Manžel se mnou nechce spát: Převezměte zodpovědnost i sama za sebe.

25. února 2011

S manželem jsme spolu něco málo přes čtyři roky, z toho dva roky jsme svoji. Máme dvouletou holčičku. Znali jsme se již jako kamarádi – ještě před „chozením".  Začali jsme si spolu a mě k němu evidentně přitáhla potřeba mu pomoci.

Pracovala jsem před mateřskou v sociální sféře s mentálně postiženými lidmi a velmi mne to naplňovalo. Zřejmě proto podvědomě vyhledávám typy lidí, kteří potřebují pomoc. Manžela sem „vyfasovala“ zadluženého, popisoval velmi často příznaky sociální fobie, poměry v dětství byly spíše nepříznivé. Manžel (28) je povahově spíše kliďas, lenoch… miluje jídlo a odpočinek. Má staršího bratra.

Já (31) jsem jedináček, spíše temperamentní. Miluji společnost a rozruch. Jsem částečný invalidní důchodce s lupus erythematodes. On mě doplňuje tím, že jsem se zklidnila a také mi ukazuje, že nic není jen černé a bílé. Poplatili jsme jeho dluhy, což nebylo lehké období, protože pro vydělání peněz navíc toho moc neudělal. Společně jsme překonali můj syndrom vyhoření a také přijali skutečnost, že si nemůžeme pořídit vlastní bydlení na hypotéku, neboť jeho rodiče mají na něj napsaný dluh, aby nepřišli o dům.

Naše soužití je vcelku poklidné, občas klasické hádky. Jisté dva roky se však potýkám s tím, že manžel nemá zájem o sex se mnou. Proběhne jednou měsíčně a to ještě tak z povinnosti. Já bych mohla častěji. Někdy si to dělá sám. Milenku nemá, prý. Věřím mu to, ale na 100 procent si jistá nejsem. Na porno na internetu nekouká. Je jakoby v útlumu.

Mám pocit, že tomu, čím jsme si už prošli a také jeho lenivé povaze tento přístup k sexu odpovídá. Nerad o tom mluví: až po dvou letech jsem z něj dostala, že ho již nepřitahuji a okoukala jsem se mu jako každá jiná věc. Navrhovala jsem různé metody sexu, prádýlko, ptala se, zda mám zhubnout, či přibrat. Vše zbytečně.

V podstatě mi řekl, že mě nechce. A přeje si, abych si na to zvykla a dál jsme se „radovali“. Je evidentní, že pro něj je sex na jiném žebříčku. Ovšem co se týká mého vzhledu a oblečení, je dost náročný – na to, že se mnou nic nemá.

Mé sebevědomí je minusové. Cítím se tragicky. Nechci milence, ani rozvod, ovšem ani celibát. Navíc chci další dítě. Nevím, co mám dělat, jsem nervózní a podrážděná. On veškeré odborné rady a pomoc radikálně odmítá. Poradíte mi? Chci nás zachránit, ale ne trpět. Tento problém měl i s předchozí partnerkou.

Míša, 25. února 2011

87 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Ludmila Hudcová


Je moc dobře, že jste se rozhodla svoji situaci řešit a napsala jste do poradny. Popisujete svůj příběh velmi výstižně a zmínila jste v něm mnoho důležitých věcí.

Za hranicí pomáhání
 

Složité období nerovnováhy mezi dáváním a braním ve vašem manželství vyústilo v problémy v sexu. Možná je právě tohle u vás něco, co už nelze na rozdíl od jiných věcí potlačit a tolerovat. Sexuální energie je mocná a zachovává život, díky za ní.

Pomáhat lidem je jistě záslužné, musí to mít ale určité hranice. Pomáhání se může nepozorovaně změnit v sebeobětování a člověk se pak ocitne v pozici, kdy stojí sám proti sobě. A když to nevyjadřuje a neřeší, vyjádří to jeho tělo formou nemoci za něj.

Hněv jako náš zdroj
 

Někdy se stává, že si člověk spoustu věcí uvědomuje, ale nemá dostatek zdrojů k tomu, aby se obhájil a postavil se sám za sebe. Ač se to může zdát podivné, jedním z dobrých zdrojů je v těchto situacích hněv – tedy dovolit si ho pocítit a projevit.

