Je ze všeho špatná.

10. listopadu 2010 Úzkosti a deprese

deprese, nízké sebehodnocení, pomoc partnerovi, rodina

Dobrý den,

mám na vás dotaz a doufám, že mi dokážete poradit. Mám osmnáctiletou přítelkyni, která trpí depresemi.

Je pěkná, ale myslí si, že je tlustá a ošklivá. Dále: má rozvedené rodiče. Deprese má z toho, že na ni táta prdí a mamka se o ní nezajímá. Chce jít na vysokou školu, ale ví že, jí to nikdo nezaplatí.

Ona je strašně milej člověk a chce, aby jí dávali ostatní to, co ona dává jim. Ale z mého pohledu… mě to přijde normální, ale jí ne. Vůbec nevím, jak jí mám pomoci.

Chce, aby se jí mamka věnovala. Vždycky, když se rozbrečí, tak mi říká, že na ni všichni serou, že je nic, že jí je všecko jedno a že jedinou oporou jí jsem já. A jsem si skoro stoprocentně jistý, že kdybych ji opustil, tak si něco udělá.

Vůbec nevím, jak jí mám pomoct. Zkoušel jsem všechno, co mě napadlo. Taky je špatná z toho, že neví, co chce v životě dělat za práci. A když se jí něco nepovede, tak řekne, že je úplně blbá, že nic neumí a je zas v depresi.

Tak vás prosím o radu, co mám dělat. Děkuji vám moc. Moc mi to pomůže.

Lukáš, 10. listopadu 2010

14 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Hana Formánková odborník psychologie.cz

Dobrý den,

Děkuji vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Z vašeho dotazu vnímám, jak moc vás trápí, že vaše přítelkyně trpí depresemi a nevěří si. Umím si představit, že to významně vstupuje do vašeho vztahu a že byste jí rád nějak pomohl, ale vlastně nevíte jak.

Na psychický stav vaší přítelkyně působí více faktorů – to že jsou rodiče rozvedeni a neprojevují o ni zájem, nedostatečná podpora rodiny při jejím rozhodování o budoucnosti. Toto vše roztáčí kolotoč nedůvěry v sebe, svůj vzhled, ve své schopnosti. I když od vás dostává ujištění, že je v pořádku, jsou to pro ni jen slova, které nedokáže vnitřně přijmout, protože její sebedůvěra a sebejistota je dlouhodobě narušena.

Kde se bere sebevědomí?

Zdravé sebevědomí se tvoří postupně od raného dětství. Důležitá je výchova, zážitky a hodnocení dospělých, na kterých je malé dítě zcela závislé. Rodiče, i když to nemyslí zle, používají různá tvrzení, která si dítě postupně zvnitřňuje, až se podle nich začne chovat. Může se stát „malým nešikou, raubířem, budižkničemu“.

Zvlášť v období dospívání jsou děti velmi citlivé na jakékoliv výroky ohledně svého vzhledu, dovedností, inteligence. Ne každému se poštěstí, aby vyrůstal v laskavém a podporujícím prostředí, ve kterém se sebevědomí může rozvíjet. Pokud se toto nepodaří, je nalomen pocit sebejistoty a sebevědomí.

Lidé s nedostatečnou sebedůvěrou se trápí celou řadou problémů, počínaje negativním pohledem na sebe, sebekritikou, depresemi, vztahovými problémy, obtížně se prosazují. Nízká sebedůvěra se promítá do vztahů i v zaměstnání. Pokud zažijí nějaký neúspěch, je to pro ně potvrzení jejich představ o sobě.

Všímat si dobrého

Ale teď zpět k vašemu dotazu. Píšete, že jste zkoušel všechno, co vás napadlo. Můžu si pod tím představit, že přítelkyni podporujete, vyzdvihujete její dobré vlastnosti. Ale změna může nastat pouze ve chvíli, kdy se ona rozhodne svoji situaci aktivně změnit.

Sebevědomí může začít růst ve chvíli, kdy si začne být více vědoma sama sebe. Svých silných stránek, schopností, dovedností, svého potenciálu – sebe, jako jedinečné bytosti. Aby tohle mohlo nastat, je důležité vnímat a připomínat si to, co je v jejím životě v pořádku. I když jsou to zdánlivé drobnosti. Věnovat se tomu, co ji baví, těší, co dává smysl.

Je velmi náročné odtrhnout svoji mysl od toho, co nefunguje, k tomu, co se momentálně daří… a pokud se něco podaří, umět se za to ocenit. Asi je to pro vaši přítelkyni momentálně těžké a možná bude potřebovat někoho, kdo jí s tím pomůže. Zkuste jí navrhnout, aby se neobávala obrátit na odborníka a vyhledat pomoc. Zkušený psychoterapeut jí může být průvodcem při objevování sebe sama, podpořit ji v jejích rozhodnutích.

