Život v rodině, se ženou, vyžaduje soustavné hledání kompromisů a řešení problémů. Kamarádů, s nimiž by mohl muž tyhle věci probrat, je přitom méně a méně.

Není divu, že tradici mužských skupin založil spisovatel – kdo jiný než spisovatel by měl mít identitní krizi, proč by jinak psal! Jeho jméno je Robert Bly a jeho kniha Železný Jan (vyšla v roce 1990, u nás v roce 2005) položila základní kámen uvědomělého mužství.

Kniha je o tom, že muži ztratili svou divokost a že pokud mají být zase šťastní a naplnění, tak ji musí opět najít. Bly začal už v šedesátých letech vytvářet první skupiny mužů cílevědomě pracujících na své mužské identitě a přirozenosti – kde jinde než v přírodě (třeba při tanci kolem ohně).

Návrat k přírodě jako řešení nejrůznějších krizí ostatně navrhují filozofové už od starého Řecka. Druhým klasikem mužského sebeuvědomění je františkánský mnich Richard Rohr, autor knihy Cesta divokého muže, který rozpracoval systém komunitního sebeuvědomování jednak pro rodiny, ale také pro katolicky orientované muže. V České republice vychází z jeho díla server chlapi.cz, jenž sdružuje katolické muže, kteří chtějí své mužství prožívat uvědoměle.

Rohr založil svou rodinnou komunitu v jedenasedmdesátém roce a jeho práce i celé hnutí uvědomělých mužů jsou výsledkem společenského přerodu šedesátých let.

Porucha identity a stejné pohlaví

O některých věcech – třeba o Bohu, trilobitech nebo pěstních klínech – se se ženami mluvit nedá. A jedním z projevů poruch mužské identity v postmoderní době je porucha komunikace a interakce s jinými muži.

Konzultace čistě mužských problémů s publikem stejného pohlaví jsou mimořádně důležité. Pomáhají muži zformulovat a upevnit si názor na požadavky, jež na něj manželka klade, a jejich legitimitu.

Život v rodině, se ženou, vyžaduje soustavné hledání kompromisů a řešení problémů. V rámci vlastní rodiny jsme však všichni postiženi těžkou provozní slepotou. Proto jsou konzultace každodenních čistě mužských problémů, jež muži (nejen) rodinný život přináší, a oblastí zájmů, kterým ženy tradičně nehoví, s jakýmsi publikem stejného pohlaví mimořádně důležité. Mimo jiné pomáhají muži zformulovat a upevnit si názor na požadavky, jež na něj manželka klade, a jejich legitimitu.

Pomáhají mu také najít strategie chování vůči ženám, jsou zdrojem sdílené mužské zkušenosti. Kamarádů, s nimiž by mohl muž tyhle věci probrat, je přitom méně a méně. Takže komunikace partiček sdružených třeba kolem sbírání trilobitů potřebu konzultovat patálie vlastního manželství nemusí pokrýt.

A tak začaly – nejprve příznačně mezi psychology, ale v posledních letech i mezi vzdělanějšími muži nepsychologických profesí – vznikat party, které se sdružují ne kolem trilobitů, nýbrž kolem komunikace o problémech chlapů.

Liga otevřených mužů

Martin Jára je český průkopník sekulární cesty mužského sebeuvědomění. Katolíci to mají díky komunitě chlapi.cz a obecně vyšší ochotě se v komunitě vzájemně otevřít trochu jednodušší.

Zápisy ze skupiny

Sezení mužských skupin jsou přísně důvěrná, proto z nich nepřinášíme reportáž. Obecnější teze, jež ze setkání jedné ze skupin vzejdou, si skupina KroM (Kurs pro otevřené muže) zveřejňuje. Uvádím ty nejzajímavější citace.

Ze zápisu „Otec a mužské vzory“: Vzor zatracovaný matkou: „Hlavně nebuď jako otec.“ … Když jsem byl starší, věšel jsem se na šéfy, učitele, starší chlapy.

Ze zápisu „Mužská přátelství“: Moje chlapecká kamarádství byla vlastně bez výjimky nevyrovnaná. Ať už věkem, nebo tím, že jsem si vybíral za kamarády outsidry.

Ze zápisu „Spiritualita“: Spiritualita a já: ticho či nevyslovitelnost. Pochybnosti při aktu víry, ačkoli mám jasno a jsem si jistej. Tam, kde chci, tam mi Bůh funguje.

Doktor Martin Jára se ze zájmu psychologa účastnil v devadesátých letech jedné z prvních sebezkušenostních mužských skupin u nás pod vedením holandského terapeuta.

Řešily se základní mužské archetypy (pokud věříte na Junga) či role (pokud dáváte přednost méně básnické terminologii): král, válečník, kouzelník a milenec.

Doktor Jára zjistil, že skupina je fenomén užitečný a zasluhující rozvoj. Od přelomu letopočtu začal s dalším kolegou pořádat jednou za půl roku mužské workshopy vždy s konkrétním tématem, sjednocené potřebou hledat s osobami stejného pohlaví novou mužskou identitu. Tu tradiční nám postmoderní realita totálně rozbila.

V roce 2006 pak vzniká Liga otevřených mužů, LOM – v podstatě jako nonstop existující mužská skupina. Toto občanské sdružení chce, aby čeští muži vzali život do svých rukou. Provozuje poradnu a server, vstupuje do médií či Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.

Má čtyři základní hodnoty: Odpovědnost – Odvahu – Originalitu – Otevřenost. A mužské skupiny bere velmi vážně. Pořádá Kurs pro otevřené muže, díky němuž se během roku desetkrát sejde skupina asi patnácti mužů a formou diskuse si vyjasňují svůj vztah k tématu dne. K tématu, které by se ženou asi neprobrali.

Vše je přísně důvěrné, ale obecné závěry se dávají na web (viz box). Muži do skupin přicházejí nejčastěji z popudu partnerky, u vědomí nějaké životní změny nebo prostě ze zájmu.

Hledání opory

Muži nemají s kým komunikovat. Institut přátelství pomalu zaniká. „Muži se potřebují vrátit k sobě navzájem, mluvit o svých tématech s jinými muži,“ říká Martin Jára. „A začít by měli v komunitě, ve které žijí.“

Skupina, již vytváří, funguje pro její členy ne tradičně jako pohlcující a akceptující matka, ale jako zpětnou vazbu poskytující, „umravňující“, avšak tím nesmírně posilující otec. Cílem práce LOM je, aby mužské skupiny vznikaly spontánně. Obvykle kolem nějakého lídra, který už má zkušenosti s vedením lidí.

Takže pánové: Ujmete se někdo toho, abyste pro kamarády, kolegy a známé uspořádali výlet do hor, k moři, nebo alespoň k někomu na chatu, kde se bude řešit předem dohodnuté mužské téma? To je k založení mužské skupiny první krok.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.