Bojím se peněz: Stanovit si vlastní cenu je důležité umění.

19. května 2011 Práce a kariéra

Dobrý den,

mám asi poněkud zvláštní dotaz ohledně peněz. Zatímco se valná většina lidí za penězi honí, já před nimi utíkám. Pracuji jako OSVČ, ale paradoxně si za svou odvedenou práci nedokážu říct o peníze – a když, částku úplně nesmyslně srazím na směšnou hodnotu.

Vůbec netuším, proč to dělám. Je mi zkrátka ukrutně nepříjemné se o penězích bavit, natož dohadovat. Teoreticky by se dalo říct, že problém bude se sebevědomím nebo strachem z konfliktů, ale v jiných životních situacích problém nemám. Ne, že bych si v konfliktech liboval, naopak mě nervují (a trochu se jich asi skutečně bojím), ale dokážu si prosadit svou. Jsem si vědom své ceny a kvalit. Jen u financí mi to vůbec nejde.

Má práce mě baví, i když za ní nedostanu zaplaceno. Na druhou stranu mi tento styl fungování (celkem logicky) značně zasahuje do ostatních aspektů života. Bez peněz se zkrátka žije mizerně. Přitom: se svými schopnostmi bych si dokázal zajistit velmi pěkný a pohodlný život. Místo toho trnu, jestli budu mít na nájem. Nezajímá mě hromadění majetku. Vystačím s málem, jen se už nechci nervovat a mít existenční potíže.

Momentálně funguji tak, že jsem si najal člověka, který mi peníze za práci domlouvá a zajišťuje, ale upřímně řečeno – připadám si kvůli tomu jako prvotřídní trouba. Musím se to naučit sám. Ale třeba nyní – a to jen o penězích přemýšlím – mám sevřené hrdlo a v břiše jakési vnitřní mravenčení. Zkrátka se bojím peněz. Hloupé, ale je to tak. A nevím, jak se je naučit milovat.

Daniel, 19. května 2011

30 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Mirka Čejková odborník psychologie.cz


Dobrý den, Danieli,

Nejdříve prosímpřijměte ujištění, že váš dotaz není vůbec divný a že velmi mnoho lidí se cítí provinile nebo nepříjemně, když mají říct, že jejich práce má takovou a takovou cenu. Tito lidé často zůstávají zaměstnanci jen proto, že je výplatní páska se mzdou stanovenou někým jiným uchrání od potřeby stanovit si vlastní cenu. Takže gratuluji, že jste se dal na dráhu OSVČ – a vím, že to vůbec není lehké.

Čeho se bojíme?


U lidí, kteří se cítí nepříjemně, když si mají říct o peníze, se většinou začne zkoumat, jak jsou na tom se sebedůvěrou, vědomím vlastní hodnoty apod. Vy ale píšete, že to zřejmě není váš problém.

Dalším důvodem, proč si někdo neumí říct o peníze, by mohl být strach z odmítnutí. Je to celkem silný strach, který ovládá naše jednání v mnoha směrech.  V takovém případě je ale třeba si uvědomit, že přece nikoho nenutím, aby si mne najal jako trenéra, poradce nebo kouče, což je můj obor (nevím, jaký je ten váš). Já prostě nabízím tu možnost. A pokud někdo nemá zájem, nemá zájem. Jiný ho bude mít a bude spokojen.

I vy dáváte možnost. A to znamená, že se druhá strana může svobodně rozhodnout. Pokud tedy někdo nemá zájem o moje služby, neberu to jako odmítnutí mojí osoby, schopností, či kvality mé práce. Jednoduše jsem potkala člověka, který dnes moje služby nechce – stejně, jako si já každý den nechci koupit jahody, nové boty nebo auto. A když přijde člověk, se kterým uzavřete obchod a on má z toho prospěch, máte o to lepší pocit.

Problém s penězi může mít samozřejmě kořeny v našem dětství a v rodinných programech, které jsme přijali: peníze jsou nemravné, slušný člověk nemá miliardy, dobrá práce mluví sama za sebe atd.

Jak začít
 

Rozkrýt na pár řádcích, v čem je váš problém, asi není možné. Na to bych si s vámi musela popovídat. Řešením tedy je domluvit si schůzku s terapeutem nebo koučem, kteří vám pomohou pochopit vaši situaci: proč reagujete, jak reagujete. A pomohou vám najít i cestu, kudy z toho ven.

Nevím v jakém oboru jako OSVČ pracujete, každopádně ať už nabízíte jakékoliv služby nebo schopnosti a máte se tím uživit, je stanovení ceny naprosto zásadní. Alan Wiess v knize Million Dollar Consultant říká: The first sale is always to yourself. Jinými slovy: Než něco prodáš, musíš uvěřit, že je to skutečně cenné a že to má pro ostatní smysl.

