Bývalý přítel mě obelhával: Vy jste tím o svou hrdost nepřišla.

13. července 2012 Vztahy

Dobrý den,

se svým přítelem jsem chodila několik měsíců. Měli jsme problémy ohledně jeho nedostatku času - tvrdil, že se musí věnovat své mamince, u které bydlí, apod. A také jsem měla pocit, že mi nedává dost podpory, kterou teď potřebuji (vzhledem k nesnadné minulosti). Ale věnoval se mi, podnikali jsme různé výlety. Před několika dny jsem ale zjistila, že je ženatý a má děti.

Jeho známí mě znali, a přesto mi nic neřekli, zřejmě si mysleli, že o tom vím. Já bohužel nevěděla nic. Představila jsem ho svým přátelům i otci. Byl se mnou i na sezení u psychologa, kde jsme řešili naše vztahové neshody. Po tomto zjištění jsem ho okamžitě vyhodila a odmítla s ním už jakkoli komunikovat. Dala jsem to vědět jeho ženě. I z toho důvodu, že nevědět je na nic. Mám těsně před závěrečnými zkouškami na VŠ, nervy už trošku lepší, ale obecně jsem tím dost zahlcená. U psychologa jsme to probrali, je mi velkou oporou.

Moje otázka nebo téma, na které se ptám, je to, jak postupovat dál? Jak se oprostit od minulosti? A zároveň jak předejít takovémuhle karambolu do budoucna? Protože je to můj spolužák na druhé VŠ, kde ještě nějakou dobu budu studovat, jak se k němu chovat, když se potkáme? Jak si zachovat svou hrdost?

Děkuji

Jitka, 13. července 2012

3 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Jakub Koutný


Dobrý den, Jitko,

píšete o tom, jak jste se rozešla s přítelem, který vám zatajoval své manželství a děti. Z toho, co píšete, si domýšlím, že se vám nelíbí žít ve lži. Dle mého byl rozchod odpovídající reakcí. Nedovedu si představit, jaké to je být takto ve vztahu obelháván. Chce se mi pogratulovat k rychlému řešení.

Ptáte se, jak teď postupovat dál, jak se oprostit od minulosti. Událost, jako je rozchod, většinou vyžaduje nějaký čas, než se z ní člověk dostane. Na vašem místě bych se s tím snažil počítat. Co vám ve zpracovávání rozchodu pomáhá? Píšete o psychologovi, což je výborné. Co ještě? Přátelé, nějaké vaše zájmy a aktivity? Pomáhá o rozchodu přemýšlet, hledat, co jste se z něj naučila, nebo se spíš věnovat jiným věcem?

Ptáte se také, jak se příště podobnému karambolu vyhnout. Dokážete si sama pro sebe zformulovat odpovědi na tuto otázku? Zkuste to sama za sebe. Třeba i na papír v pár bodech. Myslím, že váš vlastní seznam bude mít větší hodnotu, než kdyby vám ho dával někdo jiný. Přesto se pokusím ještě trochu podnítit vaše uvažování pár otázkami: Co potřebujete vědět o budoucím partnerovi, než s ním začnete vztah? Jaké signály jste v minulém vztahu dostávala, které byly náznakem toho, že něco není v pořádku? Věřím tomu, že byly, jen jste si jich možná dost nevšímala. Respektujete vlastní potřebu důvěry ve druhého? Nejdete někdy “dál”, přestože ji tak docela necítíte?

Možná se na bývalého přítele zlobíte, možná se ptáte, jak vám to mohl udělat, pravděpodobně cítíte, že vám ublížil. To všechno, a mnoho dalšího, jsou reakce, které jsou pochopitelné a lidské. Přesto bych vám chtěl dát jednu radu. A vězte, že to jako psychoterapeut moc často nedělám. Pokud je to jen trochu možné, zkuste vašemu bývalému příteli občas přát, ať se má dobře, ať je spokojený. Prostě na něj tak pomyslete a popřejte mu něco hezkého. Možná to zní paradoxně, ale odpoutání se od někoho, kdo nám ublížil, to pomáhá často více, než když na něj neustále myslíme ve zlém.

