Nedorozumění seniorů s vlastními dětmi. Jak je to obvyklé?

8. července 2010 Rodina a děti

komunikace, rodiče, spory, stáří, vztahy

Ačkoliv to děti se svými rodiči myslí dobře a mají je rády, ačkoliv rodiče milují své děti a jsou ochotni kdykoli pomoci a udělat cokoli, přesto obě strany prožívají občas smutná období, kdy si absolutně nerozumí a v podstatě jsou téměř nepřátelé. Je to bolestivé a nevím, jestli víc pro děti nebo pro jejich rodiče. Protože jsem rodič - senior, myslím si, že to bolí především nás, staré rodiče. Nevím, jestli je víc těch rodin, kde k tomu nedochází, anebo těch druhých. Ale protože my staří se potřebujeme v těchto situacích svěřit, samotnou mne překvapuje, kolika mých známých se to týká. Jak tomu předejít? Jak z toho ven, když už ta svízel nastane?

Zdenka, 8. července 2010

60 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Tomáš Rektor

Je to moc hezká otázka, Zdenko. Zvláště pro internetové médium, kde je většina čtenářů mladá a zná tento příběh spíše z té „dětské“ roviny. Věřte, že toto období je velmi obtížné pro obě strany. Nemá smysl uvažovat, pro kterou víc. V období, kdy se rodiče cítí opouštěni a nepochopeni dětmi, zpravidla děti cítí něco velmi podobného. Zklamání, ztrátu iluzí o neomylném rodiči a pocit nepochopení. Zdánlivě paradoxně přitom obě strany touží po tomtéž a nemohou se setkat.

Přesto je tento rozkol velmi důležitý pro obě strany. Důležitou součástí dospívání je období separace, kdy se z dětí stávají dospělé, samostatné bytosti. K tomuto období nezbytně patří vzdor a nepochopení. Bolestivé trhání emočních vazeb, jež může vyústit v dospělý kvalitní vztah s rodiči a zároveň plnou emoční angažovanost v nové rodině.

Podobně obtížné je toto období pro rodiče, jejichž úkolem je začít akceptovat své děti jako dospělé, nezávislé. Pokud je vaše dítě v této fázi, může vás uklidnit fakt, že je zdravé. Děti, které touto fází neprochází, tak činí zpravidla proto, že si nemohou zdravou separaci dovolit.

Umožnění zdravé separace je jeden z nějvětších darů, jaký můžete svému dítěti dát. A bezbolestně to bohužel nejde. Poradit mohu jen trpělivost, snahu budovat si svět méně závislý na dětěch. Je to o osamostatňování obou stran - a především otevřenosti a vstřícnosti. Kdyby to bolelo příliš, vždy je možné kontaktovat odborníka.

+26 trefné

Komentáře 10

Jana: Prosím, poraďte.
Nemohu se smířit s narůstající agresivitou až šikanou sestry s manželem vůči našim rodičům 83 a 88 let, kteří svůj dům na naléhání sestry a jejího manžela před 16 lety jí celý odkázali (bez zřízení věcného břemene).
Sestra se před 3 lety odstěhovala do nového domu v blízkosti rodičů. V domě rodičů mají uzamčený byt, kam často dochází a dožadují se vstupu kdykoli. Běda, jak je klíč v zámku. Rodiče často slovně napadají a pomoc ve stáří jim neposkytují. Je to všechno o penězích. Jako podnikatelé se mají velmi dobře, přesto rodiče nutí platit vysoké měsíční zálohy za energie i za svůj byt bez doložení faktur a když rodiče nechtějí doplatit požadovaný roční doplatek , hrozí jím exekutorem,
Snažím se rodičům pomáhat, hodně toho pro nás udělali, ale cítím, že nejsem v domě vítána. Je mi přes 60 let, sestra je o 2 roky mladší a její zhoršující se chování vůči mně i ostatním příbuzným není normální. Ujišťuji rodiče, že je sestra nemůže vykázat z domu, protože jde požádat o vrácení daru nemovitosti, přesto žijí ve strachu.

