Kolem druhého roku používá dítě jednoduché věty, za další rok to jsou již souvětí. Před vstupem do školy (mozek ještě negeneruje EEG alfa aktivitu jako základní - viz první rámeček) již používá řeč zcela plynule a cílevědomě. A jak říkají cynici, toto šestileté úsilí člověka, který se naučil mluvit, je odměněno tím, že po zbytek života na něj všichni řvou, aby mlčel.

Jsou takoví a takové, co v tomto věku už zvládají dva jazyky: svůj mateřský a k tomu nějaký další, který má jiná slova, jinou gramatiku, jinou stavbu vět. Říkáme jim bilingvisté. Za dvojjazyčnost děti často vděčí tomu, že vyrůstají s rodiči dvou národností.

Výhoda do života

Dlouho panovala nejistota, zda je taková znalost pro dítě užitečná, nebo zda mu dělá v hlavičce jenom větší zmatek, zejména v době, kdy si gramatiku včetně výjimek teprve ujasňuje. Dnešní názory se kloní k první alternativě.

Mozek předškoláka
Mozek projde prvním významnějším obdobím dozrávání kolem šestého roku věku, kdy na EEG už zachytíme „dospělý“ typ elektrické aktivity, což je v relaxovaném stavu alfa o frekvenci 10 Hz.

Všechny dosud provedené psychologické a neuropsychické testy prozatím ukazují na výhodu bilingválních dětí ve srovnání s dětmi monolingválními, tedy těmi, co mluví jen jednou řečí. Nejvýznamnější badatelka v této oblasti, kanadská profesorka Ellen Bialystoková, uvádí tento příklad:

Předložíme-li dětem nesmyslnou větu, například „Jablka rostou na nose“ a zeptáme se jich, zda je gramaticky správná, monolingvální dítě odpoví, že je to nesmysl, zatímco bilingvální dítě řekne, že to je sice praštěné, ale gramaticky správné.

U bilingválních dětí se výrazně zrychluje čtení podobných slov („cognates“) v rodném jazyce: například holandské dítě přečte rychleji holandské schip, pokud už také zná anglické ship, než když anglické slovo nezná.

Bilingvální děti jsou kreativnější

Bilingvální prostředí ale významně zlepšuje kognitivní funkce již v preverbálním stadiu dětského vývoje, tedy předtím, než se naučí mluvit. Prokazuje to italská studie provedená na sedmiměsíčních dětech:

  • Děti se dívaly na obrazovku, netušily pochopitelně, že jsou předmětem pokusu.
  • Zazvonil zvoneček a na levé části obrazovky se objevila oblíbená tvář - maminčina.
  • Zazvonil zvoneček o kvartu vyšším tónem a tvář se objevila na pravé straně.
  • Po nácviku dítě „ví“, že napřed je zvuk, a pak se zjeví obrázek.
  • Bilingvové dokázali odlišit jeden zvuk od druhého a natáčeli kukadla tam, kde očekávali, že se objeví tvář maminky.
  • Monolingvové ji hledali stále vlevo.

Zajímavým způsobem se aktivuje také kreativita a vlastnost označovaná jako „kognitivní flexibilita“. Čtyřleté až pětileté děti měly nakreslit dům nebo květinu, které neexistují, což byl výzkumný úkol dosud zadávaný dětem sedmiletým a starším.

Bilingvální děti, například s žirafí kytkou a křeslovým domem, opět zvítězily na celé čáře. Stejně jako v jemných konverzačních nuancích, kde měly tří až šestileté děti ze stejného sociálního prostředí určit, zda je předložená věta dostatečně informativní, zda je pravdivá, postihující téma, společensky přijatelná a zda neobsahuje něco navíc.

Dobrá zpráva

Všechny uvedené příklady - a z desítek studií je jich daleko víc - jsou jistě zajímavé a povedou ctižádostivé rodiče k tomu, aby v zájmu kariéry své děti nechali vzdělávat bilingválně. Je tu ale ta nejlepší zpráva i pro nás, kteří jsme utopili spoustu peněz v jazykových kursech, zpráva v duchu starého: Co se v mládí naučíš…

Řeč a mozek
Velký lidský mozek vytvořila a zformovala řeč. Ne práce, jak se nám pokusil namluvit Engels, ale především vyprávění o ní (a samozřejmě nejen o ní) vedlo neurony, astrocyty a všechny další elementy k množení. Řeč nás udržuje v sociální síti, komunikace dále rozvíjí mozek. Jazyk umožňuje abstrakci, syntézu, definici, je cenným nástrojem paměti, prostředkem vyjádření myšlenek, přání a emocí, estetických pocitů.

Bilingva oddaluje nástup klinických projevů Alzheimerovy demence, především ztrátu paměti, obtíže s řešením problémů a stavy zmatenosti o čtyři až o pět let. Vědci to zjistili při porovnávání údajů u celkem 211 pacientů trpících touto poruchou.

Ne, že by „ten Němec“ v našich mozcích neřádil! Počíná si tam stejně neurvale, jako v mozcích pologramotných monolingválů, ale jeho zhoubné dílo není navenek tak patrné.

Zatímco v centrální nervové soustavě lidí vládnoucích jedním jazykem se neuropsychické pochody odehrávají na určitých místech, která mohou být degenerativními procesy poničena, je funkční kapacita u lidí používajících dva jazyky rozprostřena do mnohem širších okrsků s bohatstvím spojů, které zůstávají zachovány déle.

Ochranný efekt znalosti druhého jazyka je specifický a nemůže být připsán dalším – jistě významným – faktorům, jakými jsou vzdělání (ve sledované skupině bylo dokonce u monolingválních pacientů vyšší), zaměstnanecký status ani status emigranta nebo rodilého mluvčího.

A tak jediný problém je v tom, že bychom ten druhý jazyk měli používat pokud možno co nejčastěji.

Literatura:

  • Dreyfus: The bilingual advantage, NYT, 2011, May 30
  • Van Assche, Duyck, Hartsuiker RJ, Diependaele K: Does bilingualism change native-language reading? Psychol Sci, 2009;20(5):923-927
  • Kovács, Mehler: Cognitive gains in 7-month-old bilingual infants. PNAS, 2009, 21;106(16)6556-6560;
  • Adi-Japha, Berberich-Artzi, Libnawl: Cognitive flexifility in drawings of bilingual children. Child Dev, 2010;81(5):1356-1366
  • Siegal, Surian, Maisuo, et al.: Bilingualismus accentuates children´s conversational understanding. PLoS, 2010;5(2):e9004
  • Craik, Bialystok, Freedman: Delaying the onset of Alzheimer disease: bilingualism as a form of cognitive reserve. Neurology, 2010;75(19):1726-1729

Radkin Honzák