Dobrý den,
zajímal by mě váš názor a postoj. Už delší dobu totiž hledám způsob, jak se zorientovat ve vztahovém problému, který mě tíží čím dál víc.
Můj partner má takovou zvláštní vlastnost: neustále se mnou mluví o svých (několika) bývalých přítelkyních. Často na ně zavádí hovor a absolutně ignoruje, že mě tyto informace jak nezajímají, tak čím dál víc zraňují.
Abyste mi rozuměli, nejedná se o běžné partnerské popisování své vztahové minulosti. U mého partnera mi to spíš připadá jako potřeba opakovat si své „úspěchy“ a ujišťovat se. Jako by se svým způsobem potřeboval před někým chlubit. Občas, když někam vyrazí sám, vrátí se s tím, že tam potkal nějakou zajímavou holku, která se mu líbila a zdálo se mu, že by s ním ráda šla na rande…
Snažím se s ním mluvit o tom, jak se cítím a jak to na mě působí, ale celkem bezúspěšně. Vždycky mi na to řekne, že nechápe, co mi vadí, protože je mi věrný a nikdy se o žádný jiný vztah nezajímá. Podle něj je všechno v pořádku. Když mu řeknu, proč tedy pořád jen mluví o jiných, dostaneme se hned do kolotoče, který skončí hádkou.
Nevím, jak to vyřešit. Nedokážu to ignorovat a dělat, jakoby nic. Zraňuje mě to. Na druhou stranu partnerovi věřím, že mě miluje a chce se mnou být – a nechtěla bych ho ztratit. Díky.
Lída
Názor odborníka
Milá Lído,
oceňuji vaši snahu zorientovat se ve vašem vztahovém problému – místo sklonu k ukvapeným závěrům. Vnímám, že vám na partnerovi záleží, i když vás jeho jednání zraňuje. Pojďme se na vaši situaci podívat z obou úhlů: co je na straně vašeho partnera a co na té vaší.
Zmiňujete se o potřebě vašeho partnera stále se ujišťovat. Možná, že si vás také potřebuje k sobě více zavázat či vás mít trochu jinou (i když to nezkouší zrovna šikovně). Možná disponuje menší vztahovou citlivostí (nemusí ani tušit, jak moc se vás to dotýká) a možná zaujímá postoj, že dobrý partnerský vztah unese vše, včetně minulých tajemství. Jak by asi podobné chování přijímal od vás? Trochu to vypadá, jako by vašemu partnerovi nestačila vztahová přítomnost nebo mu ve vašem vztahu něco chybělo. Zkuste se ho na to ptát.
Říkám si, že vy můžete zažívat pocit permanentního srovnávání a znejišťování ve vztahu, který vede ke konfliktům a postupně i k bezradnosti. Navíc si v tom připadáte sama. Asi je důležité, jak dlouho už váš vztah trvá a za jakých okolností vznikl. Klíčové mi ovšem připadá, co se ptá i váš partner: čím konkrétně vám jeho chování vadí? Co vás na jeho sděleních tak zraňuje: samotný fakt, že ignoruje vaše pocity? Nebo něco konkrétního z obsahu jeho slov? A ještě něco: jak rozumíte tomu, že vás partner miluje – a jak se sama cítíte být ve vztahu s ním jistá?
Co dělat dál? Zkuste si sama najít, co přesně vám je nepříjemné, co se vás dotýká a proč. Možná už tím leccos změníte, více situaci porozumíte a třeba něco necháte klidně být. V dalším kroku to partnerovi můžete co nejsrozumitelněji sdělit, včetně důsledků jeho jednání pro vás a pro váš vztah (stylem: „když děláš to a to, se mnou to dělá toto a pak chci/nechci ono“).
Zkuste partnerovi nabídnout porozumění pro jeho potřeby a zároveň hledejte přijatelnější způsob jejich naplnění nebo korekce (třeba včetně odborné konzultace). Dlouhodobě nepřijatelné jednání v páru vede druhého partnera k odtažení, ztrátě blízkosti i důvěry. To by byla škoda, ne?
Zbyšek Mohaupt
