Nedokážu se soustředit na čtení.

3. června 2010 Rozvoj osobnosti

čtení, knihy, koncentrace, mozek, stárnutí

Asi jsem ztratil schopnost soustředit se na čtení. Sem tam otevřu knížku, ale po pár minutách nevnímám, co čtu. Ze setrvačnosti knihy stále kupuju, rád čtu recenze, ale nejsem už schopen si je přečíst. Celkem dobře vím, kdy k tomu došlo. Na střední škole (druhá polovina 80. let) jsem četl jeden dva romány za měsíc. Pak přišla vysoká škola, kde jsem četl z povinnosti jen učivo. Pak první zaměstnání, na knížky samozřejmě čas nebyl, každodenní práce s počítačem. Ke knížkám jsem se už vlastně nikdy nevrátil, místo toho několikrát týdně s manželkou koukáme na dobré filmy na DVD, čteme časopisy. Oba jsme přitom vyrostli na literatuře. Dá se říci, že filmy nám nahrazují to, co nám dávaly knížky a že není třeba se tím trápit, nebo je na místě něco s tím udělat?

Milan, 3. června 2010

56 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Radkin Honzák odborník psychologie.cz

Váš dotaz mi evokoval vzpomínku, o kterou se teď chci s vámi podělit, neboť ačkoli je starobylá, tak je případná. Když se v 60. letech minulého století po bezpohlavní pavlovské éře začala sexuologie znovu ucházet o místo na slunci, sháněli jsme pro jednoho kolegu jakoukoli ruskou publikaci, která by se této specializace alespoň okrajově týkala, neboť odborná ruština byla součástí zkoušky. Nakonec jsme získali sborník z první sexuologické konference v Leningradě (v SSSR už se to také opatrně smělo). Obsahoval několik skutečně kuriózních příspěvků a ten, který jste mi připomněl, nesl název ОБ ИМПОТЕНЦИИ ИЗ НЕТРЕНИРОВАНОСТИ (ob impotěncii iz nětrenirovanosti), v němž autoři dokazovali, že když je někdo nětrenírovanyj půl roku, že se lépe rozcvičí, než ten, který je nětrenírovanyj deset let.

Váš mozek ráčil zlenošit a zpohodlnět a bohudíky ve vašem věku ještě ne zdegenerovat. Instantní filmový příběh proto polyká daleko raději, než aby složitě rozžvýkával delší věty a – nedej Bůh – složitá souvětí. Jste v podobné situaci, jako když se po letech zahálky musíte vrátit k druhému jazyku nebo k řešení problémů, jež jste kdysi hravě zvládal, ale dlouhou dobu je nechával ležet ladem.

Druhým kazisvětem a škůdcem obce čtenářské je počítač, a to je širší a obecnější problém. Nemusíte se namáhat, abyste dal správně dohromady delší kloudnou větu, protože když ji zprasíte, stačí kus začernit, vyhodit, přehodit, dopsat, a to vše bez velké námahy, která by se zjevila, kdyby šlo o text psaný na Remingtonce nebo v ruce. Znám to z vlastní zkušenosti překladatele; když jsem byl donucen pracovat metodou tužka – papír, polovic textu jsem musel proškrtat a pracně předělávat. Většina lidí už neumí ani pořádně mluvit. Stačí si poslechnout debatu v televizi (a to nemluvím o politicích, kteří snad mají jazykové křupanství v popisu práce).

Na četbu můžete rezignovat s tím, že čím déle bude váš mozek bez čtení, tím obtížněji se bude k tomuto návyku vracet. Byla by to škoda, protože trénink vám pomáhá uchovávat mozkové buňky (dokonce vytvářet nové) a vy už vstupujete do období, kdy jejich úhyn nabývá na rychlosti. Na začátek tréninkového plánu bych vám doporučil třeba Aloise Jiráska: „Nikde v městech Pražských, ani v jejich nejodlehlejších uličkách, nebylo vidět známých postav, bradatých židů ve vysokém klobouce, vybíhajícím na vrchu ve žlutý nebo oranžový roh, v plášti znamenaném soukenným kolem červené nebo žluté barvy, nikde také židovky, znatelné juž vyvýšením sčesaných vlasů čouhajících ven přes čelo zpod rouchy hlavu kryjící.“ Po něm takového Šabacha slupnete jako malinu.

