Dobrý den,
jsem otec prvňáčka, šestiletého chlapce, který se nám jeví jako zcela normalní dítě, snad jen s větší stydlivostí v novém prostředí a závislostí na své matce. Každou noc za námi chodí do postele i přesto, že má svůj krásný pokojíček.
Na třídní schůzce jsem s paní učitelkou řešil, že syn pusinkuje své spolužáky, kluky, které to už otravuje. Syn říká, že to dělá "jen tak'' z radosti. Jinak si hraje a komunikuje se všemi spolužáky stejně.
Může to být indikace toho, že má homosexualní sklony? Spolecně jsme mu vysvětlili, že takovýto výraz radosti patří jen nejbližším v rodině atd. Nicméně nás to hodně zaskočilo a překvapilo. Dá se vůbec v tak ranném věku jeho sexuální orientace poznat?
Děkuji za váš názor.
Mirek
Názor odborníka
Milý Mirku,
co kdybych odpověděl jednou větou „ano, pusinkování spolužáků může být indikace homosexuality“. Stačilo by to jako odpověď? Nebo se vlastně ptáte na něco víc či na něco jiného? Tipnul bych druhou variantu.
Podstatu otázky netvoří jen obsah – téma, ale i důvod, proč se někdo ptá, kdo se ptá, v jakém kontextu se otázka objevuje, na jaké emoční vlně se otázka nese a k čemu má odpověď sloužit. Má uklidnit, inspirovat, nasměrovat apod? Lze psát něco k „tématu“, stejně jako k danému kontextu – píšete jako otec, asi vás nějak situace trápí, možná hledáte vysvětlení či uklidnění, možná jste nyní nejistý ve vztahu k synovi ohledně toho, co prožívá či jak se chová.
Stejně jako horečka může být součástí mnoha onemocnění a sama neukazuje na konkrétní nemoc, stejně tak může pusinkování spolužáků v první třídě znamenat různé věci. Musím přiznat, že neznám nějaké studie o jasných indikátorech projevu homosexuality v dětství.
Přemýšlím, jak se na situaci díváte. Přečtení vašeho popisu a dotazu mě vedlo směrem, jako bych vás chtěl uklidňovat, že pusinkování spolužáků neznamená gay identitu. Potřebujete nějak ujistit či uklidnit? Je možné, že je to jen moje fantazie. Měl byste jiný pocit, kdyby se dělo to samé, jen by pusinkované byly spolužačky?
Proč se na věc díváte primárně optikou homosexuality? Je tam nějaký aspekt, který se může týkat i vás samého – jaký vy máte vztah k homosexualitě nebo k tomu, jak je homosexualita (ne)přijímaná? Mohl bych vám nabídnout jiné brýle – co hledat odpověď na otázku, co váš syn prožívá a co asi potřebuje? Případně co se potřebuje naučit?
Během vývoje procházejí děti různými obdobími, která působí na jejich identitu utvářenou v sociálním kontaktu. Výzkumy ukázaly, že většina malých dětí by si hrála se všemi hračkami (např. kluci s panenkami), pokud by k tomu nepřicházela okamžitá zpětná vazba – „tohle si neber, s tím si kluci nehrajou“. Další výzkum, kdy bylo zabaleno miminko v kočárku a nebylo poznat, zda je to kluk či holka, ukázal, že lidé, kterým bylo sděleno, o koho jde, reagovali tak, že na „kluka“ žvatlali „ty jsi ale silný kluk, jaké už máš velké ručičky“ a na dívku „ty jsi ale roztomilá holčička a ty malé prstíčky“.
Dítě se hodně orientuje podle toho, co se po něm chce, jak se cítí přijímané. V dalším období, např. v mateřské školce, je naprosto běžné, že se děti vodí za ruce bez ohledu na to, jestli jde o kluka či dívku. Někdy během základní školy zas přichází období, kdy se posiluje mužská identita tak, že kluci jsou víceméně jen spolu a kdo by v tomhle období kamarádil s dívkou, byl by ostatními vysmíván. Paradoxně v tomto období může být indikátor homosexuality právě blízký vztah k dívkám – s těmi se kluci nějakou dobu téměř nebaví.
I v dalším období a pubertě se mohou objevovat homosexuální projevy, které ale vůbec neznamenají homosexualitu jako identitu. Jeden klient‑gay mi vypravoval, že v prváku na gymplu jeli na lyžařský výcvik, kde asi 12 kluků společně na pokoji onanovalo. Jediný, kdo s nimi nemasturboval, byl on (gay), protože pro něj to mělo jiný náboj a jiný význam. Podle povrchní definice by pak byli gayové ti všichni ostatní.
