Jedním z mých velkých vnitřních sabotérů byl vždycky pocit kontroly. Vyhovuje mi, když věci držím ve svých rukou – vím, co bude, mám vliv na situace, které si ideálně mohu předem promyslet. V určité fázi života jsem ale začala cítit, že tato moje „potřeba“ je mnohdy založena na určitém strachu a nedůvěře. V proces, lidi a situace, na které zrovna nedohlížím a nemám je ve své sféře vlivu. Takové chvíle nastávají – někdy nemáme žádnou možnost ovlivnit, co se bude dít. A možná je to běžnější, než jsme si ochotní připustit.