Nezvládám učení a další povinnosti: Negativní motivace nepomáhá.

Pavle, dobrý den.

Díky za dotaz, je totiž úžasnou ukázkou popisu vaší současné situace a zároveň obsahuje zadání, co chcete změnit, což je ideální východisko pro spolupráci s koučem. Jste totiž schopen docela s nadhledem zhodnotit situaci, víte o svých kladných stránkách – inteligence, touha se učit, touha žít smysluplný život (nezahodit ho) a také víte o překážkách – neučíte se nebo to odkládáte, nedonutíte se.

Je to velmi otevřené hodnocení, nevymlouváte se a chcete se pohnout z místa. I málo dospělých je schopno přijít s tak jednoznačným zadáním, takže pokud je to opravdu vaše hodnocení vaší situace - klobouk dolů před vámi.

Z dopisu vyplývá, že si uvědomujete, že potřebujete motivaci. Bohužel mezi těmi věcmi, které by měly „pomoci“ a které nepomáhají, uvádíte pohrůžky trestem, vidina špatné budoucnosti, špatný pocit z rodičů. (Tady si jen kladu otázku, zda to výše zmíněné hodnocení je opravdu celé vaše nebo zda se tam nepromítá nějaké „výchovné“ působení okolí – to by pak situaci trošku měnilo).

Ale zpět k motivaci – ta negativní samozřejmě nepomáhá. Ať sem zařadíme pohrůžky, výčitky nebo vlastní špatné svědomí, jak jste nakonec sám zjistil, tato cesta nikam nevede. Motivace tedy musí být pozitivní a také dostatečně silná, aby člověk vydržel. Co byste asi měl udělat je stanovit si cíl. Celkový, klidně i dlouho dopředu - pomohou vám k němu otázky, které se týkají budoucnosti třeba deset a více let vzdálené – kým byste chtěl být, co byste chtěl dělat, jakou práci, jak žít atd. 

Jde o to, že dodělat gympl nebo se na něm udržet není cíl, který vás donutí to udělat nebo to dělat s radostí. Možná by vám pomohlo propojit dnešní situaci s konkrétním cílem v budoucnosti, dát studiu hlubší smysl než jen udělat radost rodičům nebo nebýt znechucený sám sebou. Když ten cíl v budoucnu bude dostatečně velký a opravdu ho budete chtít, pak si stanovíte postupné cíle, které k němu vedou a jedním z nich je i úspěšné dokončení školy.

Každý cíl je lépe dosažitelný v nějakém širším kontextu než když ho vnímáte jen sám o sobě. Podívejte se na svůj život jako na příběh, můžete si vymyslet cokoliv a pokud tomu budete věřit, tak tomu budete věnovat energii a dosáhnete toho. 

Píšete, že jste na gymnáziu získal svobodu, to je úžasné, ale je také potřeba si uvědomit, že svoboda je možnost volby a to, jak se rozhodnete v ten který okamžik, tak takový bude váš život a vy za to nesete odpovědnost. Je to skvělé, ale také velmi těžké. Pozorujte dospělé lidi kolem sebe. Jedni jsou spokojení, i když mají zrovna problémy, protože vědí, že svůj život řídí sami a pokud se něco nepovedlo, tak se poučí a příště už to udělají jinak. Pak jsou druzí, kteří neustále vysvětlují, že je někde mimo ně nebo třeba i v nich chyba (já už jsem prostě takový, já jiná nebudu, tohle já nikdy nedokážu, jo ten je holt chytřejší, schopnější, talentovanější, zodpovědnější…), ale nic s tím nedělají a jen pak konstatují, někdy dost zahořkle, že je všechno špatně.

Vy patříte k těm prvním, jinak byste takový dopis nenapsal. Potřebujete se jen zorientovat v situaci, uvědomit si, co způsobuje, že děláte věci tak, jak vlastně nechcete a nahradit to jiným přístupem. To, co vnímáme jako chyby, jsou ve skutečnosti příležitosti pochopit, jak to příště udělat jinak a líp.

Není to jednoduché, když to člověk chce zvládnout sám. Ideální je pro tuto situaci opravdu spolupráce s koučem. To je člověk, který vám nebude dávat rady, co máte dělat, ale pomůže vám najít vaši vlastní cestu a setrvat na ní. Například na stránkách ICF ČR najdete registr koučů, kde si můžete vybrat z těch opravdu kvalifikovaných.

Držím vám palce,

Mirka Čejková