Nedokážu žít bez bolesti: Co je nejčastějším spouštěčem?

24. ledna Úzkosti a deprese

Dobrý den,

jsem máma tří dětí a už dlouhou dobu nevím jak dál. Mám opravdu moc hodného manžela i děti, máme kde bydlet a i finanční stránka je celkem dobrá. Přesto mě život netěší. Musím si neustále ubližovat, protože bez bolesti žít nedokážu. Navíc se různě „mučím“. Musím lhát a podvádět, což si pak hrozně vyčítám.

Měla jsem škaredé dětství a docházela jsem i nějakou dobu k psychologovi - jako dítě a v pubertě. Pak se můj život zlepšil a vše bylo fajn. Až tak před dvěma lety to začalo. Stále se mi nedaří nad tím vyhrávat a už mě to dost vyčerpává. Nejhorší je, že mě všichni berou jako pohodovou holku, ženu, která vše zvládá a je v pohodě. Tahle maska mě stojí mnoho sil.

Ale přesto, že jsem permanenzně unavená, nemohu spát. Usínám nad ránem, kdy zase velmi těžce vstávám.

Co s tím? Myslíte, že to samo odezní?

Míša, 24. ledna

9 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Hana Formánková odborník psychologie.cz


Dobrý den, Míšo.

Děkuji za vaši důvěru. První co mě napadlo při čtení vašeho dotazu bylo, že potřebujete pomoc. To, co popisujete, neodezní. Vaše sebepoškozování trvá už dva roky. Navíc se už cítíte vyčerpaná, unavená a netěší vás život.

Z mých zkušeností s klienty vím, že sebepoškozování jim poskytne rychlou úlevu od vnitřního napětí, stresu, úzkosti či jiných nepříjemných stavů. Cítí po něm uvolnění, zklidnění. Fyzická bolest odvede pozornost od tíživých psychických stavů, při poranění dochází k úlevě. Ale právě mechanismus úlevy patří mezi posilující faktory – úleva je krátkodobá a následují pocity zklamání, zahanbení a viny vedou k tomu, že se opět zvýší napětí, nepříjemné pocity.

Sebepoškozování se tak stane způsobem řešení, po kterém člověk sahá opakovaně. Dá se říct, že se na něm stane závislý. Vstoupí takhle do pomyslného kruhu, ze kterého je těžké vystoupit. Zdá se, že se tohle děje vám. Abyste  z tohoto kruhu mohla vystoupit, potřebujete v této chvíli pomocnou ruku. A to může být psycholog nebo psychoterapeut. K vašemu rozhodnutí také pomůže když získáte více informací k vašemu problému, např. zde: sebeposkozovani.ath.cx/index.php.  

Prvním krokem, jak z toho ven, je přiznat sama sobě, že situaci už nezvládáte. Zbavit se tohoto problému od vás bude vyžadovat velké odhodlání. Přestat se sebepoškozováním bez pomoci profesionála (psychologa či psychoterapeuta) není jednoduché. Čím déle jste zvyklá hledat úlevu v bolesti, tím těžší bude naučit se novým způsobům zvládání stresu.  Pokud si najdete odbornou pomoc, měl by to být člověk s odpovídajícím vzděláním, kterému budete zároveň schopna důvěřovat a cítit se s ním bezpečně. Terapeut vám pomůže se v celé situaci lépe vyznat, zmapovat spouštěče, bude vám naslouchat a spolu s vámi hledat jiné způsoby, jak vyjádřit vaše emoce.

Pokud zatím nemáte odvahu s někým o své situaci mluvit, navrhnu vám alespoň několik otázek, které byste měla sama sobě položit.

