Manžel má poměr a odmítá se o tom bavit

26. června 2010 Vztahy

komunikace, manželství, nevěra, rodina, sex, vztahy

Manžel několikrát na noc nepřišel domů. Když jsem se ho zeptala, jestli je v tom jiná žena, řekl že ano. Jakoukoli další debatu ale odmítá. Máme tři děti, nejmladšímu synovi jsou teprve dva roky. Nikdy jsme se do podobné situace nedostali. Vím, že budu muset vyhledat odbornou pomoc, sama bych to každému poradila. Navrhla jsem to manželovi, ten to ale odmítl. Říká, že žádný problém nemáme, že se o rodinu stará a že se v našem vztahu nic nezměnilo. Když se zeptám, jak je ten vztah vážný a jestli ho ukončí, odpovídá, že se mě to netýká. Co mám dělat tuším, ale ocenila bych, kdyby mi někdo vysvětlil, co se mému muži honí hlavou, jak to, že takhle jedná. Já bych na jeho místě chtěla své blízké utěšit, nezpůsobovat jim bolest.

Renata, 26. června 2010

51 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Leona Dyrehauge odborník psychologie.cz

Dobrý den, Renato, je mi líto, že jste se ocitla v takové nepříjemné, těžké situaci. Správně odhadujete, že bude nejlepší, když vyhledáte odbornou pomoc. Budete potřebovat podporu pro sebe, abyste se v dané situaci mohla jasně vymezit. Pohnutky vašeho manžela se odhadují těžko. Jakoby sám stál na křižovatce. Na jednu stranu se zdá, že o rodinu stojí, že se o vás všechny chce dál starat, že nechce odcházet. Na stranu druhou vám ale klidně oznámí, že má poměr s jinou ženou. Zkouší vaše hranice. Jakoby od vás potřeboval, abyste za něho nějak rozhodla, abyste rozdmýchala nějakou akci. Zároveň se toho ale asi obává. Váš manžel je ve svých akcích ambivalentní, rozpolcený, stejně tak jako je asi i vnitřně. Celou situaci bagatelizuje, zlehčuje ji tím, že říká, že o nic nejde a že se vás to netýká. Vás se to ale samozřejmě týká bytostně a je potřeba, abyste se pokusili oba společně celou situaci rozklíčovat, pojmenovat a snad i zachránit. Držte se.

+30 trefné

Komentáře 8

Aurélia Jahodová: Rady odborníků se zdají být racionální a logické (přinejmenším v ohledu na děti, i když i tom by se dalo polemizovat) s cílem ublížit co nejméně zúčastněným. Co ale Váš citový život a potřeba být milována? Zachránila jsem sebe sama a moje děti novým plnohodnotným vztahem. Vše chtělo spoustu odvahy, energie a chuti mít rodinu a milujícího partnera. Akceptace partnerovy nevěry a jeho neochota problém diskutovat a řešit, byla má přílišná tolerance, kterou si nezasloužil. Mým prvním krokem bylo finanční zajištění, dohoda o hrazení rodinných nákladů, nákladů na starostlivost o děti a jisté "citové odškodnění". Jistěže se mu tohle nelíbilo, po mých zřejmých argumentech ale musel uznat, že mám důvod se obávat o finanční budoucnost a zajištění našich dětí. Když ale o rodinu stál a děti má rád (dodnes), potřebu finanční jistoty pochopil (dalo mi to ale zabrat, pomoc odborníka a učení se argumentace nazpaměť byla nepostradatelná). Jeho mimomanželský vztah pokračoval, měla jsem ale finanční jistotu, co mi pomohlo vyvíjet další kroky k samostatnosti a nezávislosti, potažmo i moje city k němu "dostali rozum". Přikláním se k Lence, o tuctový život nemám zájem.

