Přítel neustále zmiňuje bývalky: Co přesně vás na tom zraňuje?

4. května 2011 Vztahy

komunikace, vztah, žárlivost

Dobrý den,

zajímal by mě váš názor a postoj. Už delší dobu totiž hledám způsob, jak se zorientovat ve vztahovém problému, který mě tíží čím dál víc.

Můj partner má takovou zvláštní vlastnost: neustále se mnou mluví o svých (několika) bývalých přítelkyních. Často na ně zavádí hovor a absolutně ignoruje, že mě tyto informace jak nezajímají, tak čím dál víc zraňují.

Abyste mi rozuměli, nejedná se o běžné partnerské popisování své vztahové minulosti. U mého partnera mi to spíš připadá jako potřeba opakovat si své „úspěchy“ a ujišťovat se. Jako by se svým způsobem potřeboval před někým chlubit. Občas, když někam vyrazí sám, vrátí se s tím, že tam potkal nějakou zajímavou holku, která se mu líbila a zdálo se mu, že by s ním ráda šla na rande...

Snažím se s ním mluvit o tom, jak se cítím a jak to na mě působí, ale celkem bezúspěšně. Vždycky mi na to řekne, že nechápe, co mi vadí, protože je mi věrný a nikdy se o žádný jiný vztah nezajímá. Podle něj je všechno v pořádku. Když mu řeknu, proč tedy pořád jen mluví o jiných, dostaneme se hned do kolotoče, který skončí hádkou.

Nevím, jak to vyřešit. Nedokážu to ignorovat a dělat, jakoby nic. Zraňuje mě to. Na druhou stranu partnerovi věřím, že mě miluje a chce se mnou být – a nechtěla bych ho ztratit. Díky.

Lída, 4. května 2011

19 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Zbyšek Mohaupt odborník psychologie.cz

Milá Lído,

oceňuji vaši snahu zorientovat se ve vašem vztahovém problému – místo sklonu k ukvapeným závěrům. Vnímám, že vám na partnerovi záleží, i když vás jeho jednání zraňuje. Pojďme se na vaši situaci podívat z obou úhlů: co je na straně vašeho partnera a co na té vaší.

Zmiňujete se o potřebě vašeho partnera stále se ujišťovat. Možná, že si vás také potřebuje k sobě více zavázat či vás mít trochu jinou (i když to nezkouší zrovna šikovně). Možná disponuje menší vztahovou citlivostí (nemusí ani tušit, jak moc se vás to dotýká) a možná zaujímá postoj, že dobrý partnerský vztah unese vše, včetně minulých tajemství. Jak by asi podobné chování přijímal od vás? Trochu to vypadá, jako by vašemu partnerovi nestačila vztahová přítomnost nebo mu ve vašem vztahu něco chybělo. Zkuste se ho na to ptát.

Říkám si, že vy můžete zažívat pocit permanentního srovnávání a znejišťování ve vztahu, který vede ke konfliktům a postupně i k bezradnosti. Navíc si v tom připadáte sama. Asi je důležité, jak dlouho už váš vztah trvá a za jakých okolností vznikl. Klíčové mi ovšem připadá, co se ptá i váš partner: čím konkrétně vám jeho chování vadí? Co vás na jeho sděleních tak zraňuje: samotný fakt, že ignoruje vaše pocity? Nebo něco konkrétního z obsahu jeho slov? A ještě něco: jak rozumíte tomu, že vás partner miluje – a jak se sama cítíte být ve vztahu s ním jistá?

Co dělat dál? Zkuste si sama najít, co přesně vám je nepříjemné, co se vás dotýká a proč. Možná už tím leccos změníte, více situaci porozumíte a třeba něco necháte klidně být. V dalším kroku to partnerovi můžete co nejsrozumitelněji sdělit, včetně důsledků jeho jednání pro vás a pro váš vztah (stylem: „když děláš to a to, se mnou to dělá toto a pak chci/nechci ono“).

Zkuste partnerovi nabídnout porozumění pro jeho potřeby a zároveň hledejte přijatelnější způsob jejich naplnění nebo korekce (třeba včetně odborné konzultace). Dlouhodobě nepřijatelné jednání v páru vede druhého partnera k odtažení, ztrátě blízkosti i důvěry. To by byla škoda, ne?