Hodně záleží na tom, jaké zkušenosti s projevováním hněvu si člověk přináší ze své původní rodiny. Když se na někoho zlobím třeba proto, že překračuje moje hranice, je to v pořádku. Dává mi to energii k tomu, abych situaci uvedl na pravou míru – do rovnováhy.

V některých rodinách ale není hněv povolen. Vyžaduje se, aby se všechny situace řešily v klidu a pokud dítě hněv projeví, je odmítáno. A protože dítě potřebuje lásku a pozornost, naučí se vyhovět požadavkům rodičů a hněv jako formu energie potlačí – dokonce se může stát, že s ním úplně ztratí kontakt. Jindy to může být i tak, že dítě zažilo následky nespoutaného hněvu někoho z dospělých a proto odmítlo hněv v jakékoliv jeho podobě.

Laskavá sama k sobě
 

Váš manžel situaci nechce řešit. Vyhovuje mu taková, jaká je a je schopen se radovat bez ohledu na to, že vy se cítíte tragicky. Převzala jste za určité věci zodpovědnost, která patři jemu. Možná je teď ten správný čas, abyste převzala zodpovědnost i sama za sebe a za svoje zdraví.

Na vašem místě bych ještě chvíli počkala s plánováním druhého dítěte a začala se víc dívat na sebe a svoje potřeby. Pokud se necítíte dobře (a i vzhledem k vašemu onemocnění), vám doporučuji vyhledat pomoc odborníka, který vám pomůže najít své zdroje a propojit se s nimi.

Buďte k sobě laskavější a uvědomte si svoji hodnotu. Vaše dcera to jistě jednou ocení, budete pro ni příkladem sebevědomé ženy. A třeba pak i váš manžel bude víc motivován k nějaké změně.

+24 trefné
Ludmila Hudcová

Ludmila Hudcová

Psychoterapeut, arteterapeut

Soukromá praxe

Michaela Janečková: Vážení, tak po roce téměř reaguji, už bydlíme s dcerou sami půl roku a s manželem se orzvádíme, našel si ještě ve vztahu milenku, tu pak opustil a po 14 dnech návazal vztah s novou ženou, s kterou již žije. Děkuji všem...............Míša
napsáno 2. února 2012 reagovat +14 trefné
+14
Marie: To si to tu rada ctu - drzim palce - asi to je ruzne slozite, ale ono mit to slozite a jeste bez perspektivny na "lepsi casy" je horsi...
napsáno 24. října 2012 reagovat +0 trefné
Petra Svobodová: ahoj Míšo, nevím, zda si ještě příspěvek přečteš, ale přesto bych Ti chtěla vyjádřit podporu v osamostatnění, které určitě nebude lehké. Mě se nyní děje něco podobného a neumím si představit, (zatím) že to takto dopadne, stále někde v koutku duše cítím, že to zvládnu.
Zatím jsem na milenku nepřišla (nepátrám), tím je asi pro mého muže práce. Kdo ví?!
Chtěla bych se zeptat: kdy jsi na milenku přišla? jak? a jestli se to muž snažil urovnávat a popírat? nebo naopak to sám řekl?
Já také zatím nevím jestli mám problémy přecházet a nebo řešit, tlačit na muže jak si to dál představuje a nebo dělat jako že mě už také nezajímá?
děkuji za odpověď Petra S.
napsáno 10. ledna 2013 reagovat +1 trefné
+1
Michaela Janečková: Milá Péťo,
čtu to až teď. Předem děkuji. Přesvědčení, že manžel milenku měl je u mě na 90% a myslím, že pro něj to byl především prostředek k ukončení našeho vztahu. Dnes má už pátou partnerku a zatím není spokojen. Udržoval ,,kontakt" s kolegyní z práce, vdanou, ale nikdy ji přímo nepřiznal a já to nyní ani nepotřebuji. Chtěl by se vrátit, ale myslím, že to nejde.Já jsem stále sama, nabírám stále síly, očišťuji se a prožívám krásné a plně prožité chvíle, za které děkuji. Přeji hodně sil, pokud se tedy ještě nic nezměnilo. PS: pátrat nemá cenu. Cenu má být spokojená!!! Přeji všem víru v sebe a svá rozhodnutí, neb je to velmi těžké!!! M.J.
napsáno 25. července 2013 reagovat +5 trefné
+5
gabca: Je to jedine reseni,Miso...ja v takovem manzelstvi zila dlouhe roky a trapila se...on se o tom nechtel bavit. Meli jsme dve deti a ja si "zvykla". Az kdyz jsme se rozesli - a bolelo to strasne - jsem si uvedomila,jak moc me to poskozovalo. A kolik radosti a energie mi muze dat jiny/i muz/i. Kdybych neodesla,nikdy bych to nezjistila a nezazila a dnes bych byla nespokojena zatrpkla zenska...kolik takovych obliceju denne vidim,na prvni pohled sebevedome a razantni zeny s tim trpkym vyrazem a vecne svesenymi koutky ...
napsáno 17. srpna 2013 reagovat +8 trefné
+8
Jana: Zkuste se plně upnout na svou dceru. Zkuste nedávat najevo, jak hodně Vás to mrzí. Já jsem měla ten problém v prvním vztahu, odstěhovala jsem se k dětem do dětského pokoje a spala s nimi. Po nějaké době muž přišel sám, ať spím s ním, po této stránce se změnil.
napsáno 27. února 2011 reagovat +4 trefné
+4
Mirka: Kdybyste byla moje dcera, tak vám řeknu - tak pro takový život jsme tě nevychovávali. Míšo, ten člověk, ať si žije, co chce. Víte, s kolika jinými chlapy byste mohla být šťastná, veselá a jak byste mohla jinému partnerovi udělat pěkný život? I kdybyste chvilku byla sama, bez chlapa, stojí to za to! Život není lehký, ale když vás takto někdo namanipuluje do takového stylu, budete jednou moc nešťastná. A každého roku je škoda.
napsáno 25. února 2011 reagovat +49 trefné
+49

Tento víkend pro vás natáčíme přednášky na Festivalu Psychologie.cz, takže nemá kdo moderovat diskuse. Podržte myšlenku a nashledanou v pondělí :-)

Předplatné na zkoušku

Vyberte si zdarma 5 článků nebo videí
z placené části Psychologie.cz,
a pak se rozhodněte.

Vyzkoušet předplatné

Chci rovnou předplatné s přístupem
do archivu

Klubová videa

Tomáš Rektor: Jak projít peklem

Tomáš Rektor: Jak projít peklem

Temná noc duše potká každého. Vás i vaše blízké. Naučte se pomoci jim i sami sobě.

Štěstí
Video: Jaké role hrajeme ve vztazích?

Video: Jaké role hrajeme ve vztazích?

Jak využít, popřípadě utlumit svůj dětinský či rodičovský vztah se svým partnerem?

Komunikace
Semafor v hlavě

Semafor v hlavě

Psychiatr Karel Nešpor vysvětluje principy a techniky, které vám pomohou k lepší sebekontrole.

Zdraví
V lásce jde o život

V lásce jde o život

S každým partnerem dostáváme celý balíček. Ten nikdy neobsahuje jen to, co si přejeme.

Rodina a děti

Klubové články

Co rozhoduje, že to dokážeme

Co rozhoduje, že to dokážeme

Vlastní důvěra v úspěch přispívá k dosažení našich cílů. V průběhu života ji můžeme kultivovat.

Úspěch
Dárek pro duši

Dárek pro duši

Dary v sobě nesou bohatou symboliku. Ochota a schopnost dávat i přijímat je základem našich vztahů.

Štěstí
O úspěšňácích a úžasňácích

O úspěšňácích a úžasňácích

Nejste tak úžasní, jak si myslíte. Po bolestném vystřízlivění přichází úleva i radost ze života.

Štěstí
Jsme takoví, jak mluvíme

Jsme takoví, jak mluvíme

Způsob naší komunikace prozrazuje, v jakém ego-stavu se právě nacházíme.

Komunikace

Naše akce

Meditation & Bodylab zima 2014

Meditation & Bodylab zima 2014

Víkendový workshop je harmonickou kompozicí cvičení, práce s tělem a meditace.

Zdraví
Bodylab Intro zima 2015

Bodylab Intro zima 2015

Cyklus deseti lekcí zaměřený na fyzický a psychický rozvoj.

Zdraví
Kreativní psaní a sebepoznání

Kreativní psaní a sebepoznání

Cesta za sebepoznáním po laně mateřského jazyka.

Komunikace