Myšlenky na sebevraždu se střídají s euforií: Léčba je nutná.

15. září 2011 Úzkosti a deprese

Dobrý den,

jsem studentem VŠ, ale ta cesta až sem byla hodně trnitá. Vždycky jsem byl introvertem, ale asi od 15 let u sebe pozoruji změny chování. Začalo to neustálou potřebou něco kontrolovat, například při odchodu z domu jsem pro jistotu pětkrát zamknul dveře, stejně tak s nastavením budíku, zkontrolovat, jestli je zhasnuto...Postupně se přidávala nechuť k jakékoliv činnosti, učit se. I číst knížku, která mě bavila, bylo peklo. Možná je to jen lenost, ale přinutit se k věcem, které mě baví, je nepředstavitelný problém.

Dva roky zpátky jsem u sebe začal pozorovat změny nálad. Probíhá to asi tak, že tři dny jsem v těžké depresi (tedy já tak nazývám stav, kdy bych jen nejradši ležel v posteli, nikoho neviděl, nikoho neslyšel, jen přemýšlím nad tím, proč tu vlastně jsem, co jsem dokázal - nic. Ostatní mi to připomínají, myšlenky na sebevraždu mě napadají téměř v pravidelných intervalech), poté jsou zhruba dva dny, kdy jsem neuvěřitelně veselý, komunikativní, vtipkuju. A pak dny bez nálady. Celé se to střídá v průběhu měsíce třikrát až čtyřikrát. Ale co mě potkalo poslední dobou mě štve asi nejvíc - hrozné návaly úzkosti. Ostatní se snažím přecházet, že to zase bude lepší. Před nástupem na novou brigádu jsem nebyl schopen jíst, rozbrečel jsem se, poté jsem zvracel. Když jedu v autě a něco není v pořádku, napadají mě ty nejhorší scénáře. Uvažuji nad návštěvou nějakého odborníka (jakého?), ale komu jsem se svěřil, ten mě odrazuje, že to je normální.

Martin, 15. září 2011

37 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Radkin Honzák odborník psychologie.cz


Milý Martine,

děkuji za důvěru. Z toho, co jste napsal, se mi váš stav zase úplně normální nezdá a pokud najdete kuráž (a najít byste ji měl), u odborníka se na mne odvolejte.

Vezmu to podle svého systému: zásadní je kolísání nálad od „neuvěřitelné veselosti po stav, kdy myslíte až na sebevraždu“. To by mohlo svědčit o chorobných výkyvech od hypomanie po úzkostnou depresi. Co o tom říká odborný text:

Hypomanie je charakterizována přetrvávajícím mírným zvýšením nálady‚ zvýšenou energií a zvýšenou aktivitou. Jedinec se výrazně dobře cítí a má dobrou fyzickou i psychickou výkonnost. Je patrná zvýšená sociabilita‚ hovornost‚ přehnaná familiárnost‚ zvýšená sexuální energie a snížená potřeba spánku. Tyto příznaky jsou často přítomny‚ ale ne v takovém rozsahu‚ že by vedly k pracovním nebo sociálním problémům.

Depresivní fáze‚ která bude níže popsána‚ může probíhat v lehké‚ střední nebo těžké formě. Nemocný má zhoršenou náladu‚ sníženou energii a aktivitu. Je narušen smysl pro zábavu‚ osobní zájmy a schopnost koncentrace. Po minimální námaze se objevuje únava. Je narušen spánek a je zhoršená chuť k jídlu. Sebehodnocení a sebedůvěra jsou zhoršeny‚ pocity viny a beznaděje jsou přítomny i u lehkých případů. Zhoršená nálada se v časovém průběhu příliš nemění‚ nereaguje na okolní změny. Může být provázena dalšími symptomy‚ jako je ztráta zájmů a pocitů uspokojení. Ranní probouzení je o několik hodin dříve před obvyklou hodinou. Deprese se horší nejvíce ráno. Je zřetelné psychomotorické zpomalení nebo naopak zvýšená vzrušivost. Je ztráta chuti k jídlu‚ hubnutí a ztráta libida.

Tyto příznaky se vyskytují u cyklothymie nebo u bipolární poruchy. U mladých lidí jsou často považovány za projevy nevychovanosti na jedné straně, nebo lenosti na straně druhé, osobnost není nijak zasažena, žádné jiné nápadnosti se neobjevují a proto jsou často dlouho bagatelizovány a neléčeny. Ani sami postižení nemívají tendenci pomoc vyhledat. Přitom léčení je celkem jednoduché – dobře působí tzv. „stabilizéry“, které náladu srovnají.

Na základní problém se mohou nabalovat také obtíže další, které ve vašem případě ukazují směrem na obsedantní symptomatologii.

V každém případě bych doporučil návštěvu psychiatra, protože podstatou obtíží jsou biologické změny, které žádný psycholog svými metodami nemůže plně zvládnout, abych to napsal naplno česky: nedá se to „ukecat“. Okopírujte si tuhle stať a vypravte se tedy za některým z mých kolegů; dejte mi pak laskavě vědět, jak jste uspěl. Kdyby to bylo jen polovičaté, rád pomohu a zatlačím. Zatím držím palce!

Radkin Honzák

+24 trefné
Komentáře 42 Rozbalit vše
Martin: Jen pro doplnění, v době, kdy jsem psal článek zde jsem o návštěvě nějakého odborníka přemýšlel. Ještě když zde odpověď nebyla jsem navštívil svého praktického lékaře a svěřil se mu. Následně mi dal doporučení k návštěvě psychiatra. Protože jsem ze ZL. kraje a neznám nikoho, kdo by odborníka potřeboval, dal jsem na doporučení lékaře a komentáře ze stránky znamylekar.cz a objednal se k MUDr. Jiřímu Boháčovi. Příští týden mám naplánovanou návštěvu, přemýšlím, že opravdu s sebou vezmu tenhle příspěvek k přečtení. Přeci jenom je pro mě těžké začít něco takového hned vyprávět, následující otázky by mi mohly pomoct. A k tomu, že se někdo vyjadřoval, proč píšu zrovna sem - proto, že jinou podobnou stránku neznám.
napsáno 24. září 2011 reagovat +3 trefné
+3
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Držím palce. A kdybyste něco potřeboval, ozvěte se. Nemusíte to hlásit všem, když to pošlete šéfredaktorovi, on mi to předá.
napsáno 24. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Radkin Honzák
R.Dass: Moje babka říkavala od klasických psychiatru se drž
dál a měla pravdu,pouze Stan Grof co vím má pokrokové názory...

Víte proč?Zkoumal psychotropní látky(LSD apod)
a přišel s převratným řešením.(mužete si to najít
v jeho knize LSD therapie-1980),dá se sehnat
překlad.Myšlenky na smrt to asi patologie
není žádná,a proč.
napsáno 21. září 2011 reagovat +1 trefné
+1
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Pane Dassi,
já jsem u Standy Grofa začínal, o jeho díle i životě toho taky dost vím a více než pět let jsem s LSD intenzivně pracoval. Nicméně dospěl jsem k závěru, že tudy cesta nevede.
napsáno 21. září 2011 reagovat +3 trefné
+3
Radkin Honzák
pavel M: A jak jste na to prisel ze tudy cesta nevede?
Co vim vsichni mluvili o tom ze zde popisovane
LSD je jedine spravne na "normalni depresi.A co je nenormalni deprese?"Deprese blazna",jen aby bylo srovnani.
Ale mozna je vsechno jinak blazni jsme my a psychotici jsou normal.bozi realita
Ten Grof dokonce tam pise,ze to davali psychotickym
lidem s depresi s uspechem ktery prekonaval
vse co dnes dokazou klasicka AD i neuroleptika.
AD a neuroleptika to je alopatiie jak brno.
napsáno 25. září 2011 reagovat +0 trefné
pavel M: Jeste bych to doplnil,AD vsech typu trid
protoze AD pouze potlaci neprijemne pocity,
a jeste ne vzdycky

