Proč si mladí lidé volí studium psychologie? Co je podle vás dobrý, a co špatný důvod k podání přihlášky na psychologii?
Důvody pro studium psychologie jsou velmi různorodé a vůbec si netroufám je hodnotit. Podle mě neexistuje dobrý a špatný důvod. Na začátku je motivace, která se liší zájmem o obor, znalostmi a orientací v rámci psychologických disciplín, zkušenostmi nebo představou o budoucím uplatnění. Studenti, kteří prošli sítem přijímacích zkoušek, tak například vstupují do studia s tím, že chtějí pracovat v poradenství, chtějí se stát terapeuty a nebo si psychologii vybrali jen proto, že se jim zdála atraktivní nebo vhodně doplňující jejich druhý obor, když se hlásí na dvouoborové bakalářské studium, a vlastně od ní - a od sebe ve vztahu k ní - nic moc neočekávají.

Možná mají někteří také představu, že jim studium psychologie pomůže porozumět sobě a druhým lidem.
Proč ne? Ostatně cesta sebepoznání je pro psychologa důležitá. Podle mě nezáleží na tom, s čím do studia člověk vstupuje. Podstatné je, jak je otevřený zkušenosti a informacím, jak tyto zkušenosti a informace dokáže kriticky nahlédnout. Jak na sobě pracuje, jak je schopný sebereflexe.

Narazila jste při komunikaci s čerstvými studenty psychologie na nějaký typický příklad deziluze, zklamání ze studia? A co naopak studenty v prváku a pak v dalších ročnících nejvíc baví?
Čerství studenti jsou spíše nadšení nebo přinejmenším v optimistickém očekávání. Na deziluzi je ještě brzy. Ta přichází trochu později, alespoň na mě přišla někdy v polovině studia. Co vím, tak se zklamání týká většinou skladby předmětů. Studenti volají po praxi, získávání zkušeností, zážitků. Ale jistě je toho mnohem víc, co je může bavit. I teoretické předměty vedené dobře mohou být zážitkem.

Co na studiu psychologie nejvíc těšilo vás samotnou?
No tak to musím zavzpomínat! Určitě některé předměty, ale co mě vedle obsahu studia těšilo nejvíc, bylo setkávání s lidmi. S těmi, kteří mě nasměrovali a měli můj respekt a zároveň s těmi, jejichž prostřednictvím jsem si uvědomila, co dělat nechci. Když nad tím přemýšlím, tak vztah a setkávání na akademické půdě jsou pro mě důležité i teď. Trochu trpím tím, že se studenty nemám větší kontakt. V okamžiku, kdy se s nimi setkám „osobně“, třeba na seminářích, které to více umožňují, jsem ve svém živlu. To mě bavilo, když jsem studovala, a baví mě to i teď.

Studium psychologie je celoživotní cesta

Myslíte, že jsou studenti psychologie v něčem jiní než studenti jiných oborů? Přitahuje váš obor určitý typ lidí?
Asi se mnozí můžou domnívat, že studium psychologie přitahuje nějaký zvláštní typ lidí. Typizovaný student psychologie ale podle mě neexistuje. Nejde o osobnost se specifickými osobnostními charakteristikami nebo předpoklady. Nepopírám, že nemohou mít studenti psychologie něco společného. Možná je to touha uplatnit se v oblasti práce a pomoci lidem. Ale i taková charakteristika může být zavádějící a zjednodušující.

Lidé ale přeci psychologům a studentům psychologie přisuzují určité charakteristiky...
V této souvislosti mě přeci jen napadá něco, v čem se studenti psychologie liší od těch, co studují jiný obor. Moc se s tím, že studují psychologii, nechlubí. Při otázce na obor studia mlží, odpovídají vyhýbavě.

Jak taková vyhýbavá odpověď zní?
Třeba „studuji fss, studuji fildu“. Dělala jsem to i já a některé kolegy, co vím, to drží dodnes. Možná tahle obava z odhalení může souviset s nálepkou a snahou zařadit psychology do jedné škatulky, ve které naštěstí nejsou.

Určitě by se ale dalo říci, jaké nadání by měl mít člověk, který se chce věnovat psychologii. Musí se třeba umět nabiflovat množství informací, podobně jako právník nebo lékař. Co dál je podle vás předpokladem pro úspěšné studium a uplatnění v oboru?
Ano, to je ale trošku jiná otázka. Uplatnění psychologa v rámci oboru je široké. Ne všichni skončí v klinické nebo poradenské praxi. Proto nechci mluvit o jediném a nutném osobnostním profilu psychologa. Vaše otázka ale asi směřuje právě do oblasti pomáhajících profesí. Absolventi, kteří se zde chtějí uplatnit, by jistě měli být empatičtí, schopní naslouchat, nikoli jen poslouchat. Měli by mít pozorovací talent, být komunikativní, jistě teoreticky připravení.

Přemýšliví lidé ale mohou být v osmnácti uzavření, nepříliš komunikativní...
Mnohé dovednosti se dají získat tréninkem a zkušeností. Je běžné, že již v průběhu studia studenti psychologie absolvují nejrůznější sebezkušenostní a tréninkové programy, hledají si tak vlastní cestu pomoci druhým, hledají si teoretické zázemí a filozofii terapeutického přístupu, který jim bude vyhovovat. Cením si toho, když studenti dokážou odhadnout své možnosti, mají v sobě pokoru a uvědomují si cenu důvěry, kterou jim budoucí klienti svěří. Stát se psychologem znamená jít cestou sebepoznání, hledání, pochybování a zrání. Je to celoživotní cesta. Úspěšný student je pro mě ten, který na této cestě v době studia udělá pokrok a nemusí mít přitom studijní průměr 1.0.

Kam tedy po maturitě?

Jaké má dnes český středoškolák možnosti, pokud chce po maturitě studovat psychologii?
Možností má několik, vybírat si může mezi Brnem (fakulta sociálních studií a filozofická fakulta), Olomoucí (filozofická fakulta) a Prahou (filozofická fakulta a pedagogická fakulta).

Jak je to s šancemi na přijetí?
Psychologie patří tradičně mezi obory, o které je z řad uchazečů mimořádný zájem. Neznám ta čísla úplně přesně, ale řekla bych, že uspěje jeden z deseti.

Kromě škol, které jste jmenovala, nabízejí vzdělání v oblasti psychologie i další, regionální a soukromé soukromé školy. Vynechala jste je proto, že jejich úroveň nepovažujete za dostatečnou?
Neznám kompletní nabídku a nemohu posuzovat ani jejich kvalitu. Každé vzdělání neopravňuje k výkonu profese psychologa. Omezila jsem se na tradiční katedry, jež nabízejí magisterské studium psychologie. Neměla bych jistě vynechat ještě katedru pedagogiky a psychologie v Českých Budějovicích, kde je ale dostupný pouze bakalářský program psychologie. Na katedře psychologie a sociální práce v Ostravě zase nenabízejí úplně čistou psychologii...

Co by měli studenti, kteří na jaře maturují, udělat pro to, aby se dostali na školu, kterou si vybrali?
Obecně by si měli zjistit, jak probíhá přijímací řízení na těchto školách, a podle toho dál postupovat. Množství informací lze získat přímo na webových stránkách vybraných vysokých škol, ale je i spousta jiných možností, třeba nejrůznější diskuzní fóra. Tam mohou studenti získat další užitečné informace týkající se přípravy na přijímačky. Pokud se maturantům napoprvé nepodaří uspět, chtěla bych je podpořit ve vytrvalosti, zpravidla se vyplácí.

Zajímavé odkazy: