Dlouholetá nevěra manželky: Budujte se svou ženou nový vztah.

7. září 2011 Vztahy

důvěra, nevěra, sebedůvěra, vztahy

Dobrý den,

byl jsem šťastný, sebejistý, usměvavý, sportovně i společensky aktivní. Neměl jsem problém vést konverzaci s kýmkoliv k různým tématům. Vždy jsem měl rád pestrou společnost a protože se nepohybuji pouze v mužském prostředí, stává se mi, že mi ženy často nadbíhají. Kdysi jsem toho plně využíval, dnes mi to lichotí, ale již dvacet let jsou jejich snahy liché. Tehdy jsem potkal svojí ženu. Zamilovali jsme se a založili jsme rodinu. Narodila se nám dcera a po třinácti letech i syn. Oba máme pěknou práci a žijeme více než standardně. Spokojený život občas narušily drobné neshody. Všichni nás vnímají jako spokojené a šťastné.

Je to rok, co jsem náhodou dostal zvláštní, ale jasný podnět. Myslel jsem, že je to nějaký omyl. Chvíli to trvalo, než jsem si vše podrobně a v tichosti ověřil. Omyl to nebyl - moje žena měla milence. Nebyl to flirt, ale osm let trvající paralelní vztah. Zjistil jsem věci, o kterých jsem ani netušil, že jsou zjistitelné. Když jsem jí řekl, co všechno vím, byla zaskočená a zdrcená. Nechápala, jaké podrobnosti jsem se dozvěděl. Po bouřlivé rozpravě se jí možná i ulevilo. Svůj vedlejší vztah ukončila a ujišťovala mě, že chce být se mnou a že mě stále miluje. Zůstali jsme spolu, ale náš dosavadní život se sesypal. Po roce mám pocit, že naše manželství drží na niti. Oba jsme plní obav a chodíme po špičkách. Přesto, že ji miluji, vytratila se veškerá moje důvěra. Stal jsem se zamlklým a paranoidním člověkem. Již rok jsem někdo jiný. Denně se ptám, co jsem udělal špatně.

Ivan, 7. září 2011

42 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Zbyšek Mohaupt odborník psychologie.cz

Vážený Ivane,

na svou otázku možná jednoduchou odpověď neobjevíte, i když se tím zcela pochopitelně trápíte. Blízké vztahy mezi lidmi fungují složitěji, než aby šlo najít jednoduché příčiny nevratných změn. Co tedy s tím? Píšete o ztrátě vaší důvěry vůči své ženě. To je v takové situaci přirozený a zákonitý pocit, podobně jako sebezpytování, pochyby, pocit ztráty jistoty a pevnosti, sebedůvěry, zmatek i nové hledání. Potíž je v tom, že vztahová důvěra může rychle zmizet, ale zpravidla dlouho narůstá. To předpokládá dostatek trpělivosti i silné vědomí závazku a smyslu; vědět, že vám vaše manželství stále stojí za to. Pomoci k tomu může několik ne zcela snadných kroků.

Tím prvním je porozumění důvodům a okolnostem (ne jedné příčině!), které vedly vaši manželku k paralelnímu vztahu a životu ve lži. Zcela jistě se netýkají jen jí, ale vás obou a vašeho tehdejšího vztahu. Jako jedno z možných vysvětlení mě napadá třeba potřeba vyvážit stabilitu a spokojenost nadstandardního života v manželství určitou mírou nejistoty a napětí nebo vyústění nějaké plíživé partnerské krize. Odpověď ale zkuste spíše hledat spolu, případně s podporou párového terapeuta. Dalším, nelehkým krokem pak bude přijetí změny situace a stavu: váš původní, „starý“ vztah skončil, teď jste oba jiní lidé, kteří se ještě příliš neznají a zkouší budovat vztah nový (zatím v přechodném období). K tomu je dobré využít nějakého rituálu přechodu: váš starý vztah pohřbít, oplakat a sobě i své ženě odpustit. To bývá často nejtvrdším oříškem.

Když se vám oba předchozí kroky zdárně povedou, včetně oboustranného odpuštění, máte z poloviny vyhráno. Pak přijde na řadu třetí krok, zvážit, zda a proč s tímto „novým“ člověkem začít budovat nový partnerský vztah. Co vám to může přinést i vzít, zda tomuto vztahu chcete věnovat svou životní energii, dát mu nový smysl. To je klíčové rozhodnutí. Pokud ho uděláte, máte před sebou čtvrtý a poslední krok, spíše etapu. Začít se věnovat přítomnosti a nové budoucnosti s „novým partnerem“. Přeji vám oběma, ať jste schopni tu nit přestřihnout, abyste mohli začít s pevnějším poutem.