napsáno 30. září 2011 reagovat +1 trefné

Jana: Zkuste si vzít rodiče k sobě. Samozřejmě pokud to půjde. Myslím, že je to jediné řešení. Já jsem se 16 let starala o tchána. Byl vdovec a navíc úplně opuštěný. Bydlel s námi ve společné domácnosti. Nešlo mu tak o nějaký velký pořádek, ale o trochu lásky a popovídání. Na to jsem přišla až později. Jeho druhý syn ho nechtěl k sobě, prý by mu rozbil rodinu. Ke konci jeho života ho přestal navštěvovat, přát k svátku a k narozeninám. Zakázal dětem ho navštěvovat. A to jen k vůli obyčejným neshodám. Děda to těžce nesl. Plakal nám doma. Nebylo možno ho utěšit. Obrátili jsme se i na senior-linku. Manžel mu pak splnil jeho velké přání, chtěl mít krásný pohřeb s hudbou. To vše bylo. Nic neošidil. Nejsem pečovatelka ani zdravotní sestra, ale manžel mi řekl, že jeho táta se dožil svého věku jen díky mě. Jinak by to dávno vzdal. Mám ho za to moc ráda.

napsáno 8. ledna reagovat +0 trefné

jarda: Nevěřím na náhlou změnu vztahu rodič - dítě.Někde se stala chyba,když jsme si mysleli,že vychováváme správně.Někde jsme si vzájemně neporozumněli už dříve a je to v nás.
A tak se lidem stává, že druhého-i blízkého neočekávaně "raní"tím,co je v něm skryto a nikdy nebylo BOHUŹEL už mnohem dříve řečeno.

napsáno 10. listopadu 2010 reagovat +5 trefné

Eva: Horší je ,když Vám citově sebere dítě tchýně-babička,celý život dítěte se tím trápíte, snažíte a výsledek je žádný vztah k matce.Jsem už v důchodu,dobře zaopatřenou dceru,ale až nebudu moci, tak šup do domova důchodců ,neboť se starat o mne nebude.S moji dcerou mám velice špatný vztah.Na vině je můj majetek.Bolí to ,bolí.Mám ještě jednu dceru ,ale ta pobývá daleko.Pomoc od nich nikdy neznám,na všechno jsem sama bez lásky.A tak se snažím pořád sportovat,mít svoje přátelé a do úmoru pracovat ve zdravotnictví.Ta bolest v srdci mi už nikdy nezmizí.Užít roky s nima nelze, oni mají svůj život a já taky.Je to jejich heslo,s 35letou dcerou se vídám 2až3 schůzky do roka a s mladší,když potřebuje.Moc jsem se pro ně obětovala,byla jsem na ně sama.Poraď te mi jak se nemám trápit!

napsáno 26. července 2010 reagovat +10 trefné

+10

Jana: Já Vás musím trochu potěšit. Naučte se vůbec si nepřipustit myšlenky typu - jednou nebudu moci. Až to nastane, teprve to budete řešit. Já jsem zůstala v rodinném domku jen sama s manželem. Mám stejný program jako vy - přátele, pracuji, mám své koníčky - čtu životy slavných osobností, sleduji romantické filmy. Jinak bych to asi nezvládla.Někde jsem četla, že se máme pevně upnout na něco, co máme rádi, to nás pak přenese přes těžké období.Je to pravda!

napsáno 8. ledna reagovat +0 trefné

Zdenka: Tomáši, myslet na stáří zavčas je to nejlepší řešení. Finančně a vztahově, to má hodně společného. Jestliže člověk dlouhodobě vytváří finanční rezervu, buduje se tím i své sebevědomí. Ví, že nebude muset jednou nikde prosit, aby mu někdo pomohl, když se něco zvrtne. A okolí ho taky tak vnímá. Starý člověk bez peněz je zranitelný. A když už to v nejbližší rodině zrovna neklape, má možnost se upnout na nějaké hobby a to většinou není zadarmo. A potom - každá trampota má svou mez a taková krizová období se dají přežít, když je možnost, vykompenzovat trable něčím radostným. Když se ovšem někdo spoléhá na to, "že se stejně nedožije", tak když se nejspíš "dožije", tak v takových situacích toho moc nevymyslí a pak je to jen trápení.

napsáno 24. července 2010 reagovat +6 trefné

Jana: Také si s manželem myslíme, že je to velice důležité si na stáří našetřit. Obě děti nám zahynuly. Zůstali jsme sami. Zrovna včera potkal manžel kamaráda a řekl mu, že má na důchod našetřeno. Reakce byla hrozná ...... Tak ty už sis nahrabal, co ! Manžel uvažuje, že se mu začne vyhýbat.

napsáno 7. ledna reagovat +0 trefné

Zdenka: Trochu z dlouhé chvíle jsem sáhla po Matky po mailu, napsala Jiřina Šiklová. Měla jsem obavy, že tam bude politika - a to bych nečetla. Po přečtení jsem měla chuť si paní Šiklovou popovídat. To, o čem píše, musela zažít na vlastní kůži. Mailuje si s kamoškou a obě mají doma a na starosti svoje staré mámy. Tu knihu by si měli číst i mladí a taky i staří. Já už se o své staré rodiče starat nebudu, protože nejsou. Ale díky té knize vím určitě, že budu jednou za péči o sebe vděčná, hodná, příjemná. Nebudu prudit a znepříjemňovat život mým dětem, kteří se o mě asi rády postarají. Ale oni toho budou mít nejspíš "plné kecky". A mě by to nemuselo dojít, jaká je to pro ně šichta.A taky by se mohlo stát, že by si mohly jednou vyčítat, že na mne na konec života nebyly dost trpěliví. Všechny to čeká - buď se budou starat anebo budou potřebovat pomoc.
Tu knížku přečtete za den, za dva. Ale zůstane vám v hlavě hodně dobrého.

napsáno 8. července 2010 reagovat +8 trefné

Tomáš Rektor: Milá Zdenko, z otázky mi nebylo jasné, kterou věkovou kategorii myslíte, a tak jsem si nevědomky ulehčil situaci, když jsem si vybral jednodušší situaci dospívajících dětí a dospělých rodičů. Jednodušší je v tom, že jsou tam vyrovnanější síly a situace upravuje i přirozeně, s dospíváním dětí.
Staří rodiče jsou mnohem bezmocnější, a vývoj vede k další a další bezmoci.
Tady je snad nejlepší rada myslet na stáří zavčas. Nejen finančně, ale i vztahově. A pak - je to hlavně o moudrosti. Užijme si co nejlépe ty roky, které nám společně zbývají a netrapme se tím, co už stejně nezměníme..

napsáno 12. července 2010 reagovat +12 trefné

+12

anethka: Zdenko děkuju za pěkný příspěvek. Knížku moudré paní Šiklové si ráda přečtu. Na podobné téma, beletristicky, je také krásná knížka Mileny Holcové – Babky na divoko.
Je mi 37, mám 3,5letého syna. Ze svého okolí znám případy moudře a mile stárnoucích lidí, kteří jsou obohacením společnosti a rodiny, ale i lidí kteří to prostě nezvládli. Jejich problém, přes všechno čím prošli v životě, myslím začal už hluboko v dětství - jsou to lidé, které bylo možná příliš pečováno v dětství, neřešili nikdy osamostatnění, samotu, starost o sebe samotného. Zůstávají pak vyset na dětech jako jediném smyslu života a od nich vyžadují veškerou obsluhu a náplň.
Nepíšu to jako odsudek, ale jako varování. Já si z toho beru velké ponaučení pro sebe a pro výchovu svého dítěte.

napsáno 17. března 2011 reagovat +5 trefné