Neumím se učit a jsem z toho nešťastná: Plánujte a odměňujte se.

24. května 2011 Práce a kariéra

čas, plánování, práce, prokrastinace, učení

Již druhým rokem studuji na vysoké škole a neustále se potýkám s problémem donutit se učit. Nevím, jestli je to tím, že jsem se nikdy učit nenaučila, nebo jsem jednoduše líná...

Učení nechávám vždy na poslední chvíli. Pokaždé si říkám, že mám ještě dost času, ale jak se čas krátí, já ne a ne se přinutit. Dostávám se do stavů beznaděje, kdy vím, že už je čas, že už prostě musím začít, ale čím víc se blíží termín nějakého zápočtu nebo zkoušky, tím je to horší.

Když už se donutím, je to skoro na poslední chvíli. Nevydržím u toho však tolik času, kolik bych chtěla. Začne mne přepadat pocit bezmoci a kolikrát začnu plakat, že jsem neschopná se k tomu „dokopat“, že se to nikdy nenaučím. Obviňuji sebe samu, že si za to můžu, že jsem měla dostatek času. A příště se začnu podceňovat ještě víc. Když si řeknu, že se musím začít učit včas, stejně to nedodržím. Situace se vždy znovu opakuje.

Jakmile má dojít na učení, raději si najdu aktivity, které odvádějí mou pozornost. Dívám se bezmyšlenkovitě z okna, přemýšlím o problémech, které máme s mojí matkou, nemluvě o tom, že si zapnu internet apod. Prosím o radu

Míša, 24. května 2011

87 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Pavla Žákovská

Dobrý den, Míšo,

chápu, že s blížícím zkouškovým obdobím by se teď hodila nějaká dobrá rada. Myslím, že sama tušíte, v čem by mohl být zakopaný pes. Píšete, že jste se nikdy nenaučila učit, popřípadě by viníkem mohla být i vaše lenost…

S odkládáním věcí se asi občas pereme všichni. Co vlastně odkládáme nejvíc?

to, co nás nebaví,
to, co nepovažujeme za důležité,
to, z čeho máme obavu,
to, co nám připadá příliš složité, náročné,
to, co nám může přinést nějaké další obtíže…

Co vás ještě napadá?

Máme-li motiv, proč se chceme do něčeho pustit, s vidinou výsledku, který nás oslovuje, většinou se do věcí pouštíme s chutí a bez větších odkladů.

Je zvolená škola skutečně tím, co vás baví? Proč studujete? Co vám přinese složení zkoušek? Jaký bude váš pocit, až budou všechny zkoušky složeny?

Máte-li motiv a vidinu výsledku, potřebujete už jen dvě věci:

1. realisticky naplánovat jednotlivé body postupu,

2. disciplínu – dodržet svůj plán.

Řadě lidí pomáhá už vytvoření plánu. Sepište si s dostatečným předstihem, co všechno se potřebujete naučit a do kdy – tedy náročnost jednotlivých zápočtů a zkoušek s termíny. A poté si podle svých dalších aktivit vytvořte plán, co uděláte během jednotlivých týdnů, či dnů.

Buďte realistická. Papír sice unese všechno, ale určitě budete mít lepší pocit, když si odškrtnete splněné mezibody každý den, než pokud si nastavíte cíle nezvládnutelně, a pak je budete muset přesouvat do dalších dnů a trpět pocitem viny, že jste selhala a nezvládáte.

Valí-li se na nás mnoho věcí, ovládne nás panika a bezmoc, které neumožňují realistický odhad množství úkolů a potřebného času na zvládnutí. Klid by vám mělo přinést už to, že máte vše pod kontrolou. Pokud ovšem zapojíte i druhý výše uvedený bod, a to je sebedisciplína. Jste to vy, kdo sestavil plán, a je na vás, abyste ho dodržela.

Za splnění naplánovaných povinností se určitě odměňte, klidně i koukáním z okna nebo přemýšlením. Je ale potřeba zaměřit se na to, co je pro vás důležité, takže ve studijním finiši to bude příprava na zápočty a zkoušky.

Shrnuto, podtrženo, jde o to udělat si nějaký plán přípravy (i s prostory na relaxaci a krátkodobé rozptýlení pro dobití baterek) a ten pak dodržovat.

Představte si ten pocit, že vše zvládáte a stíháte se naučit vše, co potřebujete!