+41 trefné

Komentáře 4

galiea: Radím hlavně při rozečtení začít s takovou knihou, která vás opravdu bude bavit. Na gymplu jsem měla času plno a povinnosti žádné, byla jsem knihomol a nedělalo mi problém přečíst i tlustou knihu za jediný den (to se mi povedlo třeba u Šifry mistra Leonarda), v nejhorším to trvalo týden (Červený a černý od Stendhala). Na vysoké se to změnilo, o zkouškovém dva měsíce ležím v odborných knihách a skriptech, přednášky si netisknu, ale čtu z počítače, pak je těžké přepnout do ryze "knižního" režimu. Mě nesmírně potěšilo, když jsem zjistila, že jsem ještě neztratila svou schopnost shltnout knížku za den. Konkrétně to byl Rjú Murakami - V polévce miso.
Takže si vyberte knížku, třeba i lehčího ražení, která vás vtáhne natolik, že nebudete mít choutky běhat myšlenkami jinde. Poté vemte nějakou jinou zábavnou, ale delší. Pak postupně zvyšujte level:-)
(Já si třeba půjčuju hromady knížek v knihovně a některé odložím po tom, co přečtu první stránku nebo kapitolu. Nechci se trápit nad něčím, co mě nebaví a neoslovuje, to jsem si užila při povinné maturitní četbě.)

napsáno 24. února reagovat +0 trefné

Terezie: I můj mozek ráčel zlenivět. A to je mi prosím 24. Ačkoli jsem byla k literatuře vždycky vedena a tvrdím, že ji mám ráda, mám plnou knihovnu knih, které jsem nečetla a o nichž si myslím, že je ani nikdy nepřečtu. Je to i jeden z důvodů (záminek), proč jsem nedokončila vysokou školu. Já zkrátka nejsem schopna číst, nemůžu se soustředit a když čtu, po dvou stránkách přestávám vnímat a pak musím listovat zpět, když se "proberu". A taky mě čtení uspává, líp než meduňkový čaj. Je to pro mě hrozná dřina.

napsáno 17. ledna reagovat +0 trefné

Jaroslav Luhan: Znám to, multitasking je mor. Pavla Kadlece doplním. Vyzrál jsem na sebe takto:

Na čtení si vyhradím čas např. hodinu nebo dvě, kdy opravdu nechci být rušen. Pokud je knížka moje (nebo text článku vytisknu), podtrhuji si klíčová slova. Pokud se v textu ztratím, zjistím, že "čtu", ale duchem jsem jinde, vrátím se, proběhnu klíčová slova a pokračuju ve vědomém čtení. Pokud mám nějakou myšlenku nebo nápad, napíšu ho na papír bokem (viz metoda GTD). Ze začátku je to těžké, ale rychle se ve mě vyvinul (nebo znovu probudil) nějaký radar, který mě na nesoustředění upozorní. Když čteme, je dobré si ze čtení něco odnést. Po přečtení nějaké části si proběhnu podtržená slova a mozek si upevní souvislosti a myšlenky.

napsáno 8. prosince 2010 reagovat +13 trefné

+13

Petr Kadlec: Mne napadly ještě širší souvislosti. Každodenní frmol nás nutí zvládat mnoho věcí téměř najednou (to mozek prakticky neumí) nebo rychle přepínat pozornost. V tom jsme dnes pod tlakem okolností mnohem více trénovaní než ve zklidněném dlouhodobém soustředění. Nalezl byste v běhu svého současného života jinou činnost, na kterou se dokážete na delší dobu plně soustředit a nic vás nevytrhne?
Pokud ano, uvědomte si, jak to děláte. Pokud ne, nejspíš jste ztratil tuto schopnost zklidnění a soustředění. Nic si z toho nedělejte, jsou nás milióny. Nic to ovšem nemění na věci, že bychom se měli snažit to změnit.
Mozek není stroj, který by bylo možné nutit ke stále rychlejšímu výkonu, i když to tak stále děláme. A rychlejší výkon není vyšší výkon. Mozek chce svůj čas, své tempo (značně individuální) a nutně potřebuje i období hlubokého soustředění.
Zkuste si sednout a cíleně nemyslet na nic. Každou myšlenku, která se bude snažit ovládnout vaše vědomí odežeňte "Až jindy!". Zpočátku to nepůjde, odvykli jsme. Po pár pokusech zjistíte, že to umíte. Pak zkuste pustit do své mysli myšlenku na něco příjemného a snažte se ji udržet co nejdéle, prožívejte si ji, nechte ji volně plynout, aniž byste ji svojí vůli ovlivňoval. Jen ji braňte před případnými "vyrušiteli".
Obnovíte si tak starý návyk - být sám se sebou, ovládat své vědomé myšlení, zvolit si, na co se soustředím.
A pak už zbývá jen vzít znovu do ruky to knihu a dát si čas se do ní zabrat - vše ostatní počká. Bude vám blaze jako kdysi.

napsáno 1. září 2010 reagovat +20 trefné

+20

Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.