Dobrý den,
je to více než půl roku, co jsem se svou přítelkyní. Jí je 22, mně 23.
Seznámili jsme se už dávno (roky) předtím. Než jsme spolu začali chodit, byli jsme dobří kamarádi. Dali jsme se dohromady, protože jsme viděli, že máme mnoho společného, velmi dobře si rozumíme a shodujeme se v názorech. Ani za půl roku vztahu jsme se skoro nepohádali (vyjma nějakých drobností) a všechno dobře klape.
Můj problém spočívá v následujícím: I přesto, že náš vztah skvěle funguje, o něm pochybuji – tedy spíš o sobě. Přemýšlím, jestli chci vůbec nějaký vztah (mezi předchozím a nynějším vztahem byla pro nás oba jen krátká chvíle), jestli si prostě nechci dát od vztahů na nějaký čas oddech a žít nějaký čas „nezávazně“.
Jsem si vědom toho, že moje přítelkyně je úžasná a jednou, až se budu chtít oženit a založit rodinu, budu chtít přesně dívku, jako je ona. Ničí mě pomyšlení, že proto, abych mohl být chvíli sám, přijdu o slečnu, která se mi jeví jako ideální dlouhodobá partnerka.
Je mi jasné, že bych si sám měl ujasnit, co vlastně od života chci a podle toho se řídit, v tomto případě se mi to ale už dlouhou dobu nedaří, a proto bych byl moc rád, kdybyste mě mohli alespoň trochu nasměrovat. Děkuji.
Tomáš
Názor odborníka
Dobrý den, Tomáši,
nevím, jak dlouho a jakým způsobem si ujasňujete, co od života chcete, tak si nejsem jist, zda nebudu navrhovat něco, co už jste dělal. Možná by stálo za to vyhledat nějakou externí pomoc – probírat to více s kamarády, rodiči nebo nějakým odborníkem, protože vaše vlastní úvahy vás dle popisu zatím nikam neposunuly.
Píšete, že partnerka je zcela ideální a vztah také, přesto z něj chcete odejít. To je pro mne zajímavý rozpor, jelikož já osobně se domnívám, že z „ideálu“ se odcházet nechce, protože není důvod. Ideál by pro mě v tomto případě znamenal vztah, ve kterém vaše tendence po „nezávaznosti“ či samotě můžete realizovat a partnerka to akceptuje a neohrožuje to váš vztah.
Mohlo by vám tedy pomoci opravdu do hloubky zjistit, odkud tyto tendence pramení a zda nejdou naplnit i při zachování vztahu. Nevím, jak otevřeně jste probírali vaše současné tendence s partnerkou a jak se k tomu staví. Obecně jsem přesvědčen, že vztahy, kde si partneři ještě mají co nabídnout, se (trvale) nerozpadají ani ve svízelných situacích a nějak se podaří vztah transformovat a udržet. V nejhorším případě se jedinci rozejdou a po několika měsících či letech se dají opět dohromady.
Nabízí se u vás i otázka ovlivnění okolím vzhledem k věku. Spousta lidí (včetně některých odborníků na vztahy) se domnívá, že je nejprve třeba si užít několik vztahů, vybouřit se a teprve potom se usadit. Vztahy, které spolu vydrží od 15 či 20 let, jsou raritou. Každopádně existují, leckdy velice funkčně, a partneři nikdy nelitují, že nevyzkoušeli více protějšků, protože jim přijde zvláštní chtít zažívat několikero neúspěšných či nenaplňujících (případně méně naplňujících) vztahů jen proto, aby nasbírali více zkušeností.
Dle různých průzkumů máme také každý z nás jiné tendence v rámci partnerství – od totální monogamie a stability přes jednoho stálého partnera s občasnými paralelními úlety či vztahy až po úplně otevřený vztah ve více lidech. Bude tedy i záležet na tom, do jaké skupiny patříte vy, bez ohledu na primární morální zásady.
Moc vám přeji, ať se v sobě brzy zorientujete a podaří se vám vytvořit (ne)partnerský život dle vašich představ.
Lukáš Dastlík
