Manžel se mnou nechce spát: Převezměte zodpovědnost i sama za sebe.

25. února 2011

S manželem jsme spolu něco málo přes čtyři roky, z toho dva roky jsme svoji. Máme dvouletou holčičku. Znali jsme se již jako kamarádi – ještě před „chozením".  Začali jsme si spolu a mě k němu evidentně přitáhla potřeba mu pomoci.

Pracovala jsem před mateřskou v sociální sféře s mentálně postiženými lidmi a velmi mne to naplňovalo. Zřejmě proto podvědomě vyhledávám typy lidí, kteří potřebují pomoc. Manžela sem „vyfasovala“ zadluženého, popisoval velmi často příznaky sociální fobie, poměry v dětství byly spíše nepříznivé. Manžel (28) je povahově spíše kliďas, lenoch… miluje jídlo a odpočinek. Má staršího bratra.

Já (31) jsem jedináček, spíše temperamentní. Miluji společnost a rozruch. Jsem částečný invalidní důchodce s lupus erythematodes. On mě doplňuje tím, že jsem se zklidnila a také mi ukazuje, že nic není jen černé a bílé. Poplatili jsme jeho dluhy, což nebylo lehké období, protože pro vydělání peněz navíc toho moc neudělal. Společně jsme překonali můj syndrom vyhoření a také přijali skutečnost, že si nemůžeme pořídit vlastní bydlení na hypotéku, neboť jeho rodiče mají na něj napsaný dluh, aby nepřišli o dům.

Naše soužití je vcelku poklidné, občas klasické hádky. Jisté dva roky se však potýkám s tím, že manžel nemá zájem o sex se mnou. Proběhne jednou měsíčně a to ještě tak z povinnosti. Já bych mohla častěji. Někdy si to dělá sám. Milenku nemá, prý. Věřím mu to, ale na 100 procent si jistá nejsem. Na porno na internetu nekouká. Je jakoby v útlumu.

Mám pocit, že tomu, čím jsme si už prošli a také jeho lenivé povaze tento přístup k sexu odpovídá. Nerad o tom mluví: až po dvou letech jsem z něj dostala, že ho již nepřitahuji a okoukala jsem se mu jako každá jiná věc. Navrhovala jsem různé metody sexu, prádýlko, ptala se, zda mám zhubnout, či přibrat. Vše zbytečně.

V podstatě mi řekl, že mě nechce. A přeje si, abych si na to zvykla a dál jsme se „radovali“. Je evidentní, že pro něj je sex na jiném žebříčku. Ovšem co se týká mého vzhledu a oblečení, je dost náročný – na to, že se mnou nic nemá.

Mé sebevědomí je minusové. Cítím se tragicky. Nechci milence, ani rozvod, ovšem ani celibát. Navíc chci další dítě. Nevím, co mám dělat, jsem nervózní a podrážděná. On veškeré odborné rady a pomoc radikálně odmítá. Poradíte mi? Chci nás zachránit, ale ne trpět. Tento problém měl i s předchozí partnerkou.

Míša, 25. února 2011

80 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Ludmila Hudcová


Je moc dobře, že jste se rozhodla svoji situaci řešit a napsala jste do poradny. Popisujete svůj příběh velmi výstižně a zmínila jste v něm mnoho důležitých věcí.

Za hranicí pomáhání
 

Složité období nerovnováhy mezi dáváním a braním ve vašem manželství vyústilo v problémy v sexu. Možná je právě tohle u vás něco, co už nelze na rozdíl od jiných věcí potlačit a tolerovat. Sexuální energie je mocná a zachovává život, díky za ní.

Pomáhat lidem je jistě záslužné, musí to mít ale určité hranice. Pomáhání se může nepozorovaně změnit v sebeobětování a člověk se pak ocitne v pozici, kdy stojí sám proti sobě. A když to nevyjadřuje a neřeší, vyjádří to jeho tělo formou nemoci za něj.

Hněv jako náš zdroj
 

Někdy se stává, že si člověk spoustu věcí uvědomuje, ale nemá dostatek zdrojů k tomu, aby se obhájil a postavil se sám za sebe. Ač se to může zdát podivné, jedním z dobrých zdrojů je v těchto situacích hněv – tedy dovolit si ho pocítit a projevit.

