Názor odborníka

Milý Petře,

nejsem si jistý, jestli vám mám v limitující písemné formě co nabídnout. Přijde mi, že máte vhled a umíte se v sobě vyznat. Vaše pocity, které prožíváte, jsou pro mě pochopitelné. Asi dost lidí by se cítilo podobně, jak píšete.

S přítelem o všem(?) mluvíte – zajímalo by mě, jak takové debaty vypadají, co se v nich odehrává citově, jaké emoční, nejen slovní výměny probíhají a jak pak vztah ovlivňují. Jak přítel reaguje na sdělenou frustraci? Víte přesně, co prožívá on, máte pro sebe navzájem pochopení? Jen pochopení samo nestačí, ale bez něj je to ještě těžší.

Zkusil jsem si vaší situaci pojmenovat a vnímám frustraci, určitou bezmoc, ale hlavně (sexuální) touhu a její odmítání či nenaplňování. Pokusil bych se hledat, co znamená, že se vaše touha nesetkává s touhou vašeho přítele – co s tou jeho touhou je? Zmizela? Nikdy nebyla? Nebo není někde jinde? Může to být skoro detektivní pátrání.

Aniž bych ve vás chtěl probouzet paranoidní pocity, po zkušenostech s klienty v terapii bych začal zvážením varianty, zda se touha vašeho přítele neprojevuje někde jinde – mimo vztah – a to třeba s jiným člověkem. Nebo jen o samotě v představách. Zkuste prozkoumat tuto možnost, aniž upadnete do podezřívavosti, ale i naivity.

Myslím, že máte právo slyšet plnou verzi toho, co přítele k tomuhle tématu napadá, jak on to prožívá, co jeho láká či neláká. Vyžaduje to od obou odvahu a upřímnost. Někdy k takto otevřenému hovoru nedochází i s „dobrým úmyslem“, který většinou také maskuje strach z důsledků otevřenosti, strach ze změny ve vztahu či ztráty vztahu. Za sebe můžete přinést svou otevřenost a zkusit vybídnout přítele, že stojíte nejvíc o celou pravdu. Možná je k takovému kroku třeba mít nějakou podporu, určitě i zde se hodí možnost zvážit terapii.

Jak vypadala touha v minulosti?

Ptal bych se také, jak to váš přítel měl před vaším vztahem, jak vypadala jeho touha v minulosti, hledal bych ty „pozitivní výjimky“, o kterých mluví systemická terapie, kdy přítel svou sexualitu nějak vyjadřoval, žil a cítil z ní radost a naplnění – za jakých okolností to bylo? Pokud to měl vždy takto, hledal bych, zda to nějak nesouvisí s tím, jak přijímá to, že je gay (tedy pokud se tak sám cítí a definuje).

Touha vašeho přítele může být pro něj samého nějak zakázaná, může být například překrytá vnitřními zákazy, které prosáknou i do samotného cítění. Jiná možnost je touha schovaná v jiné části sexuálního spektra – přítele může vzrušovat jiný typ sexuality. Měl jsem klienta, který podle svých slov „přestal být gay“ a stal se vyznavačem s‑m praktik. Bylo období, kdy o tom „nevěděl“, jen cítil, že jeho touha po „normálním“ sexu s mužem ustupovala.

Neprobuzená touha

Možná je touha vašeho přítele neprobuzená – po sdílení svých erotických představ můžete objevit, jakou změnou sexuální život oživit či zintenzivnit. Pro někoho to může být např. sex na jiných místech (hotely, příroda), sex, který nějak vybočuje z určitého zajetého stereotypu, určitá změna v poměru něžnost‑vášnivost apod. Sexualitu a touhu může spojovat experimentování – někdy stačí minimální změny k velmi odlišnému, o mnoho pozitivnějšímu výsledku.

Sexuální touha a touha vůbec jsou minimálně sousedé – jak to má váš přítel s touhou v širokém, nesexuálním slova smyslu? Má své životní sny? Umí se nadchnout? Umí být okouzlený? Chce něco „dobývat“? Je něčím fascinován a přitahován? Sexualita se neomezuje na postel, je potenciálně ve všem, co děláme. Bude‑li fungovat touha v širokém slova smyslu, je velká šance, že se bude projevovat i ve své sexuální podobě. Zkuste se naladit na společné touhy, na senzualitu – vnímání věcí, které se vám líbí, které vás přitahují. Ze senzuality je někdy krok k sexualitě.