Je tedy třeba kontext. Tyto drobné poznámky o vývoji dětské identity píšu proto, že možná je váš syn emočně v trochu jiném období, než se po něm chce. Kdyby pusinkoval kamarády ve školce, možná byste ani vy tomu nevěnovali pozornost, děti vyhledávají něžnosti a co je jim milé, také se učí poznávat svá těla, experimentují, učí se pohybovat v kontaktu s druhými, s příslušníky svého pohlaví i pohlaví opačného.
Darujte předplatné
KoupitMožná je váš syn v něčem ještě v “předchozí kapitole„, která má jiná pravidla, jiný účel. Možná neproběhl zcela přechod do další kapitoly, která je typická vstupem do školy a klade také určité sociální nároky – opuštění rodiny, zvyknutí si na nové kontakty ve škole, nalezení svého místa mezi spolužáky, vztah k učiteli atd. Klíčem k této úvaze je pro mě vaše zmínka o tom, že syn s vámi spí v pokoji a má úzkou vazbu k mámě. Možná je třeba začít učit syna určitým hranicím a tomu, co se od něj čeká, kde je jeho místo. Myšleno jak obrazně, tak doslova.
Nemyslím tím, že je nutné ho ze dne na den vyhnat do jeho pokoje, ale s citlivostí ho učit, že s věkem se mění jeho postavení a že se k němu vy i ostatní budete také chovat trochu jinak a něco od něj už očekáváte. Zůstává láska, ale mění se její podoba. Patří k tomu i naučit se, že nemohu mít vše, jak chci, umím zacházet s frustrací.
V té další kapitole (mohla by se také jmenovat „období otce“) se může měnit i to, jak je pro syna důležitý otec. Syn v nějakém smyslu opouští mateřský svět a přiklání se k otci, jeho světu. Je důležité, aby mohl zažívat vaši blízkost, vaši – mužskou – podobu lásky, včetně něžností. Jaký máte spolu fyzický kontakt, objímáte ho nebo dáváte mu pusu před spaním apod.?
Mužskost není něco, s čím se děti‑kluci rodí, v určitém smyslu se získává a “dotankovává„. Můžete si to představit i tak, že svou láskou, včetně fyzického kontaktu, synovi dáváte „mužnost“. Každý muž se potřebuje s mužností nějak spojovat – někdo tím, že s dalšími muži pozorují mladé muže na trávníku s míčem (tato interpretace fotbalu jako posilování mužství a vlastně jakési sublimace homosexuality v širokém smyslu je pro mnoho lidí asi nestravitelná), někdo sexuálním kontaktem s jiným mužem, variant je řada.
Možná váš syn tedy hledá určitou mužskou blízkost. Nyní je v kapitole, kde ji může dostávat od vás a bez ohledu na to, zda je či bude hetero nebo gay, tato otcovská láska se mu může hodit a můžete mu na pomyslný emoční kredit vkládat hodně deviz.
Pokud je ve vaší otázce něco jako „jak pro syna dělat to nejlepší“, mám pár tipů:
-
Prozkoumejte svůj vztah k homosexualitě a chcete‑li a můžete‑li, hledejte cestu, jak se dostat do bodu, že homosexualita nebude na seznamu věcí, se kterými budete v životě bojovat – nebudete pak v tomto bojovat ani se synem a obavy pak neudělají z komára velblouda.
-
S manželkou se ujistěte, že syna budete milovat a přijímat, ať bude jakýkoli – netýká se to jen případné jiné orientace, ale i jiných aspektů. Tento postoj se asi stále vybojovává a málokdo může říci, že mu to jde se vším všudy, přesto je však postoj důležitým základem a vodítkem.
-
Dávejte synovi svou otcovskou lásku – buďte k němu něžný, odpovídejte na jeho potřeby, ale také ho učte, jak reagovat na druhé, jak zacházet se svými přáními, naučte ho překonávat překážky.
Podle mě není problém v tom, že pusinkuje kluky, ale že se to těm klukům nelíbí. Jak jen to půjde, starejte se o to, aby syn necítil, že je nějak špatný. Je důležité, aby mohl mluvit o tom, co má rád a nerad, co potřebuje a postupně vnímal a respektoval hranici mezi „cítím a chci“ a “nejde to". Můžete být pro syna zdrojem lásky, mužnosti – jeho identity i hranicí, kterou také potřebuje.
Nezaměřte se na „problém“, ale zasaďte ho do mozaiky jiných věcí – máte snad milého syna, doufám, že zdravého, máte spolu zřejmě pěkný vztah a určitě by byly další věci. Tohle vše daleko převyšuje „problémy“ a i kdyby syn byl nakonec v něčem odlišný, stále můžete mít pěkný vztah a splnit svoje poslání rodiče, které podle mě spočívá ve výchově samostatné a originální bytosti, která jde svou cestou a zastává nějaké hodnoty.
Věřím, že někdy je odpovědí to, že se člověk začne na věci koukat jinak nebo vůbec odhlédnout od „problému“ a dívat se jinam či z jiné perspektivy.
Aleš Borecký