Lidé mě nemají rádi: Šrámy si můžeme nést dlouho - ale nemusíme.

Moje problémy začaly v šesté třídě, když jsem přešla na víceleté gymnázium. Kamarádka se se mnou přestala bavit a do kolektivu jsem nezapadla. Kluci mi nadávali, a když k nim při nějaké aktivitě přiřadili do skupiny, nechtěli se mnou být a měli narážky.

Když nám jednou při písemce učitel vyměnil místo s klukem ze třídy, vzal si po písemce jinou židli – protože jsem na ní seděla! Podobné věci se děly pořád a já začínala mít čím dál větší problémy se sebevědomím a samotou.

Nakonec jsem si našla dvě kamarádky, ale stejně jsem se rozhodla (kvůli učení a kvůli lidem), že se vrátím zpátky na ZŠ. Že tam ty lidi budu znát a bude to lepší. Jenomže jsem se pak dozvěděla, že mě ve třídě nechtějí.

Přihlásila jsem se na spolužáky a četla, jak o mně psali, že jsem kráva. Dokonce i kluk, se kterým jsem v páté třídě měla takovou dobrou partu psal, že mě moc nemusí. Stejně jsem tam už ale musela jít.

Vypadalo to, že to bude celkem fajn. Akorát že na tělák jsme byli spojený s béčkem a tam byla parta namyšlených holek, které mi zase začaly nadávat. Byla to skoro taková psychická šikana: jedna z nich mě například pořád vybíjela, a když se netrefila, řekla vždy: „Škoda“. Nebo řekla, že mi narve hlavu do popelnice. Bylo toho docela dost.

Tahle holka už na škole není, takže mám docela klid – ale stále se najdou lidi, co mají narážky. A kvůli tomu jsem tichá a nemám vůbec žádný sebevědomí, nikomu nevěřím a mám pocit, že mě nikdo nemá rád a chci zmizet z tohohle světa. S nikým se nedokážu bavit, takže každou přestávku prosedím v lavici. Často mám pocity úzkosti, kdy se nedokážu ani zasmát.

Nemám se komu svěřit, protože moje jediné tři kamarádky mi moc pomoct nedokážou a já si nechci pořád stěžovat. Přitom nejsem nějak zaostalá. Kámošky mi říkají, že jsem hezká, ale nevěřím tomu. Když se třeba s někým bavím, tak si říkám, že zase vypadám hrozně a vím, že si to o mě každý myslí.

Když jdu s mojí nejlepší kámoškou, lidi co nás znají obě zdraví vždy ji a na mě se skoro ani nepodívají. Pokusila jsem se psát si s jednou holkou, co jde na stejnou střední jako já, jenomže jsme si psaly jenom jednou a teď už si se mnou asi psát nechce. Zkoušela jsem jí pak napsat první, ale vymluvila se, že někam jde a pak najednou za pět minut přišla a neozvala se. Přitom se mi zdálo, že si rozumíme. 

Když už se někým chvíli bavím, druhý den spolu ani nepromluvíme.