Je třeba si odžít i to myšlení ve zlém. Ale zkusil bych ho doplnit o tohle. Váš bývalý přítel byl pravděpodobně sám člověkem, který nedokázal žít upřímně. A to je politováníhodné. Myslím, že ve lži se nedá žít spokojeně, spokojeně sám se sebou. Navenek se to dá uhrát, ale uvnitř se člověk nevymluví na nic. Možná to přispěje i k odpovědi na vaši další otázku, kdy se ptáte, jak si uchovat vlastní hrdost.

Na prvním místě bych řekl, že je to váš bývalý přítel, kdo ztratil něco ze své cti a hrdosti. Tím, že vám lhal. Je to spíš on, kdo by o svou hrdost měl teď bojovat. Vlastně mě napadá, kde je ta vaše ztráta hrdosti? Nebo kde hrozí? Když navážu na mé předešlé doporučení, dovedete si představit, že se se svým bývalým potkáte a budete vědět, že jste v sobě našla takovou míru nadhledu a tolerance, že mu dokonce dovedete v duchu přát něco dobrého? Pak nemusíte o svou hrdost nijak bojovat, je vaše.

Snad moje odpověď aspoň trochu pomohla v tom, abyste rozchodem prošla trochu snadněji. Přeju vám to.

Jakub Koutný

+23 trefné
Jakub Koutný

Jakub Koutný

Psychoterapeut

Umění žít - individuální a párová terapie, gestalt terapie, mindfulness.

