.

Porovnáme-li absolutní hodnoty této veličiny, zjistíme, že úzkostnost matek v obou skupinách byla devět měsíců po porodu stejná. U rodiček plánujících císařský řez totiž stoupla již v pozdním těhotenství. Možná bylo jejich těhotenství problematičtější, možná se více bály porodu a šestinedělí.

Další důvod, který může přispívat k úzkostnosti žen plánujících císařský řez, vysvětluje psycholožka Eliška Kodyšová, která se zabývá psychologií porodu a mateřství: „I při plánovaném porodu císařským řezem mívají někdy ženy pocit selhání, že nerodí vaginálně. Odloučení od dítěte, k němuž při císaři dojde, navíc zkomplikuje navázání vazby s dítětem a naruší sebedůvěru matky.“ Naproti tomu úspěšně zvládnutý vaginální porod může ženu učinit odolnější vůči nárokům mateřství.

Rutina? Nevadí.

Další rozdíl mezi oběma skupinami matek autoři nalezli v dimenzi nazvané vyhýbání se jednotvárnosti (monotony avodiance). Tato škála měří tendence osobnosti k vyhledávání změn a dobrodružství na jedné straně, a odolnost vůči monotonii na straně druhé.

U žen s nástupem mateřství je pochopitelné a žádoucí, že se stávají trpělivějšími a odolnějšími vůči stereotypním činnostem. Jinak by těžko zvládaly do kolečka stále se opakující: chovat, nakojit, odříhnout, přebalit…

Ženy plánující císařský řez se ovšem jevily vůči jednotvárnosti méně tolerantní než ženy plánující spontánní porod. Přirozené zvýšení tolerance u nich tedy neproběhlo tak, jako ve skupině žen rodících klasickým způsobem.

Matky v obou skupinách se staly o něco nedůvěřivějšími a nepřátelštějšími vůči okolí (škála nedůvěřivosti, Suspicion scale). I to je u žen pečujících o miminka pochopitelné. Matky ve skupině operativního porodu ovšem skórovaly výše – zaujímaly ke svému okolí nepřátelštější postoj – než matky rodivší vaginálně.

Císaře raději ne

Podtrženo sečteno se matky po císaři staly již v průběhu těhotenství úzkostnějšími, byly méně tolerantní vůči jednotvárné náplni dní a zaujímaly nepřátelštější postoj ke svému okolí.

Jiné výzkumy na téma psychiky ženy po císařském řezu uvádějí vyšší výskyt různých fyzických i psychických komplikací – například častější depresivní příznaky, častější výskyt posttraumatické stresové poruchy, častější potíže s kojením a obvyklejší problémy při navázání vazby s dítětem. Další rizika jsou na straně dítěte.

„Ženy, které volí císaře, jsou osobnostně specifickou skupinou,“ hodnotí Eliška Kodyšová a radí takovým ženám konzultovat důvody svého rozhodnutí s psychologem. „Výzkumně je totiž potvrzeno, že na základě kvalitního poradenství takové ženy své rozhodnutí často změní – a nelitují té volby!“
Můžeme uzavřít, že vlastními silami porozené dítě ženu po fyzické i psychické stránce na mateřství připravuje lépe. Pokud tedy nejsou medicínské důvody, skalpel k porodu nepatří.

Doporučujeme:

  • Wiklund, I . , Edman, G. , Larsson, C. & Andolf, E. (2009). First-time mothers and changes in personality in relation to mode of delivery. Journal of Advanced Nursing 65 (8), 1636–1644.

Pavla Koucká