Jak komunikovat s psychiatrem?
8. prosince 2010
Úzkosti a deprese
Dobrý den,
už několik měsíců se léčím u psychiatra, ale spíš to jde k horšímu, než k lepšímu. Nevím, jak s ním komunikovat: co říct a co už ne. Jsem hodně uzavřená.
Cosi mi diagnostikoval, ale dle toho, co čtu a nakolik jsem schopná to posoudit, tahle diagnóza mi moc nesedí. Nevím jak mu to říct, nebo ho na to upozornit. Bojím se, že spadl do pojmů a teď léčí diagnózu, ne mne.
Děkuji za Vaši radu, Alice
Alice, 8. prosince 2010
10
To znám!
Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
Názor odborníka
Komentáře 13
Radkin Honzák
odborník psychologie.cz:
Milá Lucko,
Váš příspěvek je trochu zmatený, takže se pokusím to uspořádat. Z poznámky, že se „tohle treba resi na terapii“ soudím, že chodíte současně na skupinu (na terapii), ale máte také individuální terapii s lékařkou. Nevím, jaký tam řešíte problém, mohu tedy odpovědět jen na obecné úrovni.
Tyto postupy mají různou úroveň, jinou hloubku poznávání problému. Na skupině je to v mezilidské rovině, jde tam v první řadě o to, jak působíte na jiné a jak oni na Vás, v případě příznaků pak jak Vám příznak překáží či pomáhá v jednání s ostatními. Pomáhat totiž může také – úzkostný člověk vyvolává ochranitelské postoje od okolí – i když taková „pomoc“ ho může do problému zastrkávat ještě víc.
V individuální terapii pak jdeme dál a hlouběji, hledáme třeba, jak příznak vznikl, jak souvisí s Vašim vývojem, s Vašimi vztahy k sobě samotné, v rodině, s přítelem, v zaměstnání, atd. Je to tedy mnohem osobnější a intimnější práce. Na skupině můžete leccos „zatlouct“, v individuální terapii byste se měla dobrat přesnějšího sebepoznání. To je někdy značně bolestivé, protože příznak je často právě tím štítem, který takovému poznání brání. Pacienti proto často „mlží“, což jim na skupině projde, ale tady ne; proto nejspíš ta nespokojenost nad Vašimi odpověďmi. K čemu jí to bude? Jí osobně k ničemu, ale Vám ku prospěchu!
A nakonec: psychiatři mají část psychoterapeutického vzdělání v povinné průpravě, a pokud se psychoterapií zabývají, mají za sebou několikaletý psychoterapeutický výcvik.
odborník psychologie.cz:
Milá Lucko,Váš příspěvek je trochu zmatený, takže se pokusím to uspořádat. Z poznámky, že se „tohle treba resi na terapii“ soudím, že chodíte současně na skupinu (na terapii), ale máte také individuální terapii s lékařkou. Nevím, jaký tam řešíte problém, mohu tedy odpovědět jen na obecné úrovni.
Tyto postupy mají různou úroveň, jinou hloubku poznávání problému. Na skupině je to v mezilidské rovině, jde tam v první řadě o to, jak působíte na jiné a jak oni na Vás, v případě příznaků pak jak Vám příznak překáží či pomáhá v jednání s ostatními. Pomáhat totiž může také – úzkostný člověk vyvolává ochranitelské postoje od okolí – i když taková „pomoc“ ho může do problému zastrkávat ještě víc.
V individuální terapii pak jdeme dál a hlouběji, hledáme třeba, jak příznak vznikl, jak souvisí s Vašim vývojem, s Vašimi vztahy k sobě samotné, v rodině, s přítelem, v zaměstnání, atd. Je to tedy mnohem osobnější a intimnější práce. Na skupině můžete leccos „zatlouct“, v individuální terapii byste se měla dobrat přesnějšího sebepoznání. To je někdy značně bolestivé, protože příznak je často právě tím štítem, který takovému poznání brání. Pacienti proto často „mlží“, což jim na skupině projde, ale tady ne; proto nejspíš ta nespokojenost nad Vašimi odpověďmi. K čemu jí to bude? Jí osobně k ničemu, ale Vám ku prospěchu!
A nakonec: psychiatři mají část psychoterapeutického vzdělání v povinné průpravě, a pokud se psychoterapií zabývají, mají za sebou několikaletý psychoterapeutický výcvik.
Radkin Honzák
odborník psychologie.cz:
Nemyslím, že bych měl problém kohokoliv (tedy i Váš) hodnotit co do velikosti, či závažnosti, tím víc, když o něm nic nevím.
Nicméně jaksi "navíc" Vám vyvstal problém se dvěma terapeuty. Osobně mám zkušenost s dvojí terapií a vím, že někdy mi to může dělat vrásky, když pacient má dojem, že si ke mně chodí jen pro prášky a mluvit chodí k psychologovi. Já totiž o něm potřebuju taky něco vědět, abych mu mohl s pocitem bezpečí ty prášky předepisovat.
odborník psychologie.cz:
Nemyslím, že bych měl problém kohokoliv (tedy i Váš) hodnotit co do velikosti, či závažnosti, tím víc, když o něm nic nevím.Nicméně jaksi "navíc" Vám vyvstal problém se dvěma terapeuty. Osobně mám zkušenost s dvojí terapií a vím, že někdy mi to může dělat vrásky, když pacient má dojem, že si ke mně chodí jen pro prášky a mluvit chodí k psychologovi. Já totiž o něm potřebuju taky něco vědět, abych mu mohl s pocitem bezpečí ty prášky předepisovat.
Radkin Honzák
odborník psychologie.cz:
Nemyslím, že bych měl problém kohokoliv (tedy i Váš) hodnotit co do velikosti, či závažnosti, tím víc, když o něm nic nevím.
Nicméně jaksi "navíc" Vám vyvstal problém se dvěma terapeuty. Osobně mám zkušenost s dvojí terapií a vím, že někdy mi to může dělat vrásky, když pacient má dojem, že si ke mně chodí jen pro prášky a mluvit chodí k psychologovi. Já totiž o něm potřebuju taky něco vědět, abych mu mohl s pocitem bezpečí ty prášky předepisovat.
odborník psychologie.cz:
Nemyslím, že bych měl problém kohokoliv (tedy i Váš) hodnotit co do velikosti, či závažnosti, tím víc, když o něm nic nevím.Nicméně jaksi "navíc" Vám vyvstal problém se dvěma terapeuty. Osobně mám zkušenost s dvojí terapií a vím, že někdy mi to může dělat vrásky, když pacient má dojem, že si ke mně chodí jen pro prášky a mluvit chodí k psychologovi. Já totiž o něm potřebuju taky něco vědět, abych mu mohl s pocitem bezpečí ty prášky předepisovat.
Radkin Honzák
odborník psychologie.cz:
Tak až budete chtít příště "brko rady", tak to laskavě napište a já Vás pošlu na patřičná místa a nebudu se trápit s komplexní odpovědí.
odborník psychologie.cz:
Tak až budete chtít příště "brko rady", tak to laskavě napište a já Vás pošlu na patřičná místa a nebudu se trápit s komplexní odpovědí.
.jpg)
.jpg)
Milá a vážená paní Alice,
děkuji vám za důvěru a jen doufám, že se správně orientuji ve vaší situaci, kterou vnímám jako trochu nepřehlednou.
Píšete, že jednak nevíte, co před lékařem zatajit („co říct a co už ne“), dále, že vám cosi diagnostikoval a že vám tato diagnóza nesedí (nepíšete ale co), pak že nevíte, jak mu to říci, a nakonec, že se bojíte, že spadl do pojmů. Jakou radu tedy chcete? Jestli tímto způsobem komunikujete také s ním, bude trvat dlouho, než spolu najdete společnou řeč.
Jediné, co z vašeho dotazu vnímám, je pocit, že vám psychiatr nebo jeho léčba nevyhovují. V tom případě máte přinejmenším tyto dvě možnosti:
a) požádat ho přímo o vysvětlení, jak on vnímá váš problém, zda jej nevidí jinak než vy a jakým způsobem vám při jeho řešení chce pomoci. Na to máte nezadatelné právo a není to „drzost“, ale cesta k otevřenější spolupráci. Je to konečně obsaženo i v Kodexu České psychoterapeutické společnosti (ohledně práva na informace naleznete v naší poradně více například zde).
b) vzhledem k vašemu právu svobodně si zvolit lékaře můžete léčbu ukončit s tím, že si přejete přejít jinam (to je nutné, protože pojišťovny nemohou proplácet současně dva psychiatry a pokud byste byla vedena u obou, vznikly by vám problémy) a až si vyberete jiného, nechat tam zaslat vaši dosavadní dokumentaci, aby se zbytečně neopakovaly některé postupy a bylo na co navázat.
Budete-li u dalšího psychiatra pokračovat stejným způsobem („Nevím, jak s ním komunikovat: co říct a co už ne.“), doberete se pravděpodobně do podobné situace. Není mi totiž jasné, proč jste psychiatra vyhledala, když s ním nechcete o svých starostech mluvit, resp. něco z nich mu nesvěřovat.
Přeji vám úspěšné vyřešení vaší situace.
MUDr. Radkin Honzák, CSc., psychiatr
+5 trefné