napsáno 27. července 2010 reagovat +12 trefné

+12

Leona Dyrehauge odborník psychologie.cz: Dobrý den, já s vámi oběma souhlasím. Zřejmě jsem to nepojmenovala přesně. Když jsem psala "jasně se vymezit", myslela jsem tím, aby Renata přestala stát v ústraní a jasně dala najevo, jak se v dané situaci cítí. Aby rozdmýchala akci, aby se v tom jejich manželství urovnalo to, co opravdu nefunguje. Třeba i za cenu rozchodu.

napsáno 27. července 2010 reagovat +7 trefné

Lenka Jarošová: Něco jiného je názor odborníka (...snad i zachránit), něco jiného je zkušenost. Několik let života jsem si pokazila zachraňováním našeho manželství, pak přišel konečně okamžik, kdy jsem si řekla - konec, a stoprocentně konec. Dneska se divím, že jsem to neudělala po půl roce. Manžel by ten konec totiž neudělal nikdy a jednou by se všechno "srovnalo". My bychom ale vedle sebe žili, jako dva cizí lidi. To bych se pěkně potrestala. O tuctový život nemám zájem.

napsáno 27. června 2010 reagovat +31 trefné

+31

Marie: Dostala jsem se nevím jestli jen vlastní vinou do podobné situace.Nedávno jsem zjistila,že se můj partner(nejsme manželé,jsme však spolu cca 15 let,jedno manželství máme oba za sebou)stýká s jinou ženou.A že to zřejmě trvá už delší dobu,odhaduji 2 roky.Změněné chování jsem zpočátku přičítala nespokojeností v práci,počátkům vlastního podnikání,začali jsme stavět chalupu-únava apod.Jenže loni na podzim jsem přišla na příčinu jeho chování-náhodou při běžném zajišťování chodu domácnosti,placení účtů.Zjistila jsem,že volá často na jedno telefonní číslo,zadala jsem si ho na net a zjistila o koho jde.Ptala jsem se o co jde,ať mi to vysvětlí-nechce o tom mluvit.Nechce mluvit ani o příčině-komunikace je na bodu mrazu.Já bych stála o vysvětlení,jak všude doporučují "vyříkat si to".Když už k tomu něco řekne,tak to,že si chodí povídat tam,kde se cítí dobře.Je to pro mne velké zklamání,trápím se a už nevím,jak se chovat.Bydlíme spolu v jeho bytě a já mám tu rozestavěnou chalupu.Odejít vlastně nemám v tuto chvíli kam.On zjevně odcházet nechce(paní je vdaná).Ale navrhuje"že si dáme pauzu,že na chalupě bude přebývat.Komunikační odcizení zřejmě bylo příčinou toho,že hledal povídání někde jinde a asi tam našel i cit,který jsem mu v podstatě nemohla dávat najevo já,protože ho všechno obtěžovalo,o objetí a sexu ani nemluvím!Do té doby jsme měli krásný vztah plný lásky,společných výletů,aktivit,kamarádů.Když se objevil problém,snažili jsme se ho vyřešit.Mám ho stále ráda,snad mám ještě šanci..

napsáno 16. února 2011 reagovat +14 trefné

+14

anna: Vidíte a tj presny...Me je tohle vzdycky hrozne líto, protože člověk si ani nevšimne, že se něco děje. Oba dva vypadaji jako spokojeny pár a někdy jeden z nich začne takhle blbnout a nejhorsi na tom,ze ani neumi rict" tak jdi doprdele"(pardon)...Oni nejsou schopny prijit a rict "hele tohle si neber,to ti neslusi, hele vadi mi,ze delas tohle,hele nechci jezdit kazdy tyden s tvoji kamaradkou na chalupu nebo hele nechci tebe,chci tamtu..." Jenze oni mlčí a mozna se zmuzou na naky "to se te netyka,to neni tva vec,nechci o tom mluvit"...A ze si date pauzu? vy jste spolu 15 let a on si chce davat pauzu?Ten se asi zblaznil a pokud by udelate prvni krok a nejak to rozseknete,podle mne mu prokazete sluzbu,protoze oni dycky delaj ramena,ale kdyz ma dojit na lamani chleba hodej zpatecku.Vy by jste to jako ted mela rozhodnout za nej?Ulehcit mu to?Normalne bych rekla, ze na problemy jsou dva,muzete mi nakyho neduhy a ty spolecne vyresit,ale kdyz to on odmita, je to s prominutim blbec,ktery vam po tech 15letech jasne dava najevo,ze si vas nevazi.Ale kdyz to nehodla resit a ma potrebu si jako davat nakou pauzu,naky otevreny zadni vratka...Opravdu chcete presto co se stalo byt s timto clovekem?Hodite to za hlavu?Nebo budete vedle sebe zit jako dva cizi?Nebo si taky najdete nekoho a budte zit ve volnem vztahu?drzim palce a preju hodne sil!

