Miluji ženatého, vážně nemocného muže: Jak dlouho jste ochotná čekat?

Dobrý den,

již dva roky chodím s mužem, který je ženatý a má dvě děti. Ze začátku to nebyl úmysl začít spolu chodit, šlo jen o sex a ani jeden z nás tomu na začátku nepřikládal žádný důraz ani cit. Po pár týdnech či měsících se situace změnila a oba jsme si uvědomili, že k sobě něco cítíme. Vzhledem k tomu, že má děti, nenapadlo by mě tlačit na něj, aby se rozvedl. Nedával mi ani žádné sliby a věci jsme nazývaly pravými jmény.

Postupem času jsme se ale zamilovávali víc a víc a já zjistila, že ho miluji víc než kdy koho předtím. Nikdy se ke mě nikdo nechoval tak jako on. Je to vztah plný porozumění a tolerance, něhy a lásky. Dokonce se nechal zaměstnat na mém pracovišti, abychom spolu mohli být častěji. Protože ho moc miluji, dařilo se mi dlouho ignorovat, že odchází domů za ženou. Nebylo to lehké, ale šlo to. Po roce přišel sám od sebe s tím, že chce být se mnou a že dospěl k závěru, že se rozvede. Jistěže jsem jásala a byla šťastná. Ovšem asi měsíc poté mu zjistili rakovinu jater. Dá se léčit, ovšem s psychikou nás obou to neskutečně zamávalo a já ho požádala, ať zůstane ještě doma, než se vyléčí.

Teď toho sobecky trochu lituji. Je to už sedm měsíců co se léčí a chodí na chemoterapie. Dlouho jsem byla jediná, kdo to věděl. On zatím není schopný odejít od rodiny, protože děti velice miluje, já to chápu, ale už začínám trpět a nedokážu se ho vzdát. Snažím se nenaléhat, ale celé tohle mě vysiluje. Nadevše chci, aby se uzdravil, ale taky chci být už s ním. Chci toho moc?