Lži a ztracená důvěra ve vztahu: Svou důvěru musíme druhému darovat.

16. srpna 2011 Vztahy

důvěra, nevěra, vztahy

Dobrý den,

potřeboval bych poradit ohledně mého soužití s partnerkou. Jsme spolu dva roky a nedávno jsem se dozvěděl o její nevěře v období našeho vztahu, které bylo dost složité. Byli jsme od sebe, neviděli jsme se někdy až tři měsíce a je pravda, že jsem ji dost zanedbával. Dodělával jsem si školu a vlastně jsem v té době sám nevěděl, jestli s ní chci žít.

Dost mě to ranilo. Ani ne to, že s někým měla sex, ale spíš to, že mi do poslední minuty do očí lhala, že s nikým nic neměla, přísahala na smrt svých rodičů, brečela, že neposlouchám, co říká, že jsem paranoidní. Skoro jako by tomu sama věřila.

Jak jí můžu ještě někdy něco uvěřit, když jí není nic svaté a neexistuje pro ni žádná hranice, kam až se svou lží zajít? Od té doby jsem na její lež úplně „alergickej“ a hledám ji za každým slovem. Ona se mi snaží pomoct tím, že když se na něco z tohoto temného období zeptám, tak mi zase do očí lže, i když jsme si to už vyříkali a podle mě k tomu nemá důvod.

Kouká přímo na mě a tvrdí mi, že jsem si to vymyslel a že to tak nebylo. Do krve by se se mnou znovu hádala, brečela by, zpochybňovala moji příčetnost a kdo ví co ještě. Všechno znovu!

Já jí pořád dokola říkám, že je pro mě moc důležitý, aby mi ve všem říkala pravdu, že jí potřebuju zase věřit. A ona už přísahala, že lhát nebude. Jenže mi stejně zalže znovu, když potřebuje. Ne ta vtipná neškodná lež, ale ta vážná, co mě tak uráží. Kdybych ji nemiloval, už jsem pryč! Mám se vzmužit a opustit ji?

PartnerCoSeSnažil, 16. srpna 2011

22 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Michal Petr

Dobrý den,

začnu od konce: ptáte se, zda se máte vzmužit a opustit ji. Proč byste to dělal, pokud s ní chcete být? Protože je pro vás těžké jí věřit? Protože máte negativní zkušenosti? Rozumíte, odpověď na tuto otázku si můžete dát jen vy sám. Já vás pouze mohu podpořit v tom, abyste si byl vědom důvodů pro jakékoliv rozhodnutí, které uděláte.

Téma důvěry ve vztahu je na několik článků, ne-li knihu. Potíž se zraněnou důvěrou je ta, že se těžko získává zpět. Lépe řečeno: jde o její odpovědnost, zda vám raději sdělí nepravdu než skutečnost v celé její nahotě. Znáte její důvody? Píšete, že z vašeho pohledu nemá důvod. Ale co když vám raději řekne polopravdu jen proto, aby byl klid nebo abyste si nezkazili večer? Právě proto, že je to už za vámi. I vy píšete, že jde o temné období. Proč se k němu stále znovu vracet?

Nedávno jsem slyšel od jednoho moudrého muže dobrou větu: Minulost je minulost, je za námi; pokud ji sem ovšem nepřivedeme. Což možná trochu děláte vy. Díváte se na vaši partnerku brýlemi nedůvěry a minulých zkušeností. Chcete, aby vám dokázala, že jí už zase můžete věřit. Jenže současně píšete, že lež hledáte za každým slovem. To jsou přesně ony brýle nedůvěry.

Mám pro vás zprávu: důvěru si druhý nemůže získat, důvěru musíte dát. Je to dar, od vás k ní. Pokud jí chcete opět věřit, začněte ji věřit. Protože pokud jí nebudete věřit, budete ji podezírat. A to i v případě, kdyby odteď už mluvila pouze čistou pravdu bez příměsí (kdo z nás je toho schopen?), vy za tím uvidíte jen lež. Protože máte nasazeny brýle nedůvěry.

Rozumím faktu, že je to těžké. Přimlouvám se za vzájemné pochopení: mluvte spolu, abyste jí rozuměl, proč je pro ni důležitější všemi způsoby bojovat za svou verzi skutečnosti než se kompletně otevřít. Já tomu rozumím, neb každý člověk potřebuje nějaký prostor, který je pouze jeho, kam druhý nemá přístup. Možná se takto chrání... Ale to jsme v rovině hypotéz.