Nevim jestli jste znal nekoho dalsiho nejen
Grofa co treba osoba jmenem HausM?Myslim ze jste
hausnera mozna videl.
napsáno 25. září 2011 reagovat +0 trefné
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Tak za prvé: když Grof léčil pomocí LSD (což bylo do roku 1967, než odjel do USA), tak z antidepresiv byla dostupná dvě tricyklika, imipramin a amitriptylin a něco z inhibitorů MAO, tuším že phenelzin a tranylcypromin se všemi omezeními, neb blokovaly MAO a i b. Tehdy jsme především používali elektrošoky, které kupodivu jsou dodnes pokládány za nejbezpečnější a nejúčinnější při léčbě deprese. Takže srovnávání tehdy a dnes je ošidné, jako u celé medicíny.
Milana Hausnera jsem znal, půl roku u něho v Sadské pracoval a krom něho jsem také znal Zbyňka Havlíčka, který tam úspěšně mixoval eklektické směry s klasickou psychoanalýzou. V Sadské dominovala PSYCHOLYTICKÁ varianta léčby (Leuner - NSR) na rozdíl od Standovy psychedelické
Také dělení depresí bylo tenkrát jiné, než dnes: byly deprese reaktivní s předpokládanou příčinou a endogenní (dolova "v tomto domě vzniklé") bez zevní příčiny a neurotické s osobnostní složkou jako předpokládaným etiopatogenetickým momentem
Ja jsem zjistil to, na co Grofovi nezbyl čas: "vyléčení" bylo stejně dočasné (přičemž časově nesmírně náročné), byly zde relapsy a rekurence a navíc se v exkluzivitě LSD mnoho lidí shlédlo, zabydlelo a terapie zacházela do spousty slepých uliček.
Transakční analýza říká: Napřed se uzdrav, pak to analyzuj! Mnozí LSD pacienti by se často byli donekonečna analyzovali bez tendence k úzdravě. Byl to pro ně spíš "zážitek" než léčebný prostředek.
To vše bylo hluboko před objevem neurotransmiterů, receptorů a dalších hejblat.
napsáno 25. září 2011 reagovat +6 trefné
+6
Radkin Honzák
marek: Chapu to,ale nejde tam o neco jinyho? Pri dnesnich AD pri jejich brani nikdo z nich dobrou naladu mit nema/nebude zatimco ty meditace HD nebo psychedelicka terapie
vedla prokazatelne k dobre nalade,ovsem casto k prechodnemu radikalnimu zlepseni.Dnes je spousta stavu uzkostne depresivniho typu co na thymoleptika ani
RIMA nezareaguji ani o 20 procent zlepseni.Psychedelicka terapie mohla mit uspech,
proto ze se tam cosi uvolnuje a cisti z podvedomi vyplouva na povrch,tohle neumi
farmaka.A neurotransmitery dnes nektri zpochybnuji a mluvi o mozkovych vlnach
a vlivu na emoce.Konkretne alfa stav je dobra nalada,beta uzkost-deprese,theta to uz
je skoro extaze a delta spanek.
napsáno 23. března reagovat +0 trefné
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Mozkové vlny, o kterých píšete - tedy EEG záznam - vyprávějí jen o elektrické aktivitě nejperifernějších (nejsvrchnějších) vrstev kůry mozkové a nic víc. Při depresi je ve hře mnohem víc oblastí.
napsáno 23. března reagovat +0 trefné
Radkin Honzák
rem: Martine,

asi mas BA. Ale kdyz se u tebe tohle onemocneni projevilo, pak to ma svuj duvod. Mas totiz asi strach. Napr. strach z toho jak budes v budoucnosti zit...strach ze zivota, ze budes zit chude, nebudes mit svou rodinu, strach ze nebudes umet zit aspon tak jak tvoji rodice.
Kdyz se to u tebe projevilo kolem 15.roku, skoncilo ti detstvi a uz jsi zacal premyslet vazneji. Mas strach, ale nemuzes to nikomu rict, protoze by jsi se za to stydel.
Jsi VS, ale ve sve situaci jsi mozna spise predstavujes, ze by jsi delal radsi popelare a svuj klid.
Kdyz jeste bydlis u rodicu, muzes mit i revirny konflikt s otcem, nebo i s matkou kdyz je po prechodu. To znamena, ze jse citis trochu ohrozen v tom, ze bydlis jeste doma. Zacni tym, ze jsi priznas ceho sa bojis, a zacni trochu behat, nemusis behat rychle a dlouho, spis pravidelene pulhodinu obden, nech mas oporu aspon zlepsene fyzicke kondici.
napsáno 17. září 2011 reagovat +3 trefné
+3
Martin: Přesně si to trefil - ten strach. Byl to hlavně strach z otce, ale po návštěvě prakt. lékaře a jeho doporučení nastal obrat o 180°. Bohužel u mě vydržela "normální" nálada asi týden a teď to zase padá dolů.
Nyní přichází další strach - bipolární porucha, něco jsem o jejím průběhu četl, nechci se sám diagnostikovat, to nechám na odbornících, ale přeci jenom, pokud na něco takového přijde, potáhne se to se mnou celý život a myslím, že krom zažívaných stavů bych o tom musel informovat případné zaměstnavatele. Nebo to tak není? Vidíte další strach, jde žít "normální" život? Musí všichni okolo vědět, co prožívám, čím trpím?
napsáno 24. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Informovat nikoho nemusíte, taky Vás ještě nikdo nevyšetřil a nikdo Vám neřekl, co bude dál. Nestrašte se předem! Nejsou bezvýchodné situace, jsou jen špatná řešení. A tím by bylo trápit se s tím vším dál, když se pro to dá něco udělat.
napsáno 24. září 2011 reagovat +5 trefné
+5
Radkin Honzák
Pavel Sruč: Martine,
strach neměj. Jak jsem níže psal, myslím, že pan doktor Honzák trochu přestřelil.
BAP není úplně smysluplná ani jednoznačná diagnóza. Má jakousi informační hodnotu v komunikaci mezi doktory, ale pro nás pacienty minimální.
Chceš se svým stavem něco dělat, a to je základ. Dokážeš identifikovat nějaké reálné problémy, které je schopna řešit psychoterapie, a to je také dobře.
Je možné, že se v určitém okamžiku rozhodneš vyzkoušet stabilizéry nálady. Je jen a jen na tobě, jestli ano, jaké a na jak dlouho (s jedním varováním - vysazovat musíš pod dohledem, pomalu a dlouho (rok)). Když ti budou vyhovovat, můžeš je klidně brát celý život.
Informovat nemusíš vůbec nikoho, můžeš žít naprosto normální život. Diagnóza není ortel, ale názor.

Držím palce
napsáno 30. září 2011 reagovat +0 trefné
Pavel S.: Milý Martine,

naprosto souhlasím s panem Honzákem i s panem Růžičkou v tom, že je nutné vyhledat pomoc (ale to víte a děláte). Nicméně už jen proto, že jste napsal sem, a ne třeba rovnou na www.stopstigmapsychiatrie.cz, mě utvrzuje v myšlence, že možná (a pokud ano, tak dle mého názoru zcela správně) nevidíte v psychiatrii východisko "první volby". Na vašem místě bych zkusil zároveň skupinovou a ještě lépe individuální psychoterapii (Anima o.s., Dejvické DPC, Ondřejov a podobně). Je možné, že budete potřebovat pomoc od obou profesí, ale stavět pouze na jednom pilíři bych nedoporučoval. Z mé vlastní zkušenosti bych dále zkusil hledat v okolí a na internetu (v angličtině) skupiny lidí, kteří si něčím podobným prošli.
K odpovědi pana Honzáka mám následující výhrady: jak pan Růžička správně uvádí, stanovit diagnózu je to nejtěžší, nicméně pan doktor ji stanovil na dálku z 20ti řádků, a je si tak jistý, že vám doporučuje vzít si ji s sebou, a nabízí, že ji případně pomůže protlačit. Zároveň problém, o kterém se odborně přiznává, že je nejspíš kombinací bilogických, sociálních a psychologických faktorů, redukuje na zjednodušující "je to jednoduché, dostanete stabilizér". Samozřejmě, jelikož podstatou je přeci chemická nerovnováha. Problém je, že tuto nerovnováhu se neurobiologům nikdy nepodařilo najít.
Aby toho nebylo málo, vystavil diagnózu doživotní s léčbu velmi nejistou. Je nesmysl to tajit, stejně se to dočtete. Někdy závidím těmto neokraeplinářským mechanikům jejich svět
napsáno 16. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
zobrazit i starší reakce od Julie, Pavel Sruc, Pavel S., Pavel S, Radkin Honzák, vasevsec... 21
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Rád bych uvedl na pravou míru poněkud nepřesnou interpretaci mé odpovědi v příspěvku Pavla S.

