Jsem z něj zoufalá: Kolik disciplín partnerského desetiboje zvládá?
Je mi 24, příteli 27 let a jsme spolu necelý rok. Oba máme za sebou vážné dlouholeté vztahy. Já jsem ten svůj opustila kvůli tomu současnému – trval sedm let.
Trápí mě přítelova povaha… nebo vlastně ani nevím, jak to nazvat. Někdy mám pocit, že je to možná i vypočítavost. Nevím, nevidím do něj.
Mám pocit, že jsem ve vztahu iniciativní hlavně já a kdybych něco nezorganizovala, tak se neděje vůbec nic. Veškerý volný čas bychom trávili u televize. Přítel se nechce bavit o budoucnosti ani o minulosti. Mám pocit, že často mlží a vyhýbá se odpovědím. A já tím ztrácím důvěru.
Chtěla bych si vyzkoušet společné soužití, ale tvrdí, že jsme spolu krátce a ať netlačím. Jenže, jak už jsem psala, myslím, že důvodem je jeho pohodlnost.
Bydlím s matkou. On ke mně chodí na víkendy, takže čas trávíme převážně u mě. Celé dny jsme spolu sami, matka odjíždí pryč. Samo od sebe ho ale nenapadne, že v domácnosti něco chybí. Někdy mám pocit, že si myslí, že jsou energie zdarma.
Oba dva máme stálý příjem a nevidím důvod, proč bychom si spolu nemohli vyzkoušet společné bydlení. Na to mi on ale odpoví, jestli si myslím, že společné soužití je jen o sdílené domácnosti.
Snažím se být v tomto vztahu poctivá a otevřená a tak jsem mu o všech svých obavách a pocitech řekla. Kolikrát ale nemá, co by mi odpověděl. Naposledy jsem se dozvěděla, že nechce nic řešit.
Jsem z toho zoufalá. Vkládala jsem do nás moc nadějí, ale mám pocit, že dávám jen já. Je to vyčerpávající. Prosím o váš názor na tohle chování. Děkuji moc
Jagun, 22. března 2011
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
.jpg)
Milá Jagun,
pokouším se složit obrázek z informací ve vašem dotazu a rád bych vám dal několik klíčů, kterými by možná šlo váš problém „otevřít“ a více osvětlit.
Je zajímavé, že současnou situaci s přítelem, které se týká vlastně celý váš popis, uvádíte odkazem na to, že jste kvůli současnému příteli opustila někoho jiného. Je možné, že jste si tím přinesla do vztahu velká očekávání? Neznám kontext, takže mám jen hypotézy: Současný přítel by pak měl vynahradit toho bývalého a případně i „ospravedlnit“ to, že jste odešla z předchozího vztahu? Může to být i projevem zdravé sebehodnoty, či odvahy opustit něco, co není uspokojující, ale může to být také spojeno s případným pocitem viny…
Hranice bezmoci
Vnímám z vašeho popisu frustraci a bezmoc. Frustrace může být plodem očekávání. Bezmoc prožíváme někdy i tam, kde skutečně zcela bezmocní nejsme – ale pohled máme zaměřený jen na určitou variantu a nevidíme, že ke změně lze většinou dospět i jinak.
Ve většině situací máme možnost se rozhodovat (a tudíž regulovat míru bezmoci). Možná nemůžeme měnit své partnery, ale můžeme měnit své představy o vztahu, své představy o nutnosti naplnění ve vztahu či můžeme ukázat, kde jsou naše hranice: kdy jsme ochotni ve vztahu pokračovat či vztah opustit. Nic z toho většinou není snadné a bezbolestné, ale máme možnost a bohužel (či bohudík?) i povinnost si vybírat.
Partnerský desetiboj
Jste v situaci, kdy bude (minimálně) třeba postupně vyhodnotit, jak naložíte s prožívanou frustrací. Splňuje partner jiné vaše představy a je pro vás v jiných věcech vztah naplňující? Jakoby v pomyslném desetiboji byl dobrý například v osmi disciplínách a díky tomu jste schopná unést ty dvě slabé?
Co by se dělo, kdybyste přestala být „ta, která je iniciativní“? Možná, že by se skutečně potvrdily vaše obavy, že partner aktivitu nevyvine. Možná by ale začal být aktivní sám. Někdy tvoří partneři dohromady systém, který funguje jako celek - jako například plyn a brzda v autě. Oba si pak stěžují zrcadlově na to samé. Na rychlost pohybu. Jeden, že druhý moc tlačí, druhý, že ten/ta první moc brzdí, je pasivní, jen se veze atd.
„Problém“ je pak vlastně ukrytý v systému, který se vytvoří. A je třeba pokoušet se o změnu tohoto vztahu-systému, je třeba spolupráce obou. V tomto by vaše opuštění iniciativy mohlo představovat způsob, jak zatřást celým systémem.
Co či koho opustit?
Co by pro vás znamenalo, kdybyste zjistila, že se vám nedaří s tímto partnerem vést život, jaký chcete? Je možné připustit, že to nevyjde? Připustit neznamená hned rezignovat či ztratit, jen pustit z rukou jedinou jasnou představu. Ovlivňuje váš předchozí rozchod představy o tom, co by znamenal případný nový rozchod, kdyby k němu došlo?
Mám dojem, že stojíte před rozhodováním, co pustíte z ruky. Zda se vzdáte své představy o vztahu, o vašem partnerovi, o vašem životě – či samotného partnera. Držím vám palce, ať vaše rozhodování s sebou nese i pocit, že můžete utvářet svůj život, ať dobře si vyberete a ať dojde ke změně, která je důležitá.
+15 trefné