Tamarina: Z některých zdejších příspěvků mám dojem, že by mělo být v pořádku žít s partnerem ve lži, v jeho lži. Máte snad pocit že se to nikdy neprovalí? Jak by asi jeho ženě bylo kdyby se takovou novinu dozvěděla až po desítkách let pro ni "krásného" soužití s tím že o tom jeho přátelé vědí. Osobně si myslím, že si stejně brzo najde jinou. Kdo chce kam pomozmemu tam. Očividně má každý nastavené hodnoty někde jinde, někdo tu říká jak je hrozně sobecké to jeho ženě napsat, ale kdo z vás tu ženu zná, co když je opačného názoru než vy? Každý se pře jak malé děcko o jediný správný svůj názor. Tady není žádné správně ani špatně, a dle mého není vina milenky že osvětlí situaci jeho ženě a třeba se vlivem toho rodina zhroutí, je to vina toho chlapa, pouhý následek jeho jednání. Osobně bych nad tím asi dlouho přemýšlela zda jí to napsat, sama bych totiž byla vděčná kdyby mi to v té situaci někdo řekl. A ohledně ublížení neviným dětem - jak víte že o tom nevědí děti? někdy je to pro ně spíš vysvobození
napsáno 14. července 2012 reagovat +7 trefné
+7
richard: "dobře/špatně" to asi rozhodnout nelze, ale dle mého je důležitá motivace, která vedla Katku k informování manželky svého bývalého přítele a tu nikdo zřejmě celou nezná, možná ani ona ne, těžko proto říct, jestli v tom byl dobrý úmysl ve vztahu k manželce nebo touha po pomstě příteli, možná obojí
napsáno 15. července 2012 reagovat +2 trefné
+2
Jana: Podle sebe soudim Tebe......, já když jsem hodně naštvaná, tak jsem schopná napsat cokoliv komukoliv. Lepší je to nedělat nebo ňák kultivovaně, popřemýšlet o tom. Možná je v tom trochu msty, když se trápím já, ať z toho taky něco maj. To jen obecně.
napsáno 15. července 2012 reagovat +1 trefné
+1
richard: myslím si, že je vhodnější emoce raději vypálit syrové než je v sobě dusit a potlačovat křivdu, protože tenhle vnitřní pocit nespravedlnosti, zvláště pokud je dlouhodobě kumulovaný, může napáchat dost velké škody a to i tam, kde jsou zcela nevinní, člověk si např. najde zástupný objekt (oběť) na kterém si svůj hněv vybije, což je o to horší, že to bývá nevědomé......někdo tvrdí, že emoce časem vyprachají samy, já si to tak úplně nemyslím, spíš bych se klonil k tomu, že si hledají cestu ven a pokud to nejde vědomě, najdou si kanál skrze nevědomí, což bývá horší, protože tak člověk ztrácí možnost usměrnit je....
konkrétně k tomuto příběhu si nedokážu utvořit stanovisko, protože nedokážu odhadnout motiv Katky, ani reakci manželky jejího bývalého přítele.......nemohu se však zbavit tušení, že situace ve vztahu dvou lidí je přesným odrazem jejich osobností a chování a vlastně si jeden druhého zaslouží, ať už se děje cokoliv....
napsáno 16. července 2012 reagovat +3 trefné
+3
Sunčica Novakovic: Souhlasím s tím, že by člověk měl být informovaný o tom, s kým žije. Ale preferuji, aby manžel sebral odvahu a řekl manželce do očí bolestivou pravdu. Přenechávat na přátele či milenky takhle nepříjemný úkol není pro mě tím nejlepším řešením. Pro někoho jsou určité nedostatky nepřijatelné a každý má právo žít s tím, kdo žije podle podobných hodnot. Jsou lidé, kteří nevěru a podobné chování partnera dokážou unést, tak doporučuji lidem, kteří o sobě tuší, že by toho byli schopni, hledat si takové partnery, i když asi je to těžké si to přiznat. Proč někomu zbytečně způsobovat bolest a trápení. Vztah je o respektu a každý vztah má určitá pravidla, která by se měla dodržovat. A když se z nějakého důvodu nedodrží (což neodsuzuji, z nějakého důvodu lidé chybují), tak se alespoň ke svým chybám postavit zodpovědně. Ale tohle je můj obecný názor, nevím, jak se přesně vyvíjela situace, těžko můžu hodnotit konkrétní situaci.
napsáno 16. července 2012 reagovat +3 trefné
+3
Ester Pařízková: Chápu, že když je člověk zoufalý, dělá zoufalé věci. Ale já být na místě té manželky, měla bych stejný vztek na tu slečnu, jako na manžela. Komu to prospělo? Dětem, které doma zažívají dusno? Manželce, která je nucena řešit něco, co třeba vůbec vědět nechtěla? Tomu, kdo ji podváděl?
napsáno 14. července 2012 reagovat +5 trefné
+5
Tamarina: Tyhle lidi asi nikdy nepochopím. Ať si každý žije dle svého ale nedělá druhým peklo. A máte můj obdiv za to že jste si to nenechala pro sebe. Jeho žena má právo vědět s kým ve skutečnosti žije. Vzhledem k tomu že o vás věděli jeho známí a zřejmě ani jí se to neobtěžoval nikdo sdělit, je to dost ponižující. Nikdo obvykle nechce být ten "špatný". Stejně by se to provalilo - čím dřív tím líp pro všechny. Vyřešila jste to nejlíp jak jste mohla, držím pěsti ať se z toho brzy dostanete. Trochu mě zaráží, že pisatelka se podepsala jako Jitka - odborník ji oslovuje Katko, že by překlep?
napsáno 13. července 2012 reagovat +5 trefné
+5
Jan: ...a este mu mala ufiknou koule...protoze takovy parchanti jako je tenhle dotycny obiraji devcata o sny a pak ti nezadany a s cistyma umysly maji nevyhodu...
napsáno 13. července 2012 reagovat +6 trefné
+6
Oldřich Dotovský: No, to jste moc hodná, že jste to dala vědět jeho ženě. To od vás bylo velmi uvědomělé a duchapřítomné. Pomohlo vám to nějak?
napsáno 13. července 2012 reagovat +11 trefné
+11
Striga: Pomohlo to k tomu, aby se i žena mohla svobodně rozhodnout, zda jí takový život vyhovuje nebo ne. Tohle není obyčejný úlet na jednu noc. Myslím, že pisatelka si zachovala hrdost a vyřešila to skvěle.
napsáno 13. července 2012 reagovat +21 trefné
+21
Oldřich Dotovský: No vida, a já si třeba myslím, že právě tímto aktem se pisatelka o jakoukoliv hrdost připravila. Připadá mi to jako kopání malé holky, která se dovolává spravedlnosti někde, kde žádná spravedlnost být nemůže. Slečna těžko něco ví o tom, co to je mít rodinu, ale je schopná s určitostí rozhodnout, že pro manželku je dobré, aby jí ona sama vyprávěla o vztahu s jejím mužem? Ale jděte. To je prostě jenom neschopnost přijmout, že naletěla, a snaha o pomstu.
napsáno 13. července 2012 reagovat +10 trefné
+10
Kristýna: Myslím si, že slečnu soudíte příliš příkře. Takhle to v životě chodí, jednou se stejně všechno provalí... Hádám, že atmosféra u "pana přítele" doma byla dost mizerná i bez zásahu slečny Katky. Možná jí bude paní manželka časem i vděčná... (vlastní zkušenost).

