Navrhl mi sex ve třech: Když váháte, odmítněte.
Dobrý den,
nevím, co mám dělat. Vůbec si nevěřím, mám komplexy, extrémně žárlím a snažím se vyrovnávat druhým.
Přítel se mi svěřil, že se mu líbí jedna svobodná kolegyně. Tři dny mě z toho bolel žaludek. Ani ne z představy, že se rozejdeme – nějak mám pocit, že to brzy přejde, i když mě k němu něco vždycky znovu táhne stejně silně, jako od něho.
Včera jsme měli upřímnější rozhovor a já se smířila se sympatiemi ke kolegyni. Taky mi ale odkryl mužský pohled na ženy a udělalo se mi z toho docela zle. Nejsem žádná puritánka, ale nelíbí se mi, jak se muži dívají na cizí ženy. Že si je představují nahé a podobně. Dokonce teď pochybuju, na koho přítel vlastně myslí v posteli.
Mimo jiné mi včera navrhl i sex ve třech. Mám pocit, že na to nemám, ale na druhou stranu, že bych do toho měla jít. Že mě to snad osvobodí. Ale asi to nelze, dokud si nebudu připadat atraktivní a sebevědomá. To se mi pak uleví ve všech oblastech.
Dá se to vůbec řešit? Jako malé se mi kluci posmívali. V patnácti jsem začala chodit se současným přítelem a moc „nápadníků“ se kolem mě nikdy netočilo. Potřebovala bych nějak zapracovat na svých myšlenkách, abych byla veselá, žila život bez potřeby chlapa a abych se netrápila proto, jak vypadám a že z náhodně vybraných deseti ženských budu vždycky nejošklivější (mohutná kostra, kulatý obličej, velké břicho, pihy, krátké a křivé nohy).
Vždycky mě lákal takový barbínkovský ideál nebo pohádky o ošklivém kačátku, které zkrásnělo a všichni zírali. Holky kolem rostou do krásy, jen já jsem pořád stejná a nezajímavá.
mysshka, 16. března 2011
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
Dobrý den Myshko,
myslím, že už v první větě jste se pokusila o jakýsi pohled na sebe samotnou, a to je mi moc sympatické. Hned mě ale napadlo, že ty povahové charakteristiky, které jste pro sebe vybrala, určitě nepopisují vás celou. Bylo by těžké připustit si i ty lepší stránky sebe?
Myslím, že si velmi dobře uvědomujete, kde je problém a co je potřeba změnit. Mám pocit, že to skutečně bude hodně o tom, jak se na sebe koukáte a od čeho vlastně odvozujete svou hodnotu. Od počtu nápadníků? Od šířky svých kostí? Je přirozené, že se v určitém věku srovnáváme s vrstevníky a ověřujeme si svou hodnotu – atraktivitu, schopnosti, výkonnost...
Docela živě si vzpomínám na doby, kdy jsem pohledem do zrcadla poměřoval své proporce a představoval si, jaké by to bylo, kdybych vypadal jinak… ale proč vlastně? Proč máme potřebu vypadat jako „někdo jiný“? Každý nějak vypadáme, někdo se idolům z módních časopisů podobá více a někdo méně.
Jako terapeut jsem poznal spousty žen, které by mohly být považovány za velmi atraktivní a přesto to často nekorespondovalo s jejich sebevědomím a už vůbec ne s pocitem štěstí. Hodně lidí se na sebe kouká očima svého okolí - očima svých rodičů, kamarádů, spolužáků, či kolegů a snaží se zjistit, jací vlastně jsou. Co si o mně druzí myslí? Jak mě hodnotí? Obvykle nám docela dlouho trvá, než pochopíme, že oči druhých jsou jen oči druhých.
Myslím si, že máte nyní vhodnou příležitost na svém přístupu k sobě něco změnit. Doporučuji vám objednat se k psychologovi s psychoterapeutickým vzděláním a zkusit porozumět tomu, jakým způsobem odvozujete svou vlastní hodnotu. To je má odpověď na otázku, zda se to dá řešit.
Co se týče vašeho partnerského vztahu, napadlo mě něco o necitlivosti (a možná i nezralosti) vašeho partnera, když mu připadá v pořádku vám sdělovat své postřehy o nové kolegyni. Taky mi běželo hlavou, že se možná potýkáte s častým problémem „prvních partnerů“, kde se časem obvykle dostaví pochybnosti o tom, zda je tento první skutečně „ten pravý“. K této fázi svým způsobem patří poohlížení se po jiných protějšcích.
Co se týče partnerova návrhu na sex ve třech, mám na to poměrně jasný názor: nedoporučuji vám se něčeho takového účastnit, pokud po tom sama netoužíte. Rozhodně to nepodstupujte jen kvůli někomu druhému.
A na závěr si dovolím předat jednu takovou malou osobní zkušenost. Teprve až je člověk sám sebou, může zjistit, jestli je k němu ten druhý vhodným partnerem. Přeji vám hodně odvahy na cestě za sebepoznáním.
+19 trefnés pozdravem Mgr. Ondřej Novák, klinický psycholog