Jsem neustále unavený.

Zdravím Jakube,

na úvod mě napadá, že podobný problém dnes trápí spoustu lidí. Souvisí i s tím, že dnes musíme zvládat mnohonásobně více než naši předkové. Běžný člověk se cca před sto lety dozvěděl za celý život tolik informací, kolik jich je dnes v jednom vydání New York Times. Tak si asi dokážeš představit, jaké informační a rozhodovací nároky jsou na nás kladeny.

I já jsem si podobnými stavy prošel a strávil spoustu času po doktorech, kteří mojí únavu taky neodstranili. Nakonec jsme to ovšem vyřešili a dnes mám energie vice než dost. Nabízím ti tedy svojí zkušenost a příběh a snad si z něj něco vezmeš.

Marjánka je sice zajímavé řešení, ale jak asi tušíš, není úplně to nejlepší a trvalé :-). Mně nejvíce pomohlo si ujasnit, co mi v životě energii dává a tedy i logicky - nedostatek čeho mi ji bere. Začnu od těch nejznámějších věcí, ale ne nutně nejdůležitějších:

1) První co mě napadá je strava. Moje zkušenost je, že energii bere přejídání, hodně masa a sladkého nebo bíle mouky. Energii mi dává, když piju hodně kvalitní vody a jím co nejvíce zeleniny. Mám docela rád indickou kuchyni a ta splňuje vhodné složení i dobrou chuť. Samozřejmě bych sem dal i co nejčastější pobyt venku a v přírodě. Pokud to zvládneš, doporučuji se naučit ráno otužovat studenou sprchou a večer se jít na chvilku projít.

2) Druhá věc, která dává energii, není moc známá a moc se o ní nemluví, ale je to energie místa, kde trávíš většinu času. Především tedy domov, škola, práce. Může to být někdy i dané místností či umístěním postele. Já jsem se letos přestěhoval z okraje Prahy na Vyšehrad právě díky malé energii a cítím obrovskou změnu. Nebudím se již unavený, ale odpočatý. Je prostě pravda, že místa jako Vyšehrad, Hradčany, Vinohrady, Žižkov nebo Zbraslav případně ve světě Paříž nebo Boston mají daleko více energie než jiná místa. Zkoumání v této oblasti nechám na tobě :-).

3) Třetí velmi důležitá věc je vědět co chci. Nemusím nutně vědět svůj celoživotní záměr, ale dát si nějaký cíl nebo záměr třeba na období půl roku. A také si stanovit čeho přesně chci dosáhnout a jak to pak poznám. A hlavní je (a na to se často zapomíná) si u takto stanového cíle určit smysl nebo chceš-li hodnotu: proč toho chci dosáhnout a co mi to přinese. Právě stanoveni smyslu, hodnoty, přínosu nám dává motivaci (energii) za něčím jít.
Čím lepší přínos mi daný cíl přinese, čím je bližší mým vnitřním hodnotám, tím vyšší energii si můžeš pro sebe vyrobit. Jednoduchá představa může být taková, že chodíš například na učňák, kde se učíš na řezníka, přitom tvůj sen je být pilotem. Aniž bych to nějak rozebíral, tak je jasné, že takovýto člověk budě těžko hledat smysl v daném oboru a bude (pokud si na daném oboru nenajde něco pozitivního tj. třeba fajn spolužačku:-)) do takového prostředí chodit s nechutí a právě bez energie. Zkus si prostě klást otázky: Kde chci být za deset let? Co chci dělat? Jak se chci cítit? Jak chci žít? Co chci na tomto světě dokázat? Jak ho zlepšit? A jak moje situace vypadá dnes? Co můžu udělat pro to, aby se zlepšila? Jakým prvním malým krokem můžu začít?

4) Čtvrtý zdroj energie je tzv. vyřešení vnitřních konfliktů nebo tzv. neuzavřených tvarů. Představ si, že v sobě máme všichni spoustu osobností: tátu, mámu, prarodiče z obou stran, učitele atd. prostě každý kdo nás od malička ovlivňoval, v nás zanechal určitou stopu a ta se v podobě jakéhosi vnitřního hlasu velmi často ozývá. Většinou je k nám tento hlas hodně kritický. Často se tedy v životě dostáváme do konfliktu s tím, jací bychom měli být podle těchto vnitřních hlasů nebo co nám diktuje společnost - a jací opravdu jsme. Zároveň v sobě máme často spoustu nedořešených otázek a rozhodnutí. Jak se mám zachovat? Kterou cestou si dát? A poté i spoustu tzv. neuzavřených tvarů. Například pokud někoho čeká maturita, tak mu bude pravděpodobně celý rok strašit v hlavě a nepřestane to, dokud jí finálně nesloží. Takže co s tím? Nejjednodušší a také pro spoustu lidí nejtěžší způsob je smíření se s tím jaký jsem a jaká je situace. Uvědomit si, že každý z nás má v sobě obě stránky. Tu krásnou, milou, pomáhající i tu ošklivou, tupou, agresivní, co by dokázala ublížit. V případě nedořešených rozhodnutí je opět dobré smíření s tím, že mohou nastat obě situace. A obě si je v sobě představit a vnitřně je jakoby obejmout a přijmout. V podstatě to funguje tak, že hodně lidí plave v životě jakoby proti proudu rozvodněné řeky (což samozřejmě nejde a vyhraje vždy řeka). Lidi co se naučili plavat jako tříska s proudem a nebránit se mu, pak mají paradoxně větší moc a možnosti ovlivnit kam doplují:-). Trošku jsem se zde rozepsal, ale tato oblast člověku bere většinou nejvíce energie. Může to prostě být rozpor mezi tím, co cítím a co si myslím, tedy rozum vs. srdce. Je dobré se naučit opravdu poznat, co cítím, prožít to a přijmout. S těmi pozitivními nám to nedělá potíže, ale negativní pocity odmítáme. Ty se často hromadí v podvědomí a vytváří právě ony zmíněné vnitřní konflikty. Právě tím, že se jim nebráníme a prožijeme je, se jich zbavíme (například přijmout i to, že se třeba někdy cítím jako blbec:-)).

5) Pátý zdroj energie je vlastně jen rozšířením bodu 3. Je to o vlastní seberealizaci. O mém naplnění a vizi. Já vždycky chtěl již od malička léčit rakovinu. To byla moje vize. V knížce „Mnich co prodal svoje Ferrari“, kterou ti mimo jiné doporučuji přečíst, se píše: „Když najdeš svoje životní poslání, tak se již nikdy neprobouzíš unavený. Dokonce ani nemůžeš dlouho spát, protože potřebuješ co nejvíce času, aby jsi si mohl splnit svůj velký sen:-)". Tak trochu to sedí na tvé ranní probouzení ne?

6) Šestý důležitý zdroj energie je naše myšlení. Dřív jsem si myslel, že nemám šanci ho ovlivnit, ale fungujeme trochu jako počítač. Ovlivnit naše myšlení můžeme výběrem toho, s čím se setkáváme (lidé, muzika, filmy, knížky), vyřešením co největšího počtu vnitřních konfliktů a také prostým mechanickým opakováním některých vět. Po válce se v USA dělal úspěšný pokus s lidmi negativně ovlivněnými válkou. Měli se jen každé ráno na sebe smát minutu do zrcadla a opakovat například: Mám se rád. Je dokázáno, že pokud určitou věc děláme 21 dní opakovaně, stává se z ní zvyk. V tvém případě doporučuji si třeba každé ráno říkat: Mám jasný cíl a každý den mám víc a víc energie. Klidně zezačátku i když tomu tak nebude. Ze začátku budeš mít možná pocit, že to nefunguje, ale doporučuju vydržet (nutné opravdu každý den) alespoň tři měsíce. A uvidíš změnu.

Existuje daleko vice zdrojů energie, ale tyto mi přijdou důležité a zkus s nimi pracovat. Takže zdravé jídlo, čerstvý vzduch a veselá mysl. To už znali naši předkové. A já dodávám jasný cíl. Každý chlap by měl mít v životě svoji
vizi:-).

Je jasné, že se ve spoustě těch věcí, co jsem napsal (třeba bod 4), můžeš cítit ztracený. Ideální je třeba si o tom, ze začátku něco přečíst a pak si najít nějakého odborníka. Já sám jsem jako formu rozvoje používal a používám sezení s psychoterapeutem, psychologem nebo koučem. Mám s tím osobní zkušenost a to velmi dobrou.

Hodně síly přeje,

Vladimír