S úctou,

Zbyšek Mohaupt

+13 trefné

Komentáře 7

Víťa: Víťa:dobrý den. Můj příběh je jednoduchý, oženil jsem se a byl šťastný. S manžwelkou jsme vycházeli skvěle. Nikdy jsme neměli moc peněz a tak jsem se musel otáčet. Potom byla žena čím dál častěji pryč z domu z různých důvodů, nejčastěji , dle ní, že jede za kamarádkou. Zjistil jsem že má milence. brečela a omlouvala se, vzal jsem ji zpět. Otěhotněla a narodila se nám krásná dcera, vím že není moje, protože jsme spolu v době početí nespali, a ani několik týdnů okolo toho. Svou holčičku miluju. Jakmile se manželka dala dohromady po náročném porodu, což trvalo asi třičtvrtě roku, tak to začlo nanovo. Domluvili jsme se na odloučeném manželství protože takhle už dál nemůžu, i když ji mám rád. A její reakce: Jsem v práci a unavený a je se mnou nuda. Nejlepší na tom všem je moje tchýně, která za tři roky našeho manželství u nás trávila dva a půl roku a nechala se do nás živit. Ale moje žena dala jednoznačně přednost mamince před náma. Máte někdo podobnou zkušenost?

napsáno 19. května reagovat +0 trefné

Petr: Ahoj přátelé, možná vám, kteří tady píšete o několikaletých nevěrách vašich manželek bude připadat mé trápení malicherné, protože moje žena mi byla nevěrná jen jednou. Mé trápení spočívá však v okolnostech jak to nastalo a jaké bylo naše předchozí soužití. Nikdy jsem totiž nebyl průbojný člověk, ale spíš takový nesmělý kluk, přestože jsem v mládí vypadal podle tvrzení přátel dobře. Seznámil jsem se se svojí budoucí manželkou a několik let jsme se scházeli a přátelili aniž bychom spolu měli sex. Po čtyřech letech jsem se vzali a teprve po stavtbě jsem měli první sex. Ona byla mojí první a já její taky. Já jsem celé roky věřil, že je všechno v nejlepším pořádku a nevadilo mě, že jsem neměl jiné ženy. Trochu mi vadilo, že manželka se nechce líbat (francouzský polibek) a že byla taková neaktivní. Občas jezdívala na návštěvu k příbuzným. Bylí jsme manželé 15 let, když se na návštěvě u příbuzných zamilovala v nějaké hospodě do kluka o patnáct let mladšího než ona a milovali se celou noc. Přiznala pak, že s ním dělala všechno, spoustu věcí, které se mnou dělat nešly. Sešli se ještě několikrát než jsem na to přišel a postupně to skončilo. Rozpovídala se a řekla mi všechno a jak je s ním šťatsná a jak stále chce jenom s ním. Se mnou že zůstane dál, ale spát budu muset v obýváku a ona že bude jezdit za ním. Pro mě to bylo velké zklámání, že jsem se myslel léta jak jsme šťastní, ale opak byl pravdou. Je to už 6 let, ale náš život se změnil. Jsme jak dva "přátelé" žijící v jednom bytě.

napsáno 29. ledna reagovat +0 trefné

Fr. Böhm: Po smrti své manželky jsem nalezl vytržený list z nějakého časopisu ve kterém se probírala problematika lásky na pracovišti pod názvem "šéf nebo milenec". Sloh jednoho příspěvku odpovídal způsobu psaní mé ženy. Z indícií, které jsem dodatečně zjistil (vybírání dnů dovolené po dnech, údajná práce mezi vánočními svátky apod.) jsem dospěl k závěru, že žena mi byla po dobu cca 15ti let nevěrná aniž jsem cokoliv zpozoroval.
Nejhorší ale je, že nemohu s ní již rozebrat příčiny jejího duplicitního vztahu a nevím ani kdo byl jejím milencem, abych se zeptal jeho. Pocit lítosti nad ztracenými léty života při mojí úplné důvěře vůči milované ženě mě totálně deprimuje a ničí. Ani pomoc psycholga nezmenšuje mnou prožívané utrpení.
Může mi někdo poradit, jak se s uvedeným zážitkem vyrovnat? Snad jedině nějaká žena, která prožila totéž (jedno zdali jako oběť nebo aktér) by mi mohla sdělit pravděpodobné důvody nevěry manželky a doporučit způsob jak se zbavit trýznivého pocitu ponížení.

