Duchovní proměna manžela: Váš partner prochází krizí středního věku.

Dobrý den,

váš manžel se zcela změnil, náhle navazuje mimomanželské vztahy, má nové přátele, nové zájmy...Domýšlím se, co je vlastně pro vás horší - zda nevěry, nebo celá jeho proměna a s ní spojená nejistota ohledně toho, co se děje a co můžete ještě čekat?

Vidím, že jste o příčinách hodně přemýšleli, abyste našli vysvětlení. Nedokážu si ale představit, že by za tím vším bylo jen odcizení po narození syna, o kterém píšete. To možná člověka dovede k nevěře, ale ne ke změně přátel, zvyků a zájmů. Zůstává otázka, proč člověk, který se na jedné straně snaží povznést svůj život a přemýšlí o jeho spirituální rovině, zároveň selhává eticky a ubližuje tak svým nejbližším? A co by mohlo být motorem všech změn, kterými váš manžel prochází?

Domnívám se, že si váš manžel teď nejspíše prochází obecnější, než jen vztahovou krizí - a to krizí středního věku. To je období, kdy člověk začíná vidět obrazně řečeno „druhý břeh svého života“, období, kdy si začíná uvědomovat konečnost svého času na světě a omezenost svých možností a hledá něco, co by mu pomohlo toto vědomí unést, nebo před ním utéct. Lidé během této krize často intenzivně hledají smysl života a často mění své dosavadní nasměrování, aby se mohli úzkosti ze své konečnosti postavit čelem. Jiní se snaží před úzkostí uniknout tím, že se ji snaží vytěsnit a překřičet, nemyslet na ni a upřít mysl k něčemu jinému. Únik je častým motivem snah co nejvíc toho zažít, prožívat intenzivní emoce, nové vztahy, poznávat nová místa...

A nejčastěji je osobní hledání východiska z této krize směsí obojího - konfrontací i úniků. Člověk je totiž zvláště v období krize nejistý a ztracený v nově viděné životní situaci a proto se chytá každého stébla, které se jeví být oporou - ať už je to spiritualita nebo nový vztah. V některých oporu skutečně nalezne, jiné se ukáží být jen dočasnými berličkami. Díky překonaným krizím se tedy sice stáváme moudřejší a celistvější - chcete-li je dospělejší, ale během krizí se tak často nechováme, protože tápeme a často ani nevíme, co hledáme.

Protože nemám jak si ověřit, zda jsem to, čím váš manžel prochází, pochopil správně, můžu se jen domnívat a domýšlet. Berte tedy prosím mé vývody jen jako „pracovní hypotézu“, jak by věci mohly být. Vašeho manžela také rozhodně nechci omlouvat. Nehledám pro něj alibi, ale snažím se mu porozumět.

Pokud ale mám s krizí středního věku pravdu, tak je tu solidní šance, že z toho po čase „vyroste“, protože si uvědomí, co jsou skutečné hodnoty v jeho životě. Je ale otázka, zda to nebude příliš pozdě. Z vašich slov je patrné, jak moc dvě manželovy nevěry zasáhly vás i váš vztah a že máte o další možnosti pokračovat životem spolu velké pochybnosti. A asi by vám nikdo nemohl vyčítat, pokud byste se rozhodla to vzdát.

Vám se teď zdá, že máte před sebou cizího člověka a že snad už nemáte nic společného, ale i skutečně kvalitní vztah občas projde fázemi, kdy si partneři nerozumějí, či se sobě vzdalují. Síla vztahu není v tom, že v něm k podobným krizím nedochází, ale v tom, že partnerům stojí za to znovu a znovu hledat cestu k sobě - to je pravá oddanost, tmel dlouhodobých vztahů. Toto, co se teď děje, je skutečná zkouška soudržnosti vašeho vztahu a záleží hlavně na vás, jestli vám bude stát zato jí zdolat, nebo ne.

Pokud byste se vy i váš manžel společně rozhodli tuto krizi zvládnout a překonat odcizení, které mezi vámi vzniklo, pak bych vám doporučil využít pomoc párové terapie. Přednost oproti hledání nápravy svépomocí je v tom, že vás uchrání mnoha dalších zbytečných přehmatů, neporozumění a zklamání v hledání cesty k sobě. Opakovaná nevěra podle všeho hodně narušila soudržnost vašeho vztahu a další, byť malé neúspěchy by už nemusel ustát. Párový terapeut vám pomůže se těmto úskalím jak jen to půjde vyhnout a (je-li to možné) naopak podpoří proces hledání vzájemného porozumění, kde je potřeba i odpuštění.

Možná i přes všechno úsilí zjistíte, že toho nezbylo dost, a že obnova vztahu není možná, ale i v tom případě nebude vynaložené úsilí na hledání cesty k sobě zbytečné - minimálně vám pomůže nepřenášet si své spory a křivdy do roviny rodičovské. Váš syn vás totiž bude pojit nezávisle na tom, zda spolu budete žít jako manželé, či nikoliv.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, čekají vás změny - ve vztahu nebo mimo něj - a spousta práce při hledání nové životní stability. A já vám přeji na této cestě hodně úspěchů i notný kus štěstí.

Michal Mynář