Odkládám povinnosti.
Dobrý den,
v pubertě jsem začala s odsouváním DÚ a s učením na testy. Přesto jsem patřila k nejlepším žákům. Teď dokončuji VŠ a situace se nezměnila. Můj obor mě zajímá, ale některé předměty se nemůžu donutit naučit. Na zkoušky se učím úplně na poslední chvíli, někdy pracuji tahem bez spánku třeba dva dny.
Zpočátku vždy došlo ke zlomu – začala jsem se bát, že zkoušku neudělám a to mě donutilo začít se učit. Cítila jsem se na hranici svých sil, úzkostná, plakala jsem, ale naučila jsem se (pořád mám dobré výsledky). Bohužel scénář se s každou zkouškou zase opakoval. Teď si říkám, že mi to nestojí za to, prožívat takové stresy a ničit si zdraví.
Situace se změnila – povinnosti odkládám stále, ale nepociťuji z toho už takovou úzkost, takže mě vlastně nic nenutí úkoly splnit, tj. přetahuju všechny deadliny. Odmítám nabídky kamarádů na setkání, protože vím, že „se musím učit“, ale stejně se celý den k učení neodhodlám. V lepším případě dělám něco smysluplného jako uklízení, vaření apod., v horším případě (většinou) se jenom tak poflakuju.
Cítím někdy už marnost a beznaděj, nevím, jak z toho ven. Mívám období, kdy jsem energická, pracuju a pak zas propady, bludné kruhy (trvají třeba i měsíc), kdy čím víc věci odkládám, tím se cítím neschopnější a vlastně nic nedělám. Četla jsem o prokrastinaci, time-managementu, ale bez většího úspěchu. Psycholog mi řekl, že je to normální, ale oproti svým spolužákům jsem opravdu extrém.
Moc mě to trápí a už nevím, co s tím. Děkuji
Katka, 29. listopadu 2010
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
.jpg)
Dobrý den,
ve svém dotazu používáte slovo „prokrastinace“. Ta se zpravidla definuje jako odkládání úkolů a povinností na pozdější dobu - a to až do té míry, že ve svém důsledku narušuje kvalitu života a přináší závažné komplikace.
Dle svých slov jste hledala pomoc a radu v literatuře i u psychologa. Osobně se domnívám, že spíše než radu, byste měla vyhledat odbornou pomoc - terapii. Pokusím se Vám vysvětlit, proč.
Obecně vzato bývá prokrastinace spojována z úzkostí, obavami či strachem. Předmětem obav může být cokoli - fakt, že daný úkol je nepříjemný, že v něm nespatřujeme žádný smysl, že ho nezvládneme tak dobře, jak bychom si přáli, že je úkolů více, než můžeme zvládnout atd. Ovšem vzhledem k tomu, co píšete (že jste i bez úsilí měla dobré známky), je také docela dobře možné, že jste se prostě jen „nenaučila“ učit, že jste si nevytvořila adaptivní strategie plánování času. Další možností, která mne napadá (vzhledem k tomu, že zmiňujete jakousi periodicitu svých obtíží i vzhledem k pocitům, které popisujete), je symptomatologie depresivní.
Samotný název diagnózy nebo pojmenování symptomu zpravidla nijak nepomáhá k jeho odstranění (nehledě na to, že bez řádného vyšetření může být mylný). Důležité je pochopit a popsat mechanismy, které poruchu způsobily, a které ji udržují v chodu. Zkušený terapeut Vám pomůže tyto mechanismy pochopit a zároveň bude schopen zvolit správnou terapeutickou strategii k odstranění Vašich potíží.
+15 trefnéS pozdravem a přáním brzké úlevy,
Pavel Král