Co se změnilo ve vašem životě před dvěma roky, když jste se začala poškozovat? Zkuste si sama pro sebe zmapovat, které pocity vedou k sebepoškozování. Co bývá nejčastějším spouštěčem? Jaká emoce je v té chvíli nejvíce přítomná? Je to hněv? Smutek? Osamělost? Potřeba něco cítit? Nebo jsou to pocity související s vinou, s potřebou trestat se? Co vám naopak pomáhá cítit se dobře? Co pomáhá k tomu, abyste se cítila uvolněná, spokojená? Co nebo kdo vás podporuje? Je ve vašem okolí někdo, komu důvěřujete, kdo by vás dokázal vyslechnout?

Milá Míšo, cesta to bude dlouhá, ale stojí za to.  První krok musíte udělat vy sama a já vám moc přeji, aby se vám to povedlo.

+12 trefné
Komentáře 2 Rozbalit vše
Tadeáš: Sebepoškozování je už sám o sobě termín s hanlivým akcentem a cosi, co ostatní nutně musí odmítnout. Jinak řečeno - určitě si toho všimnou a budou reagovat. A to je nejpodstatnější - člověk se nějak ničí v zoufalé naději, že si ostatní konečně všimnou, že jim chce něco sdělit. Z nějakého důvodu to neumí jinak a tak dlouho sdělení "normální" cestou potlačuje, až mu nezbyde, než použít něco natolik kontrastního, že to vyvolá pozornost. A protože prvotním pudem každého člověka je pud sebezáchovy, jeho demonstrativní popírání jistě pozornosti neunikne.

Co sebepoškozující aktivity vyvolává je jen první a nepříliš důležitý stupeň poznání. Mnohem důležitější je: "Co tím chci svému okolí sdělit?" Respektive: "Co chci sdělit poté, co mi konečně začnete naslouchat?"

Sebepoškození je poslední zoufalý výkřik před sebepoškozením absolutním, tedy před sebevraždou. Když si dítě neví rady, pláče, křičí, řve. Dospělý křičet, plakat či vztekat se nesmí, není to přece "přijatelné", není to dospělé, tak si hledá jinou cestu. Sebepoškození je hlasitý řev. A je mnohem složitější vnímat příčinu, protože za spoustu let se dostala velmi hluboko do nevědomí.

Za sebepoškozováním (opravdu je to hnusný termín, jaképak "poškozování" - je to prostě sebeubližování) je tragický mix vnějších podmínek a vnitřních (genetických?) dispozic. Významově to může být i sdělení toho, kdo si ubližuje, sama sobě. Je to obrovsky komplikované a neprůhledné. Je potřeba najít toho, kdo bude naslouchat.
napsáno 20. května reagovat +1 trefné
+1
Lucrezia: Milá Míšo,
tohle dobře znám. Pracuji na sobě v terapii, a je to pro mě dobrá cesta. Pouvažujte taky, jestli byste neměla věnovat sobě ten čas a prostor, a začít se léčit. Možná byste našla v sobě zase to, co Vám připomene Vaši sebeúctu. Je to dlouhá cesta.
Držím pěsti, a kdybyste si o tom potřebovala popovídat s někým, koho to neděsí a pochopí Vás, napište mi:
nux.vomica@volny.cz
Vím, jak důležité bylo i pro mě někomu o tom říct, koho by to neděsilo a byl ochoten to poslouchat bez zhnusení a odsouzení...
napsáno 24. ledna reagovat +7 trefné
+7
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Odborník psychologie.cz - doporučujeme Hana Formánková

Hana Formánková

psycholožka, psychoterapeutka

Psychologické poradenství a psychoterapie. Provázení a podpora v obtížných životních situacích, individuální a skupinová arteterapie.

Související články

Kde je to štěstí?

Kde je to štěstí?

Ohlédněte se a hledejte ve svém životě radost. Možná najdete něco důležitého a hlubokého.

Štěstí
Sedm mýtů o bolesti

Sedm mýtů o bolesti

Ženy snesou větší bolest než muži? Děti vydrží víc díky nezralé nervové soustavě? Nevěřte tomu.

Zdraví
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab