Osmiletý syn neudrží stolici: Komunikace a důvěra místo trestů.

Dobrý den,

díky za váš dotaz, jsem moc ráda, že problém aktivně řešíte. Musím říct, že mě překvapuje, že se při psychologickém vyšetření nic nezjistilo, protože problémy s udržením stolice (tzv. enkopréza) jsou velmi často psychického původu. Řešení tohoto problému rozhodně vyžaduje osobní návštěvu odborníka, nelze ho vyřešit bez osobního kontaktu s rodinou a s dítětem.

Z toho, jak popisujete svůj přístup, nemám pocit, že byste něco dělala špatně. Jediné, co mě napadá je, že v tomto případě nemají tresty smysl, důležité je se synem mluvit o tom, co pro něj problémy s udržením stolice znamenají, a co by se dalo udělat proto, aby vymizely. Syn by měl cítit, že má prostor, aby s vámi mohl mluvit o svých pocitech, strachu, obavách nebo úzkostech spojených s (ne)udržením stolice. Nicméně dříve, než se celý problém označí za psychický, doporučila bych pátrat také po možné fyzické příčině, pokud jste to již nezkoušela. Může jít například o ochablost svěračů apod., toto by měl posoudit odborný lékař, ke kterému vás doporučí váš dětský lékař.

Zmiňujete, že při psychologickém vyšetření se zjistilo, že syn je lehce neurotický. Myslím, že toto může s problémy se stolicí souviset. Obecně tyto problémy souvisí s nějakým psychickým napětím, s napětím v rodině nebo např. ve škole. Záleží také na tom, kde, kdy a za jakých okolností dochází k nehodám a jak je to ve skutečnosti se synovým časem. Je opravdu možné, že nemá čas si dojít v klidu na záchod? Zkoušela jste například syna budit dříve, aby vznikl čas a klid na vykonání potřeby? A další věc, která je důležitá, jak syn reaguje na své nehody a jak se k celému problému staví. Podle některých teorií může dítě podvědomě používat proces vyprazdňování k ovládání svých blízkých, k získávání určitých výhod nebo ke splnění svých přání. Jde o to, že dítě zjistí, že kolem vyprazdňování se v rodinách dějí velké věci, dítě je buď pochváleno před nastoupenou rodinou, nebo je pokáráno a potrestáno, může udělat radost nebo způsobit zlost, smutek, pocity beznaděje apod. A v kontextu určitého napětí nebo problémů v rodině pak může tyto strategie nevědomě zobecnit a používat častěji.

Nechci se vyjadřovat k platnosti těchto teorií, uvádím je spíš pro inspiraci, třeba v nich můžete najít nějakou spojitost a tedy i první nitku vedoucí k řešení. V žádném případě to ale není tak, že dítě dělá něco zcela naschvál, vědomě způsobuje komplikace apod. Pokud se vyloučí somatická (tělesná) příčina, jde o výraz nějakého nedostatku, trápení, negativního zážitku, neuspokojené potřeby nebo nenaplněného vztahu. Doporučila bych také snažit se zjistit, jak se syn má při pobytu mimo rodinu, zda se mu nemohlo stát (nebo opakovaně dít) něco mimo rodinu, např. ve škole, na kroužku apod. Nechci to nijak dramatizovat, jen pokud by se problémy se stolicí objevovaly od určité doby, bylo by fajn zkusit se synem promluvit o tom, jak se k němu chovají (nebo v té době chovali) ve škole a tam, kde se pohybuje bez vás.

Svou roli může jistě hrát i výbušná povaha vašeho manžela. Pokud na syna klade velké nároky, může v něm vyvolávat pocity napětí a strachu ze selhání, což může být spojeno s tělesnými reakcemi, u někoho například v podobě třesu, pocení apod. Neudržení stolice s tím může souviset, zejména pokud nehody zvyšují napjatou atmosféru v rodině a otec syna kárá nebo trestá. Může tak vznikat bludný kruh, kdy stres spojený s vyměšováním je násoben stresem z reakce okolí (otce), každý další den je pak ve znamení většího napětí.

Říkáte, že syn zadržuje stolici. Říkáte tím, že vědomě, vůlí zadržuje stolici tak dlouho, dokud se již neovládne? V takovém případě by pak mělo hlavní význam toto vědomé zadržování, proč to syn dělá? Jak se to naučil? Napadají mě samé otázky a z toho je zřejmé, že touto cestou lze opravdu jen spekulovat o možných příčinách. Musím znovu ocenit, jak aktivně a citlivě problém řešíte, zajímáte se o možné příčiny a neváháte kontaktovat odborníky. Je jasné, že problémy s udržením stolice způsobují další problémy, například v dětském kolektivu, ve škole apod., proto čím dříve se najde cesta ke zlepšení, tím lépe. Doporučuji vám znovu navštívit odborníka, dětského lékaře (pokud jste tak ještě neučinila) a klinického psychologa. Je důležité pátrat po možných příčinách, ale ať už jsou jakékoli, mohla by pomoct terapie hrou, což je velmi zjednodušeně řečeno forma terapie vhodná pro děti ve věku vašeho syna podporující odreagování, odžití napětí, stresu a traumatických zkušeností. Poskytuje také emočně korektivní zkušenost, tzn. zážitek přijetí a porozumění.

Pokud máte zájem, obraťte se prosím na redakci, sdělte jim místo bydliště a já vám jejím prostřednictvím pošlu kontakt na nejvhodnější zařízení.

Přeji vám hodně sil a pokroků,

S pozdravem

Milena Nováková