Napsal jsem, nechť pisatel navštíví psychiatra. A protože znám, jak spousta lidí bagatelizuje popsané problémy, doporučil jsem, aby pisatel sebou vzal tento text. Diagnózu pochopitelně lze stanovit až na základě vyšetření; v této rubrice na ni lze vyslovit podezření.
napsáno 16. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Radkin Honzák
Pavel S.: Dobrý večer pane Honzáku,
z toho, co jste napsal, nelze než soudit, že tou "spoustou lidí" nemůžete myslet nikoho jiného než spoustu vašich kolegů - odborníků psychiatrů.
Já bych je zase tolik nepodceňoval - myslím že dobře víte, že pokud pacient svoje symptomy takhle učebnicově popíše a pak vyndá na stůl vaši odpověď, odejde na 99% s Lithiem a doživotní diagnózou začínající F31.
A teď by se rád zeptal vás i pana Růžičky, vzhledem k dlouholetým zkušenostem vás obou. Je tohle obvykle happy end ?
napsáno 16. září 2011 reagovat +1 trefné
+1
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Teď ale Vy podsouváte pisateli diagnózu i kariéru pacienta.
napsáno 16. září 2011 reagovat +5 trefné
+5
Radkin Honzák
Pavel S.: "Bipolární porucha je chronické a smrtelné duševní onemocnění. Objevuje se asi u desetiny lidí trpících depresí. Ke zvratu mezi epizodami deprese a mánie dochází někdy přes noc, mnohem častější jsou však přechody postupné. Toto onemocnění se nejčastěji objevuje v adolescenci nebo časné dospělosti a epizody provázejí postiženého v průběhu celého života. Bohužel se jedná o nevyléčitelné onemocnění."

Tolik literatura. Ja se snažím říct, že taková diagnóza je vážný zásah do života člověka, a mělo by se při jejím stanovování postupovat nanejvýš obezřetně.

S pozdravem
Pavel S.
napsáno 17. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Zatím děláte diagnózu jen Vy - tak se řiďte svým doporučením. A nevím, co to citujete za literaturu, když se tam mluví o "smrtelném onemocnění". Mám silný pocit, že nemáte o věci ani ponětí.
napsáno 17. září 2011 reagovat +7 trefné
+7
Radkin Honzák
Pavel S.: Vazeny pane Honzaku,
tazateli jsem odpovedel v prvnim odstavci sveho prvniho prispevku. Dal jsem diskutoval s Vami o tom, co mi jako nekolikaletemu nositeli diagnozy bipolarni porucha pripada na Vasem pristupu nestastne. Ja jsem dotaz tagem "bipolarni porucha" neoznacil, ani jsem jako prvni priznaky necitoval.
Citace pochazi odsud http://www.cpzp.cz/clanek/2315-0-Deprese-se-musi-lecit.html, a samozrejme mi pripada naprosto hloupa, nicmene jsem se vam snazil naznacit, ze je nezbytne pocitat s tim, ze TOTO jsou informace, se kterymi se dotceny i jeho rodina nevyhnutelne setka. A navic budme uprimni - nevim na kolik hrobu bipolarnich pacientu chodite vy, ale ja na dva. Jednomu z nich jsem aspon posmrtne vydal knihu. O dalsiho se ted momentalne kratkodobe staram. Pokud chcete videt vysledky 20 let na Triticu, Dormicu, Rivotrilu, Zyprexe, Cipralexu a asi 30 dalsich, natocim vam kratky film. Nemyslim si, ze byste se na nej chtel podival dvakrat.
Vase "pocity" hranicici s hulvatstvim dale komentovat nebudu.
O BAP pisu i jinam, vetsinou v anglictine. Kdybyste meli zajem, mohl bych navazat na skonceny serial pana Ruzicky, treba jako nekolikakolovy duel s Vami - moje namitky/ vase odpovedi. Nicmene si momentalne nejsem jisty, zda jste schopen ci ochoten se do serizni diskuze vubec pustit.

