Myšlenky v kruhu.

13. října 2010 Zdraví

diagnostika, obsedantně kompulzivní chování, psychické nemoci

Dobrý den,

Můžete mě prosím zařadit do některé ze „škatulek“ či popsat, jakou psychózou trpím, popřípadě co s tím?

Moc o věcech přemýšlím a jsem dost pečlivý. Provedu nějakou práci, například elektřinu v baráku, vše zazdím, namontuji a pak po týdnu začnu přemýšlet, kudy vlastně vedly dráty a jestli jsem to udělal dobře, jestli jsem dotáhl všechny šroubky atd. A jelikož je to už zazděné, tak mi holt nezbývá, než to řešit v hlavě.

Dokážu na to myslet měsíc v kuse, neumím si to zakázat. Děkuji za odpověď.

Jirka, 13. října 2010

1 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Kateřina Victorinová odborník psychologie.cz

Dobrý den,

mohu vás potěšit, že netrpíte žádnou psychózou čili psychotickým onemocněním, alespoň pokud lze soudit dle vašeho dotazu.

Jestli se vám opakovaně vrací myšlenky, které vlastně řešit ani nechcete, navíc jsou již neřešitelné a obtěžují vás, jedná se pravděpodobně o nutkavé neboli obsedantní myšlenky. Pokud byste pod jejich vlivem i jednal, konal, šlo by o takzvané kompulzivní chování.

Onemocnění s těmito příznaky pak nazýváme Obsedantně kompulzivní porucha, s převahou nutkavého myšlení nebo jednání. Je to porucha dosti protivná a urputná, proto je dobré s tím něco dělat. Nejlépe zajít k odborníkovi.

Přeji více svobodných a zajímavějších myšlenek.

S pozdravem KV

+2 trefné

Komentáře 3

Martin: Myslím, že podobné potíže jsou poměrně časté, proto bych ocenil, když už ne pečlivější rozbor diagnózy a situace tazatele a náznaku řešení, alespoň konkrétní doporučení, za kým vlastně zajít. Psycholog? Psychiatr? S jakým zaměřením? Musí to vzít přes praktického lékaře? Moje paní doktorka o tom nebude nic vědět, ani kam mě poslat.

napsáno 13. října 2010 reagovat +1 trefné

Oldřich Dotovský: A je to vůbec problém? Není to jenom "příznak" pečlivosti a svědomitosti? Co je normálního na tom pustit všechno aktuálně nepotřebné z hlavy a nevracet se k tomu? Když si sám opravím auto a pak se s ním vydám na dlouhou cestu přes Rusko do Číny, není normální mít strach, že jsem to třeba neopravil správně a mohlo by se to cestou projevit a způsobit mi problémy? Není normální, že se mi to připomene při každém nastartování (tedy třeba i za měsíc na cestě zpět z Číny)?

Teď mám pocit, že je snad polovina lidí obsedantně kompulzivně narušených, zatímco druhá polovina jsou nepořádní flákači, kterým je všechno jedno. Nepochybně jsou ti druzí v životě šťastnější (ono je to dnes i dost moderní na všechno kašlat a starat se jen o sebe a o přítomnost), ale je to následováníhodný vzor duševního zdraví?

napsáno 13. října 2010 reagovat +2 trefné

Ester Danelová: Oldřichu: Myslím, že ze "záležitosti" se stává "problém" ve chvíli, kdy začne člověka nebo jeho okolí obtěžovat a omezovat. Jistě, všechno nás nějak omezuje... je to proto zřejmě záležitost míry. Pečlivost je určitě moc fajn a je blbé, když tam, kde být má, není. Já ale většinou vím, že jsem dveře zamkla... vybavuji si tu chvíli a své pohyby a přesto se k nim vrátím. Říkám si: radši se vrátím, než se sžírat. Ale většinou se sžírám stejně. A to už není pečlivost. Je to cosi ve mě, co mi brání normálně žít. A že se to zatím omezuje na sporák, okna, kabelku a dveře, jsem šťastná, že to vím a učím se to ošetřovat: kdyby to náhodou v určitém momentu chtělo přijít ve velkém, budu to už aspoň trochu znát. A to je ten rozdíl: rozdíl mezi zdravou pečlivostí, které je na světě málo a nezdravou přepečlivostí, která omezuje nás i okolí někdy víc než ona zrůdná nedbalost :-)

Martine: Kam s tím jít? Neštěstí dost často nechodí samo a tak ani diagnózy :-) proto těžko paušalizovat... ale je fajn jít za psychoterapeutem (tedy vystudovaným psychologem nebo psychiatrem, ideálně s atestací z klinické psychologie nebo psychiatrie, který absolvoval psychoterapeutický výcvik, ideálně pětiletý, v některém z Českou psychoterapeutickou společností uznaných institutů.) S obsedantně kompulzivní poruchou pracují často poměrně úspěšně například kognitivně-behaviorální terapeuti.

napsáno 14. října 2010 reagovat +4 trefné