Neodbytný šéf mě už druhý rok uhání: Uvědomte si hru, kterou hrajete.

11. července 2011 Vztahy

Dobrý deň,

mojím problémom je môj nadriadený. Pred rokom a pol mi pomohol. Pracovala som na inom úseku, kde som bola vystavená extrémnemu preťaženiu a intrigám a skončila som s antidepresívami a tabletkami na spanie. Insomniou trpím prakticky viac ako dva roky.

Na začiatku, pod rúškom pomoci (trval na tom, že ma odvezie domov z práce, aby som si po tom všetkom oddýchla) som sa týmto spôsobom zamotala do jeho pavučín. Rýchlo som pochopila, o čo ide, ale vymaniť sa spod vplyvu jeho patologickej osobnosti nie je jednoduché. Vždy všetko prekrúti a zahrá tak, aby docielil svoje, slová odmietnutia nepočuje. Nemám slobodu odísť sama: je ochotný sadnúť sa a počkať kľudne aj dve hodiny po pracovnej dobe. Pravidelné nosenie kvetov, jahôd či malín, každé ráno na stole citronáda. Keď som mu zakázala kvety, v máji odlomil rozkvitnutú čerešňu a dal ju do mojej vázy so slovami, že je to jeho a chce to potom zasadiť. V pestovaní sa vyznám. Vedel, že viem, že klame. Ale dokázať sa to nedá, docielil svoje.

Momentálne situácia vyvrcholila. Po slovách, že o to nestojím, reagoval despoticky a vulgárne. Nastal okamih vhodný pre zlom. Zhoršuje to však vzťahy – aj pracovné. Jeho snaženie neprestáva, citronáda je na stole stále. Momentálne sa pokúšam o svoju maximálnu stabilizáciu a odrážam všetko, čo sa dá. Len neviem, čo môžem všetko ešte očakávať. Trvá to druhý rok. Jasné slová, že nemám záujem, sú len hrach na stenu. Výpoveď je nereálna. Mám dve deti, som úplne sama, bez zázemia a s hypotékou.

Mravcek, 11. července 2011

2 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Petr Pražák odborník psychologie.cz

Dobrý den,

situace, kterou popisujete, určitě není snadná. Asi by se hodilo vyjádřit vám svou podporu, potvrdit vám, že váš nadřízený je padouch, a dát několik konkrétních a zaručených rad jak z této situace ven. Nicméně si nemyslím, že by to něco vyřešilo.

Na příběh, který popisujete, se velmi hodí model tzv. dramatického trojúhelníku, vycházejícího z transakční analýzy. Tento model popisuje tři role, které se vzájemně doplňují - roli oběti, roli pronásledovatele a roli zachránce. Na těchto rolích je zajímavé, že se vzájemně potřebují a že se po určité době střídají. Pokud oběť setrvává ve své roli, zachránce je frustrován vlastní bezmocí. Často se pak posune do role pronásledovatele nebo obět začne obviňovat a pronásledovat svého zachránce. Typická je také citová ambivalence mezi účastníky. Ze strany oběti se často setkáváme s reakcí typu "Ano, ale..." Každá nabídka na pomoc naráží na námitku, proč to nejde. I když se tento dramatický trojúhelník zdá začarovaný, existuje z něho cesta ven. Prvním krokem ke změně je uvědomit si hru, kterou se sebou a se svých okolím hrajete, manipulace, které všechny strany používají a zisky, které vám tato hra přináší.

Můžete se svobodně rozhodnout tuto hru nehrát a vystoupit z ní. Třeba tak, že otevřeně a bez vzbuzování soucitu či obviňování druhých vyjádříte své potřeby. Můžete si také říci o podporu. Dramatický trojúhelník má i svou zdravou podobu. Místo zachránce je zde ten, kdo se posiluje, místo oběti posilovaný a místo pronásledovatele motivátor. Spolupráce s psychoterapeutem by vám mohla pomoci pochopit mechanismus  a kořeny her, které se sebou a svým okolím hrajete, kouč by vás mohl podpořit při nalézání nových kariérních možností, pokud byste se situaci rozhodla řešit nakonec odchodem. Ale pozor, ani profesionálové z pomáhajících profesí nejsou proti dramatickému trojúhelníku imunní.

+3 trefné
Komentáře 1 Rozbalit vše
Zdenka: Trochu se mne v minulosti něco podobného dotklo. Obavy z pomsty nadřízeného. Ta doba je už pryč, ale i dnes se to může stát. Byla jsem kantorka a před přestávkou přinesly kuchařky koše se svačinami pro děti ve třídách. Náhodně jsem šla po chodbě a ztuhla jsem. Ředitel školy do své tašky házel z košíků tak po 2 pomerančích. Bývalo to věčné téma - jak to, že nevyšly pomeranče, jindy sýry, jindy jablka na všechny děti. Ale taky někdy nebyly všechny děti ve škole a pak to vyšlo. Bylo to časté téma na schůzích. Doporučovalo se, tvrdě trestat ty zlodějíčky děti. Ten zloděj ředitel mne taky viděl. Já jsem to nikdy nikomu neřekla. Dodnes jsem z toho otřesena. On byl komunista a ředitel a zničil by mě napořád. Možná by to hodil i na mě. Prostě to byla situace pro mne přímo smrtelná. Znám to.(Konečně jsem to někde řekla)
napsáno 21. července 2011 reagovat +4 trefné
+4
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Odborník psychologie.cz - doporučujeme Petr Pražák

Petr Pražák

Kouč a konzultant managementu

Související články

Zpověď zamilovaného stalkera

Zpověď zamilovaného stalkera

Pavel Zeman měl 7. dubna 2011 první stání u soudu. Vyslechl obžalobu pro stalking a vyhrožování.

Vztahy a sex
Výmluva není omluva

Výmluva není omluva

Upřímná omluva je znakem důvěry a úcty. Výmluva je nafintěná lež, která škodí vztahům.

Komunikace
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab