Dobrý den,
byla bych moc vděčná, kdybych zde dostala pár rad, jak se chovat k člověku, který trpí depresemi.
Nějaké ty základy vím, ale problém je trochu rozsáhlejší.
Dotyčného jsem poznala před rokem, ale až prakticky před dvěma měsíci jsme se začali stýkat častěji. V té době mi začalo připadat, cosi divného. Neskutečná nechuť do života, lenost, časté nemoci, nechutenství…
Později jsem usoudila, že tento člověk nejspíše trpí depresemi, ale nikdy jsem se neodvážila se ho na to zeptat, zda ví, že je to nemoc a jestli vůbec tuší, že má deprese. Jednoduše na toto téma mezi námi nikdy nedošlo.
Každým dnem, co ho vidím, je mi jasnější, že je to deprese a hrozně ráda bych mu pomohla a nějak dotlačila k odborné pomoci. Jak se mám v této situaci zachovat? Je lepší si sednou a promluvit si o tom? Nebo raději pokládat skryté otázky? Mohu mu pomoci i já osobně? Například být s ním co nejčastěji, chválit ho, povídat si s ním, navrhovat různé aktivity nebo prostě jen být stále při něm?
Všude se totiž píše, co má dělat člověk v depresi, ale nikde není blíže popsáno, jak já bych se měla chovat k němu, pokud si třeba myslí, že deprese je slabost nebo něco podobného.
Předem děkuji za odpovědi, moc si jich vážím.
Lenka K.
Názor odborníka
Dobrý den, Lenko,
děkuji za váš dotaz. V první řadě bych ráda ocenila vaši angažovanost v situaci, kterou popisujete.
Dle vašeho líčení souhlasím, že váš známý může trpět depresí. Ale i v tomto případě považuji důležité vyjádření odborníka, který bude mít možnost dotyčného jaksepatří vyšetřit. Možná, že v průběhu rozhovoru zjistíte, že se váš známý s depresí již léčí. A možná vám vysvětlí, proč se chová tak, jak se chová. Kdybyste usoudila, že má z návštěvy odborníka obavy, zkuste mu vysvětlit, že deprese je nemoc jako každá jiná, a proto se nemá za co stydět. Můžete mu i navrhnout, že ho doprovodíte. Nebo mu zkuste doporučit knihy, které se depresí zabývají. Může to být například Jak zvládat depresi od J. Křivohlavého nebo Deprese a jak ji zvládat od J. Praška. Možná se v těchto publikacích dovíte i informace, které budou užitečné pro vás, jakožto osobu nabízející pomoc.
Při pomoci člověku v depresi je důležité si uvědomit, že je to velmi náročné, ale velice záslužné. Když si s ním otevřeně pohovoříte, ulevíte i sobě, protože dostanete odpovědi na mnohé otázky, které si kladete. Důležité bude s dotyčným mluvit vstřícně, ochotně, laskavě a s úctou.
Buďte opravdová a klidně se dotyčného zeptejte na to, co vás zajímá. Pozorně mu naslouchejte. Z jeho reakce pak jistě poznáte, na co se dále ptát. Někdy může pomoci, když s ním budete sdílet své zkušenosti. Ale pozor, nikdy nepopírejte negativní emoce a ani emocionální stav nezlehčujte. To znamená vyvarovat se výrokům jako „z toho si nic nedělej“ nebo „to je v pohodě“. Nejsme v kůži druhého, a proto nemůžeme říct, že ho daná věc nebolí, a také mu nemůžeme zaručit, kdy bolet přestane. Aktivity navrhovat můžete, ale musíte počítat s tím, že člověk v depresi nemá tolik energie, a proto je možné, že se jich nebude chtít účastnit.
Nezapomínejte ani sama na sebe. Zachovávejte si určitý zdravý odstup a nezapomeňte se věnovat aktivitám, které vám dodávají energii.
Přeji vám hodně štěstí.
Kateřina Schönová
