Manželka prý citově vyprahla a teď se mi vzdaluje.

19. listopadu 2010 Rodina a děti

manželská krize, manželství, náprava vztahu, partnerská problematika, vztah s dcerou

Po čtyřech letech vzájemného soužití a rok po svatbě se mi manželka citově vzdálila a tvrdí, že citově vyprahla. Nechce se mnou téměř o ničem mluvit a prý jí mám dát čas a prostor, aby zkusila najít cestu zpět. Máme dva kluky z jejího předchozího manželství a jednu tříletou holčičku, spolu.

Mám pocit, že na mně teď hledá jenom chyby. Je pravda, že jsme měli velké ekonomické problémy a ona mi asi přestala věřit, že se to ještě někdy dá do pořádku. Jinak jsem ji za celou dobu nikdy neřekl křivého slova a vždy ji velmi miloval. Ona teď ovšem často mluví tak, aby mi tím, co říká, ublížila.

Já bych ten vztah chtěl spravit moc, ale nevím jak na to jít.

charlie2806, 19. listopadu 2010

14 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Ludmila Hudcová

Ve svém dopise dáváte do souvislosti vaše společné ekonomické problémy se ztrátou důvěry vaší manželky ve vás. Dalo by se z toho usuzovat, že vzniklé finanční problémy nějakým způsobem souvisejí s vámi a že dolehly i na vaši manželku. Ta následně ztratila ve vás důvěru, resp. ztratila víru, že se situace, která zapříčinila ekonomické problémy, nebude opakovat.

Je otázkou, zda ztráta důvěry způsobila též citové vzdálení a vyprahnutí vaší ženy ve vztahu k vám. Tyto dvě věci ve svém dopise do souvislosti nedáváte. Z čeho usuzujete, že vám chce manželka, tím co říká, ublížit? Často se stává, že lidé prostě řeknou to, co potřebují sdělit, aniž by měli záměr druhému ublížit. Přesto se sdělení dotkne nějakého bolavého místa v partnerovi a problém je na světě. Zkuste se třeba víc zamyslet nad tím, zda je skutečně záměrem vaší manželky vás zranit. Možná vám to pomůže vaši partnerku víc pochopit a nebudete se cítit tak ublížený.

Pozitivní na celé vaší situaci je fakt, že o ekonomických problémech píšete v minulém čase a že vás manželka žádá o čas a prostor pro to, aby mohla najít cestu zpět. To znamená, že dává vašemu vztahu šanci. Jestli ji ještě stále milujete, udělejte to, o co vás žádá. Ukažte jí, že jste schopen počkat a že umíte dát věci do pořádku. Ukažte jí, že se může na vás spolehnout. Získat zpět důvěru vyžaduje velkou dávku trpělivosti, vytrvalosti a vůle. Jestli svoji ženu stále milujete, máte velkou motivaci k tomu, abyste tuto cestu podstoupil.

+4 trefné

Komentáře 5

Veronika: Možná se stalo něco jiného. Možná to není citové vyprahnutí. Mě se to stalo taky, že přibližně po stejné době jsem manžela viděla jinak. Nebyl to ten úžasný kluk, viděla jsem, že je až trochu velký průměr. Přesto jsem ho měla stále moc ráda, ale cítila jsem, že jsem schopnější, chytřejší...i když jsem takové vlastnosti roky připisovala jemu. V ti dobu jsem o tom mluvila s kamoškou, která měla krásného manžela a taky manžela s titulem a bez toho, že bychom si něco namlouvaly, měly jste stejný pocit ze svých chlapů obě. Přesto, jsme měly pěkné rodiny, všechno fungovalo. Oni jsou dodnes spolu, naše manželství po 23 letech skončilo. Manžel potřeboval vedle sebe někoho, kdo by ho obdivoval. Našel si jinou. Nejsem zhrzená manželka, jsem OK.

napsáno 20. listopadu 2010 reagovat +3 trefné

Libor: Odpověď paní psycholožky je fajn, ale ono to často není takto řešitelné. Prostě se láska vytratí a chlap (jistě, i žena, ale já mluvím z osobní zkušenosti) zůstane nemilovaný, sám. Někdo ten úděl přijme a věnuje se dětem, někdo časem najde lásku jinde, a začne dělat to, co by ho předtím ani nenapadlo. Zahýbá, a třeba i opustí rodinu, jako já. S obrovskou bolestí, protože k dětem mají tátové obrovské pouto (mluvím o normálních mužích, ne o debilech). Manželky a systém jsou nastavené tak, že otce stíhá strašný trest - děti se mu začnou vzdalovat, manželky a jejich noví partneři to podporují, stát (soudy) také. Ale to jsem se dostal jinam. Chtěl jsem říci, že psychologové nám budou (je to v pořádku) často říkat, že ty a ty příznaky třeba neznamenají to, co si myslíme, ale ony obvykle znamenají. Prostě manželky po pár letech začnou svého muže ignorovat, neváží si ho, i ho ponižují. Otázka je, jestli v zájmu zachování sebeúcty člověk má odejít, nebo se smířit s tím, že lásku ženy už prožil a teď má tedy pro citové vyžití děti, pak snad vnoučata...

napsáno 19. listopadu 2010 reagovat +7 trefné

Jaroslav Tichy: Libore, to co pisete je samozrejme jina moznost, vami skoro dovedena kamsi daleko, daleko. Proc by mel nekdo druhemu rikat, aby uz zacal teda pomyslet na ztratu deti a podobne vase pribehy, vcetne hledani milenky. Nekdo ma tri deti, manzelku, ktera po nem chce jen cas a pise, ze si prosli nejakymi financnimi tezkostmi, takze to nejspis skutecne ona dama potrebuje vydejchat. Tak jak to napsala Ludmila je pomerne trefne a neco to resi a dava nejakou jiskru. To Vase bubu nedava krome deprese nic. A takovych bubaku mezi nami je, no jeje. Libore, zkuste se jen na chvili vzit do situace onoho chlapa a poradte si stejne a reknete mi jak to na vas pusobi? Vas pribeh, kdy jste si nejdriv nasel milenku a potom opustil rodinu me nedojme ani trochu.
Pokud za financni problemy muze, potom to neni zadne velke bremeno, kazdy udela chybu, muze i opakovane, ale kazdy ma tu hranici vydrze nekde jinde. Vzhledem k napjate situaci jsou i malickosti podle me vnimane jinak, takze trpelivost. Posledni odstavec pani psycholozky je skvely.

napsáno 19. listopadu 2010 reagovat +1 trefné

Libor: Jaroslave, máte pravdu, v tomhle případě reaguju jako potrefená husa, protože je to živé - ale souhlasím, je to můj problém nikoli tazatelův. Vlastně jsem si sem hodil navazující téma... Ale můj příběh není příbeh chlapa, co si našel milenku, ale příběh chlapa, který osm let bojoval o zachování rodiny, dva roky chodil i s manželkou k psychologovi, pak se se smířil s realitou. Jiná žena (asi vaši představu nabourá to, že není mladší než já) se objevila ve chvíli, kdy jsem už nic nežádal od ženy a nic jiného nehledal. Když se vám v pětačtyřiceti zase v srdci objeví jiskra, je to zvláštní situace. A vidíte, můj příběh spadá do kolonky gauner, co opustil rodinu. Ale omlouvám se za další vstup z tohoto soudku, téma je trochu jiné.

napsáno 19. listopadu 2010 reagovat +6 trefné

Alena: Libore,
souhlasim s Vami. Vztah jste se snazil zachranit, ale pokud je snaha jen jednostranna, je marna. A lepe je detem neukazovat mrtvy vztah, lepe je se rozumne, korektne, rychle rozejit. Jinak to bude pro ne vzorem, a neco lepsiho se jim tezko bude pak v dospelosti budovat.
Nevim, proc jste pouzil na svoji adresu slovo gauner. Vy jste snad deti nadobro opustil, naprosto se o ne nestarate, nevidate je, neplatite na ne? To jiste ne. Nekdy da detem vic rodic, u ktereho nejsou v trvale peci. Deti vedi, deti vidi. Vic daji na ciny nez na slova. Mozna, ze Vas nekdo za gaunera oznacil, ale ten dotycny asi nevi, o cem mluvi. Vite, on do vztahu stejne nikdo zvenci nevidi, nemel by to tedy vubec komentovat, natoz kritizovat.
Nic neni ztraceno. Nerikejte, ze chlapy stiha trest. Opravdu je to dnes uz trochu jinak. Nevzdavejte to. Zkuste si zazadat o deti do vlastni pece. Podivejte se na statistiky - asi 54 % otcu je v druhem pokusu uspesnych. A 34 % jiz v prvnim. Problem je, ze chlapi i pravnici se toho jiz predem obavaji. Za prvni republiky kluka dostal vzdy tata.
Ale i kdybyste nebyl Vy tim uspesnym, budou Vase deti zit s pocitem, ze tata alespon zazadal, tedy mel zajem.
Drzim Vam palce. Pokud jste byvale zene dal lasky dost, dal ji vsechno, co jste kdy mel, cas, uctu, obdiv, respekt, posledni haler, ale vysledkem bylo z jeji strany citove prazdno, asi jste vic udelat nemohl.
Nemejte vycitky, ze jste pak dal prednost zivotu v lasce. Bez lasky se prece nikomu normalnimu zit nechce.

napsáno 18. prosince 2010 reagovat +1 trefné