Co toto odmítání znamená?

Velký prostor by si zasloužila úvaha, co celé tohle nesdílení, frustrování či odmítání (názvy by měly být od vás, toto jsou jen mé pokusy o pojmenování) znamená z hlediska vašeho vztahu, jaká je funkce frustrování či odmítání touhy/sexuality ve vztahu. Možná to vede k rozložení sil a moci – nedobytný partner a někdo, kdo „musí prosit“ nebo „čekat“. Jiný pohled vycházející z informace, že vše ostatní je ve vztahu pěkné, může být takový, že ve vztahu je velká, možná až nadměrná blízkost. Touha je pak přebitá blízkostí.

Sexuální touha je také o jiskření – pokud se naprosto sladíme či zevšedníme si tak, že vše je známé, předvídatelné, vše máme stejné, ničím se moc nelišíme, je pravděpodobnější, že touha snadněji uvadne. Je rozdíl, když se několik dnů nevidíte nebo se vzdálíte nějak vnitřně? Je to věčné dilema, jak si být blízko a zároveň ne tak blízko, že vznikne symbióza, která spíš evokuje mateřský svět a (nesexuální) bezpečné dětství než dospělost a sexuální objevování.

Abych vrátil těžiště k vám samému, protože jen tak můžete vnímat, že nejste jen obětí situace, které nezbývá než vše unést, bylo by zajímavé také zkoumat, jaký je – doopravdy (kam až v sobě vidíte) – váš vztah k přítelově touze a netouze. Vyjdeme‑li z předpokladu, že každý vážnější vztah je naší (i nevědomou) volbou, proč jste si našel přítele, který nežije moc sexuálně? Jen pár hypotéz:

• Možná jste chtěl někoho, kdo vám bude věrný, a vybral jste si někoho, kdo to splňuje na 150% – přítel třeba není s nikým jiným, ale nemá touhu „k dispozici“ ani pro vás samého. To by byla „hypotéza strachu“.

• Nabízí se také „hypotéza odmítání“ – jak toto odmítání souvisí s tématem odmítání ve vašem životě? Neopakují se nějaká vaše vztahová odmítnutí či odmítání vlastní sexuality? (Pracoval jsem s klientem, který v sobě odmítal, že je gay. Nejprve si vybíral heterosexuály a byl úplně odmítán, pak se vnitřně posunul a zamiloval se do bisexuála – v tom vztahu zažil mix přijetí a odmítnutí, přesně podle pravidla, že vnější svět zobrazuje ten vnitřní. Další krok a vnitřní smíření s vlastní orientací přineslo zamilování do gaye a mnohem více naplňující a vzájemně naplněný vztah.)

Možný posun vidím v poznávání, kdo kým (ve vztahu) je, co je pro koho podstatné, jestli můžete být spolu i s rozdíly v podstatných oblastech jako je sexualita a jestli jde něco změnit. Důležité je nepřijmout roli toho, kdo nic nemůže ovlivnit – jsou i jiné možnosti, včetně těch, které jste vůbec nezmínil – je možné se dohodnout na „otevřeném“ vztahu, je možné se rozejít apod.

Nepíšu to jako doporučení, jen jako konstatování dalších cest. Myslím, že ve fázi zvažování co dál stojí za to vzít v potaz i takové varianty, se kterými na první pohled nesouzníte. Zvažování na základě vašich hodnot, pocitů a přesvědčení, jako opak odmítání a priori („tohle já určitě nemůžu“) může posílit pocit svobody, že si můžete vybrat.

Můžete si vybrat být s vaším přítelem, i kdyby se nic nezměnilo. Je to vaše rozhodnutí, ale nikoli povinnost. Zkuste vidět své možnosti, zkuste si představit důsledky různých změn a zkuste naslouchat své touze i (ztracené, schované či neprobuzené) touze přítele. Začne‑li dialog vaší touhy s tou přítelovou, je možná napůl vyhráno. Nezačne‑li tento dialog, může pokračovat alespoň vnitřní dialog vaší touhy s dalšími vnitřními (snad) spojenci – rozumem, emocemi, představami a postoji a postupně budete cítit, jaký další krok můžete/máte udělat.

Přeju vám, aby tyto dialogy ukázaly, kudy vede vaše cesta, kudy chce jít vaše duše. Držím palce a budu rád, kdybyste po čase napsal, jak se situace vyvíjí.

Aleš Borecký