napsáno 14. listopadu 2011 reagovat +7 trefné

Alena: Dobry den pani Marie, nanestesti mam velice podobnou zkusenost. Byli jsme spolu s pritelem ctyri roky ( vim, neni to 15 let ), vloni jsem necekane otehotnela, pritel z toho zezacatku nebyl nadseny, ale pak se zdal spokojeny a rekl, ze uz je stejne cas. No kdyz jsem byla v sestem mesici, zjistila jsem, ze me cca 2 mesice podvadi. Videla jsem priznaky ( spatna nalada, znudenost atd), ale asi jsem se podvedome rozhodla vse ignorovat a neustale jsem si neco nalhavala. Pak jednoho dne to prasklo, schovaval prede mnou telefon, tak to uz mi to bylo jasny. Nejdriv rikal, ze to nic neni, ze spolu nic nemaji, no samozrejme mi lhal. Taky jsme meli krasny vztah, alespon jsem si to tehdy myslela. Nebudu tady rozebirat, jak jsem se citila, chtela jsem to zachranit, ale zaroven jsem nechtela mit doma nekoho, kdo tam nechce byt! Nakonec jsem nasla odvahu a rekla mu, at jde teda k ni. No, to se nebranil.Ted uz to bude 7 mesicu, co je pryc. Jednou se zkusil vratit, ale neslo to. Jako vy byste se chtela vratit k nekomu, koho jste prestala milovat. To proste nejde. Kazdopadne jsem pochopila, ze ten clovek me nemiloval a nemel ke me zadny respekt, kdyz byl schopny mi takhle ublizit a ted jsem rada, ze je pryc. A kdybych mohla vratit cas, tak bych se s nim vubec nepiplala, vrazila bych mu jednu z kazdy strany a nazdar bazar! Tak nad nim moc netruchlete, drzte hlavu vzprima a hura do neznama, urcite tam na vas ceka neco prijemnejsiho, nez takovato mizerie!

napsáno 6. ledna reagovat +4 trefné

Klára: I já mám podobnou zkušenost. Téměř v 50-ti po 30-ti letech (z toho manželství 28). Vůbec jsem netušila, že se něco děje a snad ani tušit nemohla. Zamilovanost, touha vášeň přišly na dovolené. "Bojoval" s tím pouhých šest týdnů. Pak přišel, oznámil, že ke mně nic necítí a odchází k ní. Druhý den byl odstěhovaný. Charakterní a čestný muž. Tak čestný, že mi ani nedokázal říct, kde jsem udělala chybu. Nevěra je přece vždy jen důsledkem. Příčina k ní je někde jinde. No, vlastně řekl. Žádnou chybu jsi neudělala a vina je jen na mně. Vůbec nevím, jak budu dál žít. Vztahy navazovat neumím, tenhle byl první a upřímně si myslím, že poslední. Jsem z toho hrozně zklamaná, smutná a ubrečená.

napsáno 11. května reagovat +0 trefné

Alena: Ted koukam, ze uz je to temer rok, mohu se zeptat, jak to dopadlo?

napsáno 6. ledna reagovat +1 trefné