Narkoman má právo se ničit

Radkin Honzák odborník psychologie.cz: Ad: MUDr. Zábranský

Vážený pane doktore,
děkuji Vám za příspěvek, který přestože je veden ad hominem, zůstává ještě v těch mezích, které mi nebrání odpovědět.
Ve věcné argumentaci bych Vás odkázal na publikaci Milkmana a Sunderwirtha, jíž jsem měl to potěšení recenzovat také pro Adiktologii (tedy váš časopis) s tím, že tito autoři nesdílejí plně Vaše názory. Nevím, zda se za ně mají stydět, nebo si na to sehnat odpovědného zástupce – dobrovolného Stydlína. Ve shodě s nimi se nedomnívám, že geneticky poznamenaný jedinec je (jakmile se jednou potká se svou drogou) fatálně odssouzen k doživotní substituci, důchodu a náročné péči na úkor daňových poplatníků a alokace mizerných finančních zdrojů ve sféře zdravotní a sociální. Autoři jsou totiž toho názoru, že se to dá řešit i jinak.
Myslím, že si mohu klidně dovolit „takhle sveřepě ignorovat výzkum, jenž je minimálně pro opiáty považován za konkluzivní a posvěcený NIDA i dalšími institucemi“, protože na posvěcení moc nedám a s imperialistou Churchillem jsem nakloněn věřit jen statistikám, které zfalšuju sám. Až ten výzkum přinese praktické výsledky, uvěřím mu. Ty tu však nejsou a drogová scéna se utěšeně rozrůstá.
To považuji za prozatím jediný výsledek české protidrogové politiky, s níž opravdu SVEŘEPĚ nesouhlasím. Mám totiž dojem, že jejím důsledkem je narůstající počet depravovaných antisociálních jedinců, s nimiž se, na rozdíl od výzkumníků, v praxi setkávám. Nekoncepčnost a neúspěšnost přístupu vede nutně k úvahám typu: CUI BONO?

Radkin Honzák odborník psychologie.cz: Tak já studuju a našel jsem tento zajímavý materiál:
Dealer ubodal známého, který neměl na drogy
Vraždou skončil v pátek večer spor dvou mužů z Bystřice pod Hostýnem na Zlínsku, který vznikl poté, co třiadvacetiletý muž neměl dostatek peněz na koupi drogy od svého o tři roky mladšího známého. Dealer svého „zákazníka“ kvůli tomu ubodal.