Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Jak překonat trému? Spoléhejte na sebe, trénujte a opakujte.

Dobrý den, pracuji jako manažer v korporátní společnosti a často jsem nucený před mnoha li…

Iveta Vitková

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

30. 11. 2015

30. 11. 2015

Dobrý den,

pracuji jako manažer v korporátní společnosti a často jsem nucený před mnoha lidmi (desítky až stovky) promlouvat a řešit nepříjemné situace (propouštění, nucené přesčasy, postihy…).

Oznamování těchto velmi nepříjemných zpráv ve mně vyvolává stavy úzkosti a vždy, když tuto skutečnost mám sdělit, celý se rozechvěji a téměř nemůžu ze sebe dostat jedinou hlásku. Zprávu nakonec sdělím, ale je evidentní a patrné, že jsem značně nervózní, ba co víc, mé vyjadřovací schopnosti naprosto neodpovídají realitě. V běžné mluvě jsem přímý, vyjadřuji se jasně a výstižně. Před mnoha lidmi mám strach a byť se snažím zhluboka dýchat do břicha, nepřipouštět si strach, akceptovat ho a přijmout, nepůsobím důvěryhodně a suverénně.

Pro další vykonávání pracovní pozice je překonání mého problému nezbytné. Můžu vás požádat o radu, jak mám postupovat? Jak zvýšit psychickou odolnost vůči takovým situacím? Moc děkuji.

Pavel

Názor odborníka


Hezký den, Pavle,

při čtení vašeho dotazu jsem si vzpomněla na sebe, když jsem musela před tabulí přečíst referát. Klepala se mi kolena a jakékoliv slovo, které jsem vyslovila nahlas, mi přišlo nesmírně hloupé. Hledala jsem náplasti a řešení. Nějaká vám sice navrhnu, ale také vám položím pár otázek, podle kterých si nejlepší řešení, jak doufám, najdete sám. Protože o tom, co se ve vás odehrává, víte nejlépe vy a nikdo jiný.

  • Máte nějakou teorii, proč se vám to děje?
    Jak s ní pracujete? Zkoušel jste si ji ověřit nebo se o ni s někým podělit? Možná by vám někdo ve vašem okolí mohl být inspirací.

  • Chvějete se i při sdělování jiných než nepříjemných situací?
    Uvědomit si, zda je váš prožitek spojen čistě se sdělováním nepříjemných situací či s mluvením před publikem jako takovým. Pokud zažíváte tyto emoce obecně vždy, když mluvíte před publikem, mohla by vám fungovat následující průprava: 

    Čtete z papíru? Vím jistě, že mám‑li ho před sebou, přestanu se spoléhat na sebe, na svoji schopnost vnímat okolí a atmosféru a improvizovat dle momentálních potřeb a fixuji se na text před mýma očima. Tendence přečíst vše doslova se zvyšuje a všechny výše zmíněné dovednosti jsou uspané. Zkrátka přestávám myslet. Pokud byste mi papír odebral, nevím, jsem ztracená a zaboha si nevzpomenu, co jsem chtěla říct. Alespoň několik minut. Doporučuji tedy se spoléhat na sebe:

  1. V bodech si poznamenejte všechny informace, které chcete říct a proč. Víte‑li, co je vaším záměrem, a dáte si tu práci ho konkrétně poznamenat/vymyslet a dává‑li vám smysl, nezapomenete ho.

  2. Zvýrazněte si ty nejdůležitější, bez kterých nechcete/nemůžete odejít, aniž by byly řečeny.

  3. Přepište všechny ostatní (podpůrné), které byste sice rád řekl, ale jsou spíše doplňující a váš proslov bez nich neztratí na významu, na jiný papír.

  4. Několikrát si svůj proslov projděte před zrcadlem včetně podpůrných informací/bodů.

  5. Představte si, jak chcete působit. Neutrálně, nadšeně, soucitně? Pojmenujte to co možná nejpřesněji včetně výrazu tváře, postoje těla, pohybu rukou. Je vám to vlastní a přirozené? Pokud se budete šněrovat do něčeho, co nevychází z vás, nebude to fungovat. Máte‑li hluboký hlas a v běžných situacích jste spíše vážný, asi vám nepůjde dělat „show“ a naopak.

  6. Zopakujte si svůj proslov klidně 10×.

  7. Znovu si projděte nejdůležitější body a znovu je zredukujte, tentokrát na 3 klíčové. Ke každému můžete přiřadit maximálně další 3 pod‑body. Máte tak na papíře/kartičkách 12 bodů. Ty si vezměte s sebou na proslov a seřaďte si je podle toho, v jakém pořadí mají zaznít. Bude‑li třeba, mrkněte do nich. Posluchači pár vteřin ticha přežijí, to mi věřte. A na vysvětlení typu: „Omlouvám se, ztratil jsem nit. Dejte mi vteřinku, než se zorientuji,“ nevidím také zhola nic nevhodného.

