Nevyzrálý vztah syna: Jak se liší jeho pohled na vztah od vašeho?

29. září 2011 Rodina a děti

Dobrý den,

poslední dobou jsem si všimla, že můj sedmnáctiletý syn se izoluje od rodiny i okolí, má problémy se spánkem, v noci nespí a usíná ve škole při výuce, trápí ho i zažívací problémy (průjem, bolesti břicha). Nechal si udělat veškerá dostupná vyšetření, odběr krve a podle nich je vše v pořádku. Snažili jsme se s manželem navázat komunikaci, zjistit, zda ho něco netrápí.

Nakonec jsme společně usoudili, že pro něj bude snazší, když si promluví s odborníkem. Vyšlo najevo, že hlavní příčinou je jeho nevyzrálý vztah s dívkou stejného věku, která ho neustále ponižuje. Je velmi inteligentní a svoje vyšší znalosti mu dává patřičně najevo. Neustále ho opravuje a nutí ho mluvit spisovně, omezuje ho v zájmech a koníčcích. Chodí spolu už  dva roky, syn je na ni velmi upnutý a nerad by se s ní rozešel. Tvrdí, že i přesto ji má velmi rád a že jsou chvíle, kdy se naprosto shodnou a rozumí si. Nevím, jak mu pomoci se sebrat a dát občas najevo i vlastní názor a stát si za ním.

Marie, 29. září 2011

4 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Milena Nováková odborník psychologie.cz


Milá Marie,

děkuji za váš dotaz, je moc dobře, že si všímáte změn chování vašeho syna a hledáte pro něj pomoc. Vlastně mám pocit, že jste zvládli situaci uchopit velmi dobře. Lékařská vyšetření jste absolvovali, našli jste to, co ho trápí. Naprosto souhlasím s tím, co říkáte, tedy, že by bylo dobré, kdyby si syn promluvil s odborníkem (nebo už s ním mluvil?). Vztah s přítelkyní, tak jak ho popisujete, se zdá být velmi nevyrovnaný a je tedy podstatné přijít na to, proč váš syn v takovém vztahu přetrvává  a co konkrétně stojí za jeho psychosomatickými problémy. 

Nerovný vztah totiž nemusí být příčinou potíží, které popisujete, může být stejně tak důsledkem nějakého trápení. Chlapci v tomto věku jsou postaveni před nutnost vyrovnání se s vysokými nároky společnosti na jejich schopnosti, dovednosti, vzhled a identitu obecně. To může být zdrojem různých vnitřních konfliktů a stresu.

Pokud jde o partnerský vztah vašeho syna, je pravděpodobné, že se v něm už vytvořily jakési normy a pravidla, vzorce komunikace, ze kterých se velmi těžko vystupuje. Je to otázka dlouhodobější práce, respektive postupného získávání náhledu na celou situaci a na svá přání a potřeby, které je těžké mít, když je člověk ve vztahu tak ponořen. Nicméně, ve vztahu každému vyhovuje něco jiného, každý se cítí dobře v jiné roli. Je tedy důležité zjistit, jak se váš syn ve vztahu opravdu cítí, bez ohledu na to, jak tento vztah hodnotí okolí. Jeho prožívání vztahu může být zcela jiné.

Váš syn je ve věku, kdy si vytváří vlastní identitu v partnerském vztahu a tak je jeho partnerská role poměrně křehká. Myslím, že je důležité, aby si v tomto období mladí lidé hledali takovou partnerskou identitu a roli, ve které je jim dobře a nerezignovali na svá přání a potřeby. Proto si myslím, že by stálo za to, dát synovi prostor promluvit si s odborníkem, přece jen může být snadnější otevřeně mluvit o křehkých věcech s nezaangažovaným člověkem, než s rodiči, i když v rodině panuje atmosféra důvěry.

Pokud je váš syn tedy nakloněný tomu, probrat svou situaci s odborníkem a vy ho v tom chcete podpořit, pak zbývá ho jen vybrat a kontaktovat. Pokud nemáte nikoho vybraného, napište mi na mail milena.novakova@neocz.cz lokalitu, ve které by odborník měl působit, a zkusím vám někoho doporučit.

Ať se vám i celé vaší rodině daří, přeji klid a pohodu.

Zdraví

Milena Nováková

+4 trefné
Komentáře 2 Rozbalit vše
Míša: A pokračuju. Stejně se mi kdysi nelíbil kluk mé dcery. Zase - navenek bez chyby. Cítila jsem, že by toho jednou mohla moje dcera litovat. Řekla jsem jen:"Kdyby to byl tvůj spolužák, myslíš, že by sis ho někdy všimla?" To úplně stačilo. Když se rozešli, zmínila, že právě to pro ni bylo rozhodující. Nikdy toho nelitovala a já jsem si taky nikdy nevyčítala, že jsem se do něčeho montovala.
napsáno 1. října 2011 reagovat +0 trefné
Míša: Teprve po letech mi přiznala moje máma, že se tátovi můj kluk a později manžel moc nelíbil. Slušný, sportovec, pohledný, dobrá pozice v zaměstnání. Táta ale už tehdy viděl, že je trochu srab. Byla jsem do něj zamilovaná, dlouho jsem neviděla, že to úplně není ono. Táta se mi ale nechtěl do života hrabat a nijak do mne neprudil. Ale měl. Měl se mnou o těch svých pochybách mluvit. Postupně jsem si toho totiž začala všímat a teprve, když jsme měli 2 děti, tak mi to začalo vadit. Ano, rozvedli jsme se. Táta už v tu dobu nebyl na světě a asi by mě chápal.
napsáno 1. října 2011 reagovat +1 trefné
+1
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Odborník psychologie.cz - doporučujeme Milena Nováková

Milena Nováková

Psycholog, psychoterapeut

Specializace: děti a dospívající, rodina, škola, vztahy, identita, sebepojetí, virtuální realita.

Související články

Kde se bere umění milovat?

Kde se bere umění milovat?

Laťku pro vztahy na celý život nastavuje matka v prvních letech života.

Rodina a děti
Peklo jménem hysterie

Peklo jménem hysterie

Hysterickému člověku jde hlavně o to, aby byl obdivován. Myslí si, že tak vypadá pravá láska.

Zdraví
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab