Jít mezi lidi je pro mě nepříjemná povinnost.

26. května 2010 Úzkosti a deprese

deprese, fobie, strach, úzkosti

Každý den se probouzím se strachem, co nový den zase přinese. A tím se mi i velice špatně vstává. Bojím se jít do práce, i když samozřejmě musím, mám strach z nečekaných situací. V dopravních prostředcích mi není příjemné podívat se lidem do očí. O víkendech strávím celé dopoledne radši válením se v posteli. Rád bych se tohoto strachu zbavil, ale nevím jak. Co pro to mohu udělat?

26. května 2010

65 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Kateřina Victorinová odborník psychologie.cz

Váš problém se pravděpodobně týká oblasti fobických (obecně tedy neurotických, úzkostných) poruch, což vás nemusí tak moc zajímat. Důležité je, že již teď vás tyto potíže omezují a zhoršují kvalitu vašeho života. Toto je přesně měřítko, kdy by psychické potíže měly být léčeny. Pokud je někdo podivín a daří se mu s tím dobře a neobtěžuje okolí, není důvod, proč by se měl trápit a vyhledávat odborníky. Jde tedy o to, jak moc vás porucha, potíže či nemoc, chcete-li, zatěžuje. Ve Vašem případě bych doporučila vyhledat jakéhokoli odoborníka z oblasti psychologie, psychiatrie, psychoterapie. Každý průměrný představitel těchto profesí by měl poznat, co vám přesně je a jakou péči potřebujete. Nelze současně vyloučit ani depresivní poruchu, proto je vhodné osobní setkání, důkladnější vyšetření. Přeji brzké zlepšení.

+6 trefné

Komentáře 4

Tomáš: Naprosto chápu, také se tak často cítím, ale už jsem se dokopal k tomu, že jsem navštívil psychiatra a nyní beru antidepresiva, která se používají i na fobie - v mém případě sociální fobie. Také je možnost i psychoterapie, ale do té se mi zatím nechce, za pomoci léků se to snažím překonat sám. Doporučuji návštěvu odborníka...

napsáno 5. listopadu 2011 reagovat +0 trefné

Marketa: Dobry den,
je mi 30let a vim ze trpim depresemi..Uz v puberte jsem jimi trpela..
Nekdy je to zvladutelne nekdy je to nesnesitelne a mam chut bojovat ale pak prijde neco negativniho nebo me ta bojovnost tak vysili ze uz nejsem shcopna niceho a dojde k tomu ze se zacnu sebeposkozovat..Tim mam pocit ze vsechno spatny odejde...
Pravda je ze se casto ptam co tady vubec na tom svete delam..Dost casto se mi chce umrit a i kdyz jsem si chtela nekolikrat podrezat zily nikdy jsem to neudelala ne tak hluboku... Tak jsem vlastne jeste srab...Nebo je to tim ze mi pred 2roky zemrel bratr ktery se obesil a ja videla jak moc to vsechny bolelo...
Ale pravda je ze mu zavidim..ma klid a nic ho netrapi
Je mi 30 mam pul milionove dluhy..ktery ted nedokazu splacet...
Bydlim v dome kde se necitim jako doma spis v klecy ale bohuzel diky dluhum mi nic nezbyva.. Rodina nic moc..(svoji nemam)
trpim casto nespavosti..
A dost casto mam pocit ze se nemuzu nadechnout..
Mam zaludecni neurozu
U psychiatra jsem uz byla... rekl mi ze si za vsechno muzu sama a ze nic proto nedelam a dal mi leky.
Mozna mel pravdu ale ja proste nemam silu...

napsáno 13. září 2010 reagovat +3 trefné

Alena Burianova: Velice dobře chápu,čím si procházíte.Myslím,že to může být i Agorafobie.Sama jsem si tím procházela dva roky a bez pomoci.A ještě se dvěma dětma o které jsem se musela postarat i přes mé strašně náhle pocity úzkosti a paniky.Došlo to tak daleko,ženjsem nevycházela z domu a vše ostatní,musela zařizovat sestra nebo manžel.Atoto,byla zásadní chyba.Vše jsem přenechala jim,s úmyslemn pomoci mi,mě systematicky dostávali ještě hlouběji,do mé fobie,než jsem byla,samozřejmě neůmyslně.Po roce jsem se konečně rozhodla najít pomoc.Tu jsem nenašla u psychologa,nýbrž u psychiatra.Díky bohu za něj.Nasadil mi léky a pomalu jsem začalo pociťovat úlevu nad mým strachem.Po dvou letech,jsem se dá se říct,mohla prohlásit za vyléčenou.Prášky jsem si vysadila a nemám naštěstí závyslost na nich.Jestli mohu poradit,nečekejte tak jako já,až budete úplně na dně,najděte si lékaře dříve než já.Skutečně vám pomůže a bude vám lépe.Budete moci začít plnohodnotně žít a ne se jen koukat z okna lidi a závidět jim,že mohou normálně chodit po ulicích.Přeji brzké uzdravení a pro vás plnně nezbytnou,dobrou pomoc.Nashledanou

napsáno 29. srpna 2010 reagovat +2 trefné

Markéta Wagnerová: Také tím trpím a prý je to Sociofobie.Je to fakt nepříjemná záležitost.

napsáno 6. července 2010 reagovat +2 trefné