S pranim pekneho dne
Pavel S.
napsáno 19. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: "samozrejme mi pripada naprosto hloupa, nicmene jsem se vam snazil naznacit,"

Když vám to připadá naprosto hloupé, proč tím argumentujete?

O diskusi skutečně zájem nemám.
napsáno 19. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Radkin Honzák
Julie: Pane Honzáku,
proč se tak bohorovně vyhýbáte navržené diskusi? Vážím si Vás, nicméně se mi zdá, že si myslíte, že patřičné vzdělání máte jen Vy, ostatní podceňujete, ba takovýmto jednáním ponižujete.
napsáno 20. září 2011 reagovat +0 trefné
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Vážená paní/slečno Julie, nepodsouvejte mi, co si myslím, protože o tom nic nevíte. (Stejně absurní mi přijde označení mých pocitů panem Pavlem S. za hulvátské; Vy znáte nějaké hulvátské pocity?)
Já se nevyhýbám diskusi "bohorovně", nicméně můj čas není nekonečný a diskuse s někým, kdo napíše, že ví, že jeho argument byl "naprosto hloupý" (navíc, že to ví), mi připadá jeho trestuhodným marněním.
Až to budu dělat v pracovním procesu a budu za to patřičně placen, máte právo to ode mne požadovat. Dokud je to můj osobní čas, mám právo s ním nakládat dle svého a věnovat jej užitečnějším věcem (například, jak píše Jirotka, stavění mostu přes Dunaj ze sirek, nebo kopání tunelu polévkovou lžicí).
napsáno 20. září 2011 reagovat +4 trefné
+4
Radkin Honzák
Julie: Je tedy zajímavé, že tento čas "utrácíte" na aktivity jako je psaní blogu na Aktuálně, odpovědi čtenářům atd. Nemyslím si, že diskuse na těchto stránkách o výše uvedené věci by měla být ztrátou, když už jste přijal výzvu zde publikovat. Ironizovat nemusíte. Já například nepovažuji za ztrátu času jakoukoliv diskusi či konzultace s mými studenty, ani s veřejností. Je to součást Vašeho povolání vědce a lékaře (stejně jako mého) a odmítnutím urážíte lidi, kteří na tyto stránky chodí. Mluvím především za ostatní, já tu nyní příliš často nebývám, to je pravda... Nic Vám nepodsouvám, uvádím pouze jak na mě Vaše odpovědi působí, a zdaleka nejsem sama, a to ani počítám-li Vaše kolegy...
napsáno 20. září 2011 reagovat +0 trefné
Petra: Absolutně jsem si na tomto servru nevšimla, že se pan Honzák vyhýbá diskusi a nesouhlasím, že tady někoho ponižuje. Přečetla jsem si jeho odpověď Martinovi ještě jednou a neurčuje tam MARTINOVI konkrétní diagnózu. Dle mého nabízí čtenáři pomoc s vyšetřením. Vždy a všude vás lékaři rychle objednají a seriózně se vám věnují? A kousek ješitnosti k mužům patří. :-)
napsáno 20. září 2011 reagovat +7 trefné
+7
Pavel Sruc: Nikde jsem nenapsal, ze mi muj argument prijde hloupy. Muj argument znel, ze vzhledem k tomu, jake informace o teto nemoci pousti psychiatrie do sveta (a uvedena citace z hloupeho textu toho byla prikladem), je treba s ni nakladat opatrne.
Dovedete si predstavit cokoliv jineho, nez ze pan Martin po Vasi odpovedi zpanikari, ze ma BAP, zacne hledat, najde tohle a velmi rychle se zhoupne dolu?
Je mi naprosto jasne, ze nemuzete odpovidat do internetovych diskusi, jejich uroven vetsinou ani neobhaji vynalozene usili. Proto jsem navrhoval diskusi jinou formou, ala serial pana Ruzicky.
Jestli na diskuze cas nemate, tak se do nich vubec nepoustejte. Z vasich odpovedi je to zrejme, chvilemi jsem si pripadal, jako kdyz mluvim se zaznamnikem.
Mit silny pocit, ze clovek s diagnozou BAP o teto nemoci nic nevi, je hulvatske. Jak jinak byste to pojmenoval vy ? Nevim, co je nekorektniho na tom nazvat chut nekoho ponizit pocitem, a hulvatsky je dle meho nazoru zcela adekvatni privlastek.
Ale to je jedno, ja to sem vlastne cele vubec nepisu kvuli vam, ale kvuli lidem, kteri budou v budoucnu hledat a sem zabloudi, coz je hlavni smysl poradny. Muj email je pripadne pavel.sruc zavinac email.cz.

Pekny vecer vsem

Pavel S
napsáno 20. září 2011 reagovat +0 trefné
Karel: Pavle, když napíšeš: "Mit silny pocit, ze clovek s diagnozou BAP o teto nemoci nic nevi, je hulvatske," tak buď neumíš pořádně česky, nebo nemáš ani páru o tom, co jsou pocity. Já se Honzákovi nedivím, že dál nechce diskutovat a taky nechápu, kde Julie sebrala přesvědčení, že tu může poroučet.
Karel
napsáno 21. září 2011 reagovat +5 trefné
+5
Pavel S: Ani ja nemam chut diskutovat jestli umim cesky, co je priklad a co argument. Vzrusta pocet analyz, ktere poukazuji na to, ze prinos biologicke psychiatrie se pohybuje nekde kolem kladne nuly, podivejte se treba na zpravy Irwinga Kirshe pro britskou vladu. (ne)uzitecnost diagnozy pro pacienta se obcas propira i v cechach. Dokud psychiatrie nezacne naslouchat nazorum svych pacientu a nebude uprimna, nic se nezmeni. Ja tady nebojuju o zadnou jesitnost, ale o zivot , minulost i budoucnost. Svoji i lidi ktere mam rad. Se zhruba stovkou bipolarnich pacientu jsem v dennim kontaktu pres socialni sit.
napsáno 21. září 2011 reagovat +0 trefné
Karel: Tak sem napiš své názory. Jak by sis představoval, aby lékaři, nebo jiní, postupovali. Ve tvém případě nebo v případě Martina. Zatím jsi nic konstruktivního nepředložil.
Karel
napsáno 22. září 2011 reagovat +0 trefné
pavel s: Milerad pripravim clanek a poslu redakci
napsáno 22. září 2011 reagovat +0 trefné
Suncica: Souhlas!
napsáno včera 12:25 reagovat +0 trefné
Julie: S Vaší reakcí, pane Pavle, naprosto souhlasím. Zajímaly by mne jak Vaše články, tak Vaše zkušenosti, ráda bych je porovnala a viděla, co mne čeká (nebo se tomu snad dá předejít)... Děkuji. Pokud to zde nechcete zveřeňovat, tak můj mail je windis@seznam.cz. Tam Vám mohu prozradit i svoji identitu, kterou z profesních důvodů nemohu vyzradit zde veřejně.
napsáno 20. září 2011 reagovat +0 trefné
vasevsec: Co kdyz se clovek s rakovinou bude dozadovat eutanazie?
Je to depresivni maniak nebo vyraz zdravi?

A jak se to vlastne pozna....

Ja vim ze Vy byste ho nejradeji zavreli a
dali mu ty vase prasky
napsáno 17. září 2011 reagovat +0 trefné
Radkin Honzák Odborník psychologie.cz odborník psychologie.cz: Když to všechno víte, jsou další odpovědi a názory naprosto zbytečné.
napsáno 17. září 2011 reagovat +3 trefné
+3
Radkin Honzák
Julie: Měla jsem stejné (i horší) problémy, než Martin. Navštívila jsem psychiatra, který mi hned přišil BAP - rychlé cyklování a dal stabilizátory plus AP. Nechtěl mi dát AD, aby nevznikla mánie, kterou jsem však nikdy silně vyjádřenou neměla. Po čase jsem ztratila všechny city, byla jsem naprosto "placatá", oploštělá, bez chuti do všeho (jinak než v depresi), ale neobvykle klidná, takový stav na nule, nic moc. Pak začaly opět depresivní pocity. Po téměř roce takovéto léčby jsem přešla k novému, mladému, psychiatrovi, který vyslovil podezření na jinou dg. (s převládajícími rysy HPO), uvedl, že nejjednodušší, co vždy psychiatr udělá, je dg. BAP, nasadil mi AD, která již užívám rok, a vše se velice rychle zlepšilo, žádná mánie, ale velké zlepšení... K tomu doporučil psychoterapii (PA), která také velmi pomáhá.... Takže bych rovněž byla opatrná s těmi dg. BAP... Jinak přeji hodně štěstí.
napsáno 18. září 2011 reagovat +3 trefné
+3
František Růžička: Ahoj,Martine...
svýho času jsem na tomhle webu uveřejňoval svý články pod souhrnným názvem "Život s diagnózou". Lítal jsem v tom podobně jako ty...někdy až nahoře na ruským kole a ejchuchu, jindy zas zalezlej doma jako vyděšenej králík, stočenej do embrya, telefony vypnutý. A pořád jsem si říkal, že zvládnu sám, občas mi pomoh´ chlast, ale jen na chvilku. Pak jsem začal chlastat víc a víc, až teda pro pány psychiatry bylo nejjednodušší dát mi nálepku "alkoholik" a šoupat se mnou jak s figurkou na šachovnici po psychiatrických léčebnách vod Aše po Havlíčkův Brod. "Tam" mě vždycky zklidnili...: byl jsem zavřenej, nepil, všechno ok, ale "venku" začalo peklo, možná i větší, než před mým odhodlaným nástupem do blázince.
Až jednoho psychiatra napadlo zeptat se mě (konečně) proč chlastám, ne je "kolik", a s t a n o v i t d i a g n ó z u : to bejvá u psychickejch nemocí jedno z nejtěžších...(jak už vím).
Výsledek: těžká maniodepresivní psychóza, tedy první nástup mnoha lidma zatracovaný chemie(antidepresiva)...od tý doby jsem, jasněže s různejma výkyvama, v tzv. remisi...: průsery mám, ale v i m už, (a hlavně doktoři), co mi vopravdu je - a pak ne že jde všechno samo, ale člověk už nejede po prdeli po srázu plným vyčnívajícího kamení.
Nemám ti co radit, hele, ale já bych se psychoušům nevyhejbal a hlavně jim ty "nálady" co nejbarvitějc popsal. Měj se!
čau, František
napsáno 16. září 2011 reagovat +11 trefné
+11
Jan Majer: Frantisku, jak to od te doby mas s chlastem, nikdy neulitnes? Je to radost zase si po case precist par radek od tebe.
napsáno 16. září 2011 reagovat +1 trefné
+1
Jan Majer
Antonín: a proč už sem nepíšeš? bylo to dobrý.
napsáno 17. září 2011 reagovat +1 trefné
+1
neurologicky pacient: dobry den a co marihuana jako protidepresivni prostredek
pry pujde do lekaren?uz ji schvaluji,budete ji predepisovat?
napsáno 15. září 2011 reagovat +0 trefné
Oldřich Dotovský: A co cigarety a alkohol jako protidepresivní prostředek? Budou taky na předpis? Nebo poukázky na erotické masáže? Náramně uvolňující!
napsáno 16. září 2011 reagovat +3 trefné
+3
karel: Ano, ale napřed bude lízání chininu.
napsáno 16. září 2011 reagovat +2 trefné
+2
Petra: marihuana... bohužel pro ty co nic netrápí, bohudík pro ty, co mají chmury a bolavou duši je tato rostlina výborným prostředkem (ale požívání je vhodné jen někde a někdy, když nikoho neohrozíme, nikdo nás.....)
napsáno 7. října 2011 reagovat +0 trefné
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Odborník psychologie.cz - doporučujeme Radkin Honzák

Radkin Honzák

Psychiatr

Ambulantní psychiatr IKEM a REMEDIS, sekundární lékař Psychiatrické léčebny Bohnice, asistent ÚVL 1.LF UK.

Související články

Robert Schumann – trpící genius

Robert Schumann – trpící genius

Před 200 lety se narodil hudební génius, jehož tvorbu ovlivnila bipolární duševní porucha.

Věda a společnost
V pantoflích z kaktusu

V pantoflích z kaktusu

František dostává svá první antidepresiva.

Zdraví
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab