Arteterapie je barvitá krajina, ve které potkáváme sami sebe – své potřeby, přání a touhy, ale i svá zranění a vnitřní mantinely. Je to proces sebepoznání, který může být velmi objevný. Vypráví nám příběh o příběhu našeho života a možnosti jej změnit. Přináší nám i příběhy nečekané, které spolu s ní vytváří sám život. Jak se říká: To nevymyslíš.

V lese jsme vytvořili mandalu z šišek, kamenů, větviček a dalších přírodnin. Mandala byla nádherná a někoho napadlo, že z našich těl uděláme mandale paprsky. A tak jsme učinili. Tiše si ležíme v jehličí ve tvaru mandaly a najednou se objeví pán s košíkem. V tichu lesa hledal houby a našel tohle. Nečekaný výjev. Bláznivá sekta?!? S posvátnou úctou se nás snažil obejít. Nechtěli jsme, aby odešel s pocitem nepochopení a nevyřešené záhady, a tak jsme mu vysvětlili, jaké to zvláštní činnosti se právě věnujeme: Arteterapii. 

Arteterapie je léčba uměním, kdy se jako hlavní prostředek poznání, ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů využívá výtvarný projev. Důležitý je sám výtvarný proces, který nám umožňuje nahlédnout do našeho vnitřního světa a vidět také souvislosti se světem vnějším. Napomáhá rozvoji a integraci naší osobnosti, poskytuje nám komunikaci se sebou i s druhými a umožňuje nám plnější prožívání a chápání sebe a života s mnoha jeho souvislostmi.

V arteterapii se stáváme aktivním tvůrcem – umělcem, a za pomoci různých výtvarných technik (kresba, malba, grafika, koláže, keramika, sochařství či textilní techniky) vytváříme výtvarná dílka, do kterých přenášíme své pocity, emoce a myšlenky.

Ve výtvarných činnostech nejde o výsledek (obrázek na jedničku), důležitý je zde proces tvorby. Výsledný artefakt se nehodnotí z hlediska estetického, nerozlišujeme dobrý či špatný, povedený nebo nepovedený, ale zajímá nás proces tvorby, obsah a výpovědní hodnota díla. Zabýváme se tím, jak jsme se při tvoření cítili, co jsme si uvědomili, co jsme do díla vložili a jak na nás zpětně působí.

V hodně lidech je zakotveno přesvědčení, že neumí malovat a kreslit, výtvarně jsou absolutně nenadaní. Většinou ho získali v dětství, často na základní škole ve výtvarné výchově. Tohle přesvědčení arteterapie rozpouští. Protože nejde o to namalovat „dokonalý“ obrázek, člověk se může uvolnit a malovat, co cítí. Někdy jsou pak lidé svými výtvarnými schopnostmi a vlastní kreativitou překvapeni.

Jak to probíhá, k čemu vede

Arteterapie je již poměrně rozšířená a můžete se s ní setkat v rámci psychologie, psychiatrie a psychoterapie, v sociálních službách, ve školství, ale také v zájmové oblasti. Bývá i součástí programů osobního rozvoje nebo je na něj čistě zaměřena.

Může probíhat individuálně (klient a arteterapeut), ve skupině (skupinová arteterapie), s rodinou, nebo jako párová arteterapie. Způsoby práce, techniky a témata se odvíjejí od kontextu, ve kterém arteterapie probíhá. Arteterapie může být vážná, smutná, hravá i veselá, vést nás do nitra nebo z nitra směrem ven, do světa, k lidem.

Při skupinové malbě pointilistických obrazů probíhala naprostá souhra týmů. Bylo zajímavé jejich práci sledovat. Skupinky výborně spolupracovaly, úplně se do díla ponořily, lidé se domlouvali, hulákali na sebe od reprodukce, kde co ztmavit, kam přidat tečku… Všichni byli činností naprosto pohlceni, byla i legrace, ale taky se každý plně soustředil. Při malování‑ťupání nohama prováděli různé prostocviky a při tečkování nosem splývali s obrazem v něžných polibcích. Nakonec byli všichni upatlaní od barev od hlavy až k patě. Pointilisté by zírali!

Možná se ptáte, jaký to má všechno smysl. Co nám může arteterapie přinést?

Kromě mnoha zážitků nám v individuální rovině přináší uvolnění, možnost sebevyjádření, pomáhá nám budovat vlastní sebedůvěru a přiměřené sebehodnocení, přispívá k poznávání vlastních možností, růstu osobní svobody a motivace. Podporuje tvořivost a spontaneitu, nabízí svobodu pro experimentování při hledání výrazu pocitů, emocí nebo způsobů projevení se, rozvíjí fantazii a nadhled. Učí nás sebereflexi, vnímání sebe sama.

Když je prováděna ve skupině, probouzí v nás empatii, rozvíjí vnímání a přijetí druhých lidí. Učíme se vyjádřit uznání jejich hodnoty, ocenit je. Arteterapie podporuje rozvoj komunikace, kooperace a schopnost společného řešení problémů a různých situací. Lidé ve skupině získávají sociální podporu a také zkušenost, že druzí mají podobné zážitky a zkušenosti jako oni. Nabízí reflexi vlastního fungování v rámci skupiny, a pochopení vztahů ve skupině pomáhá také k lepšímu pochopení vztahů v životě. Učí nás také dávat hranice.

V arteterapii se pracuje různými způsoby s mnoha tématy. Můžete zažít techniky, které jsou neverbální a nemluví se při nich, nebo také techniky, při kterých se naopak musíte s ostatními lidmi domluvit. Někdy tvoříte na jasně dané téma, jindy hrají roli pocity, kterými se necháváte při tvorbě vést. Vytvořená dílka mohou být interpretována, čímž získáváte zajímavé postřehy, náhledy a zpětnou vazbu od ostatních, jindy se ke svému obrázku vyjadřujete jen vy a skupina vám naslouchá. Z něčeho vám může být smutno a jiná věc vám dodá potřebnou kuráž do života.

Setkat se s nečekaným

Se svým stromem života jsem byla spokojená. Z kaňky mi vznikl krásný ptáček a uvědomila jsem si, že mám schopnost i v životě najít v nepříjemných situacích pozitiva, a za to jsem se v duchu pochválila. Rozstříhat strom mi nedělalo problém, naopak, těšila jsem se na změnu a líbilo se mi to hraní a přeskládávání kousků, i když to byly často nenavazující fantasmagorie. Když se mělo končit, tak jsem se ale podívala vedle a zjistila jsem, že Maja má strom v původní podobě a začala jsem zbytečně hekticky měnit podobu svého obrázku, aby dával smysl a podobal se alespoň trochu stromu. Hodně jsem se v této fázi zapotila. Dost mě překvapilo, že víc lidí zůstalo u té původní podoby stromu. O čem to je? O nechuti měnit sebe a svůj život a držet se jistot?

Já osobně mám velmi ráda propojování arteterapie s dalšími metodami, jako je muzikoterapie, dramaterapie, tvůrčí psaní, pohyb nebo tanec. Arteterapii krásně doplňují a oživují, zvláště tehdy, když se jedná o několikadenní kurz. Jako nedílnou součást arteterapie vnímám relaxační techniky a aktivní imaginaci, které dokážou lidi zklidnit, dostat je do středu své bytosti a také navodit téma, se kterým se bude pracovat. I když ne vždy se to povede.

Skupina lidí leží na zahradě starého mlýna. Právě začala aktivní imaginace, která ladí účastníky kurzu na následující arteterapeutickou techniku. Má trvat přibližně 10–15 minut. Jako naschvál na zahradu přijíždí takové to velké auto, které obstarává žumpy. Hovnocuc. Tichý hlas arteterapeutky, uvádějící do hlubších stavů vědomí, nemá proti tomuto kolosálnímu, řvoucímu zvířeti šanci. Imaginace se proměňuje přes chichotání v bujaré veselí všech zúčastněných.

Jak vidíte, arteterapeuti to nemají snadné, spíše by se dalo říct, že to mají dobrodružné. Do jejich práce jim zasahují nečekané události, zvláště když se odehrává venku, v plenéru. Arteterapii si mohou naplánovat, ale nikdy ji dokonale nenaplánují. Ani v bezpečí čtyř stěn. I zde se setkávají s jedinečnými lidskými příběhy, minimálně v trojúhelníku klient – výtvarný artefakt – arteterapeut, který je živý a proměnlivý. Skupinové mnohoúhelníky bývají ještě živější.

A o to jde. Být živí. Pohnout se. Proměnit se. Rozumět sami sobě. Dát si pestřejší škálu barev a dát ji svému životu. Nebo třeba jen být v jednom barevném tónu, který naší duši právě lahodí a který zrovna potřebujeme. A pak z něho přejít do jiného. Někdy stačí vzít do ruky pastelky, aby nám napověděly…