Proč mám právě já takovou sestru?

Dobrý den,

děkuji, že se obracíte na naši poradnu. Píšete o tom, že máte problémy se starší sestrou, že už trvají velmi dlouho, a že teď už jste ve stavu, kdy to nějak přestáváte zvládat a hledáte pomoc. U rodičů se vám jí nedostává. Takto nějak jsem pochopila vaše trápení, a přemýšlím o tom, jak byste si představovala, že by to u vás doma mohlo vypadat místo současné situace.

Píšete totiž, že už odmala máte se sestrou nějaký vztah, který vám nevyhovuje, dokonce se ptáte, zda vás nenenávidí: Byly vůbec nějaké chvíle, kdy to bylo jinak, kdy se k vám chovala příjemněji? Říkám si, že možná ano, jinak by vám musela připadat taková, jakou ji popisujete, jako „normální“ - tedy ta, jak se vyjevuje celý svůj život, jak ji jedině znáte.

Vy ale popisujete, že je to nějak v nepořádku. Jak velkou naději tedy máte, že se to zlepší, že k sobě najdete nějakou lepší cestu? A hledáte spíš způsob, jak stávající situaci změnit, nebo jak sestřino (možná i rodičovské) chování pochopit a přijmout, třeba s nadějí, že někdy v budoucnu i někdo jiný z rodiny bude chtít tyto vztahy zlepšit?

Jako tu druhou možnost - tedy snahu chápat a smiřovat se s tím - vidím vaši otázku, jestli jste blázen. Tím by se to dalo vysvětlit, že pokřivené vidění věci máte vy, a ne sestra potažmo rodiče, což by vás mohlo zbavit toho rozporu, že se k vám chová špatně někdo, koho vy ale máte ráda. Cítím ale, že to pro vás není řešení, a oceňuji, že jen tak nepodlehnete vidění věcí ve vaší rodině: že studujete, i když za to nejste odměňována rodinnou pohodou, že si udržujete svůj pohled na oblékání a další věci, kvůli kterým se s vámi sestra hádá.

Kdybyste navštívila odborníka, mohli byste společně zkoumat možnosti, jak sestřino chování pochopit, a jak zajistit, aby vám už nemohla ubližovat. Nemohu dopředu říci, na co byste přišli, ale je možné, že třeba i na to, že sestra vám něco od malička závidí, nebo že je taková přísná na všechno a všechny v životě, a také že potřebujete přestat doufat, že se to zlepší.

Může to znít paradoxně, radit „ztratit naději“, ale to, že se jí někdy držíme zuby nehty, nám může přinášet roky a roky zabředlé v nepříjemnostech jenom proto, že nás pořád a znova překvapují a zraňují věci, o kterých si držíme kapičku naděje, že přestanou. Takovou naději opustit, to je někdy téma celé dlouhé terapie, a na jeho konci stojí obrat v postoji, který často přinese i obrat v tom, co se děje v okolí, a co se zdá, že nemůžete ovlivnit.

Nevím, jestli je to řešení pro vás, ale přeji vám, abyste se nechala zraňovat jen tím, co za to stojí. Možná, že už jste jen krůček od toho pochopit, že některé věci změnit nemůžete (i když je může změnit sestra), a i proto se možná ptáte, jestli i „takový může být sourozenec“. Může - vždyť takovou sestru z vlastní zkušenosti znáte.