Hodně záleží na tom, jaké zkušenosti s projevováním hněvu si člověk přináší ze své původní rodiny. Když se na někoho zlobím třeba proto, že překračuje moje hranice, je to v pořádku. Dává mi to energii k tomu, abych situaci uvedl na pravou míru – do rovnováhy.

V některých rodinách ale není hněv povolen. Vyžaduje se, aby se všechny situace řešily v klidu a pokud dítě hněv projeví, je odmítáno. A protože dítě potřebuje lásku a pozornost, naučí se vyhovět požadavkům rodičů a hněv jako formu energie potlačí – dokonce se může stát, že s ním úplně ztratí kontakt. Jindy to může být i tak, že dítě zažilo následky nespoutaného hněvu někoho z dospělých a proto odmítlo hněv v jakékoliv jeho podobě.

Laskavá sama k sobě
 

Váš manžel situaci nechce řešit. Vyhovuje mu taková, jaká je a je schopen se radovat bez ohledu na to, že vy se cítíte tragicky. Převzala jste za určité věci zodpovědnost, která patři jemu. Možná je teď ten správný čas, abyste převzala zodpovědnost i sama za sebe a za svoje zdraví.

Na vašem místě bych ještě chvíli počkala s plánováním druhého dítěte a začala se víc dívat na sebe a svoje potřeby. Pokud se necítíte dobře (a i vzhledem k vašemu onemocnění), vám doporučuji vyhledat pomoc odborníka, který vám pomůže najít své zdroje a propojit se s nimi.

Buďte k sobě laskavější a uvědomte si svoji hodnotu. Vaše dcera to jistě jednou ocení, budete pro ni příkladem sebevědomé ženy. A třeba pak i váš manžel bude víc motivován k nějaké změně.

+22 trefné
Ludmila Hudcová

Ludmila Hudcová

Psychoterapeut, arteterapeut

Soukromá praxe

Michaela Janečková: Vážení, tak po roce téměř reaguji, už bydlíme s dcerou sami půl roku a s manželem se orzvádíme, našel si ještě ve vztahu milenku, tu pak opustil a po 14 dnech návazal vztah s novou ženou, s kterou již žije. Děkuji všem...............Míša
napsáno 2. února 2012 reagovat +14 trefné
+14
Marie: To si to tu rada ctu - drzim palce - asi to je ruzne slozite, ale ono mit to slozite a jeste bez perspektivny na "lepsi casy" je horsi...
napsáno 24. října 2012 reagovat +0 trefné
Petra Svobodová: ahoj Míšo, nevím, zda si ještě příspěvek přečteš, ale přesto bych Ti chtěla vyjádřit podporu v osamostatnění, které určitě nebude lehké. Mě se nyní děje něco podobného a neumím si představit, (zatím) že to takto dopadne, stále někde v koutku duše cítím, že to zvládnu.
Zatím jsem na milenku nepřišla (nepátrám), tím je asi pro mého muže práce. Kdo ví?!
Chtěla bych se zeptat: kdy jsi na milenku přišla? jak? a jestli se to muž snažil urovnávat a popírat? nebo naopak to sám řekl?
Já také zatím nevím jestli mám problémy přecházet a nebo řešit, tlačit na muže jak si to dál představuje a nebo dělat jako že mě už také nezajímá?
děkuji za odpověď Petra S.
napsáno 10. ledna 2013 reagovat +1 trefné
+1
Michaela Janečková: Milá Péťo,
čtu to až teď. Předem děkuji. Přesvědčení, že manžel milenku měl je u mě na 90% a myslím, že pro něj to byl především prostředek k ukončení našeho vztahu. Dnes má už pátou partnerku a zatím není spokojen. Udržoval ,,kontakt" s kolegyní z práce, vdanou, ale nikdy ji přímo nepřiznal a já to nyní ani nepotřebuji. Chtěl by se vrátit, ale myslím, že to nejde.Já jsem stále sama, nabírám stále síly, očišťuji se a prožívám krásné a plně prožité chvíle, za které děkuji. Přeji hodně sil, pokud se tedy ještě nic nezměnilo. PS: pátrat nemá cenu. Cenu má být spokojená!!! Přeji všem víru v sebe a svá rozhodnutí, neb je to velmi těžké!!! M.J.
napsáno 25. července 2013 reagovat +5 trefné
+5
gabca: Je to jedine reseni,Miso...ja v takovem manzelstvi zila dlouhe roky a trapila se...on se o tom nechtel bavit. Meli jsme dve deti a ja si "zvykla". Az kdyz jsme se rozesli - a bolelo to strasne - jsem si uvedomila,jak moc me to poskozovalo. A kolik radosti a energie mi muze dat jiny/i muz/i. Kdybych neodesla,nikdy bych to nezjistila a nezazila a dnes bych byla nespokojena zatrpkla zenska...kolik takovych obliceju denne vidim,na prvni pohled sebevedome a razantni zeny s tim trpkym vyrazem a vecne svesenymi koutky ...
napsáno 17. srpna 2013 reagovat +6 trefné
+6
Jana: Zkuste se plně upnout na svou dceru. Zkuste nedávat najevo, jak hodně Vás to mrzí. Já jsem měla ten problém v prvním vztahu, odstěhovala jsem se k dětem do dětského pokoje a spala s nimi. Po nějaké době muž přišel sám, ať spím s ním, po této stránce se změnil.
napsáno 27. února 2011 reagovat +2 trefné
+2
Mirka: Kdybyste byla moje dcera, tak vám řeknu - tak pro takový život jsme tě nevychovávali. Míšo, ten člověk, ať si žije, co chce. Víte, s kolika jinými chlapy byste mohla být šťastná, veselá a jak byste mohla jinému partnerovi udělat pěkný život? I kdybyste chvilku byla sama, bez chlapa, stojí to za to! Život není lehký, ale když vás takto někdo namanipuluje do takového stylu, budete jednou moc nešťastná. A každého roku je škoda.
napsáno 25. února 2011 reagovat +48 trefné
+48
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Antispamová kontrola: Kolik má týden dní? (odpovězte číslovkou)

