Podle Nicka Halla dochází v našich mozcích každých 92 až110 minut k přepnutí elektrických a metabolických aktivit z jedné mozkové hemisféry do druhé. Jaký má taková informace význam pro náš praktický život?

A flow je fuč!

Připomeňte si pracovní flow, moment, kdy jde práce od ruky, aniž bychom vynakládali příliš velké úsilí. V těchto chvílích ho potřebujeme jen kapku, nic netlačíme silou.

Nadšeně odcházíme na oběd, a když se vrátíme ke stejné práci, flow je pryč. Sakra! Ať se snažíme sebevíc, nehneme s tím. Během pauzy totiž došlo k přepnutí hemisfér, tvrdí Nick Hall.

Dobrá zpráva je, že tohle svévolné „přepínání“ můžeme podle něj využít v náš prospěch: podle momentálního zapojení pravé nebo levé mozkové hemisféry si můžeme chytře plánovat naše denní aktivity a úkoly. Jak ale poznáme, která mozková hemisféra je v dannou chvíli aktivnější?

Dýchání a efektivita

Ve své audio knize Vím, co mám dělat, tak proč to nedělám? (I Know What To Do So Why Don't I Do It?) nabízí Hall jednoduchou techniku cvičení s nosními dirkami:

Dýcháním k efektivitě I
Nick Hall doporučuje malý experiment: rozdělte si úkoly dne na ty, které vyžadují kreativní myšlení, a do druhé skupiny zařaďte úkoly spojené s analytickým myšlením. Jednoduchým pozorováním nosních dírek zjistíte, která část mozku je v dannou chvíli aktivnější, a podle toho si vyberte činnost, které se zrovna budete věnovat. Funguje?

Zhluboka se nadechněte nosem. Udělejte to znovu a pozorně pozorujte, která nosní dírka je při nádechu dominantní. Běžně se nadechujeme oběma dírkami naráz, ale po lepším prozkoumání našeho dechu zjistíme, že jednou dírkou prochází víc vzduchu.

V praxi to pro nás znamená, že lepší průchod vzduchu dírkou na jedné straně se rovná zvýšené aktivitě v opačné mozkové hemisféře.

Způsobuje to stažení krevních cév v příslušných nosních dírkách – čím staženější cévy, tím lepší průchod vzduchu příslušnou dírkou. Tato cévní stažení jsou řízena autonomním nervovým systémem, u něhož se aktivita v příslušné části mozku odráží na stejné straně těla, vysvětluje Nick Hall.

Pokud tedy více vzduchu prochází levou nosní dírkou, jsou cévy více stažené jak v naší levé nosní dírce, tak i v naší levé mozkové hemisféře. To v důsledku způsobuje lepší prokrvení opačné mozkové hemisféry, v našem případě pravé. A obráceně. Tím pádem převažuje i aktivita této mozkové hemisféry.

Co na to odborníci?

Podle psychiatra Radkina Honzáka je souvislost dýchání s aktivitou mozku empiricky známá od pradávna. Její zákonitosti se snažily podchytit již systémy prána-jógy nebo tatvických hodin.

Od osmdesátých let minulého století je známý výše popsaný cyklus střídavého dýchání pravou a levou nosní dírkou a jeho vztah ke střídavé aktivitě mozkových hemisfér. Předpokládá se, že je regulován vegetativním nervovým systémem a že hemisféra ochlazovaná procházejícím vzduchem vykazuje nižší aktivitu, potvrzuje Honzák.

Dýcháním k efektivitě II
Některé vědecké studie tvrdí, že k přepnutí může dojít i řízeně, manuálně: pokud právě potřebujeme být kreativní a nacházíme se v opačné mozkové hemisféře (tedy v levé), zacpeme si pravou nosní dírku. Dýcháme levou, a tím aktivujeme pravou mozkovou hemisféru. Skutečně tato metoda funguje? Zkuste to a napište do diskuse pod článkem, k čemu jste dospěli.

„Tento cyklus je individuálně značně variabilní a jeho délka se pohybuje od 75 do 200 minut, existuje však značné procento jedinců - uváděno je 13 – 20 procent, u nichž jej nelze prokázat vůbec. Obávám se proto, že poroučení větru, dešti a bazálnímu cyklu nebude mít zdaleka tak jednoznačné uplatnění, jak se domnívá Nick Hall,“ soudí Honzák.

Přesto může být práce s dýcháním ve vztahu k práci mozku užitečná, tvrdí Lenka Nováková, která se věnuje koučinku založenému na poznatcích neurověd.

„Každý jsme se při řešení úkolů někdy dostali do slepé uličky. Logické navázání na předchozí zkušenosti najednou nepomáhá. Potřebujete vymyslet něco nového, ale čím víc se snažíte a mozek namáháte, tím je to horší. Co se stalo? Přetížili jste svou šedou kůru mozkovou, takzvaný velký mozek, a ten potřebuje vaši pomoc. Přece jen jde o vývojově nejmladší část mozku, jeho schopnost hospodařit s energií je omezená a brzy se vyčerpá,“ vysvětluje Nováková.

V takovém okamžiku musíme mozku trochu ulevit, aby si odpočinul. To jde mnoha způsoby. „Pozorování procesu přemýšlení jakoby zvenčí je jedním z nich,“ radí Nováková.

„Soustředění se na nádech a výdech, bez ohledu na konkrétní nosní dírku, dovoluje mozku přestat uvažovat obvyklým způsobem, poodstoupit od řešeného problému a pohlédnout na něj z většího odstupu. Obvykle stačí pár minut, aby se vypnulo vědomé lineární přemýšlení a zpřístupnil se zdroj tvořivosti. Pak teprve jsme schopni přijít na nový nápad,“ dodává Lenka Nováková a pro podrobnější vysvětlení doporučuje knihy Davida Rocka, Tonyho Buzana a Johannese Hellera.

Občas si na tato cvičení vzpomenu, na chvíli se zastavím a pozoruju nosní dírky. Skutečně, jednou z nich většinou prochází víc vzduchu. V duchu si k tomu přiřadím aktivní mozkovou hemisféru - a většinou tady to u mě i končí. Připomenu si, že rozlišovat mezi důvěryhodnými fakty a účelově zkonstruovanými teoriemi, které mají zajistit lepší prodej knížky nebo vyvolat poptávku po seminářích, je docela věda. A vrátím se ke své práci, hemisféra nehemisféra.

Jan Smetánka