Určitě to vyzkoušejte, těším se na zprávy, jak dopadlo toto zkouškové období ;-)

Držím palce,

Pavla Žákovská

+3 trefné

Komentáře 9

Leona Holínková: Ahoj mám v eškole špatné známky a neumím se prostě donutit učit ani se učit neumím a když se učím pak to stejně moc neumím jakto? sm blbá? Jak si mám zlepšit známky...:(

napsáno 11. listopadu 2011 reagovat +0 trefné

Věrka: Zásadní je samozřejmě vnitřní motivace: Třeba "Chci se učit, protože tyhle vědomosti uplatním ve svém budoucím zaměstnání, které toužím dělat." Případně "Chci se učit, protože i když tyhle vědomosti nevyužiju, tahle zkouška stojí mezi mnou a mým budoucím zaměstnáním." ;)

Někdy je ale fajn té vnitřní motivaci pomoci zvnějšku. Odstranit věci, které při učení ruší. Domluvit se se spolužáky, že ten a ten den si budete spolešně opakovat tuhle látku. Odměňovat se za naučení se dílků - nemusí to být věcmi, stačí dobrý pocit a ocenění sebe sama, uvědomit si, že dnes jsem se naučila to a to a to je přece fajn :)

A ještě k tomu, že pomáhá vědět, kdy skončím. Říct si třeba: "Teď si budu opakovat půl hodiny, pak si dám krátkou pauzu. Pak si budu opakovat další půl hodinu a potom si dam delší pauzu." Jen i tady to chce vůli jednak ten čas věnovaný učení skutečně intenzivně věnovat učení a zas ten čas na relax se skutečně zrelaxovat... osobně je pro mě nejhorší se k učení zas po pauze vrátit :) Ale vidina další pauzy v budoucnu pomáhá.

Možná se některým bude zdát, že píšu banality. Ale jako u všeho jiného, některým lidem jdou tyhle věci samy od sebe, jiní si k nim postupně hledají cestu.

napsáno 24. května 2011 reagovat +9 trefné

Věrka: Míšo, mám dost podobné potíže jako ty, na střední jsem se skoro nikdy učit nemusela a pak jsem přišla na výšku. Zkusím naťuknout věci, na které jsem při řešení svých potíží narazila já a které by ti mohli pomoci.

Nedávno jsem v souvislosti s odkládáním povinností četla zajímavou myšlenku: Není problém v tom, že bychom nevěděli čím začít. Problém je v tom, že nevíme, kdy bychom měli skončit.

Přišlo mi to dost trefné, protože když jsem se nad tím zamyslela, tak mě skutečně děsil objem vědomostí, které bych se potenciálně měla naučit. Přitom ke zkoušce není třeba vědět vše, co se daného tématu týká, ale jen tolik, abys zkouškou zdárně prošla.
Přijde mi dobré si na začátku ujasnit, co musím ke zkoušce umět, a co už umět nemusím ;) A důležité je nemít velké oči. Spíš si určit nezbytné minimum s tím, že něco navíc se můžeš naučit, když ti zbyde čas.

K plánování kroků, které je tu několikrát zmiňované: To, co si určíš, že je třeba se ke zkoušce naučit, je pak dobré plánovat si co nejkonkrétnější kroky. (Je rozdíl mezi tím říct si "Zítra se naučím o inteligenci" a říct si "Zítra se naučím, co to je IQ, pak se podívám na Spearmanovo pojetí, potom na Catellovo pojetí, Wechslerovo pojetí, připomenu si, jaké existují testy inteligence, ...). A držet se toho, že se nemusíš naučit vše, co k jednotlivým tématům najdeš, ale jen to, co potřebuješ ke zkoušce. A to i přes to, že máš třeba v tu chvíli celkem dost času ;)
Když budeš při plánování střízlivá,budeš stíhat a budeš mít lepší pocit.

napsáno 24. května 2011 reagovat +9 trefné

Michal: Trochu elaborát, většina byla již shrnuta v této diskuzi.
http://www.lli.vutbr.cz/data/files/studujte-efektivne-na-vs-31...

napsáno 24. května 2011 reagovat +3 trefné

Petr Toman: Podobný problém už se tu jednou řešil. Doporučuji přečíst (včetně postřehů v diskuzi): http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/odkladam-povinnosti/

napsáno 24. května 2011 reagovat +1 trefné

Petr: Ja mám s učením obdobný problém. Vše odkládám na poslední chvíli s pocitem, že mám mnoho času - nedokáži se donutit, ale pak nastane nevyhnutelná chvíle, která alarmuje nejvyšší čas. Často se mi stávalo, že jsem ve škole zaměškával k vůli svému zdravotnímu stavu a pak jsem musel za velmi krátký termím natlačit do hlavy např. půl učebnice mechaniky (1 den). A vždy to nějak šlo. Teď jsem se ovšem donutil a učím se systematicky. Všechen svůj denní čas jsem si roplánoval na studium, které má samozdřejmě přednost před zábavou. Nejhoršíje, když se naučím velkou část a vím, že se musím naučit ještě mnoho. Ne, že by se mi do toho vůbec nechtělo, ale chtěl bych dělat něco jiného. Ale když se tyto krize několikrát překonají, zjistil jsem, že se pak rozplynou a učení mi navadí a dokonce mne baví se učit i slovíčka. Hlavní je vydržet!!!!!

