Jak být dobrou macechou: Nestavte se do role náhradního rodiče.
Dobrý den,
můj přítel odešel od své manželky kvůli mně. Má s ní dvě děti, které po nějaké době začínájí trávit čas i s námi. S mladším dítětem, které z toho všeho nemá rozum, není problém. Složitější je to se starším. Chlapeček má pět let, podotýkám, že je nadměrně chytrý, tudíž má ze všeho rozum a věci vnímá tak, jak jsou - ačkoliv očima dítěte. Vím, že mě má rád a na chvíle se mnou těší.
Má ale své chvilky, kdy se přepne, je protivný, nesnesitelný, rozmazlený a nezvladatelný. Jelikož ale není mé dítě, je složité najít střední cestu výchovy. Cokoliv řeknu, udělám, se jde říct mamince. Vím, že to nemyslí zle. Ztrácí se sám ve svém světě, kdy je mu doma zakazován a křivě urážen člověk (já), se kterým je mu vlastně dobře. Maminka dětí si před nimi nebere servítky a dělá před nimi scény.
Mám strach o chlapečka, který už věcem rozumí. Prožila jsem si horší dětství a tak vím, jaké bloky to u dítěte může celé zanechat. Takže mou otázkou zůstáva, jak být dobrou macechou a jak správně vychovávat děti, které jsou pro vašeho partnera vším?
Ivana, 18. listopadu 2011
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
_jpg_155x127_crop_q85.jpg)
Milá Ivano,
díky za váš dotaz, který jistě osloví mnohé čtenáře. V dnešní době je totiž nové partnerství s dětmi již realitou pro mnoho párů. Nejste v tom sama. Ptáte se, jak být dobrou macechou, jak se postavit k celé situaci.
Myslím, že velkou inspirací a pomocí by mohl v tuto chvíli být Bert Hellinger, zakladatel metody rodinných konstelací. Jeho díla jsou velmi čtivá i pro laiky, obsahují mnoho konkrétních příkladů a individuálních případů ze života různých rodin. Vaše role je nyní náročná, ale určitě existují pravidla, která vám mohou v těžších chvílích pomoci .
Prvním pravidlem je respektovat, že v systému rodiny byly tyto děti a bývalá manželka vašeho partnera dříve než vy. Už pouhým přiznáním, přitakáním tomuto faktu se mnoho věcí může uvolnit. Jak sama píšete, najednou člověk může klidně být s myšlenkou, že děti jsou pro partnera vším. Nový partner pro děti je a vždy bude bohužel pouze dalším možným vzorem ženy nebo muže, vedle matky či otce. V okamžiku, kdy se snažíme o něco víc, jsou často těžké chvíle s dětmi partnera velmi citově náročné.
Snažíte se, pracujete okolo dětí, ale nemáte možnost rozhodovat a „vychovávat“ či nějak zasahovat ve chvílích, kdy by nastavení hranice bylo potřeba nebo když se s dětmi děje něco závažného.
+4 trefnéChování chlapce, které popisujete, je pro tento věk svým způsobem normální, v náročnější situaci po rozchodu rodičů jsou takové občasné chvilky spíše známkou toho, že dítě je zdravé a dokáže své pocity i ventilovat. Horší by byl případ, kdy by vše zůstávalo uvnitř či by případně dítě obracelo agresivitu proti sobě.
Je velmi těžké stát dobře na svém místě, pokud jste, jak píšete, urážena a zakazována ze strany matky dětí. Proti takovému chování je dobré nevystupovat před dětmi, konflikty se snažit udržet pouze na rovině mezi dospělými. Sama jste dobře zachytila, jak se v tom syn vašeho partnera ztrácí. Pravdou je, že všechny změny v rodinách mají většinou delší časový průběh. Děti s vámi teprve začínají trávit čas, vy oba i jejich matka si také na novu situaci zvykáte.
Dejte novému rodinnému systému čas, pečujte o sebe a svou pohodu, aby bylo místo, kde se vy můžete i mimo partnera svěřit s tím, co vás trápí, štve, zraňuje apod. Přeji vám hodně síly a klidu do dalších chvil.
Jana Knotková