Každopádně vám držím palce, ať se vám daří dívat dopředu spíše než dozadu. A ať vytvoříte něco, co stojí za to.

Michal Petr

+21 trefné

Komentáře 12

Mili: ahoj všem,jak to tu čtu všichni svym způsobem mate velkou pravdu.Me nepodvedl jen my stale lze ale MOŽNA uz ne!Je to težke znovu začit věřit ale pote co jsem si to tu vše přečetla jsem zjistila že je duležite si uvedomit že vše ma sve duvody!Ja sama obcas neco LEHCE zamotam aby byl klid a nemusela jsem se snim dohadovat a aby jsme byli klidni oba.Je strašne duležite toho partnera poslouchat a vnimat a uvedomit si jak krasny ten vztah byl nebo stale je i pres to ze nas to strasne moc u srdce boli a plačeme!POsledni dobou co jsem zacala pracovat jen odpoledni smeny a on ma ranni tak je to fajn jelikoz se doma míjíme a vecer prome jezdi na 9 hodinu tak jsme si blyžši než kdy jindy jelikoz on prijde domu a ja tam nejsem jako tomu bylo driv.Ted si klepu na zuby a rikam si konecne je klid a ridim se pravidlem Co oči nevidi srdce neboli a nevyhledavam kde a scim mi lze!Mej te se krasne a držim palecky i tobe Gabi:)

napsáno 1. prosince 2011 reagovat +0 trefné

Judita: Já tomu vašemu soužití popravdě moc nerozumím. Znáte se dva roky, během kterých jste měli období, kdy jste byli od sebe a někdy až tři měsíce jste se neviděli. Nevím, jestli jste spolu bydleli - vzhledem k tomu, co píšete o studiích, hádám, že spíš ne. Myslím, že vás ve vztazích čeká ještě hodně chvil, kdy budete kroutit hlavou a přemýšlet, jak je možné tohle a tamto.

Předtím, než přišlo to vaše složité období, udělali jste nějaký společný závazek? Vyslovil jste se jasně, že považujete váš vztah za důležitý a trvalý, vymezil jste dobu, kdy napřete čas a pozornost do dokončení studia, než budete zase spolu? Dával jste během tohoto období partnerce jistotu, že s ní počítáte? Věděla, jestli jste spolu, rozešli jste se nebo máte pauzu? Měla si myslet, že čtvrt roku se nevidět je váš způsob chození?

Připadá mi, že máte rád míč na svojí straně hřiště. To, jak popisujete svou přítelkyni, nevyznívá moc dospěle ani sympaticky, ale když se snažím poskládat si obraz vašeho podílu na vztahu a na vzájemné komunikaci, vychází mi to tak nastejno. U ní víc než lhaní vidím snahu vymezit se proti těžké nerovnováze sil.

Vy totiž vlastně celou dobu děláte jen to, co vyhovuje vám, tak to na mě působí.

Věrnost neznamená (jenom), že nemáme sex bokem. Jde o to oddat se a důveřovat vzájemnému vztahu, tomu, co vzniká mezi námi, na čem se oba podílíme, a věnovat tomu čas, péči a pozornost. Možná se svou přítelkyní dřív nebo později skončíte, ale teď mi připadá důležitější, abyste vůbec začali.

napsáno 18. srpna 2011 reagovat +9 trefné

Gábina: Dobrý den, já souhlasím s Juditou, jsou to krásná slova. Ondřeji přijde mi také, že od Tebe čtu pouze slova proti Tvé partnerce, o tom, že ona je vinna. Ano, měla poměr s jiným mužem, je to ale minulost a jestli opravdu chceš jít dál ve společném vztahu tak jdi. Bude to cesta kamenitá, bude to cesta o komunikaci. Ano, rozebrat spolu minulost je důležité, není však vůbec dobré se neustále "šťourat" v tom, co "provedla", neustále ji upozorňovat na to, že chybovala... Byla jsem také v situaci, kdy jsem se snažila sama sobě rozumově vysvětlit jednání toho druhého, proč partner zůstával v současném vztahu a nešel za tou jinou, když mu tam bylo tak dobře. Bavila jsem se s ním o tom a on sám neví. On to prostě neví. Uvnitř něj je pravděpodobně taková slabost, takový strach ze ztráty, nebo z něčeho jiného, ze selhání možná....., že to prostě nedokázal, přijít a říct... Asi nemá cenu snažit se to pochopit rozumem. V tu chvíli u nich byly zapnuty pouze city a hormony. Z toho vyvstává otázka, jak silní jsou uvnitř, aby nechybovali stejně, zdali se dokáží ze svých chyb poučit.... To neví nikdo, ani oni sami. Každý se musí snažit pracovat sám na sobě a co je pro nás tím ukazatelme, že se tak opravdu děje?... Bylo by ještě spousta slov a otazníků... Hezký den Gábina

napsáno 23. srpna 2011 reagovat +3 trefné

Radkin Honzák odborník psychologie.cz: Básníci někdy vidí víc, než psychologové.

Rudyard KIPLING: KDYŽ...
Když bezhlavost svým okem klidně měříš
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezírán pevně v sebe věříš
a neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš a čekat beze mdloby,
jsa obelháván neupadat v lež,
když nenáviděn sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodléhat snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou zašlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení, a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný bod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své i činy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže: Vytrvej!
Když sneseš něhu přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
Když řekneš: Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ,
pak pán a vítěz na širé jsi zemi
a co víc, pak synu můj, jsi muž.

napsáno 16. srpna 2011 reagovat +16 trefné

+16

Katka: Krásná! K.B.

napsáno 17. srpna 2011 reagovat +1 trefné

Petra: Souhlasím s Gábinou - možná, že pro skutečné obnovení vaší důvěry je důležité vrátit se do onoho temného období a probrat s partnerkou, co ji tenkrát k nevěře vedlo. Něco jí chybělo? Nebyla si něčím jistá? Každá mince má dvě strany. Co začít přemýšlet takto: co se v našem vztahu musí změnit, aby se nevěra neopakovala?

napsáno 16. srpna 2011 reagovat +2 trefné

Oldřich Dotovský: Jistě. Ona mu řekne "nedělej to a ono, dělej tamto, a už se to nebude opakovat - pokud na to nepřistoupíš, můžeš si za to sám". :-) Jestli měla opravdu nějaký důvod chtít být s někým jiným, tak měla svůj původní vztah ukončit a jít za tím někým jiným. Ovšem to vyžaduje přijmout zodpovědnost za to, že možná udělám blbost a skončím sama. Vyspinkat se s někým jiným a pak se vrátit do tepla a ještě říkat, že si za to partner může sám, to dokáže každý... Jistě, každá mince má dvě strany a na vztah jsou vždycky dva, ale nevěry se dopustila ona - vina za tento konkrétní čin je na ní.

Asi je dobré pobavit se s ní o tom, co ji k tomu vedlo (mě by to v takové situaci asi taky zajímalo), ale uvažovat tím stylem, že musím něco změnit, dodržovat nějaké podmínky, aby mi byla věrná, to promiňte. Důvěra není to jediné, co druhému můžeme darovat. Věrnost třeba taky.

napsáno 17. srpna 2011 reagovat +8 trefné

pavel: Bohužel, když vás srazí auto na přechodu pro chodce a vám svítila zelená, můžete zkoušet darovat důvěru kolikrát chcete, ale napříště vždy když vkročíte do vozovky, budete se strachem upalovat na druhou stranu. Čas v tomto případě nehraje roli.

napsáno 16. srpna 2011 reagovat +12 trefné

+12

psychous: Jo tohle je ještě snadná situace - lži spojené s jednorázovou minulostí. Tam je jasné, že "člověk musí důvěru dát", minulost nevytahovat a důvěra se pak pomalu může začít obnovovat.
Komplikovanější je situace - kdy lži pokračují dál. Kolikrát má důvěru člověk dát a kolikrát se nechat spálit? Když se nedaří přesvědčit, že pro obnovení důvěry se musí snažit i ten druhý, že další lži důvěru nabourávají.(Předpokládejme, že se nebavíme o lžích-prkotinách).
A především, jak se vypořádat s tak brutálním dilematem - zůstat a nechat se podvádět, nebo opustit člověka, kterého člověk dlouhodobě miluje? Když ví, že srdce (emoce) jsou u něj, ale rozum ví, že je to celé cesta do pekel... Prostě když obě volby jsou pitomé.