Katko, Vám přeju hodně síly, to co jste zažila je takové malé zemětřesení, ale zaplať pánbůh za něj. Budete silnější...

I pro mě je odpověď pana Koutého velmi inspirující.
napsáno 13. července 2012 reagovat +9 trefné
+9
Alena: Já jsem prožila v bledě modrém to samé, jen to trvalo víc než tři roky. Prozření bylo víc než bolestivé, ale fakt je, že jeho rodinu jsem do toho netahala.
On si chtěl přijet pro věci, popovídat., vysvětlovat, slibovat.., ale na to jsem už neměla sílu, tak jsem sbalila jeho věci a poslala mu je v bednách PPLkou. Nakonec to byla hrozně vtipná situace na kterou nikdy nezapomenu- ale to je jiná historka.
Fakt je, že jsem mu poslala SMS, aby si to zařídil, že jeho žena nepřevezme krabice ze kterých se budou koulet ponožky.
Je to nějaký čas zpátky a celou tu dobu bylo mým cílem mu odpustit, protože víc jsem pro sebe udělat nemohla. Podařilo se to a jak si to s partnerkou vyřeší je jejich věc.
Myslím, že většinou ty ženy stejně tuší, ale "kvůli dětem" to vidět nechtějí, protože co s tím dělat?
Odejít demonstrativně? To jde těžko, někdy se ani nechce, raději si nalhávají a v podstatě žijí život, který jim možná i z části vyhovuje. Napsat jí co má doma za hrdinu, by bylo snadné a v tu chvíli by se člověku asi ulevilo ve symslu "to máš za to", ale těch potrestaných by bylo zbytečně mnoho. A co bych z toho měla já?
Jsem pro, aby z toho člověk vyšel s hlavou narovnanou a modlil se, aby to přebolelo co nejdřív a člověk po tom všem uvnitř sebe uklidil a vzal si z toho co si měl vzít. Nakonec to stejně čas zahojí a odpustit (ne zapomenout) je nutné, protože jinak si člověk potáhne to špatné dál s sebou a do dalších vztahů.
Všem s takovou zkušeností přeji hodně sil, optimismu a grácie :-)
napsáno 13. července 2012 reagovat +21 trefné
+21
Jana: Nechci hodnotit, co měla či neměla pisatelka udělat. Jen z pozice ženy, která ví něco o tom, co to je mít rodinu, podotýkám, že bych chtěla vědět, kdyby se můj manžel takto choval.
napsáno 13. července 2012 reagovat +11 trefné
+11
Bessy: Jani, jsem téhož názoru. Byla jsem podváděnou ženou, mí přátelé mě neupozornili a já se moc zlobila, že jsem s tím sobcem ztratila 3 roky.
napsáno 14. července 2012 reagovat +8 trefné
+8
Oldřich Dotovský: A zajímal vás názor vašich přátel i v době, kdy jste do vztahu s tím sobcem vstupovala, nebo byste si tenkrát říkala, že to není jejich věc?
napsáno 14. července 2012 reagovat +3 trefné
+3
Pavla: vy máte vždycky co říct, že? jenže vaše útočné komentáře nikoho nezajímají. nechápu, čeho jste tím dotazem chtěl dosáhnout. potřebujete si snad něco dokázat?
napsáno 14. července 2012 reagovat +1 trefné
+1
Jan Majer: Mě Oldřichovy komentáře zajímají. Nejsou útočné, jsou velmi kultivované a chytré. Pavlo, doporučuji vám sérii článků Jak si nebrat věci osobně, zvlášť tento: http://psychologie.cz/takova-preci-nejsem/
napsáno 14. července 2012 reagovat +6 trefné
+6
Jan Majer
Jitka Cholastová: Nebo by si ti, kteří mají jasno (jako Oldřich výše nebo galiea jinde), že motivací tazatelky k informování manželky byla snaha po pomstě, neschopnost přijmout, že naletěla, jejím ziskem měl být pocit zadostiučinění atp., mohli přečíst http://psychologie.cz/klic-k-nasim-mindrakum/ a popřemýšlet...

Nemyslím si, že je možné z velmi stručného dopisu tazatelky dovozovat takovéto souvislosti a nepromítat přitom do svých závěrů své vlastní zkušenosti, na to máme prostě příliš málo vstupních informací.
napsáno 14. července 2012 reagovat +12 trefné
+12
Jitka Cholastová
Oldřich Dotovský: Pochybuji, že tazatelka měla svoji motivaci k informování manželky bývalého přítele nějak hluboce promyšlenou. Těžko za tím stálo něco jiného než afekt, když to udělala maximálně několik dnů (jak sama uvádí) od doby, kdy se dozvěděla o bývalém příteli pravdu. Ale i kdyby snad, na podstatě otázek, které kladu, to nic nemění.

Nemyslím si, že jsem ten, kdo tady dovozuje nějaké souvislosti a promítá do nějakých závěrů (žádné nedělám) své zkušenosti. Pouze se snažím do tohohle "klubu zhrzených žen" skandujícího "pěkně jsi mu to nandala" vnést jiný pohled na věc. :-)
napsáno 14. července 2012 reagovat +3 trefné
+3
Pavla: ke kultivovanosti a chytrosti to má opravdu daleko. ale chápu, že O.D. je tu už taková celebrita... :D váš komentář jsem jinak nepochopila, netuším, co to má co dělat se mnou, jenom nemám ráda, když se nějaká tisíckrát olajkovaná "celebrita" zcela jednoznačně a opakovaně (nejde si toho bohužel nevšimnout) strefuje do žen. tak jsem se k tomu vyjádřila, ukamenujte si mě třeba Einsteinovou rovnicí a mně to bude u zadku. hájíte jen svého miláčka, nic víc. ;) dont care
napsáno 14. července 2012 reagovat +4 trefné
+4
Karel: PRO PAVLU 20:45