  • Výborně pojmenováváte úzkost, strach a nervozitu. Zkusil byste jít ještě dál? Co je za těmi emocemi? Vžíváte se do situace ostatních? Kladete si za vinu, že někdo přišel o práci? Z čeho máte strach?
    Píšete, že se snažíte zbavit strachu hlubokým dýcháním. Souhlasím, že je to výborný způsob. Nicméně dál píšete, že si ho snažíte nepřipouštět a vzápětí, že ho zkoušíte přijmout a akceptovat. To mi zní jako zajímavý rozpor. Všiml jste si ho? Dost možná jen neuvědoměle, ale oprávněně zkoušíte dva různé postoje, které jsou bohužel natolik protichůdné, že místo uklidnění mohou mít opačný efekt. Za mě je varianta „nepřipouštět si“ méně vhodná. Tady bych zkusila zapátrat po příčině toho strachu. Respektive, jaké skutečnosti se bojíte, že nastane? 

  • Bojíte se, že se přeřeknete? 
    Co by to znamenalo? Jak byste se cítil? Můžete si to dovolit? Můžete si to odpustit? Odpustí vám to posluchači? Je to opravdu tak neodpustitelný „úlet“? Můžete začít pracovat na akceptaci ne strachu, ale možnosti chybovat či (pozitivně řečeno) zpestřit monolog občasným přeřekem.

  • Bojíte se, že nesdělíte vše podstatné? 
    Zde by mohla posloužit výše popsaná průprava.

  • Bojíte se, že vás budou ostatní nesnášet kvůli tomu, jaké informace sdělujete? 
    I tato konkrétní situace se zpracovává a akceptuje snáz než strach obecně. Začít byste mohl třeba takto: I kdyby to to byla pravda, je v mých silách tomu zabránit? Můžu například ty informace nesdělit? Můžu 100% ovlivnit reakci na ně?

    Myslím, že odpověď na všechny otázky je ne. Můžete zmírnit jejich dopad, vyjádřit soucit a přiznat, jak nepříjemné to pro vás je, případně nabídnout podporu (záleží na povaze vaší práce – jen vymýšlím varianty). Vzhledem k tomu, že jen těžko můžete vědět, co by pomohlo každému jednomu posluchači, povede se vám maximálně vymyslet, co pomůže vám cítit se lépe. A to je dle mého určitě na místě. Když se budete cítit lépe, klidněji, budete snáze vnímat další dění během vašeho proslovu (již výše popsaná atmosféra, intuice apod…).

V krátkosti se dotknu ještě dalších bodů, které mne ve vašem dotazu zaujaly. Uvažte, co ze zde napsaného se vás dotýká a tímto směrem zkuste pátrat dál.

  • Podle čeho jste zjistil, že je to patrné a evidentní, že jste nervózní?
    Máte zpětnou vazbu, že vás tak vnímají i ostatní?

  • Píšete: „…mé vyjadřovací schopnosti naprosto neodpovídají realitě. V běžné mluvě jsem přímý, vyjadřuji se jasně a výstižně.“
    Znamená to, že sdělujete informace nejasně, nepřímo a nevýstižně? Zkouším se jen dotknout vašeho nazírání na sebe a na váš slovník. Na místě by byla možná prostá otázka, zda k sobě jen nejste přehnaně kritický?

  • „…nepůsobím důvěryhodně a suverénně.“
    Máte tuto zpětnou vazbu i od někoho dalšího kromě sebe? Opět se dotýkám vašeho nazírání na sebe samého.

  • Závěrem k vaší poslední otázce: Jak zvyšovat svou psychickou odolnost?
    Kromě výše popsaného, opakování a trénováním. Před zrcadlem, před menší skupinou lidí. Můžete sám sebe nahrát na video, inspirovat se prezentací některých známých řečníků. Můžete trénovat svůj hlas. Existuje řada seminářů a školení zabývající se prezentačními a komunikačními dovednostmi. Můj favorit v tomto směru je například Jan Vojtko, kterého najdete i zde na psychologii.cz.

Hodně sil, Pavle. To dáte!

Iveta Hrotková

Pomohl vám článek?

Otevřete si přístup k celému webu.

  • tisíce článků
  • audioverze článků
  • videa z přednášek
  • audiobooky
  • online kurzy
  • a mnoho dalšího...
Chci předplatné

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.