napsáno 24. května 2011 reagovat +3 trefné

Miro: S učením som nemal nikdy problémy, pretože:

1. vždy som si urobil presný plán. Stačí iba vypísanie hlavných okruhov a tie rozdeliť na časti a každú časť si odškrtávať, pretože keď vidíte pol papiera odfajknutého, pomáha to, zlepšuje morálku v učení a vidíte výsledok, čo poteší. Tieto okruhy ohodnotiť náročnosťou a následne, keďže vieme koľko je času, rozdeliť všetko do dní. Je treba počítať s tým, že to čo som sa naučil v prvý deň nemusím vedieť ďalší a tak treba každým dňom priberať do opakovania to, čo som sa naučil predchdázajúce dni. Ak viem, že nejaký bod viem naspamäť, tak ho neskôr preskakujem a zopakujem si ho až pri konci, aby bol v hlave úplne čerstvý.
Ak máte predmety, kde musíte vymýšlať dôkazy, je lepšie si ich robiť priebežne počas roku, lebo na vymýšlanie dôkazov je potrebné viac času a 5 dní na učenie nemusí stačiť.

2. Čo som sa nevedel naučiť, to som si vypisoval bokom, napr. popis + strana a opakoval som to častejšie v rámci dňa a overoval si, že som sa to už naučil. To čo nejde do hlavy samo, to tam treba natlačiť hrubou silou :)

3. Odmeňovať som sa nemusel, už od základnej školy som považoval vzdelanie za dôležité, chcel som sa mať dobre a v budúcnosti neriešiť peniaze. Moja motivácia bola a stále je obrovská.

Dôležité je študovať to čo nás baví. Čo nebaví, to do hlavy polezie ťažko.

Učeniu zdar :)

napsáno 24. května 2011 reagovat +11 trefné

+11

Mirka: Míšo, a proč se trápíš?
Musíš mít vysokou školu?
Začni uvažovat a koukej kolem sebe, co by tě těšilo. Možná se dokopeš k tomu, že tu školu doděláš a právě tak stejně se budeš trápit v práci. Anebo budeš mít i problém, zůstat na pozici, která by odpovídala tvé kvalifikaci. Kdybych mluvila jen za sebe - mě to těšilo, učit se na zkoušky na škole, kterou jsem si vybrala. Nebylo to trápení. Jasně, že jsem šla raději sportovat, do kina, kamkoliv. Ale nepamatuju si, že bych tak trpěla, když jsem si už řekla, že sedím a učím se.
Je tolik možností, jak radostně žít a taky, jak si jednou radostně vydělávat koruny.

napsáno 24. května 2011 reagovat +9 trefné

mara: mala som rovnaky problem ked som s vysokou zacinala a islo hlavne o to, ze dlhe hodiny memorovat poucky nebavi proste nikoho, ci uz ho skola samotna zaujima alebo nie. ale casom som si vytvorila system: pomaha mi neucit sa v izbe, ale v zahrade, na balkone, v parku - kdekolvek, kde je cerstvy vzduch a nie su tam internety, zaujimavejsie knizky na citanie a ine rozptylenia. chod von a povedz si, ze kym sa nenaucis napr 10 stran, nesmies sa vratit do izby a skus to dodrzat.
pri samotnom uceni potom neopakovat si mechanicky to iste, co je napisane, ale skusit si to prerozpravat inymi slovami, v inom poradi.
vyskusaj, ci sa ti uci lepsie rano alebo vecer a ten cas dodrzuj - ja napriklad rano iba bezducho pozeram do papierov - hlava este nie je schopna sa sustredit, zato kludne este o polnoci mi to ide vyborne.
nesnaz sa ucit dlhe hodiny v kuse, rob si prestavky, a pocas nich rob nieco pri com sa hybes - poupratuj rozhadzane veci v izbe, priprav si jedlo, vyvenci psa - byt za pocitacom prestavku zvacsa predlzi a mozog si aj tak neoddychne.
inak tu je este viac toho o uceni : http://www.i-psychologia.sk/view-231.php
ja sa prave ucim na magisterske statnice a je toho pekelne vela, ale v zahrade s nohami na stole to ide. tebe to pojde tiez s kazdym rokom lepsie, lebo si vytvoris vlastne zvyky co pomahaju. a keby ta znova chytila beznadej tak je lepsie si dat pauzu a vylepsit si naladu, idealne pohybom ale aj kavicka s kamoskou pomoze a potom sa vratit k uceniu.

napsáno 24. května 2011 reagovat +16 trefné

+16

Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.