Pracuji s lidmi, kteří jsou řekněme profesionální prodejci a i oni mi říkají, že se jim někdy sevře žaludek nervozitou. Jenže první kontakt, první dojem – a tedy i stanovení ceny – je součástí obchodu, který uzavírám. Můžete mi říkat cokoliv, ale když nebudete schopen říct mi sebevědomě, kolik vaše práce stojí, můžu si také myslet, že nekupuju to nejlepší a jít jinam. Pokud bude cena vysoká a já nebudu ochotná ji zaplatit, není to vaše starost. Prostě řeknu ne. Ale věřte mi, kdo danou službu nebo věc potřebuje, ten si způsob „jak si to dovolit“ najde. Nejste tu, abyste se staral o moji peněženku, ale o tu svoji.

Peníze jsou energie, proudí, vydělávají další peníze. Málo peněz spotřebujete pro sebe, víc peněz vám dává možnosti je zase vrátit do koloběhu způsobem, který si vyberete. Můžete někomu nebo něčemu pomoct. Když si to uvědomíte, třeba se je naučíte mít rád nebo alespoň akceptovat.

Hodně štěstí,

Mirka Čejková

+22 trefné
Komentáře 5 Rozbalit vše
Jana: Dobrý den, právě jsem si přečetla Váš dotaz a měla jsem pocit, že čtu o sobě, ufff, a rozbolelo mě břicho. Také nechci hromadit majetek, ale účty se platit musí a nějakou dobu si myslím, že už s tím musím něco dělat a netuším co.
napsáno 7. srpna 2011 reagovat +0 trefné
jana: mam to stejne,neumim se prodat.Byla jsem OSVC se spoustou znalosti,ale bylo mi blbe kdyz jsem si rikala o prachy.jsem na pracaku.Nejsem schopna ani jit do kasy na brigadu.Okamzite zpanikarim a osypu se,a vratim zakaznikovi jeste vic nez co mi dal! A taky me tam leka ten dav. Delat ale neco chci.Nevim jak. Tvuj Manager vidi,ze jsi blb a tak te okrade..Jak se to naucit driv,nez chcipnem hlady?
napsáno 25. ledna reagovat +0 trefné
Ester Danelová: Zkuste se podívat na to, kolik si říkají kolegové z oboru, jejichž práce si nemůžete vážit: mě to pomáhá nabrat odvahu :-)
napsáno 23. května 2011 reagovat +3 trefné
+3
Jan Šablatura: Když jsem byl mladší, jezdil jsem po domech zákazníků a opravoval počítače. Bavilo mě to a o peníze mi nikdy moc nešlo (a určitě je dodnes "nemiluji"). Chvíli jsem měl pevně stanovenou sazbu 100 Kč za hodinu. Ale vesměs jsem prožíval něco podobného, jako právě teď vy.

Jednoho dne mě napadlo tuto částku zrušit a na otázku "Co jsem dlužen?" jsem začal odpovídat "Nemám pevně stanovenou sazbu za opravu. Na kolik si mou práci ceníte?"

A překvapivě jsem dostával částky v průměru 300 - 400 Kč na hodinu. Jasně, párkrát se stalo, že jsem odešel s prázdnou, nebo s 50 Kč za 2 hodiny.

Jenže takovýto "experiment" nelze uplatnit ve všech sférách vydělávání si na živobytí.

Tímto jsem vám chtěl ukázat, že svou "slabost" lze i využít ve vlastní prospěch.

Přeji vám hodně nervů a pevné vůle ve vaší cestě. Třeba nebude ani tak trnitá, jak se zdá.
napsáno 19. května 2011 reagovat +3 trefné
+3
Mirek: Danieli, musíte se to naučit. Jsem také OSVČ, jsem ale placený z provizí, na to je pevné pravidlo. Ale, moje úspěšnost závisí na množství klientů. A součástí mojí práce je, říci si o doporučení na další klienty. První rok jsem si o doporučení neříkal - to samé, jako vy si neumíte říci o peníze. Byl jsem úspěšný, ale myslím, že jsem se dřel jak kůň. Jednoho dne se to změnilo. Náhodně jsem to konzultoval s přímo neúspěšnou kolegyní a ta, když to slyšela, tak řekla pro mne památnou větu:"To se tedy prodáváš pěkně lacino." A měla pravdu. Od toho dne jsem všechno změnil, nadále jsem pracoval úspěšně, ale s menší námahou. Vy prostě musíte zítra říci klientovi, kolik má za vaši práci zaplatit a uvést adekvátní cenu.
napsáno 19. května 2011 reagovat +3 trefné
+3
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Odborník psychologie.cz - doporučujeme Mirka Čejková

Mirka Čejková

Kouč

Viceprezident ICF ČR (International Coach Federation)

Související články

Duševní nemoci a životní pojištění

Duševní nemoci a životní pojištění

Psychiatrické diagnózy jsou v nemilosti pojišťoven, říká Dušan Šídlo, autor knihy Život jako riziko.

Zdraví
Proč kvůli slevám ztrácíme hlavu?

Proč kvůli slevám ztrácíme hlavu?

Jak náš mozek vyhodnocuje ceny zboží? Proč neumíme odolat primitivním trikům?

Věda a společnost
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab