Dobrý den,
našel jsem vaši rubriku a chtěl bych se zeptat na názor.
Zažil jsem jeden velmi komplikovaný vztah. Expartnerka si se mnou pořídila synka, ale posléze mě vyměnila. Fungoval jsem spíše jako dárce spermatu.
Od té doby jsem neměl žádný perspektivní vztah. Až nyní jsem narazil na ženu, na které mi velmi záleží.
Vše bylo dokonalé, neumí vysvětlit proč, ale najednou jsem dostal strach a vztah ukončil. Ta dívka však naléhala na vysvětlení mého činu, byla protivná a útočná a znelíbila se mi. Po čase jsem ale zjistil, že chci být znovu s ní a kontaktoval jsem ji.
Setkali jsme se párkrát. Nevím, zda o mě skutečně stojí, mám ji rád a přistihl jsem se, že v myšlenkách uvažuji i o rodině s ní. Ale obávám se, abych znovu nebyl jen dárce spermatu.
Ona tvrdí, že mě miluje. Bohužel opět dost naléhá, abych se rozhodl, zda ji skutečně miluji a chci s ní mít vztah. Mám v hlavě zmatek. Neočekával jsem, že bych kdy ještě narazil na ženu, které na mně skutečně záleží. Musel bych kvůli ní změnit řadu plánů, které mám do budoucna.
Někdy se mi zdá, že ji už nemiluji a stále miluju svojí expartnerku, která na mě nikdy nenaléhala. Proč jednoduše nemůže nechat věcem volný průběh? Snažil jsem se jí to říct, ale neslyší.
Vytvořil se mezi námi boj typu kdo s koho. Čím víc na mě tlačí, tím víc nechci. Zároveň bych neunesl, kdyby měla někoho jiného. Strašně na ni žárlím a chci, aby ona žárlila na mě a musela si mě vybojovat. Mám dojem, že mi nerozumí a ani nechce.
Děkuji velice za radu.
Honza
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za dotaz i za důvěru. Když jsem četl první větu, začal jsem jásat, že se chcete zeptat na názor. Říkat názory je totiž mnohem snazší než dávat rady. A myslím, že když člověk neví kudy kam, je daleko užitečnější vyžádat si od ostatních jejich názor, než je žádat o radu. Váš dopis sice nakonec končí poděkováním za radu, ale já bych si dovolil zůstat u toho názoru.
Celý příběh začíná komplikovaným vztahem, v němž jste počali dítě. O tomto vztahu nepíšete žádné podrobnosti, takže vše, co si o něm myslím, jsou jen mé domněnky. Domnívám se, že jste měl tehdejší přítelkyni rád, když jste s ní zůstával i přes komplikace, které mezi vámi byly. Možná, že jste čekal, že dítě tyto komplikace vyřeší a že nadále zůstane jen hezký vztah bez komplikací.
Namísto očekávaného klidu se ale vše ještě zhoršilo, partnerka se s vámi rozešla. Podle toho, co píšete, si našla někoho jiného. To je něco, co obvykle zatřese lidským sebevědomím, důvěrou v opačné pohlaví i názorem na smysluplnost partnerských vztahů. Nikoli ale touhou a potřebou takový vztah mít. A co horšího – tím rozchodem vám tehdejší partnerka sebrala možnost vychovávat vašeho synka.
V dalších kapitolách jste měl nějaké vztahy, které označujete za neperspektivní. Zdá se tedy, že jste od nich nic nečekal. Kdo nic nečeká, nemůže být zklamaný.
Pak jste potkal ženu, která ve vás znovu spustila program „perspektivní vztah“. Jak sám píšete, vše bylo dokonalé. Potom se ale odkryla nezhojená rána z minulého vztahu a s ní spojená nedůvěra v to, že to s vámi může nějaká žena (na níž vám záleží) myslet vážně. Dostal jste strach, že tento vztah skončí jako předchozí, tak jste ho raději sám ukončil.
Ji jste tím ovšem zranil, takže se stala útočnou (to zranění živí tvorové dělají). Teď se s ní občas vídáte a ona vám říká, že vás miluje. To, že se s vámi stýká i poté, co jste jí ublížil, by tomu mohlo nasvědčovat. Mohlo, nikoli muselo. Vy jí to ovšem nevěříte. Nebo se bojíte tomu uvěřit. Ona je netrpělivá a chce, abyste se rozhodl.
Předpokládám, že vaše nerozhodnost je pro ni bolestivá. Čím víc naléhá, tím větší zmatek v sobě máte a tím spíš se nedokážete rozhodnout. Ptáte se, proč nenechá věcem volný průběh. Protože je na tom stejně jako vy. Je stejně zraněná a nejistá. Ten nečekaný rozchod s vámi ji zranil.
Vy si nejste jist, zda to s vámi myslí vážně. Ona si není jistá, zda to s ní myslíte vážně vy. Na jednu stranu ji nechcete blízko sebe, na druhou stranu ji nechcete poslat pryč (žárlíte). Proč byste nesnesl, kdyby měla někoho jiného? Vadilo by vám, že ztratíte ji, nebo to, že se opět stanete „tím druhým“ a opuštěným?
Rád bych vás upozornil na jedno úskalí vašeho očekávání. Chcete, aby si vás vybojovala. To nejspíš neudělá. Pamatujete si z dětství na pohádky? Princové bojují o princezny. Vrhají se do vln, šplhají na skály, nechávají se bít od obrů, riskují zdraví v potyčkách s draky a vůbec provádějí spoustu nebezpečných kousků.
Využívejte celý web.
PředplatnéBojovat je vaší, nikoli její úlohou. Je třeba, abyste bojoval sám se sebou. S vlastním strachem. Se všemi hlavami, které ta odporná saň má. Když to neuděláte, váš strach vás porazí. Zažene vaši současnou partnerku k jinému muži. Co to udělá s vámi netřeba dále rozvádět.
Držím vám palce, ať zvítězíte. Ať porazíte svůj strach. Ať už sám, či za pomoci psychoterapeuta. Obojí se počítá.
Pavel Král