E = mc2 (bohužel, horní index se zde nezobrazuje).
Karel
napsáno 14. července 2012 reagovat +6 trefné
+6
Alena: hmmm, vidíte, mě to nepřipadá, že by se strefoval do žen, naopak jsem měla dojem, že vypíchl to, co možná mnohé z nás upoutalo ještě o něco víc, než původní podstatu výše popsaného příběhu.
Nebo, že bych byla jen moc málo žena? :-))
napsáno 14. července 2012 reagovat +5 trefné
+5
Oldřich Dotovský: ad 1. otázka: Ano.
ad 2. otázka: Chtěl jsem vyvolat hlubší zamyšlení nad problematikou zasahování třetích osob do vztahu dvou lidí. Po bitvě je každý generál a říkat po rozchodu "To jste mi měli říct, že je to takovej hajzl." dokáže každý. Otázkou je, jaké by to bylo, kdyby mu to skutečně řekli. Jakou by to mělo v jaké situaci a od koho váhu? Jak by to ten vztah ovlivnilo? Nemohlo by to třeba napáchat víc škody než užitku?
napsáno 14. července 2012 reagovat +1 trefné
+1
Alena: Já si pořád myslím, že "kdo hledá najde". On se vždycky najde nějaký ten dobrák, co má dojem, že někde někoho s někým zahlédl a rád se o to podělí. Kolik už takoví dobráci nadělali zla?
Vztahy by si měli řešit především ti co se jich to bezprostředně týká. Možná žili relativně spokojeně, možná si nastavili pravidla volného vztahu,.. kdo ví? A teď bomba v podobě jednoznačné informace, nutnost radikálních kroků a ne jden, ale dva zničené vztahy.
Osobně bych zodpovědnost nechala na tom veselém pánovi a jeho vlastním svědomí. Ono není taková sranda s tím žít.
Zarazilo mě, že spousta žen říká, že by o tom byly rády informovány, kdyby to jejich přátelé věděli.
To je ale slovo do pranice (a asi na jiný článek: -) )
Zvláštní je, jak má každý jasno, když takovou situaci nezažil. Nikdo "nechodil v jejich botách", těžko soudit.
Já osobně, jak jsem řekla výše bych se neponižovala tím, že hodím svou bolest na někoho jiného. Ale podle většiny to ta paní zřejmě ocenila a dnes je ráda, že ví vedle koho žije...
napsáno 14. července 2012 reagovat +8 trefné
+8
Pavla: k odpovědi čístlo 1: 50% vašich příspěvků mohlo s klidem zůstat ve vaší hlavě a lidstvo by to přežilo, věřte nebo ne. k odovědi číslo 2: "To jste mi měli říct, že je to takovej hajzl" tady nikdo neřekl, jen vy. Vkládáte té paní do úst to, co nenapsala, přečtěte si to ještě jednou a pomalu. A váš dotaz pod tím s tím vůbec nesouvisel, pochybuji, že na své přátele vychrlila výčitky, jak vy se domníváte, snad každý by ale cítil aspoň náznak rozčarování. Ostatní vaše "dotazy k zamyšlení" jsou už celkem coby kdyby... to, na co jsem reagovala původně, bylo ale evidentní rýpání, dál to rozpitvávat nebudu. krásný sobotní večer
napsáno 14. července 2012 reagovat +0 trefné
Oldřich Dotovský: Pavlo, pokud to znamená, že těch druhých 50 % mých příspěvků vám připadá nějak hodnotných, je to pro mě velký kompliment a děkuji vám za něj. Krásný zbytek víkendu. :-)
napsáno 14. července 2012 reagovat +5 trefné
+5
galiea: Jitka byla ve vztahu relativně spokojená, svět se jí zhroutil poznáním lži, tak proč to samé neprovést přítelově manželce, která byla pravděpodobně doposud také spokojená, protože buď o manželově vedlejším poměru nevěděla nebo nechtěla vědět. Někdy není ten život tak jednoduchý. Nepoznaná lež bývá příjemnější než nežádaná pravda. A život v iluzi může být také naplňující... tedy než se ta iluze provalí...
napsáno 14. července 2012 reagovat +2 trefné
+2
wooom: Ak by som bol na mieste jeho manželky, chcel by som o tom vedieť. A práve preto by som jej to aj povedal.
Ak klamstvo priamo umožňuje neveru, ktorá ubližuje a zraňuje, aký zmysel má zatajovať pravdu?
Je veľa ľudí, ktorí nepovedia kamarátovi, že ho partner podvádza, lebo sa do toho nechcú motať, pre svoje vlastné pohodlie.
Čo ak ten chlap takto zbalí ďalšiu a dalšiu ženu, a bude ich tiež klamať?
Je lepšie sa starať len o seba?
Ak by ste poznali človeka, ktorý kradne a videli ste ho, ako pokračuje od vás k vašim susedom.. boli by ste ticho? Hej, je to pohodlné.
Kedysi som takéto veci neriešil. No časom, po rokoch, som si uvedomil, že keby sa nedalo tak klamať, bolo by menej nevier i zranení. Tolerovať to a hovoriť, že do toho mne nič nie je, nech si každý robí, čo chce.. je veľmi príjemné. Ozvať sa, to chce odvahu. Nie len čo sa týka týchto záležitostí, ale všeobecne.
napsáno 9. února 2013 reagovat +3 trefné
+3
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Antispamová kontrola: Pět plus tři se rovná? (odpovězte číslovkou)