Pavel Špatenka, terapeut

logoKlub Psychologie.cz

  • Videosemináře
  • Záznamy z workshopů
  • Exkluzivní články
Koupit předplatné
K pozvání do klubu se připojuje
Radkin Honzák, psychiatr

Klubová videa

1. lekce: Vnitřní praxe a pozornost

1. lekce: Vnitřní praxe a pozornost

Naučte se meditovat s Pavlem Špatenkou. Sebeuvědomění vám ukáže, co ovládá vaše chování.

Štěstí
Inteligence těla

Inteligence těla

Co o nás vypovídá náš vzhled a držení těla? Jak naše tělo reaguje na to, co si mysíme?

Zdraví
4. díl: Co když mi zahne?

4. díl: Co když mi zahne?

Proti nevěře existuje jediný lék. Jan Vojtko dnes radí i párům, které už ho nestihly nasadit.

Vztahy a sex
Hele, stres!

Hele, stres!

Abyste lépe zvládali stresové situace, musíte je nejprve rozpoznat a pochopit, radí Michal Mynář.

Úspěch

Klubové články

Už se nechci hádat

Už se nechci hádat

Vaše šance na skutečnou změnu je taková, jak hluboko se dokážete podívat pravdě do očí.

Štěstí
Podivné pohodlí problémů

Podivné pohodlí problémů

Problémy nás spojují s ostatními, dávají nám pocit výjimečnosti. Proč bychom se jich měli zbavovat?

Štěstí
Nejdřív musí být hůř

Nejdřív musí být hůř

Každý z nás má někde hranici, za kterou si uvědomí, že takhle už to dál opravdu nejde.

Štěstí
Pohyb v dramatickém trojúhelníku

Pohyb v dramatickém trojúhelníku

Cítíte nespokojenost, vztek, prázdnotu, příliš jíte či pijete? Možná žijete v závislostním vztahu.

Vztahy a sex

Naše akce

Workshop kreativního psaní

Workshop kreativního psaní

Psaní je tvořivá činnost, je to také prostor osobní svobody.

Komunikace
Jak být spokojený se svou prací

Jak být spokojený se svou prací

Zářijovým hostem pravidelných večerů Psychologie.cz v divadle NoD je Dalibor Špok.

Úspěch
Bodylab Intro podzim 2014

Bodylab Intro podzim 2014

Cyklus deseti lekcí zaměřený na minimalistický fyzický a psychický rozvoj.

Zdraví
Media Workshop: proč a jak psát do médií?

Media Workshop: proč a jak psát do médií?

Co se změní ve vašem profesním životě, když se vaše jméno a vaše názory začnou objevovat v médiích?

Komunikace