Zbyšek Mohaupt

+4 trefné

Komentáře 20

Andrea: Váš partner nemá absolutně žádné sebevědomí a kompenzuje si to na jediném člověku, který o něj stojí, který ho má rád - na Vás. Nedělá na první pohled nic strašného, nebije Vás, nenadává... Ale když otevřete oči, tak na ten druhý pohled dělá jednu z nejhorších věcí - ponižuje Vás. Myslím si, že se svým nežárlivým přístupem jste úžasná bytost, která má na to mít přítele, který je i kamarádem a nesráží Vás a Vaše sebevědomí. Zamyslete se nad tím. A jestli o něj nechcete přijít, mám dvě rady - první, dospělou - řekněte mu to. Všechno. Druhá rada je dětinská, leč mnohdy účelná - dělejte mu to, co on Vám. Rychle ho to přestane bavit.

napsáno 26. června 2011 reagovat +21 trefné

+21

Zdenka: Jo, přesně. Měl by slyšet přesně to, co píše Andrea. Na můj vkus - já bych ho poslouchat nemohla, dávno by nebyl můj partner.

napsáno 12. dubna reagovat +0 trefné

Jakub Popelka: Žijete-li s hysterkou, je toto pro vás v podstatě denní chléb... Dokud to jde, celkem se dá žít s tím, že "to mám ale střelenou holku, je to v podstatě úkaz, miluju ji takovou, jaká je..." Teoreticky, budete-li si jistá sama sebou a láskou svého partnera, neměly by vás takové řeči tak rozhodit... To by ale možná zase nebylo ono ;) Třeba vám to trápení dělá dobře ;) Další možný stav, kdy už vás to nerozhodí, je rezignace a otupělost... Mít rád sám sebe je pro některé lidi nejtěžší životní úkol...

napsáno 15. června 2011 reagovat +0 trefné

Julie: Mám známou, která je na tom obdobně. Její přítel ji má sice rád, jak se zdá, ale neustále pomáhá (několikrát týdně) své exmanželce a donedávna se vídal i s expřítelkyněmi. Třebaže jinak vztah klape, tal je mpje známá z této situace velice nešťastná, podvědomě se bojí, aby o něj nepřišla, je to prostě jako Damoklův meč. Na druhé straně ale do vztahu již hodně investovala, takže o něj nechce přijít ..., což je zapeklité. Takže já radím, velmi otevřeně to s přítelem probrat. Pokud to nepůjde, tak hledat jiného přítele, jakkoliv je to bolestivé. Neustále se trápit, ať oprávněně či neoprávněně, se mi zdá horší.

napsáno 7. května 2011 reagovat +6 trefné

Lída: Díky za rychlou odpověď pana Mohaupta a všem za návrhy a pohledy! Pomohlo mi nebýt v tom chvíli sama a ujistit se, že moje požadavky nejsou přehnané. Je to tak, ten vztah je hezký a záleží mi na něm (a snad nejen mně), začal pěkně a romanticky a až po nějakém čase se začalo dít tohle. Kdyby se takhle přítel choval od začátku, vůbec bych do toho nešla. Ale teď už není snadné vycouvat.
I když mi to opravdu není příjemné a nejraději bych cvhílema zž práskla dveřma, zkusím to ještě překousnout a zjistit, jestli příteli něco nechybí a co by potřeboval. Sebevědomí opravdu moc nemá, jeho domácí prostředí mi připadá chladné a trochu přezíravé... tím by to třeba mohlo být. Vlastně to tak cítím, že si potřebuje něco dokazovat. Ale může se opravud něco změnit? Asi by měl nejdřív chtít taky on... No přesto doufám, že mu víc porozumím a že to třeba překonáme nebo nás to aspoň posune. A že to zas neskončí hádkou... :).

Díky všem.

napsáno 6. května 2011 reagovat +4 trefné

Jana: 1)Můžete situaci vyhrotit, s tim jestli toho nenechá, tak spolu nebudete (záleží, jak ho znáte a jam moc Vás má rád)samozřejmě to je risky.Na mě to zafungovalo, měla jsem problém, přítel mi řekl, že jsem nesnesitelná a jestli taková budu, tak se mnou bejt nechce, jsem se stáhla a naučila jsem se s tim žít, že danou situaci nezměnim, prostě ustoupila, protože jsem s nim chtěla bejt.Někdy mu to připomenu, což hezký neni, ale taky mi vyjde vstříc, to dřív nebylo, nebral ohledy.
Bude to taková očistná katarze.
2)Přítel neustoupí, ale chcete s nim bejt, budete tolerantní a s práškem na nervy, ten z rizika návyku neni dobrej. Časem se to může různě vyvinout...
3)Můžete se domluvit, jestli s tím začne (vás to trápí a zraňuje)ať Vám jako revanš koupí to a to, pozve na výlet atd., si vyberte..., asi byste to pak měli dodržovat.
Já se nehádám, takže nevim moc jaký to je, ale asi abyste se mohli hádat, musíte mít každou svou pravdu. Že by pochopil, jak Vás to zraňuje moc pravděpodný nebude...

napsáno 4. května 2011 reagovat +4 trefné

Jirka: Nevím jestli moderátor četl tento příspěvek, jelikož mi přijde, že zde nemá své místo. Nalézám zde vždy zajímavé názory, rady, a vyjadřování redaktorů je také velmi přijatelné. Výše uvedené je ale zcela jednoznačně odpověď laika, velmi obyčejně smýšlejícího člověka definující velmi omezené možnosti, jak situaci "řešit".

Avšak závěr patří mistrům....když máte příležitost, zkuste z toho něco vymlátit, viz. 3), navíc jaký to má výchovný efekt je mi opravdu VELKOU záhadou.

JM

napsáno 5. května 2011 reagovat +3 trefné

Jana: Máte pravdu, tebhle web je pro mě ztráta času, teď jsem si to konečně uvědomila. Pište sem Vy:) Teď mi to smažou...

napsáno 5. května 2011 reagovat +1 trefné

Blanka: Reaguju jen na "laika". Jsem totální laik, ale psychologii považuju za stránku, kterou jsem si zvykla pravidelně číst a občas spontánně i diskutuju. A nejsem odborník. Já myslím, že to tak bylo myšleno, že to není určeno jen pro odborníky. O to lepší je, že se běžní čtenáři setkají s názory odborníků a jejich povědomí o psychologii se rozšiřuje. A taky, jak to vidí odborník a taky, jak o tom v diskusi mluví ten, koho se to týká anebo k tomu má co říct. V diskusi se běžně nestává, že bychom měli všichni stejný názor. Mě některý příspěvek mluví z duše, taky se mi některé názory vůbec nelíbí. Tím bych si jen chtěla ujistit, že běžný čtenář a laik má na této stránce své místo.

napsáno 6. května 2011 reagovat +6 trefné

Zdenka: Lído, víte, jak to řešit??Pusťte ho k vodě. Ať si užívá ten obdiv žen. Bude mít možná chvilku problém, že to nebude mít komu říkat. Do té doby, než si nějakou dobračku najde. Takhle se nechová normální chlap. Asi nemáte zkušenosti, ale 9 z 10 žen by mu nenaslouchalo.

napsáno 4. května 2011 reagovat +13 trefné

+13

Petra: me prijde vas pritel taky divnej...

napsáno 4. května 2011 reagovat +1 trefné

Forhill: Pardon, ale nejsem s to zcela pochopit Vaši větu: "Asi nemáte zkušenosti, ale 9 z 10 žen by mu nenaslouchalo." Znamená to, že 9 z 10 žen by ho opustilo? Nemám k dispozici žádnou statistiku, ale nedomnívám se, že by české ženy byly až tak radikální (čeští muži rovněž). Ono se to od stolu radí skvěle - jen ho nechte, ten pro Vás není ten pravý, ale realita bohužel vypadá poněkud jinak. Opustit někoho jen proto, že je citově trochu zabržděný je přehnané.

napsáno 4. května 2011 reagovat +4 trefné

Zdenka: Věřte tomu, že na to by většina žen nebyla zvědavá. Dá se šťastně fungovat singl a každý den může být ten správný den, kdy člověk potká toho pravého. Pro ženu není životní nutností muž. Je to radost a štěstí mít dobrého chlapa. Ale takovou zastydlou pubertu? No vážně nevím, která by s ním ztrácela čas. Já ne a z okruhu mých kamarádek ani jedna, za to dám ruku do ohně. Statistika by dopadla stejně.

napsáno 4. května 2011 reagovat +2 trefné

Oldřich Dotovský: "Pro ženu není životní nutností muž."

To by asi bylo téma na úplně jinou diskuzi než pro jakou je zde prostor, ale nemám pocit, že by to tak braly všechny ženy. Ve svém okolí poslední dobou pozoruji něco jako svatbové šílenství, kdy se ženy doslova předhání v tom, kdy toho svého uženou do chomoutu. Hned po maturitě/promoci, hned děti, hned domek, atd. Pokud vy jste emancipovaná a takto emocionálně nezávislá (a záměrně nechci zabřednout do nějakého hodnocení, zda je to tak dobře či ne), fajn, ale tu statistiku bych si dovolil zpochybnit. :-)

napsáno 5. května 2011 reagovat +8 trefné

Oldřich Dotovský: Taky myslím, že vaše reakce je přehnaná. Zažil jsem podobné chování u expřítelkyně a řešil jsem to tak, že jsem to ignoroval. Po čase přišla na to, že si tím nějaký můj obdiv nezíská, a nechala toho. A pak mě opustila. ;-)

Pro pisatelku Lídu:
Myslím si, že váš partner by možná chtěl trochu víc uznání. Něco jako: "jsi fakt úžasnej chlap, a v posteli jsi nepřekonatelnej, a naprosto chápu, že se na tebe ty holky lepí, vždyť která by ti odolala?" To samozřejmě trochu přeháním, ale vy už budete vědět, co na tom svém najít. Je dost možné, že to dělá z vlastní nejistoty a takhle (uznávám, ne zrovna vhodně) testuje vaše reakce.

napsáno 4. května 2011 reagovat +5 trefné

Ester Danelová: Auuu, to je teda hodně zraňující představa :-) Že místo aby chlap citlivě zareagoval na moje opodstatněné přání, musím já vymyslet nějaký manipulativní způsob, jak ho dosytit tak, aby přestal ono chování provozovat. Není dost dobrý důvod přestat, protože to partnerku zraňuje... musí si holčina holt najít způsob, jak si ho vypiplat, aniž by si on musel kdy uvědomit, že má nějaké mindráky, co si vylévá pichlavým stylem na druhých - a zamakat na sobě. Uaaaaa... br.

napsáno 4. května 2011 reagovat +19 trefné

+19

Zdenka: Přesně tak, schopná žena to nemůže vidět jinak. Toto není ten správný důvod, lichotit chlapovi. Chlapa si hýčkáme v jiných situacích a ne, aby se konečně přestal sám sebe obdivovat.

napsáno 4. května 2011 reagovat +2 trefné

Oldřich Dotovský: Však já netvrdím, že je mi ta představa kdovíjak blízká a že by to takhle mělo být, ale pravděpodobně Lída není jediná, koho ten vztah v něčem nenaplňuje. A kdo ví, třeba je jeho nevyjádřená a takto maskovaná potřeba stejně opodstatněná jako ta její. Napadá mě, jestli mu třeba nechybí mužský kolektiv, kde jsou takové řeči docela časté. Jestli třeba netráví všechen čas s Lídou a "s kamarády na pivo" nezajde jak je rok dlouhý.

Ostatně viděl jsem už ženy uspokojovat partnerovo ego z mnohem malichernějších příčin než je nějaké dosažení rovnováhy ve vztahu, takže proč se tomu tolik bránit... :-)

napsáno 5. května 2011 reagovat +6 trefné

Věrka: A mě zas Oldřichův návrh nepřijde zas tak špatný :) Oldřich to píše s nadsázkou, ale myšlenka mi přijde trefná.
Jaké možnosti pro Lídu tu zatím padly? Udělat si jasno ve svých pocitech a pak je na rovinu s partnerem probrat. Rozejít se s ním. Vyhrotit situaci a čekat, co na to partner. A nebo zkusit dát příteli to, co mu dost možná chybí - trochu obdivu.
Je to taky varianta, kterou může Lída zkusit a která stejně jako ostatní může a nemusí fungovat. Oproti ostatním je jemnější, nepřímý postup, skoro se mi chce říct "ženská zbraň".
V každém páru fungují jiné věci - někteří partneři jsou víc přístupní hovorům o svých pocitech. Jiní méně. Podle mě nemusí dojít k uvědomění, aby se změnilo chování.
Záleží, ale nakolik je to závažný problém - zda Lídin vztah v podstatě funguje a tohle je nepříjemnost, sice zraňující, ale jen nepříjemnost. A nebo je to vztah spíše komplikovaný a tohle partnerovo chování je jen jedním z několika potíží.

napsáno 5. května 2011 reagovat +13 trefné

+13

jiná Zdenka: Moje řeč!

napsáno 12. dubna reagovat +0 trefné