Pomalu ale jistě

Sebevědomí není něco, co vznikne za týden – je to něco, co může růst pomalu. Zkuste s přítelkyní popřemýšlet, kde by se mohla více seberealizovat, dělat něco, co má pro ni smysl, kde se může pohybovat mezi lidmi, kteří mají stejný zájem a dovedou ocenit její kvality.

Pokud ráda čte, a chtěla by se dozvědět nějaké další informace, jak na to, doporučuji pro inspiraci knihu od Jana Praška – Jak vybudovat a posílit sebedůvěru. Nebo jakoukoliv jinou knihu zabývající se tímto tématem. I to může být pro ni inspirací, pomyslným odrazovým můstkem k rozhodnutí něco změnit

Držím vám palce

Hana Formánková

+4 trefné

Komentáře 3

Ágnes: Popis mé přítelkyně mě strašlivě připomněl mne samotnou - též mám rozvedené rodiče, kteří projevují jen velmi prapodivný zájem, nemám příliš přátel, nevím, čím se chci živit. Možná tím, že jsem o něco starší než ona, už to vše nemá tak intenzivní a přímé důsledky... ale stále mám své smutné a těžké nálady, stále mě hluboce zraňuje neúspěch a kritika a odmítnutí, často se utápím v nejistotách.

Nyní navštěvuji psycholožku. Odhodlávala jsem se k tomu dlouho a těžce, ale nyní k ní chodím. A cítím, že jsem na cestě, a cítím se na ní dobře.

Svému příteli dávám najevo, že je nejdůležitější osobou v mém životě a za ním dlouho dlouho nikdo. Což ho skutečně dost možná staví do role zachránce... Jenže já od něj fakt čerpám hodně síly. A on to má se mnou těžké. Podobně jako ty se svou přítelkyní.
Nejvíc na něm oceňuju dvě věci: 1) že mě umí vyslechnout a 2) že mě dokáže rozptýlit. To druhé je asi důležitější. Miluju chvíle, kdy jsem s ním a nemyslím na své trable. Zkuste si třeba i vy dva najít něco takového, čím budete trávit čas a zároveň se to bude co nejméně týkat toho, co tvou přítelkyni rozlaďuje. U nás jsou to třeba dlouhé výlety ven, večer zabitý třemi filmy po sobě, teďka aktuálně spolu děláme na jednom výtvarném projektu. A mělo by to bavit vás oba, tedy i tebe! Protože jeden z léků na mojí nejistotu je, když vidím, že ten po mém boku je šťastný a já se v tu chvíli též cítím šťastná a nestydím se za to.
Třeba něco podobného zafunguje i u vás.

napsáno 10. listopadu 2010 reagovat +7 trefné

Ondřej: Pokračování zespodu:

Být tebou tak si na pár dnů sednu a přemýšlím nad tím, co všechno pro tebe znamenalo to, že by tvoje partnerka neměla vážný a hluboký zájem o to s jakým strachem žiješ a zajímat se o jeho příčiny. Alespoň tak hluboký, jaký ty projevuješ o její problémy. Do té míry, že pro ni hledáš pomoc i u ostatních.

napsáno 10. listopadu 2010 reagovat +1 trefné

Ondřej: No nevím, zdá se mi že v depce není protože se jí rodiče nevěnují, ale protože chce něco co nemá pod kontrolou. Něco co je skoro nemožné. Aby se jí rodiče začali věnovat.

Znáš ji, víš jak se trápí chováním rodičů. Představ si, že by jsi to byl ty, kdo by jí takové trápení způsobil. Jaké by to bylo tomu čelit? Při první myšlence na projevení skutečného zájmu o ní, by jsi cítil obrovský tlak neudělat to, živený pocity viny z toho co jsi způsobil dlouhodobým nezájmem o vlastní dítě, které by tě sežrali zaživa, když by jsi si je připustil. Pokračovat v nezájmu jako by to bylo něco normálního, je mnohem, mnohem snazší.

Přemýšlel jsi nad vlastní rolí? Jak ovlivňuje tvoje a její historie tebe? Tuším, že tvá přítelkyně má silný impulz vyvolávat pocity nezájmu a odmítnutí v druhých. Cítíš se ve vztahu jako rovný s rovným? Nebo se cítíš jako zachránce, který by nejradši ani neměl vyjádřit své běžné pocity a potřeby, ale musí tam být vždy pro ní.

"A jsem si skoro stoprocentně jistý, že kdybych ji opustil, tak si něco udělá."

Máš moje veškeré sympatie. Tohle je příšerná představa, se kterou žiješ. Uff. Fakt doufám, že jsi, nebo budeš schopný o tomhle příšerném strachu s ní mluvit otevřeně. A doufám, že ti bude ochotná vyjádřit sympatie a bude vnímat a přijmout jak je to pro tebe nepříjemné.

Vyvolání představy že se něco strašného stane, když partner odejde, jsou mříže vězení, které staví pro své partnery lidé, kteří zažili dost vážné odmítnutí v dětství a nevypořádali se s ním.

napsáno 10. listopadu 2010 reagovat +3 trefné