napsáno 20. ledna reagovat +0 trefné

Pepa: V první chvíli jsem myslel, že někdo opsal můj příběh. Prožíváme podobné příběhy. Má žena měla vztah s kamarádem, který měl u nás prakticky "druhý domov" a tvářil se jako nezištný přítel, který nám pomáhal, a bral jsem ho, jako bratra svého i manželky. Žel jsem zjistil, že on nebyl jediným mým "kamarádem", který pečoval o mou manželku. Dokonce mezi její partnery patřil i bratr mého švagra. Když jsem to zjistil, přišel jsem o důvěru nejen ke své ženě, ale i k lidem, kteří mne obklopují. Zhroutil se mi celý svět, nevěděl jsem, co dál, a tak jsem navštívil specialistu na partnerské krize. Když jsem mu řekl svůj příběh, pár dotazy na mou ženu odhalil, že v dětství byla s velkou pravděpodobností zneužívána - i mně začal být pochopitelnější její zvláštní vztah s otcem. Na rovinu mi řekl, že má z dětství "propálenou hlavu" a že i v budoucnu nemohu od své ženy čekat nic jiného než nevěru. Následující 3 roky mu daly zapravdu - stihla další 3 partnery. Vždy, když na to přijdu, se sesype a slibuje, že to bylo naposledy a že jí to je moc líto. Dovedete si představit mou důvěru k ní... Máme spolu 3 puberťáky, a nejen kvůli nim ji nechci opustit. Stále ji mám svým způsobem rád a vím, že by mi chyběla a myslel bych na ni i kdybych si našel jinou ženu. Snažím se to pochopit a omluvit s ohledem na její zážitky z dětství, ale je to těžké. Ona jakoukoliv pomoc odborníka odmítá, protože by se musela svěřovat s věcmi, za které se stydí. A poslední roky se k tomu přidalo i nadměrné pití alkoholu.

napsáno 27. září 2011 reagovat +0 trefné

anna: No tak to chce akutní řešení.
Dokazu pochopit,jak to musi byt tezke,ale mit tri deti,manzelku s pokrivenou psychikou,ktera zacla pit...Snazne vas prosim zakrocte.Udelejte to kvuli svym detem,kvuli sobe a kvuli zene.Alkoholicka by vas vsechny jeste vic znicila a to neni dobry ani pro jednoho z vas...A zena neni bohuzel ani prvni ani posledni,ktery se tohle stalo a pochopitelne se za to stydi a nehodla to rozebirat ale chce zapomenout..dotahnete ji k doktorovi,musi se chtit lecit,musi si proste sama priznat ze ma problem a ze ostuda neni,to co se ji stalo...Jeji ostuda by mela byt,ze do toho zatahla celou rodinu...

napsáno 9. prosince 2011 reagovat +0 trefné

Lilian: Souhlasím s Pavlem.Je celkem jedno,zda člověk zůstane,nebo ne.Každý sám musí vědět,co je silnější,jestli láska,nebo pýcha.
Já zůstala,ale každá vzpomínka na minulost bodne jako dýka.Snad se to časem vyspraví.Co pomáhá??Na nějaký čas se oddělit...Být a bydlet sám.Myšlenky se zklidní a urovnají.Člověk pozná,co vlastně chce.Pokud přijde na to,že ten druhý mu chybí a vztah má šanci pokračovat,tak potom nové zážitky...Začít s tím druhým prostě úplně od začátku,jako by s ním chodil poprvé...
A také počítat s tím,že občas se kostlivec bude chtít dostat ze skříně...špatné dny prostě budou.
Přeji mnoho sil a pozitivní energie,ať už se rozhodnete jakkoli.

napsáno 8. září 2011 reagovat +6 trefné

Pavel: Milý Ivane, tvůj příběh je velice podobný mému. Kdo to nezažije neporozumí. Pravda je taková (z mého pohledu), že již nic a nikdy ve vašem vztahu nebude jako dříve. Nelze začít znova od nuly. Zdrátovaný hrnec je pořád zdrátovaný a může kdykoli začít téct. Už jsem ušel 3 roky tvrdé práce. Akce oko za oko nemá cenu, nic se nezmění. Pochopit důvody manželky jednoduše v našem případě nelze. Já jsem přišel pouze na jediný důvod proč. Proč? Prostě se to stalo. Je to všechno tak strašně přirozené a přírodně logické. Tak je to potřeba brát. Je obtížné takhle jednoduchou odpověď přijmout jako fakt. Ještě těžší je moje metoda která mi pomáhá přežít krizi a pokračovat. Nemůžeš s tím bojovat, stavět nové základy, obnovovat důvěru, nemůžeš si více si vážit své ženy, lze se s tím jedině smířit. Nikdo ti neporadí co dělat. Každá tvoje volba je a bude správná. Odejít nebo zůstat? To je opravdu jedno. Vždyť již maminka Forresta Gumpa říkala: "život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš."

napsáno 8. září 2011 reagovat +21 trefné

+21

Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.