Pavel Špatenka, terapeut

logoKlub Psychologie.cz

  • Videosemináře
  • Záznamy z workshopů
  • Exkluzivní články
Koupit předplatné
K pozvání do klubu se připojuje
Dalibor Špok, psycholog

Klubová videa

Inteligence těla

Inteligence těla

Co o nás vypovídá náš vzhled a držení těla? Jak naše tělo reaguje na to, co si mysíme?

Zdraví
4. díl: Co když mi zahne?

4. díl: Co když mi zahne?

Proti nevěře existuje jediný lék. Jan Vojtko dnes radí i párům, které už ho nestihly nasadit.

Vztahy a sex
Hele, stres!

Hele, stres!

Abyste lépe zvládali stresové situace, musíte je nejprve rozpoznat a pochopit, radí Michal Mynář.

Úspěch
3. díl: O pravidlech vašeho vztahu

3. díl: O pravidlech vašeho vztahu

Když odezní zamilovanost, rozhodne o osudu vašeho vztahu soubor pravidel. Jak je nastavit?

Vztahy a sex

Klubové články

Kdy je lepší mlčet

Kdy je lepší mlčet

Diskuse a vůbec komunikace mají jednoznačně pozitivní nálepku. Někdy je ale lepší mlčet.

Komunikace
Růst v lásce

Růst v lásce

V perspektivním vztahu vaše směry nemusí být stejné, ale měly by mít nějaké propojení.

Vztahy a sex
Desatero dobrého rozchodu

Desatero dobrého rozchodu

Chcete-li po rozchodu zůstat přáteli, v kritických chvílích musíte dodržet několik zásad.

Vztahy a sex
Představ si, co se mi zdálo

Představ si, co se mi zdálo

Sny mohou prozradit mnohé o našem partnerském vztahu. Stejně jako reakce partnera na naše vyprávění.

Vztahy a sex

Naše akce

Letní Bodylab Camp 2014

Letní Bodylab Camp 2014

Psychologie.cz vás zve na pohodový pohybově-relaxačně-společenský pobyt v přírodě.

Zdraví
Workshop kreativního psaní

Workshop kreativního psaní

Psaní je tvořivá činnost, je to také prostor osobní svobody.

Komunikace
Media Workshop: proč a jak psát do médií?

Media Workshop: proč a jak psát do médií?

Co se změní ve vašem profesním životě, když se vaše jméno a vaše názory začnou objevovat v médiích?

Komunikace
(Ne)závislé vztahy

(Ne)závislé vztahy

Psychologie.cz vás zve na pětidenní workshop s Pavlem Špatenkou a Ivetou Špatenkovou.

Vztahy a sex