Ondřeji, jo, máš pravdu. "vytvořit podmínky, aby ona důvěřovala tobě ... a je na ní, aby udělala to samé". Ale co když prostě ona to samé neudělá? Co pak?

napsáno 16. srpna 2011 reagovat +4 trefné

Ondřej: Co pak je teď jedno. Protože současné "co pak?" vychází z emočně jiné situace. Po tom co jeden získá nadhled nad vlastním chováním, nad chováním partnera, nad situací, začne měnit svůj přístup ke komunikaci...

Z "Co pak?" bude "Co teď?" a bude to emočně úplně jiná otázka, pokud druhý neopětoval snahu, ale ještě přidal na intenzitě své obrany či útoku. Či naopak vyjádřil, že rozumí, začne něco dělat, aby pochiopil co se dělo v minulosti, proč teď reaguje tak jak reaguje a tak.

Tohle vím jistě, protože takových zlomů v důvěře jsem zažil několik. Bavení se o minulosti bylo vždy velmi důležité, aby jsme ji uazvřeli a nevracela se v podobě výčitek v budoucích konverzacích, či různých pocitů křivdy.

napsáno 18. srpna 2011 reagovat +0 trefné

Ondřej: "Jak jí můžu ještě někdy něco uvěřit, když jí není nic svaté a neexistuje pro ni žádná hranice, kam až se svou lží zajít?" Nemůžeš, když si položíš otázku takhle. Pokud je opravdu taková, jak ji popisuješ, nikdy jí nebudeš skutečně věřit. Když mi někdo do očí lže a nemá v tom zábrany, není šance že v něj můžu cítit skutečnou důvěru. Takový člověk je nebezpečný. Nemyslím, že je tak prolhaného člověka možné milovat.

Důvěra je pocit bezpečí s druhým člověkem, přesvědčení, že se můžu vzdát části kontroly nad svým životem v jeho prospěch a neudělá v něm paseku. Proto nad tím, zda budeš někomu důvěřovat nemáš kontrolu. Má ji druhý. Tím zda má tendenci paseku dělat, či nikoliv.

Naopak ty máš určitou moc nad tím, zda ona bude důvěřovat tobě. Ne tedy úplně. Protože to, že se někdo chová důvěryhodně, ještě neznamená, že v něj důvěru budu nutně hned cítit. Pocit bezpečí závisí silně i na mé minulé zkušenosti s lidmi.

A tohle funguje ve vztahu oboustranně.

Vše co můžeš udělat ty, je vytvořit podmínky pro to, aby ona tobě důvěřovala a cítila se bezpečně. Je na ní, aby ona udělala to samé pro tebe.

napsáno 16. srpna 2011 reagovat +5 trefné

Gábina: Dobrý den Ondřeji, ráda bych reagovala na Váš příběh. Prožívám si to samé, ale z druhé strany. Partner mi byl nevěrný a ne jedenkrát... Prošla jsem si ročním obdobím lží a lží, kdy mé vnitřní Já vědělo, že se něco děje, ale partner můj mozek přesvědčoval o opaku, o tom, že si něco namlouvám... A co teď s tím? Co dál? Jsme manželé, máme malé dítě... Nejjednodušší je partnera "odsoudit" a uchýlit se v sobě uvnitř do pozice chudáka, do toho, kterému bylo ublíženo. Důležité je přijít na to, proč se tak stalo, jaký byl doopravdy váš vztah, proč k tomu došlo? Nikoho tím nechci ospravedlňovat, ale je důležité vidět i své "chyby". Další fází je ODPUŠTĚNÍ - přiznání si toho, jestli budete schopen opravdu ze srdce odpustit to, co se stalo a vedle partnera dále žít s jeho - tedy s vaší - minulostí. A nadále minulost zanechat minulostí a opravdu ji znovu nevytahovat na světlo světa. A DŮVĚRA - velice ošemetná záležitost. Momentálně také nevěřím, nejsem schopna důvěry, už jedenkráte byla těžce podlomena... Jak psal pan Michal Petr, důvěřovat znamená důvěru darovat! Jak těžké! Vše je během na dlouhý čas, není to otázka měsíce... Je důležité již teď vědět, že vztah, který jste spolu zažívali již nikdy nebude takový, jaký byl, je však možné, že bude daleko pevnější a hlubší, bude i o jiných věcech než jen o tom, že ji "milujete". Tím nechci Vaše slova zlehčovat. Přeji Vám hodně sil na Vaší cestě, ať bude společná či nikoliv a doporučuji navštěvu manželské poradny. Hezký den Gábina

napsáno 16. srpna 2011 reagovat +7 trefné