Mám uvěřit v naše manželství? Vztah, jak jste ho znali, už skončil.
Před třemi lety jsme úspěšně překonali manželčinu vážnou a dlouhodobou nevěru. Z ničeho manželku neviním, vím o svém podílu viny. Prostě se to stalo. Nebudu zastírat… jako by mě srazil vlak.
I přes probíhající krizi, jsme byli stále za vzor skvělého manželství. Máme společné zájmy, jsme slušní, máme se rádi atd. Miluju ji. Jen kdybych o všem tak nepřemýšlel.
Pořád mi připadá, že to, co teď žijeme, je hrozně umělé, opatrné, nepřirozené. A obávám se, že to už jiné nebude. Dřív jsme měli ve váze krásné růže a připadalo nám to normální. Pak jsme vázu rozbili, znovu slepili. Trochu teče. A tak jsme ji natočili tak, aby nebyly vidět spoje.
Návštěvník si toho nevšimne. Já o tom ale dobře vím a vždy, když se na ni podívám, vzpomenu si na ty slaměnky v ní. Protože živé kytky bez vody nepřežijí a umělé nejsou nic moc.
Co je horší? Zůstat a bojovat dál – s nejistým výsledkem – nebo odejít a dát šanci vzniknout něčemu novému? Ale bude to lepší? Obávám se, že ne. Preferuji přijít na to, jak být znovu šťastný, tak nějak automaticky, ne upracovaně.
Mám o svých pocitech mluvit s manželkou? Zdá se mi to velice nebezpečné. Někdy si připadám jako když mě něco uvnitř táhne k rozvodu proti mé vůli. Děkuji
Pavel, 12. dubna 2011
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
.jpg)
Dobrý den, Pavle, vypadá to, že skutečná krize vašeho vztahu ještě neskončila.
To, že jste se rozhodl pokračovat ve vztahu se svou ženou i poté, co jste se dozvěděl o její dlouhodobé nevěře, ještě neznamená, že bude vše jako dřív. Napadá mě, že je docela možné, že už to nikdy nebude úplně tak jako dřív. To ale neznamená, že to nemusí stát za to.
Nevěra obvykle podstatně naruší jeden ze základních pilířů vztahu. Je jím vzájemná důvěra. Důvěra je často něco, co se dlouhé roky buduje, ale dá se o ni přijít doslova ve vteřině. Když se důvěra ztratí, může to znamenat konec vztahu – a nebo taky nový začátek. Mám takový pocit, že jste si možná s vaší ženou neřekli, že něco skončilo a něco jiného začíná.
Rozumím tomu, že byste se rád vrátil do vztahu, který jste zažíval předtím. Ale ten je pryč. Je možnost zkusit pomalu budovat nějaký jiný a může to být i s vaší ženou (a nebo taky ne). Pak je třeba na vztahu pracovat a trpělivě budovat vše od začátku. Berte to spíš jako metaforu. Je jasné, že spoustu věcí ve vašem vztahu bude podobné, ale zároveň být nemusí. Souvisí to i s tím, že jste si uvědomil něco o tom, co ve vašem vztahu dřív nefungovalo.
Pavle, mám za to, že o tom bude třeba mluvit. Nemůžete stavět dům pro vás dva a nemluvit o tom, co kde má stát a jak to má fungovat. Nebezpečné to není o nic míň než zůstávat u toho, že vy sám „přemýšlíte“ o vztahu, aniž byste do toho zapojil toho druhého. Buďte připraven na to, že to nebude příjemné. Velmi pravděpodobně to zvíří usedlý prach a chvíli vás z toho můžou štípat oči. Bez bolesti to asi nepůjde. Možná bude i třeba odtruchlit si to, co je pryč, aby mohlo přijít něco nového. Ale šance tu je. Držím vám palce.
PS: Možná by stálo za to chvíli dělat věci, které obvykle dělají lidé hlavně na začátku vztahu….
S pozdravem,
Mgr. Ondřej Novák, klinický psycholog
+17 trefné